(10.10 hodin)
(pokračuje Šincl)
Veřejnost si bohužel tyto údaje musí vynucovat pomocí soudních rozsudků. Tyto zjištěné údaje vynuceně poskytnuté vládou nebo jednotlivými institucemi, ministerstvy a podobně, pak ukazují na to, že ty dávno nastavené mechanismy z poloviny 90. let zakotvené do zákona číslo 236/1995 Sb., které měly zajišťovat již zmíněné cíle, jsou totálně znehodnoceny. A tento trend bohužel dále pokračuje. Dnes už vůbec tedy nelze hovořit o rovnováze mezi mocemi. Nikoliv mezi mocí zákonodárnou a soudní, ale také mezi těmito mocemi a mocí výkonnou.
Abych usnadnil rozhodování členům rozpočtového výboru, udělal jsem malou analýzu vývoje platů takzvaných představitelů. Tato malá analýza obsahuje mimo jiné i výpočet různých variant předložených vládou i varianty související s pozměňujícími návrhy kolegy Vilímce. Pro nedostatek času jsem zde zahrnul údaje pouze od roku 2007. Do této analýzy jsem pro zajímavost promítl i tzv. Customer Price Index neboli index spotřebitelských cen, který vyjadřuje vývoj cenové hladiny, průměrné hladiny spotřebního koše a změnu metodiky výpočtu odvodů, tzv. superhrubou mzdu. Neboť tyto vlivy v realitě na každou nominální mzdu či plat působí. V našem případě negativně. Jen pro zajímavost, z analýzy vyplývá, že jen od roku 2007 byl základní plat představitelů znehodnocen o 14 %. A to nepočítám další snižování, zmrazování platné od roku 2010, které způsobilo další reálné snížení.
Nyní několik slov o moci soudní. Soudci, jak je obecně známo, se v minulosti bránili pravidelným vládním zásahům, a to jediným prostředkem, který mají k dispozici, žalobami. Výsledkem tohoto procesu jsou závěry Ústavního soudu, které jsou obecně známé. Osobně jsem přesvědčený, zdůrazňuji osobně, že jediným možným způsobem nápravy tohoto tristního stavu je ustat jednou provždy s těmito každoročními vládními zásahy a obnovit - obnovit - původně stanovený mechanismus a nechat zákon tak, jak nám ho zanechali naši moudří předchůdci, prostě působit.
Opravdu nerozumím tomu, proč si tato vláda opět zahrává s takzvanou ústavností a proč do Poslanecké sněmovny předložila zcela alibisticky - alibisticky - pět variant. Čtyři z nich jsou podle vyjádření Ústavního soudu v podstatě neústavní. Nevím, co má vláda za právní poradce, ale z posledního nálezu Ústavního soudu nepochopila, že Ústavní soud zde jasně řekl, že odnětí nebo zrušení principu trojnásobku není ústavně takzvaně souladné, a existuje tedy reálné riziko, že dokud to nebude trojnásobek, tak se nám to tu bude vracet rok co rok.
V této souvislosti mi dovolte ještě malou poznámku k věci, která možná zatím byla úplně stranou pozornosti všech. Východiskem pro stanovení platů představitelů, ať už je násobek jakýkoliv, 1, 2, 3, 1,5, 2,5 apod., je průměrný plat v rozpočtové sféře, v nepodnikatelské sféře za předminulý rok. Tento údaj zveřejňuje každoročně Český statistický úřad. Chtěl bych jen upozornit ty, kterým to zatím ušlo, že od roku 2009 Český statistický úřad uveřejňuje dva údaje o průměrném platu a ty údaje se od sebe docela liší.
To, co zatím Ministerstvo práce a sociálních věcí každoročně uveřejňuje takzvaným sdělením ve Sbírce a podle čeho se vypočítávají platy představitelů, je plat vypočtený, zjednodušeně řečeno, objem platů vydělený evidenčním stavem zaměstnanců. Vedle toho podle nové používané metodiky se používá také přepočtený stav zaměstnanců. To tedy znamená nikoliv počet hlav, ale počet plných úvazků. Což je pochopitelně mnohem reálnější údaj. A jenom pro srovnání - výše průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře se liší zhruba o 1 400 korun.
Proč to tady říkám? Je potřeba si uvědomit, že budou-li vedeny soudní spory, jako že jsou vedeny, je pravděpodobné, že mezi argumenty v těchto žalobách bude i tato otázka nebo tento argument. Bude pak věcí každého nezávislého soudce, aby si zcela nezávisle vyložil tento pojem. Uvědomme si, že toto není zákonná úprava, ale jde pouze o sdělení Ministerstva opřené o sdělený údaj Českého statistického úřadu, který tento úřad zveřejňuje, vlastně více údajů. Je pak věcí nezávislého soudního rozhodování, jak bude interpretovat toto ustanovení zákona č. 236/1995 Sb. a co vezme v úvahu.
Po všech těch zkušenostech z minulých let si myslím, že je opravdu zbytečné znovu přijímat další polovičatá nebo žádná řešení. Tím se totiž jen vytváří situace pro další soudní spory s předvídatelným výsledkem. Prozatím nikdy návrhy změny zákona týkající se této problematiky neměly takový vliv, jaký byl slibován, ani na stav veřejných rozpočtů ani na veřejnost, která tato gesta neoceňuje. Veřejnost oceňuje v práci představitelů státu úplně jiné věci než to, kolik berou na svých výplatních páskách. To byste si už konečně měli všichni uvědomit.
Dovolte mi ještě několik vět k jednání rozpočtového výboru, který se touto problematikou zabýval, a k jednotlivým předloženým pozměňujícím návrhům. Jak již jsem dnes řekl, do rozpočtového výboru byl přikázán podle mne ryzí alibistický vládní návrh, který obsahoval pět variant, od návrhu koeficientu 2,51 až po koeficient 3.
Je důležité zde zdůraznit, a to hlavně pro média, které jistě toto téma ostražitě sledují, speciálně pro paní Adamičkovou a Königovou z Práva, zdůraznit, že toto vláda navrhovala pro všechny představitele. To je včetně poslanců. Pro tyto všechny, tedy včetně poslanců, ve všech variantách navrhovala de facto rozmrazení platů, a tedy v jakékoliv variantě jejich zvýšení. Vláda svým alibistickým postupem řekla v podstatě rozpočtovému výboru, kterému byl daný tisk přikázán: Vyberte si. My nic, my muzikanti, my s tím nemáme nic společného.
Na rozpočtovém výboru bylo následně předloženo několik pozměňujících návrhů. Za prvé můj pozměňující návrh, který směřoval k zamezení tzv. mnohoobročnictví. Pro ty, kdo nevědí, co to je, je to zamezení kumulování placených funkcí z veřejných uvolněných funkcí. Šlo o můj naivní pokus o omezení nešvaru, který byl rozšířen, pro zajímavost, už v období pozdního středověku i v katolické církvi. ***