(15.20 hodin)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dalším, přihlášeným je pan poslanec Jiří Dolejš a připraví se pan poslanec Jiří Paroubek.
Poslanec Jiří Dolejš: Milé kolegyně a vážení kolegové, přeji vám příjemné adventní odpoledne. A předem se omlouvám, že příjemnost tohoto adventního odpoledne možná trošku naruším, protože jestli vy už jste v zaujetí představy, že ona kýžená stojednička, která je nutná pro přehlasování senátního veta, je na skladě, že se senátní veto opět přerazí, opět přehlasuje a pan ministr Kalousek odejde s úsměvem na rtech, že jeho skóre momentálně je 7:1, takže vlastně je borec, a že ten americký časopis, který si ho vybral za dobrého, ba co dím, odpovědného ministra financí, měl vlastně pravdu, takže se vlastně naplní tato slova. Já se obávám, že tento pocit, pokud by se nás v této adventní náladě zhostil, nebude odpovídat náladám nejenom občanů, kteří to možná sledují, i když doufám, že si alespoň v mezích svých možností zpestří vánoční náladu něčím lepším, ale že i lidé, kteří přemýšlejí daleko hlouběji o perspektivě českých financí a možnosti rozvoje české ekonomiky, jsou zklamáni, a že tudíž na ně tato nálada vlády a možná stojedničkové koalice neplatí.
Já se domnívám, že nás čeká nepožehnané hlasování. K tomu slovu nepožehnané mě trošičku inspirovali konzervativní kolegové, kteří nazývají blížící se vánoční svátky slovem požehnaný, protože já se obávám, že to hlasování požehnané příliš nebude. On je to vlastně konec dlouhé kalvárie, kdy Senát podvakrát vrátil daňový balíček, který měl stabilizovat veřejné finance a dokázat, že tato vláda je schopna udržitelným způsobem zpravovat státní budget a k tomu připojené státní fondy a další věci, takže tato kalvárie dochází svého bohužel nešťastného vyvrcholení.
Někteří z vás si možná budou u stromečku zpívat onu známou vánoční koledu Venite Adoremus, Přijďte a klaňte se. Vám, milá vládo, se těžko někdo bude klanět. Já se omlouvám, prostřednictvím pana předsedajícího, že jsem některé spící poslance, možná poslankyně, budil, ale toto je vážné téma a neměli bychom u něj spát, protože opravdu se vám nikdo klanět za hlasování pro tento návrh nebude. Nebude! Nebude proto, že tento návrh je efemérní iluzí o schopnosti vlády dostát povinnosti zajistit udržitelné financování. To není žádná fiskální strategie. Dokonce i pravicoví kolegové - konkrétně předřečník hovořil o tom z pohledu pravice, že tento krok nemá žádné racionální jádro. Je to balíček, který byl prosazovaný, řekl bych, až skoro vyděračským způsobem, prostě strach o existenci, o to teplé místo ve vládě, o ten spokojený pocit koaličního poslance, a byl vyměněn za to, že náš bývalý kolega, vzpomínáte si asi na něj, není to tak dlouho, co seděl mezi námi, pan kolega Tluchoř, odešel, aby své hypotéky platil jiným způsobem, méně pozorovatelným než tady z parlamentu, a na jeho místo usedl arestant, arestant Pekárek, který nějak ne a ne odejít, i když už je odsouzený, bych řekl, skoro natvrdo. Tímto vyděračským způsobem bylo tedy ve Sněmovně zajištěno, že Sněmovna balíček prohlasovala, včetně důvěry. No a zdá se, že se k tomu chystá znovu.
Ale přitom ten balíček nabízí kroky, které jsou vpravdě zbytečné, nejenom, že jsou třeba z pohledu levice. Přiznávám, že pohled levice nemusí být jediný. Ale z pohledu obyčejné logiky ten krok je zbytečný. Zbytečný. Zbytečný proto, že slibuje zvýšení daňového výnosu. To, jak pravicový kolega přede mnou vysvětloval, tak ke zvýšenému daňovému výnosu nemusí dojít a nejspíš ani nedojde. Výsledkem tedy je, zdražíme lidem budget, tedy rozpočet nenaplníme, tak proč to v podstatě děláme? Chceme ještě víc naštvat lidi? Přitom byla možnost, jak se vyvarovat těch nechtěných důsledků neschválení tohoto balíčku. Těsně před obědem tady byla tzv. technická novela, kdy Senát vrátil dopracovaný návrh o korekci onoho nebezpečí, že když zabijeme tento balíček, že budeme mít od 1. ledna to nejhorší z možných řešení, tedy sazbu 17,5 %. Ano, bylo by to nejhorší z možných řešení, protože opět by se nic nevybralo navíc, ale ještě bychom zvedli sazbu u zboží tzv. nejvíce nezbytného. Mohli jsme tak udělat, mohli jsme prohlasovat senátní variantu. Byly tady i varianty opoziční. A sama vláda svou zabejčilostí se dostala do slepé uličky a teď nás bude jaksi zkoušet z toho, že když nebudeme pro tu jedinou správnou cestu - kdopak to kdysi v dějinách mluvil o jediné možné cestě? -, tu jedinou správnou cestu podporovat, takže se dostaneme do problému se 17,5procentní sazbou?
Problémů v balíčku je tedy hodně. Není pravda, že to je jediné možné správné řešení, které naplňuje uvážlivost a rozpočtovou odpovědnost vlády. A tento balíček je víc škodlivý než úsporný.
Mimochodem, signály o tom, že samotná ekonomická sféra je plná obav, že je v podstatě otrávená, že pár dní před Vánocemi ještě ani nevědí, jak mají kalkulovat svůj byznys v příštím roce, a vlastně znejisťuje celou podnikatelskou sféru, dokládá, že tato politika vlády není koncepční, ale permanentní improvizací, že je vlastně vláda nepředvídatelná a podnikatelské prostředí, které díky vládě je nepředvídatelné, je špatné, to zhoršuje naši konkurenceschopnost a vystavuje to vládě velmi negativní výsledek.
Já to nechci rozvádět. Určitě se všichni těšíme na to, jak to v hlasování dopadne, jestli budete, nebo nebudete mít stojedničku, a zejména abychom začali projednávat návrh státního rozpočtu. Je pět minut po dvanácté, už to dávno mělo být vyřešeno.
Ale musím se zeptat, protože jako člověk odpovědný mám určité otazníky. Zajímalo by mě - možná že za mými zády akorát je ministr zdravotnictví, ale možná že i k ministru financí to rovněž dorazí nějakou cestou, že mi bude umět odpovědět na mé obavy. Na mé obavy, jestli tu nesedíme zbytečně, jestli budeme schopni po absolvování toho menu ještě diskutujících hlasovat o dalším bodu. Já totiž tu obavu mám. Já tu obavu mám proto, že hlasování o státním rozpočtu je podmíněno nejenom rozhodnutím Sněmovny o balíčku, ale je podmíněno platností zákona, kterému ve zkratce říkáme Kalouskův rádoby úsporný balíček. A platnost zákona, jak moje zkušenost, ale ověřoval jsem si to i v příslušných odkazech, říká, že nestačí schválení Sněmovny, dokonce nestačí ani podpis prezidenta, nebo řekněme průchod oním prezidentským rozhodováním, které nemusí mít charakter podpisu - to jsme zažili u církevních restitucích -, ale že musí být dokonce vyhlášeno ve Sbírce zákonů. A toto vyhlášení, okamžik vyhlášení, se datuje de iure, administrativně řečeno, omlouvám se těm, kterým to připadá jako příliš byrokratické, ale on pořádek dělá přátele, že to znamená rozeslání příslušné částky Sbírky Ministerstvem vnitra. Dokonce by ani nestačilo, a to žijeme v elektronické době, tam to jde velice snadno, zavěsit stejnopis této částky Sbírky na internetové adrese www.ministerstvovnitra.cz.
Ať už tedy předjímáme kladný, či jakýkoliv jiný výsledek, mě by velice zajímalo, až budeme projednávat státní rozpočet, jestli když vyrazí v okamžiku našeho rozhodnutí pohyblivé pojítko, tedy příslušný posel špatných zpráv na Hrad, ať už si pan prezident bude pohrávat s myšlenkou souhlasu, či nesouhlasu jakkoliv dlouhou dobu, tak jestli je zajištěna ta koncovka, aby byla naplněna litera zákona, to znamená, aby se návrh státního rozpočtu opíral o platné zákony. A tím platným zákonem je i platný balíček, rádoby úsporný.***