(9.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Dovolím si připomenout i to, co se nedávno odehrálo na semináři Ústavu pro studium totalitních režimů, kde vystoupil i americký politolog Fred Eidlin. Nejprve mluvil o nejednoznačném vymezení pojmu totalitarismus a zároveň odmítl označení takzvaného komunistického Československa jako totalitních států, případně o omezení užívání tohoto pojmu maximálně jen na první polovinu 50. let 20. století.
Dámy a pánové, politiku ovšem určují reálné zájmy. Dokladem toho je i prohlášení jednoho z předních funkcionářů Občanské demokratické strany senátora Přemysla Sobotky: "Politické motivy jsou pochopitelné, protože by se nikdo z nás neměl smířit s tím, že v této zemi aktivně působí, dokonce i na parlamentní úrovni, poměrně velká skupina lidí, kterým cizí vojenská agrese umožnila o dalších dvacet let devastovat svou zemi a lámat páteře svým spoluobčanům. Jejich levicová demagogie se dnes takřka neliší od jejich vzorů. A s nestydatostí jim vlastní dokážou dnes operovat s termínem cizí vojska u plánované obsluhy radarového zařízení, které se má podílet na zajištění bezpečnosti. Poté co jsme lehkověrně promarnili šanci i v roce 1989 jednou provždy a rázně říci ne, je teď naší povinností odhalovat i pomocí historických reminiscencí jejich neměnnou podstatu a cizorodost vůči demokratickému systému." Ani se nedivím výsledku při prezidentských volbách, kterého dosáhl zmíněný Přemysl Sobotka. Ach jo.
Chci také konstatovat, že to vše nemá s představami a názory Jana Palacha vůbec nic společného. Palach neusiloval o likvidaci plurality, ale o její rozšiřování a další demokratické posuny ve společnosti. Ano, Jan Palach se stal po své smrti rukojmím celé řady prapodivných negativistů, například těch, kteří v nahnědlé tónině opakovaně volají po odstoupení členů KSČM, kteří po demokratických volbách loni na podzim usedli v krajských radách.
Chci být správně pochopen. Jan Palach ano, ale mizerná důvodová zpráva ne. A tak v závěru svého vystoupení považuji za vhodné připomenout, že i důvodové zprávy k zákonům se běžně stávají pramenem pro výzkum utváření oficiální historické paměti. A právě to je hlavní důvod, proč přistupuji k tomuto dokumentu s určitými výhradami. Pokud se ovšem jedná o návrh přikázat tento návrh patřičnému výboru, samozřejmě jej podpořím. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Faktická poznámka pan poslanec Vítězslav Jandák. Prosím.
Poslanec Vítězslav Jandák: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já bych chtěl svému předřečníkovi říci jenom stručně jednu věc: Že Jan Palach nepotřebuje důvodovou zprávu. Já si myslím, že potřebuje to, co je tu navrženo, a nebavme se v tomto případě o věcech podružných. Byl to hrdina! Děkuji vám.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Paní poslankyně Orgoníková faktická, nebo řádná přihláška? Řádná přihláška. Prosím. Pan poslanec Michal Hašek má náhradní kartu č. 16.
Slovo má paní poslankyně Orgoníková.
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych podpořila návrh tohoto zákona, aby prošel do druhého čtení. Já jsem byla vrstevnicí Jana Palacha, zúčastnila jsem se jeho pohřbu. Myslím si, že to tehdy byla velká manifestace, aby studenti ukázali, jaké mají smýšlení. Takže to vřele podporuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Ještě faktické poznámky nebo řádné vystoupení? Paní kolegyně Černochová, prosím.
Poslankyně Jana Černochová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych z tohoto místa vlastně chtěla panu Grebeníčkovi poděkovat, protože to, co tady zaznělo, ve mně utvrdilo přesvědčení, že je strašně moc dobře, že tady tento návrh zákona leží, protože zástupce Komunistické strany Čech a Moravy pan Grebeníček nám jasně ukázal, že se jejich myšlení a demagogie hraničící s fanatismem za 45 let vůbec, ale vůbec nikam neposunula! Já jsem strašně ráda, že na galerii vidím tolik mladých lidí. Doufám, že jste dobře poslouchali a budete z této budovy odcházet s pocitem, že jste si tady zažili dějinné déja vu. (Potlesk zprava.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Faktická poznámka pan poslanec Paroubek. Poté pan poslanec Kováčik. (V sále je neklid.)
Poslanec Jiří Paroubek: Já jsem to chápal jako řádnou přihlášku.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pardon, to se omlouvám. Pokud jde o řádnou přihlášku, tak samozřejmě máte možnost vystoupit s řádnou. Pan poslanec Kováčik to takhle chápe, takže svou faktickou uplatní později.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážená paní předsedkyně, já budu mluvit jenom velice stručně. Přiznám se, že jsem nečetl důvodovou zprávu, a přiznám se, že v té vřavě, která tady byla, jsem neslyšel ani zdůvodnění paní předkladatelky. Nicméně celá věc je jasná. Je zřejmé, že určité politické síly v této Poslanecké sněmovně budou různě interpretovat různé osobnosti českých dějin. To mě nijak nevzrušuje, na to jsem si zvykl. Jenom jako pamětník té doby chci připomenout, že důvodové zprávy by snad měli příště zpracovávat spíše historici, ale to je podle mě podružná věc. Myslím, že osobnost a síla oběti Jana Palacha je taková, že pro tento materiál samozřejmě hlasovat budu.
Chtěl bych jenom, zda by autoři tohoto návrhu nezvážili jednu věc. Jan Palach nebyl jediný, kdo v těch dnech, o které se jednalo, podstoupil takovouto ohromnou oběť, které si každý člověk musí vážit, ale byl zde i Jan Zajíc o pár týdnů později. A myslím si, že by stálo za to, aby státní svátek nesl jméno obou. Ale tenhle svůj návrh nevnucuji, myslím, že v příštích týdnech tyto věci můžete zvážit. Myslím, že to byli oba dva naprosto stejně motivovaní lidé, a doufám a věřím, že síla příkladu těchto lidí ukáže i třeba těm mladým lidem, na které jste se obracela, paní poslankyně, že v této zemi byli hrdinové, kterých je možné si vážit. Takže prosím, abyste tuto věc brali ne jako moji conditio sine qua non, budu hlasovat pro tento váš návrh, ale abyste to zvážili, protože se domnívám, že by to byla vůči oběti druhého člověka slušnost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Faktická poznámka pan poslanec Kováčik. Prosím.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Paní předsedkyně, paní a pánové, přeji vám dobrý den. Rád bych, abychom po té chvilce vzrušení a napětí zase usedli k tomu, co tady máme dělat. Jenom dvě poznámky. Za prvé já taky pamatuji čin Jana Palacha. Pamatuji taky tu atmosféru, i když mi bylo tehdy 14 let, kdy jsme byli probuzeni, že jsou tady ruské tanky. Pamatuji i atmosféru potom. Nezlobte se na mě, kolega Grebeníček jen připomněl některé historické souvislosti, které on viděl v důvodové zprávě jinak než jiní historici, kteří psali zcela určitě a zcela nezaujatě onu důvodovou zprávu. Takže to beru tak, že jste nechtěli pouze poslouchat jiný názor, že je to demokratické právo každého, aby ze Sněmovny odešel při projevu jiného. Beru to tak, že se o památku Jana Palacha odteď díky tomuto zákonu postaráte třeba i tak, že konečně necháte opravit jeho rodný domek. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.) ***