(12.40 hodin)
(pokračuje Votava)
Dodnes není znám systém, jakým tyto peníze budou rozdělovány. Musím říci, i když starostové těch obcí to vítají, že jsou z toho trošku na rozpacích, protože mají obavy o to, jak to bude administrativně náročné, jakým způsobem se to bude rozdělovat, zdali to bude dotace. Říkají dokonce, že i vznikne určitá nevraživost mezi jednotlivými obcemi. A samozřejmě pokud to bude na základě určité dotace, tak je určitě zase čekají kontroly z finančních úřadů a dalších orgánů, které jsou k tomu příslušné. Mají strach z toho, že budou zbytečně administrovat tyto věci nebo to bude předpokládat vyšší nároky na administrativu.
Také je třeba říci, že to není systémové opatření. Pokládám to za jednorázové opatření. Zdali se to bude opakovat další roky, to nikdo nedokáže říct.
Já si myslím, že předložený návrh, i když tedy má nedostatky, a mohu se ztotožnit s řadou výhrad, které uvedla vláda ve svém stanovisku, bychom mohli propustit do druhého čtení a pokusit se třeba řadu nedostatků odstranit, protože si myslím, že smysl toho zákona a nějaký systém by určitě dán být měl a částečně - neříkám, že třeba plně - by obce, které mají opravdu velký výpadek příjmů a přímo to ohrožuje chod a rozvoj té obce, měly nějakou kompenzaci obdržet.
Je pravda, že tak jak je návrh napsán, je tam řada zmatečných pojmů. Zmínil to i pan zpravodaj. Pojmy veškeré příjmy - o jaké příjmy se jedná, jestli se do toho zahrnují dotace, jestli se do toho zahrnují výpomoci, daňové příjmy atd. - to je naprosto nejednoznačné a je třeba, aby to bylo naprosto zřejmé. Nespecifikuje se tam také období dorovnávání příjmů. Legislativní nedostatky se samozřejmě odstranit dají.
Já bych, dámy a pánové, doporučoval, abychom tuto novelu propustili do druhého čtení a hledali možnosti, jakým způsobem kompenzovat výpadek daňových příjmů obcím, které byly nejvíce postiženy poslední novelou zákona o RUD. Já vám děkuji.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. To byl pan poslanec Votava. Nyní je přihlášen ministr financí Kalousek, potom kolega Braný a potom pan navrhovatel.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo. Dámy a pánové, rozpočtové určení daní je na politickou i společenskou diskusi nesmírně složitá materie. Bohužel neexistuje žádný exaktní výpočet, žádný kouzelný šém. Vždy se musí jednat o dohodu, které se dosahuje velmi těžko. Obtížnost je umocněna ještě anomálií, kterou Česká republika má, protože na desetimilionovou zemi má 6 248 obcí. To je skutečně anomálie, která bezpochyby ztěžuje jak samosprávu, tak státní správu. Mnohem menší počet by pochopitelně byl z hlediska správy mnohem komfortnější a efektivnější.
Toto byl hlavní důvod, proč na začátku devadesátých let - promiňte, je potřeba se vrátit do historie - tehdejší politická reprezentace zcela vědomě pro ty nejmenší obce nasadila diskriminační koeficienty. Jejich příjmy na hlavu byly sedmkrát menší, než byly příjmy na hlavu v těch největších statutárních městech, tedy zejména v Praze. Rozdíl tam byl obrovský. Bylo to uděláno zcela vědomě s tím, že fiskální nástroj, fiskální tlak, ta vědomá diskriminace, bude ty nejmenší nutit k integraci a k větším samosprávným celkům a ke snížení celkového počtu obcí. Po patnácti letech existence této diskriminace se jednoznačně ukázalo, že to nefunguje, že ta fiskální diskriminace je malý nástroj v ohledu k tomu, jak lidé cítí svůj vztah k obci a skutečnost, že chtějí žít ve své vlastní obci, která se takto jmenuje a nechce se jmenovat jinak. Nechtějí prostě v tom větším celku být. Patriotismus byl prostě silnějším argumentem než peníze.
Pokud po patnácti letech jsme toto museli konstatovat, tak bylo zcela namístě tu diskriminaci odstranit, protože to nepochybně byla diskriminace. Došlo k první novele z roku 2008, jejíž jsem byl také předkladatel, a rozprava zrovna tak jako v tomto případě byla mimořádně bouřlivá. Byla košatá diskuse, která měnila celou řadu parametrů, které jsem do Poslanecké sněmovny předkládal. Bylo to samozřejmě dobře, protože se střetávaly různé názory jak zastánců velkých regionálních center, která obsluhují celé území, a logicky mají tedy pocit, že mají nárok na mnohem víc peněz, tak malých obcí, které do té doby nepochybně byly diskriminovány.
Byla schválena novela z roku 2008, která do značné míry napravovala některé diskriminační momenty, ale zanesla dva velké nesystémové a komplikaci dělající fenomény. Tím prvním byla podfinancovanost obcí mezi 5 až 15 tisíci obyvateli, typické dvojky - Černošice, Bechyně, pěti- desetitisícové obce, které, když si představíte tu křivku příjmů na obyvatele, se ocitly v podstatě v potenciálové jámě. Zatímco malé i větší obce na tom byly lépe, měly 9, 10, 11, 12 tisíc na obyvatele, tak tato města a obce, to jsou typické dvojky, které schytávají první nápor obsluhy státní správy, obsluhy obyvatelstva, byly skutečně poměrně dramaticky podfinancovány, minimálně dva tisíce korun ročně na jednoho obyvatele. To byl ten jeden velký nesystémový problém, který jsme museli umět řešit.
Druhý velký nesystémový problém byly právě obce s velmi málo obyvateli, tedy maličké obce s obrovským katastrem. A protože jsme poměrně výrazně vnesli parametr katastru do výpočtu, tak došlo, tak jak předtím byly diskriminovány, k jejich absurdnímu přefinancování. Ale skutečně k absurdnímu. Jestliže v Praze bylo 35 tisíc na jednoho obyvatele, tuším, že se v tom nemýlím, tak na Modravě to bylo 80 tisíc na jednoho obyvatele, takže Modrava kromě Bakaly měla ještě 80 tisíc na obyvatele, což je samozřejmě zcela nesmyslné číslo.
To, co jsme tady schválili před rokem, samozřejmě že ne ideálně, protože neexistuje ideální exaktní výpočet, ale z velké míry, troufnu si říci, že z 99 %, tyto dva základní problémy částečně napravilo. Obce a města, která byla v té potenciálové jámě, se dostala do roviny na oněch 9 200 na obyvatele, které má drtivá většina měst a obcí, a vesničky typu Modrava, při vší úctě k nim, se samozřejmě přiblížily té normě. Ale chci zdůraznit, že pořád jsou na tom daleko líp než města typu Černošice, Bechyně a pořád daleko líp než Olomouc. ***