(16.20 hodin)
(pokračuje Heger)
Proč se postupuje tak náhle. Nepostupuje se náhle. U nás bylo za posledních patnáct let zrušeno přes deset tisíc lůžek a je to plynulý proces, který se někdy děje samovolně, což vede k tomu, že se redukují oddělení, která mají malý počet lůžek, jsou neefektivní, a v některých případech je prostě potřeba ta oddělení zavřít a zcentralizovat do větších celků. To se běžně děje a jsou tady z minulosti příklady vzniku velkých centrálních krajských center pro kardiologii, onkologii, traumatologii a ta věc se velmi osvědčila a postupně se dostává na nižší stupně.
Proč ministerstvo se rozhodlo redukovat síť. Ministerstvo se nerozhodlo redukovat síť. Ministerstvo se domnívá, že redukce sítě je přirozenou, plynulou záležitostí, a rozhodně nehodlá zakazovat její ovlivňování zdravotním pojišťovnám, protože by mimo jiné překročilo své zákonné pravomoci. Jak je všeobecně známo, ministerstvo smí konat to, co mu dovoluje zákon, a má za úkol zajišťovat zdravotní péči, obecně její dostupnost, ale konkrétní zodpovědnost za jednotlivé pojištěnce mají zdravotní pojišťovny.
Zdravotní pojišťovny měly až do nedávna smluvní povinnost, která se zde táhla přes patnáct let a velmi zkomplikovala racionální tvorbu naší sítě. A když ta smluvní povinnost skončila a už ji zákon pojišťovnám neukládá, tak zákon ukládá pouze pojišťovnám, jak mají nasmlouvávat novou péči a jak mohou každým rokem tu péči upravovat, a také se to odjakživa dělo.
To, jestli se pojišťovny rozhodly zavřít dvanáct nemocnic, pokud jde o akutní péči, o tom já už jsem tady mluvil. Má to své důvody. Má to své důvody ve vývoji medicíny a přirozeném vývoji zdravotnického systému a potřeb racionálního poskytování péče a rozhodně to neznamená redukci dostupnosti péči pro pacienty. Naopak, znamená to pro pacienty zvýšení kvality poskytované péče. A já mohu jako příklad tohoto procesu znovu akorát zopakovat kardiologická centra, která jsou pro akutní stavy, které je potřeba řešit v hodinách, dostupná na jednom místě v kraji v průměru. Je to taková normální situace. A vůbec se z toho nikdo nehroutí, vůbec z toho nejsou žádná poškození. Naopak. Tímto způsobem se kvalita péče v kardiologii mimořádně zvýšila. Před pěti lety se sem ještě chodili učit odborníci z Evropy, jak to mají zorganizovat, a ta péče se také mimo jiné stala velmi ekvitní, to znamená přístupná všem lidem. Nejen lidem z velkých center, okolo velkých nemocnic, ale také lidem, kteří žili a žijí okolo malých nemocnic, kde péče ani v minulosti nebyla poskytována úplně tak jako ve velkých centrech. Udělali jsme tím velký krok k naplnění naší Ústavy, pokud jde o ekvitu, rovný přístup k péči, tak jak ji každý potřebuje. A myslím si, že proces další centralizace a transformace malých nemocnic, které už tu ekvitu nejsou schopny zajistit, tak transformace směrem k tomu, co velmi naši občané potřebují, to znamená následnou a dlouhodobou péči, bude velmi dobře pokračovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane ministře. Budete pokládat doplňující otázku, paní kolegyně? Prosím.
Poslankyně Kateřina Klasnová: Vy jste, pane ministře, hovořil o tom, že lůžková síť je věc zdravotních pojišťoven. Já jsem tady deklarovala na programovém prohlášení, že vláda cítila minimálně aspoň v programovém prohlášení zodpovědnost za místní a časovou dostupnost zdravotní péče. Také jste tady hovořil o tom, že dojde k redukci lůžek akutní péče. Podle mých informací ovšem má docházet i k redukci lůžek následně péče, lůžek LDN, která určitě nejsou předimenzovaná, naopak ta lůžka chybějí.
Takže mě by zajímala celková čísla, máte-li je k dispozici, kolik lůžek by to mělo být akutní péče a kolik - je-li to pravda - lůžek následné péče. Dále by mě zajímalo, jak dále hodláte řešit situaci, protože skutečně krizová situace nastala. Jsou dva týdny do konce roku. Nejsou uzavřeny smlouvy. Pojišťovny se to snažily řešit tou cestou, že budou smlouvy pouze na půl roku. Nemocnice toto odmítají. Co se tedy teď bude dít. Pak také by mě zajímalo, proč tedy - a vy jste už to tady částečně vysvětloval - proč se ruší menší nemocnice, ale tam rozhodně žádná úspora nenastane. Třeba je to příklad Nemocnice Roudnice. Nemyslím si, že by to byla zrovna zbytná nemocnice. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Prosím o reakci ministra.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Akutní péče, která je poskytována v malých nemocnicích, rozhodně neodpovídá svou kvalitou a nároky na péči kladenou jako v nemocnicích velkých. Kritérií, kterými se to měřilo, byla celá řada. Je to délka hospitalizace, obložnost lůžek, překlady do velkých nemocnic, spektrum pacientů, kteří tam leží, a už dneska v řadě malých nemocnic mají charakter spektra následné péče.
Prvořadým úkolem je zkoncentrovat péči do těch zón, kde se bude poskytovat kvalitně, a druhořadým úkolem je samozřejmě ušetřit, protože tam, kde se péče poskytuje kvalitně, je daleko dříve pacient propouštěn z nemocnice, nemá tolik komplikací a může být doléčen v domácím prostředí nebo právě na těch lůžkách následné péče.
Lůžka následné péče chybějí v každém kraji trošku jinak. Já to z hlavy nejsem tady schopen říct, v kterém kraji jak to je, a jednání o tom zatím nejsou uzavřena právě proto, že s těmi nemocnicemi bylo velmi těžké jednání, protože každý se brání. Já to chápu. Je to prostě úplně stejný problémový proces, jako když se někde zavírá škola, tak nikdo nemocnici zavřít nechce a snaží se bojovat za každou cenu, až za cenu boje, který se opravdu dostává na hranici neracionality z hlediska celého systému. To je mimo jiné i ten důvod, proč je velmi obtížné diskutovat s občany, jestli chtějí mít akutní nemocnici, nebo nechtějí. Pochopitelně každý i v té malé vesnici by měl rád akutní nemocnici vedle sebe. To, jak jsem mluvil o jednom velkém kardiologickém centru v každém kraji dneska, tak není pochyb o tom, že by si každá nemocnice přála, aby kardiologii mohla dělat, ale v některých případech zdravotní pojišťovny, které jsou tímto procesem pověřeny, aby se o tu síť staraly, opravdu musí fungovat jako svébytné organizace a nemohou úplně všechno dělat podle toho, jak by si každá radnice nebo každý občan přál. (Upozornění na čas.) Jsme v zastupitelské demokracii a myslím, že ten proces probíhá naprosto legitimně podle stávajících zákonů, z nichž většinu jsme my ani netransformovali, jsou z minulosti.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Přistoupíme k další interpelaci, kterou vznáší pan poslanec Antonín Seďa na pana ministra zdravotnictví Leoše Hegera ve věci úhradové vyhlášky. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, nepřijatelná, nespravedlivá, likvidační. Taková je podle nemocnic, soukromých lékařů i provozovatelů lázní vámi prosazená úhradová vyhláška. Podle poskytovatelů zdravotní péče navrhované rozdělení peněz veřejného zdravotního pojištění a snížení úhrad povede k destabilizaci nemocnic, propouštění a zejména k omezení zdravotních služeb pro pacienty.
Pane ministře, podle asociace regionálních nemocnic přinese vyhláška na lůžkové péči o dvě až tři procenta méně než v letošním roce. Ozývají se i lékaři, jejichž ambulance budou existenčně ohroženy a jejich pacienti zbytečně skončí v nemocnici. Podle lázeňských provozovatelů vámi navrhovaná vyhláška přivádí celé lázeňské regiony do ekonomické krize. Podle ekonomů pro české zdravotnictví platí, že dobře už bylo, protože v příštích letech se nepředpokládá zvýšení výběru pojistného, protože ekonomika je v recesi.
Vážený pane ministře, uvědomujete si závažnost situace? A pokud ano, hodláte respektovat připomínky poskytovatelů zdravotních služeb? Přes všechna vaše prosazená úsporná opatření se ukazuje, že jste krizi ve financování zdravotní péče nezabránil. Jaká konkrétní opatření připravujete pro stabilizaci zdravotní péče, aby se udržela její kvalita a zejména dostupnost pro občany České republiky? Děkuji za vaše odpovědi. ***