(12.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Ta první část, která je velmi rozsáhlá, je rozčleněna do více než 60 bodů, tedy 63 bodů, ale část z nich je jen rozhodnutí, které vyplývá z konkrétní jedné změny.
Pokud jde o samotný návrh zákona, nechci tady číst podrobnou důvodovou zprávu. Jen jsem si dovolil v důvodové zprávě připomenout, že vývoj právní úpravy po roce 1989 se soustředil na to, jakým způsobem se samotný institut exekuce vyvíjel a jakým způsobem bychom se měli chovat v 21. století.
Samozřejmě je významným pro právní sféru povinného ohledně jeho možností nakládání s majetkem. To omezení je samozřejmě nutné, spravedlivé, ale musí být učiněno takovým způsobem, aby v podstatě nebylo zablokováno jedním návrhem na exekuci plnění jeho povinností například vůči jiným věřitelům. To je podle mého soudu velmi důležité, protože v tomto případě by razantní postup, upřednostňování jednoho věřitele, mohl znamenat, že, pravda, jeden se svého práva domůže nikoliv na úkor dlužníka, ale na úkor ostatních věřitelů. V tomto ohledu jsme do toho museli zapojit určité kroky, které jsou popsány v jednotlivých bodech a jsou odůvodněny ve zvláštní části důvodové zprávy.
Museli jsme připomenout v důvodové zprávě, že původní záměr zákonodárce, původní záměr vlády, jak ho předkládala v roce 2000, resp. v roce 2001, nebyl nijak špatný, ale změny, které tady byly postupem doby vynuceny /a bylo jich 28/ nepřivedly ten zákon do lepšího stavu, ale naopak do horšího. Z hodnocení jednotlivých kroků vycházely i naše jednotlivé záležitosti, jednotlivé návrhy na změnu.
To je asi k hodnocení platného stavu a důvodů, které nás k tomu vedly.
Náplní našeho návrhu není vytrhnout exekutora z jeho nezávislosti. To podotýkám. My trváme na tom, že pokud to má být exekutor, tak má být nezávislý, ale přitom při předpokladu jeho nestrannosti při výkonu exekuční činnosti je otázka nestrannosti a nezávislosti trochu tím, co si někteří zaměňují při samotném výkonu, protože ochrana práv třetích osob je samozřejmě i součástí konkrétních zákonných povinností toho, kdo exekuci vykonává.
Nechceme ani omezovat exekutora v nárocích na jeho odměny i náhrady dalších nákladů, ale nemůže to být tak, že to je podnikání sui generis, kde nenese žádné riziko. Potom jsme tedy nemuseli vůbec nic takového dělat, nemuseli jsme to připouštět a všechny ty platby mohou dělat samozřejmě podle původních pravidel zaměstnanci státu, resp. soudu, a vymáhat stejné částky, na které se dostali po novelách exekutoři.
To, co je smyslem toho návrhu, je zvýšit efektivitu exekučního řízení tak, aby případná hmotná zainteresovanost nebo další zvyšovaná hmotná zainteresovanost soudního exekutora nezpůsobovala tendenci překračovat zákonná opatření a zasahovat i do ústavně zakotvených práv, nebo dokonce svobod jak povinného subjektu, ale také zejména těch třetích osob. A to si myslím, že se tady v těch dvanácti letech nějakým způsobem vyvíjelo k tomu nepříjemnému stavu, který je tady dnes. Není možné, aby v právním státě bylo jakékoliv řízení v rozporu se základními zásadami a pravidly současného evropského práva. To jsme tedy do té Evropské unie nemuseli po vyhlášeném referendu vstupovat, když se chceme odchýlit od evropských pravidel, a to odchýlení je významné.
Poplatnost některým tendencím konce devadesátých let a začátku nového tisíciletí je tady evidentní a ani zásada ochrany a obrany povinného subjektu, zaručená exekučním řádem, možnosti nařízení pouze takového způsobu exekucí upravených zákonem a pouze takového rozsahu, který postačuje k vymožení předmětné pohledávky, v původním textu nepostačovala.
Víte, nejdramatičtější je, když například se potkáváte při své poslanecké práci v kanceláři s lidmi, kteří dluží, a teď budu říkat konkrétní případ bez jmen, 23 tisíc korun včetně nákladů exekuce, a je jim obstaven majetek za 2,5 mil. korun v nemovitosti. A ten člověk, promiňte mi - kdyby například exekutor obstavil jenom tu zahradu, která má samotná parcelní číslo a jistě by v tom konkrétním městysi postačovala na úhradu nákladů exekuce, ale on obstaví celý majetek včetně budov a včetně pozemků, i když má na výběr, jestli dá na všechno. A v tomto ohledu se nic neděje. Případná žaloba na vynětí, než přijde na řadu, tak do té doby se vůbec nedostáváme dál. Pomalost soudního řízení umožňuje exekutorovi v podstatě omezit práva povinného způsobem, který je nejen obtěžující, ale který je zásahem do jeho svobod, a dokonce je zásahem i do práv a svobod jeho rodiny, protože dochází k něčemu, co zákon vůbec nepředpokládal. Tady jsem řekl - řekl bych tu kategorii 23 tisíc a 2,5 mil. korun - to si myslím, že to není desetkrát, to je stokrát tolik. A nevidím žádný důvod, proč by například toto mělo být dále tolerováno.
V tomto ohledu bych mohl pokračovat v jednotlivých bodech. Nechci tady odůvodňovat všech 63 změn, které jsou v zákoně o exekutorech, ty vyvolané změny, a to kolegové právníci v této Sněmovně ze všech politických stran určitě cítí, že bylo nutné je provést do ostatních, jak do občanského soudního řádu, tak do insolvenčního zákona.
Tolik tedy podle mého soudu aspoň odůvodnění, protože ten tisk je opravdu starý. Pravděpodobně, když jste ho dostali, a kdo si ho přečetl, už i jeho obsah zapomněl.
Smyslem našeho návrhu tedy je náprava toho, co se v průběhu těch deseti, resp. jedenácti let existence zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti stalo, kam jsme dospěli a kde vidíme základní vady, které omezují jak práva věřitele, tak zejména práva dlužníků nad míru, která je únosná.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji panu navrhovateli. Nyní poprosím pana zpravodaje, aby se ujal slova. Pane poslanče, prosím, máte slovo. ***