(14.40 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, tím jsme vlastně vyčerpali interpelace na premiéra a přejdeme tedy rovnou, jak už avizovala předsedkyně Sněmovny na konci dopoledního jednání, v tomto čase k interpelacím na ministry vlády České republiky.
Jenom připomenu, že bylo vylosováno pořadí 24 interpelací poslanců na ministry. Můžeme tedy rovnou začít. První interpelace je interpelace pana poslance Ivan Ohlídala na ministra Petra Fialu. Prosím, pane poslanče, máte slovo jako první.
Poslanec Ivan Ohlídal: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo.
Vážený pane ministře, obracím se na vás s interpelací, která se týká, jak bylo napsáno, výchozího dokumentu pro novelu zákona o vysokých školách. Nebudu hovořit o hlavních cílech, které jsou v tomto dokumentu obsaženy. S některými nesouhlasím, některé považuji za nerozumné, ale to nebude cílem mé ústní interpelace. Cílem bude jiná věc.
Jak vyplývá ze sdělovacích prostředků a z různých kuloárů, řada vysokých škol, zdůrazňuji veřejných vysokých škol, vyjadřuje s tímto výchozím dokumentem poměrně silný nesouhlas. Je kritizována v souvislosti s tímto dokumentem řada věcí, které veřejné školy považují za špatné. Jednou z těch škol, které nesouhlasí s tímto výchozím dokumentem, je Karlova univerzita. A abych dokumentoval příklady tohoto nesouhlasu, dovolím si stručně citovat z usnesení, které vydal akademický senát před nedávnou dobou. Než budu citovat, tak napřed volně. Říká se v něm, že akademický senát Karlovy univerzity zdůrazňuje, že z požadavku kvality návrhu novely zákona o vysokých školách nelze slevit ani za cenu urychlení projednání tohoto zákona. Teď si dovolím citaci, která to dokresluje. Píše se zde toto: "Nezodpovědným je pokus znovu otevírat otázku působnosti akademických senátů. Je za hranicí troufalosti vracet do novely témata, která nedávno tak rozjitřila akademickou veřejnost."
Vážený pane ministře, překvapuje mě, že opakujete chyby svého předchůdce, který se rovněž svým počínáním v souvislosti s novelou vysokoškolského zákona dostal do ostrého střetu s vysokými školami. A ještě dodám, že mě překvapuje také, že tento výchozí dokument je jistě základním kamenem pro vybudování paragrafovaného znění novely vysokoškolského zákona. A překvapuje mě to, že vůbec nediskutujete a neberete ohled na názory politické opozice. Čili opět stejná chyba, jako v případě pana ministra Dobeše. (Upozornění na čas.)
Prosím, buďte tak laskav a vysvětlete mi to. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím nyní ministra Fialu, aby se ujal slova.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala: Vážený pane poslanče, rád odpovídám na vaši interpelaci, protože mám možnost vysvětlit věci, které jsou nedorozuměním a tvrzením, která určitě nejsou správná.
Já v žádném případě ani neopakuji chyby svého předchůdce ani nenavrhuji novelu nebo nenavrhuji změny ve vysokém školství, které by šly proti zájmům vysokých škol a akademické obce. Naopak věci, jako je úprava akreditačního procesu, doplnění našeho systému terciárního vzdělávání, ohodnocení kvality, kvality především uvnitř vysokých škol, provedení diferenciace vysokých škol, profilace studijních oborů, vytvoření podmínek pro kontraktové financování, to jsou věci, po kterých volá velká část akademické obce řadu let a které nyní máme šanci realizovat. Nedělám reformu proti akademické obci, připravujeme reformu ve spolupráci s akademickou obcí. Nemám žádné jiné politické zadání v tomto směru, než abych vytvořil lepší podmínky pro vysoké školy a zlepšil kvalitu na vysokých školách.
Vy jste zmínil mého předchůdce. Ano, ve vysokoškolském prostředí existuje vlivem ne úplně šťastných pokusů o reformu poměrně vysoký stupeň nedůvěry. Já mám pocit, že řadu té nedůvěry se podařilo odstranit, ale ten, kdo nejvíce vyjadřoval jakousi nejistotu o tom, jaké jsou úmysly všech předcházejících reformních kroků, byl akademický senát Univerzity Karlovy. Bylo tomu tak v minulosti a je tomu tak i teď, i když vyjádření akademického senátu Univerzity Karlovy považuji za nedorozumění. A to nedorozumění vysvětlím.
My jsme mohli klidně postupovat tak, že bychom sdělili veřejnosti témata, pak bychom připravili paragrafované znění novely a tu začali diskutovat s reprezentacemi vysokých škol, jak nám to ukládá zákon. My jsme ale právě proto, že jsme se poučili z chyb minulosti, zvolili postup nadstandardní a jiný. Nejprve jsme seznámili veřejnost a reprezentace vysokých škol s tématy. Na základě diskuze o těchto tématech jsme připravili podrobný katalog s konkrétními návrhy, který teď budeme velmi obsáhle diskutovat s reprezentacemi vysokých škol, s jejich zástupci, a na základě tohoto procesu připravíme paragrafované znění, které znovu budeme diskutovat s reprezentacemi vysokých škol.
Akademický senát Univerzity Karlovy možná ne úplně dobře porozuměl tomu, co je tu neobvyklé, a to je ten mezikrok navíc, že jsme přizvali akademickou obec k tvorbě paragrafovaného znění. Musí to mít samozřejmě určitý harmonogram, musí to mít určitá pravidla hry. Ale mohu všechny ujistit, vás i veřejnost, že žádná novela zákona o vysokých školách, která by nebyla dělána ve spolupráci s reprezentacemi vysokých škol, se nekoná. Mohu to také dokumentovat. Obě reprezentace vysokých škol, jak Česká konference rektorů, tak Rada vysokých škol, akceptovaly náš harmonogram, vyslaly svoje zástupce a dnes začíná první jednání v tomto směru. Ta rychlost je nutná. Ale je to rychlost, kterou jsme si ušili, abych to tak řekl, sami na sebe. My musíme do určité doby připravit podobu paragrafovaného znění, kterou můžeme pak dál diskutovat.
A na závěr bych snad řekl to, co jsem řekl oběma reprezentacím vysokých škol. V každém případě po osmi, pěti, šesti, deseti letech diskuse, kdy se nepodařilo prosadit nic, dnes musíme upřednostnit kvalitu a širokou podporu tohoto návrhu v jakékoliv rychlosti. Jsem tedy připraven v případě, že budeme potřebovat na začátku příštího roku nad paragrafovaným zněním vést hlubší diskusi, požádat pana premiéra o určité posunutí termínu předložení novely.
V každém případě nám všem jde o to, že tohle není novela vládní koalice. To musí být novela, která má širší podporu akademické obce. A věřím podle ohlasů které mám já, že ji má. Jde o to, aby to byla novela, která se těší širší podpoře a bude ve prospěch našich vysokých škol, naší vzdělanosti, našeho výzkumu rozvíjet vysokoškolské prostředí dlouhou dobu.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím ještě jednou pana poslance Ohlídala.
Poslanec Ivan Ohlídal: Vážený pane ministře, kritické hlasy vůči tomuto dokumentu zaznívají nejen z Karlovy univerzity, ale i z jiných vysokých škol v České republice, dokonce i z Brna.
Ale ještě dodám toto. Já chápu to, co říkáte, že jakýsi souhlas vyjádřily i ty dvě základní reprezentace veřejných vysokých škol, ale jsem přesvědčen, že bez souhlasu významné univerzity, Karlovy univerzity, bude obtížné tento zákon prosadit. O tom jsem přesvědčen. Vy mluvíte o tom, že jste vstřícný, že pracujete tak, jak máte, tím, že spolupracujete s akademickou veřejností. Ale vůbec jste se nezmínil o politické reprezentaci. Jestli chcete, aby tento zákon, vámi novelizovaný zákon, potom schválený jistě Sněmovnou, fungoval i v dalších obdobích, nemůžete při formulaci tohoto zákona vynechat opozici. A o té jste se ani trochu nezmínil. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď ještě jednou prosím pana ministra Fialu o reakci dvě minuty.***