(17.40 hodin)
(pokračuje Tejc)
Já bych chtěl vidět, jak se bude v budoucnu toto ustanovení vykládat a jak dlouho se budou soudní spory do budoucna opakovat, protože řada vězňů bude namítat, že ten konkrétní soudce nemůže vědět, že v této věci nepovede řádný život, zejména pokud se to bude týkat právě těch prvotrestaných.
Chtěl bych také zdůraznit, že je potřeba si znovu připomenout to, jakých trestných činů se to bude týkat. U těch přečinů, tedy tam, kde bude hrozit sazba do pěti let, bude možné propouštět toho vězně, jak už bylo řečeno, už před jednou třetinou trestu. Ne po jedné třetině. Už před jednou třetinou! A to, co je podstatnější a co tady zmínil kolega Chvojka, je to, že už nebude podmínkou tohoto propuštění náhrada škody. Já bych chtěl připomenout, že tady v této Sněmovně se mnohokrát hovořilo o tom, že je potřeba chránit oběti trestných činů. A jestliže je chceme chránit, pak si myslím, že není správné, aby někdo měl jednodušší možnost být propuštěn, aniž by například uhradil škodu oběti trestného činu.
A druhá situace, která může nastat, je v případě, kdy nebyl spáchán zvlášť závažný zločin, tedy pokud někdo odejde s trestem do deseti let, pak může být propuštěn už po jedné třetině trestu - dnes je to jedna polovina. Já si pamatuji, když jsme tady právě společně s panem poslancem Pospíšilem, tehdy jako ministrem, schvalovali trestní zákoník, ale ten trestní zákoník tehdy šel právě opačným směrem. My jsme zvyšovali sazby, my jsme zejména u recidivy výrazným způsobem a u násilných trestných činů zvýšili sazby.
Já rozumím tomu, že se bavíme o prvotrestaných, rozumím tomu, že se bavíme o případech, které by mnohdy nemusely skončit ani odsouzením, uznávám, že represe v našem trestním řádu je značná, v trestním zákoně. Nicméně pokud podle mého názoru chceme, aby tito lidé nekončili ve věznicích, pak tedy změňme zákony, řekněme, že to jejich jednání není trestné nebo že není možné uložit trest odnětí svobody, že se budou moci vykoupit, ale neříkejme, že to změníme tímto způsobem. Já jsem absolutně proti tomu, abychom v tuto chvíli obcházeli trestní zákon, abychom ty, kteří byli odsouzeni podle současného trestního zákona, za kterým si stojím, já myslím, že v mnoha ohledech bychom spíše mohli jít cestou zpřísnění trestních sazeb, tak abychom dnes říkali: oni sice dostali trest, ale ten trest je nepřiměřený, nám se to nelíbí, oni by byli dlouho ve věznicích, tak je tedy rychleji a jednodušeji propouštějme.
Navíc to jednání nebude nárokové, to už tady padlo, a já jsem přesvědčen, že to může souviset s korupcí. Nikoliv možná s korupcí těch soudců, kteří o tom budou rozhodovat, ale je to další korupční riziko, které zde bude, protože ředitel věznice má obrovské oprávnění navrhovat tomu konkrétnímu vězni v podstatě propuštění, se kterým se soud bude jen těžko vyrovnávat, když bude muset toto odmítnout.
Myslím, že také není od věci zdůraznit, že tento zákon procházel poměrně složitým procesem a v zásadě se ve velké části vyhnul připomínkovým místům, protože pozměňovací návrh, který tady byl předložen a který byl zapracován do tohoto návrhu zákona, měl 50 novelizačních bodů. To znamená, neprošel řádným připomínkovým řízením.
Já jsem přesvědčen, že to jsou všechno důvody pro to, abychom teď tento návrh zákona odmítli. Koneckonců trestní zákon - a padlo to mnohokrát, znovu připomínám tuto Sněmovnu, padlo to tady mnohokrát i z úst minulého bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila - je potřeba, aby trestní zákon měl jasné základy. Proto jsme se také dohodli, že budeme hlasovat jako opozice pro tento zákon, aby byl jasný signál, že nebude měněn v příštích letech. A neměl by být měněn účelově po roce či po dvou jeho účinnosti. V tuto chvíli platí, že my, byť neměníme trestní zákon, měníme trestní řád, umožňujeme, aby se trestní zákon fakticky proměnil a fakticky jsme snižovali sazby, které jsme tady nastavili. To si myslím, že je podstatné. A je podstatné, že k tomu dochází ještě obcházením toho standardního připomínkového řízení.
Takže v tomto smyslu myslím je potřeba, abychom jednoznačně nedopustili to, že bude jak trestní zákon, tak případně i trestní řád upravován způsobem, kdy Poslanecká sněmovna přehlasuje jak veto Senátu, tak veto prezidenta. Protože na čem jiném než na trestním právu by měla být v České republice a v této zemi shoda? Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan poslanec Polčák, faktická poznámka.
Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, paní předsedkyně. Já budu skutečně už velmi krátký. Pan kolega Tejc ale ještě odkryl jedno hledisko, které zcela zapadlo, a to je otázka náhrady škody. Domníváme se, že pachatel odsouzený za trestný čin ve vězení nahradí škodu oběti daleko snáze, než když bude propuštěn? To je představa naprosto absurdní a vůbec nevychází z žádných poznatků praxe. Je třeba říci, že pokud chce někdo nahradit škodu a do jisté míry třeba snížit uložený trest, tak to udělá do doby, než bude odsouzen. Po odsouzení žádný pachatel - já to tedy neznám, že by ve vězení dobrovolně nahrazoval škodu způsobenou oběti. To je úplně absurdní představa. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan poslanec Jan Kubata.
Poslanec Jan Kubata: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, já jsem původně vystupovat nechtěl, nicméně musím tady vznést pár námitek.
V tom předcházejícím zákoně se tady děkovalo za korektní diskusi. Já musím říct, že argumenty, které na stůl dal pan kolega Tejc, tu korektní diskusi představovaly, ale ty argumenty, které tady byly vznášeny našimi kolegy předtím, byly argumenty, které spíše vzbuzovaly a využívaly nějaké nejasnosti, které kolegům známy nejsou k tomu, aby vzbuzovaly strach z toho, že přijmeme nějaký zákon, který najednou otevře věznice a 23 tisíc vězňů vyběhne do ulic, protože celý systém soudců, ředitelů 38 vězeňských zařízení, pedagogů, vězeňských psychologů je zkorumpovaný a podobně. Já bych chtěl říct, abychom tu diskusi vedli zcela vážně.
Rozpočet Ministerstva spravedlnosti má pod sebou nejenom rozpočet vězeňské služby, ale i probační a mediační služby a je zcela v kompetenci ministra spravedlnosti, jak v případě schválení státního rozpočtu ve své kapitole uvnitř svého resortu ty finanční prostředky bude přeskupovat tak, aby postupně mohla býti posilována činnost probační a mediační služby, která v konečném důsledku samozřejmě legitimně bude podstatně levnější než pobyt každého jednotlivého vězně v kriminále.
Je zároveň potřeba říci, že není potřeba paušalizovat. Tady se bavíme o nějakém začátku procesu, který povede k tomu, aby lidé, kteří jsou seznámeni s vývojem toho daného trestaného a odsouzeného ve vězeňském zařízení, dokázali reagovat v rámci zákona na to, a umožnili, v případě, že ten jednotlivý případ takový bude, aby se dostal na svobodu v nějaké zkrácené lhůtě. Nepaušalizujme a neříkejme, že se dostanou na svobodu všichni.
Další věcí, která je potřeba říci - 23 tisíc odsouzených a vazebně stíhaných. Jedna třetina, kolegyně a kolegové, vy, kteří jste tady vznášeli ty katastrofické scénáře o usmrcených novorozeňatech a obchodech s lidskými tkáněmi a podobně, jedna třetina všech odsouzených, to znamená přes 7 tisíc, jsou tresty do jednoho roku odnětí svobody. Do jednoho roku odnětí svobody. Zákon, který tady je, je jednou ze součástí, kde se snažíme reformovat vězeňský systém, trestní zákoník, případně trestní řád.
Já očekávám, že dalším návrhem, který vzejde z dílny Ministerstva spravedlnosti, bude věc, která pomůže snížit takzvané diferenciační skupiny, kterých máme dnes sedm. Čtyři ze zákona a tři uvnitř vlastní věznice. O těch třech už dnes rozhoduje ředitel věznice. - Pan poslanec Dobeš tady na mě kýve, že to je pravda.***