(10.00 hodin)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: To byl pan poslanec Kováčik. Nyní je přihlášena paní předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová. Paní předsedkyně, máte slovo.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dobré dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. (Ticho v sále.) Je to skoro zvláštní přistoupit před řečnický pult k debatě ve věci, která si myslím, že se nás všech musí nutně osobně dotýkat. Ať těch, kteří si tu dobu pamatují a byli už tak tehdy mladými, dnes už tedy v pokročilém věku, že zažívali na své kůži, co to je odhodlání mladého člověka postavit se moci, které vlastně neměl sílu v žádném případě čelit, přesto to udělal. Nebo se to dotýká těch, kteří tak tehdy mladí nebyli, ale jsou mladí dnes - a nesedí jenom na galerii, sedí i tady mezi námi, jsou řádně zvolenými poslanci Parlamentu České republiky a mají se nyní vyjádřit k něčemu, co by se z lidského pohledu, z normálního běžného lidského pohledu, zdálo naprosto samozřejmé, a každý by řekl: K tomu nemá smysl vůbec nic říkat. O samozřejmých věcech se nediskutuje. Samozřejmé věci se přijímají ve vší pietě, tichosti a úctě k činu samotnému a také k rodinám lidí, kteří jsou součástí rodiny Jana Palacha, Jana Zajíce, v Polsku to byl Ryszard Siwiec, v Maďarsku byla další zapálená oběť... Přece ti lidé ještě žijí, žijí jejich přátelé.
Co to tady předvádíme? Jak je možné, že vystoupí zástupce Komunistické strany Čech a Moravy, který v podstatě, dámy a pánové... Kdo z vás neviděl... Já tady reklamu nedělávám, ale teď ji udělám... Mnohdy, když vystupujeme, tak se zaštiťujeme tím, že jsme viděli nějaký film v České televizi nebo v jiné soukromé televizi. Tak teď já udělám společnosti HBO, která natočila film Hořící keř (ukazuje titulní stranu časopisu s hlavním obrazem filmu), který právě v těchto dnech je rekonstrukcí toho, co se odehrávalo v roce 1969 v momentu, kdy se Jan Palach zapálil. Jak na to reagovala společnost tehdejší, co se dělo na kolejích, co se dělo ve veřejnosti, jaké byly zahraniční ohlasy, co strašidelného se dělo s rodinou Jana Palacha! (Emotivně.)
Dámy a pánové, a jeden z těch, kteří vystupují nejenom v tom filmu, ale byla to živá postava, byl to tehdy také poslanec (s důrazem) a jmenoval se Nový, tak se dopustil něčeho podobného co pan poslanec Grebeníček. Naprostého převrácení faktů, naprostého obrácení smyslu celé věci, zneužití k jakési zvláštní fabulaci, která nakonec nám vysvětluje, že Jan Palach z lásky ke komunistické straně tehdy vlastně podnikl krok, který dnes my chceme nějakým způsobem uchopit tak, aby na něj nezapomněli ti, kteří přijdou po nás. Tak zejména pro vás, prosím vás, až budete mít příležitost, na ten film se podívejte. Protože to, co tady uslyšíte, může být velmi účelové. A já jsem přesvědčena, že to bylo zneužití a účelové vystoupení pana poslance Grebeníčka, který zejména v této věci si neměl osobovat právo vystupovat. Byť se mně to říká velmi těžko a vím, že jsme na parlamentní půdě a vystoupit může úplně každý. Ale jsou nějaké etické limity, které mají platit.
Já jsem jezdila do Všetat vždycky, když tam byla vzpomínka na Jana Palacha. Nevím, kdo tam byl. Jestli tam byl pan poslanec Grebeníček nebo někdo ze současných zástupců Komunistické strany Čech a Moravy. Jezdím do Mělníka, kde studoval Jan Palach na gymnáziu, a setkala jsem se tam se studenty... Studenti vzpomínali na svého exspolužáka, kterého sami nezažili, ale vzpomínají na něj. A nebyl tam nikdo z poslanců KSČM, který by jim řekl, jak to tedy podle nich doopravdy s tím Janem Palachem bylo!
Takže dámy a pánové, mně to je líto, že v téhle té věci musíme tento spor vést, ale myslím si, že mlčet nebylo možné z důvodů, které jsem uvedla na začátku. A strašně bych byla ráda, kdyby tenhle ten zákon vstoupil v platnost. A těm, kteří s jeho návrhem přišli, děkuji. (Výrazný potlesk z pravé a střední části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji paní předsedkyni. Nyní jsou zde tři faktické poznámky. První paní poslankyně Semelová, potom pan kolega Křeček, poté pan poslanec Štětina. Takže paní poslankyně, máte slovo - dvě minuty.
Poslankyně Marta Semelová: Dovolte, abych zareagovala na slova paní předsedkyně Němcové. Chtěla bych reagovat na tu část, kdy mluví o tom, že KSČM tady převrací historii. Já bych chtěla říci, že jste to vy, kteří převracíte tady přes dvacet let historii. Kteří falšujete a zkreslujete (poslanci z pravé části sálu začínají bouchat do lavic a někteří i cosi volají) historii už v učebnicích pro děti od prvního stupně základní školy! Jste to vy, kteří předkládáte vrahy za hrdiny a hrdiny za vrahy! (Hlasitě a s důrazem:) Takže převracení historie - to je na váš účet! (Poslankyně zprava přes bouchání do lavic cosi vykřikuje - nebylo rozumět.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Paní poslankyně Semelová. Nyní kolega Křeček. Prosím máte slovo dvě minuty, faktická poznámka.
Poslanec Stanislav Křeček: Dámy a pánové, abychom zase v té debatě na své vlastní svědomí nezapomínali. Jan Palach se přece také upálil na protest proti naší zbabělosti. Proti tomu, jak jsme se rychle ohnuli. Jak jsme rychle zapomněli na to, co jsme ještě před třemi měsíci říkali. Já už jsem v té době byl dospělý člověk. Ale jak se rychle zapomínalo. Jak jsme rychle zapomněli na všechny ty ideály, za které jsme byli ochotni bojovat! A já nevím, co všechno. Za to také Jan Palach zemřel.
A podle mého názoru tento významný den bude také připomenutí, abychom to už nedělali! Abychom tak snadno nezapomínali na to, co jsme si přáli, za co jsme bojovali. A proto je myslím ta oběť a i dneska to připomenutí velice důležité. (Potlesk prakticky v celém sále.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu poslanci Křečkovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Štětina. Máte dvě minuty.
Poslanec Jiří Štětina: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já patřím ke generaci, která toto období samozřejmě prožívala. A byl jsem v té době na poměrně exponovaném místě. Já respektuji vědu. Respektuji, že jeden historik má názor takový, druhý má onaký. A já musím tady docentu Grebeníčkovi říci z tohoto místa a prostřednictvím pana předsedajícího, že jeho závěry jsou mylné. Protože lékaři, kteří ho ošetřovali, když ještě byl schopen jakýchsi slov... Tak toto nebylo kvůli tomu, že tady byla tzv. pomoc spojeneckých vojsk. Ale bylo to přesně to, co říkal přede mnou pan kolega Křeček. Bylo to memento, aby se nezapomnělo na to, že jsme měli nějaké ideály. A bohužel tenkrát byly skutečně pošlapány.
Já bych souhlasil s tím, že nejenom vzpomínka, úcta k Palachovi, ale jak říkal pan kolega Paroubek, byli zde i další. Možná by bylo rozumné do zákona tato jména připomenout, tak aby na to skutečně mladá generace nezapomněla.
A já bych chtěl skutečně už na závěr jen jednu věc. Mě děsí, že KSČM má vzrůstající trend preferencí. Já bych byl rád, aby si to mladá generace na základě toho, co dneska zde vidí, uvědomila a zařídila se podle toho. Protože slova nejsou jenom skutky. Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Já děkuji panu poslanci Štětinovi. Nyní tady mám ještě dvě faktické poznámky - paní poslankyně Wenigerová a pan poslanec Kováčik. Takže paní poslankyně první dvě minuty, poté pan poslanec Kováčik. Paní poslankyně, máte slovo. Prosím.
Poslankyně Jaroslava Wenigerová: Vážené kolegyně, vážení kolegové (pomalu a rozvážně), jsou historické chvíle a jsou historické osobnosti, jejichž činy známe naprosto všichni. A to je případ Jana Palacha. Je to osobnost, u které já stojím v tichu, s pokorou a s úctou. To jsem očekávala i dnes. A jak řekl pan poslanec Jandák, pan Palach, Jan Palach, nepotřebuje žádnou důvodovou zprávu. A říkám si, proč takovéto významné chvíle, jako je úcta (s důrazem) k tomuto činu, musí být poznamenány debatou, i když já ji nezpochybňuji, která tento čin svým způsobem deklasuje. A to já nechci. Proto jsem vystoupila. (Potlesk z pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Já děkuji paní poslankyni Wenigerové. Další faktická poznámka bude od pana poslance Kováčika. ***