(12.10 hodin)
(pokračuje Dolejš)

Česká národní banka jako druhý pilíř hospodářské politiky vedle fiskální autority uvažuje v nejbližším období o určitém ladění svých měnových kroků. Snížila na minimum úrokovou míru a verbálními intervencemi se snaží, řekněme, uvolnit měnu. To jsou velmi kosmetické záležitosti. Taková verbální intervence vůči měně je v našich podmínkách plovoucího kurzu a pro naši ekonomiku růstově platná asi jako mrtvému zimník. Skutečně tady řešení nenajdeme a pánové v České národní bance jsou si toho velice dobře vědomi, akorát nechtějí vstoupit do politické debaty tím, že by vám jako lidé ekonomicky vzdělaní jasně řekli, že tato rozpočtová politika je už dávno za hranicí toho, co má ve vztahu k ekonomickému růstu dělat. Rozpočtové uvolnění je ona výzva, před kterou česká ekonomika stojí, rozpočtové uvolnění, tedy změkčení konsolidace.

Pravdou je, že po dvou letech, kdy se na tohle téma tady bavíme, pan ministr financí Kalousek připouští, že ve střednědobém výhledu na léta 2014 a 2015, v druhé polovině volebního období, možná že i tato motivace má svou úlohu, ke změkčení onoho plánu konsolidačního přistoupí. Tedy že programové prohlášení vlády není dogma, že už to padlo a že ty parametry, které jsou tam napsané, stejně splněny nebudou. Neměla se tato otázka položit náhodou už dříve? Není úvaha, že se uvolní nějakých 30, 35 miliard oproti původnímu plánu v podstatě hašení požáru? A to je vždycky zlé. Vždycky mnohem lepší je zasahovat včas. Koneckonců konzultace s ratingovými agenturami údajně ze slov pana ministra naznačují, že tato korekce konsolidačního plánu nevyvolá snížení ratingu v těch letech 2014 a 2015. A bylo by to v souladu i s problémy, tak jak je stavěli účastníci tripartity, a zdaleka ne nikoliv jenom odboráři, kteří jsou uskupení pro pravici poněkud méně milené, ale i zástupci zaměstnavatelů, tedy svazu průmyslu, podnikatelů, kteří také volají po masivnější, promyšlenější samozřejmě podpoře hospodářského růstu.

Samozřejmě v rozpočtovém plánu, tak jak je nastavený, jsou významná rizika. Významná rizika, která zesilují a naskočí během příštího roku a ten plán samotný, finanční plán, podstatně ovlivní. Je to především již několikrát dnes citovaný problém nečerpání evropských zdrojů. Máme tu negativní zkušenost, která je spojena zejména s posledními lety, viz postoj Evropského účetního dvora, viz kriminální případy čerpání evropských zdrojů a tak dále, že evropské zdroje, byť jsou alokovány do České republiky, nejsou použity v ekonomice. Že zhruba dvě třetiny zatím z toho rozpočtového období, na které plánuje Evropská unie na sedm let 2007-2013, tak zhruba dvě třetiny těchto zdrojů ještě nevplynuly do ekonomiky. Samozřejmě čerpá se ještě za rok 2013, je možno to ještě dobírat ještě rok dva poté. Ale ten skluz je tak silný, že se musí promítnout do ekonomických výsledků. A ten skluz je opět české specifikum vybočení z řady Evropské unie.

Dopad nepovedených reforem veřejných služeb už tady byl rovněž zmiňován. Pokud má někdo pocit, že když se ze státního systému penzí vybere 20 a více miliard, že se nic neděje, že vlastně je to na bázi dobrovolnosti, část společnosti si vezme peníze ze státního fondu, spojí je se svými dodatečnými úsporami a dá je do privátních penzijních fondů, že se nic neděje - no děje, protože v tom prvním pilíři, v tom státním pilíři, jsou všichni občané včetně penzistů už, kteří už nemají možnost navýšit své příjmy, odkázáni na valorizační schéma, jsou odkázáni na to, aby důchodový účet byl vyrovnáván, a jestliže tam vznikne v příštím roce díky penzijní reformě sekera minimálně v řádu 20 miliard, tak musíte sáhnout do kapsičky, tedy nikoliv bohužel do vaší, ale do státního rozpočtu, a ty peníze dorovnat. Naplánováno to samozřejmě nemáte, protože původně jste uvažovali, že skvělé výnosy DPH na to budou částečně použity. Mizerné výnosy DPH, zdá se, nezaplatí ani mezeru, která je ve státním rozpočtu. Takže to je realita.

Zmiňovány tady byly zákony o církvích a takové ty techtle mechtle, pokud jde o metodiku účetnictví ESA 95. Přiznám se, ani já teď přesně nevím, jestli v té metodice je napsáno, že se celý ten ranec, který znamená církevní takzvaná restituce, on je to spíš dárek, se má započítat v době platnosti, či účinnosti zákona. Platný je letos, za sebe dodávám bohužel, účinný je od příštího roku. Ale ať již ten závazek bude zaúčtován do letošního, nebo do příštího roku, je to závazek a musí se splácet. Každoročně. A to, že v kapitole veřejná pokladní správa na ten příští rok už jsou necelé tři miliardy - myslím že jsou to tři miliardy - v rezervě na výplatu, peněžní výplatu dorovnání církvím, tak si uvědomte, že kdybychom toto nemuseli platit, tak je po starostech s regionálním školstvím, protože to je zhruba částka, po které volají zástupci regionů a zástupci školáků, které jim tam chybí, aby mohli žádně fungovat a aby optimalizace školství byla optimalizací, a nikoliv vykrvácením a v podstatě devastací regionálního školství. Takže tato rizika tam prostě objektivně jsou. Vy je neřešíte a nedivte se, že nám to vadí.

Tento krizový vývoj samozřejmě, jak už to tak bývá, někdo musí zaplatit. Sice nám slibujete samé výhody, samé růžové perspektivy, dokonce prý se má v příštím roce oživit ekonomika. Mírně to bylo sníženo. Původní prognóza jedno procento plus, teď jenom sedm desetin. Blížíme se ke kladné nule, ale pořád můžete mluvit o oživení. Připomněl bych, že jsme za prvé stále ještě pod úrovní roku 2008. To za prvé. Za druhé, váš optimismus, myslím tedy optimismus vlády, když kývla na prognózu, kterou jí připravilo Ministerstvo financí, nesdílí bankovní sektor, který je výrazně na nižších číslech, a zástupci průmyslových svazů a další upozorňují na fakta, tedy to jsou makroekonomické indikátory, vývoj stavebnictví, vývoj některých průmyslových oborů, že se statistika opírá o nárůsty zásob a o cenový pohyb v bilanci obchodu a v bilanci platební, který je dán především cenovými pohyby a snížením dovozů, ale že se to neopírá o investování, že se to neopírá o reálně připravené obchodování. Čili je to do značné míry, i to malé oživení, o kterém vy hovoříte, je to bublina, která může splasknout, a reálně se toho obávají i ti klíčoví ekonomičtí hráči.

Za této situace sedm desetin procenta HDP růstu - a ona narůstá nezaměstnanost. A každý se zeptá logicky: Když roste ekonomika, proč narůstá nezaměstnanost? No protože vaší politikou je zajistit zbytky konkurenceschopnosti, které nejste ochotni zajišťovat jinak, tím, že se budou propouštět lidé z práce jak ve veřejném sektoru, tak především v tom soukromém. Že zkrátka když vyhodíte ty lidi na dlažbu, statisticky se zlepší situace v podniku, statisticky se zlepší národní ekonomika. Ale co budete dělat s těmi lidmi, kteří jsou na dlažbě? To jsou ty pijavice, které nevědí nic lepšího, než si stoupnout do úřadu práce? Ty pijavice, bohužel, je mi stydno, ale to je pojem, který jsem si nevymyslel já, to použil významný ústavní činitel, soudce Ústavního soudu. Mrzí mě, že člověk s takovýmhle postavením takto komentuje jednání Ústavního soudu. Já si myslím, že takto by to být nemělo. Protože lidé, kteří nemají práci, jsou občané této republiky, mají nárok na pojištění po dobu nezaměstnanosti, a ne že jim bude někdo vzkazovat, že jsou to pijavice a měli by makat zadarmo jako jakýsi nucený Einsatz v časech, které bych snad radši ani neměl připomínat. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP