(12.10 hodin)
Poslanec Pavel Staněk: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já budu v tomto případě velmi stručný, protože návrh zákona, jak je nám předkládán, je možná v tuto chvíli už, jak tady vlastně říkal v posledních větách pan kolega, starý. Seznámím vás stručně se stanoviskem vlády a poté sdělím svoje stanovisko, protože se se stanoviskem vlády ztotožňuji.
Vůbec se nebudu vyjadřovat ke kritice exekutorského stavu. Je to takový společenský evergreen, který jistě přináší každému řečníkovi určitou solidní popularitu ve společnosti, takže toho se zhostím tím, že se k tomu určitě nebudu vyjadřovat.
Nicméně se musím vyjádřit k tomuto návrhu jako takovému. Dovolím si tady použít právě vyjádření, resp. stanovisko vlády, která zcela jasně a zcela zřetelně, a myslím dostatečně srozumitelně vyjádřila nesouhlas z mnoha důvodů. Nebudu je všechny jmenovat, jenom řeknu ty dva základní.
První je, že tento návrh zákona, tak jak je předložen, je velmi složitý, má zásadní nedostatky a je v podstatě nezpůsobilý k dalšímu projednávání v legislativním procesu. Víceméně nebudu hovořit, jestli je legislativně technicky dokonalý, nebo není, ale ty chyby, které jsou mu vytýkány vládou, si lze asi v tuto chvíli přečíst a lze je dohledat i v konkrétním návrhu zákona.
Druhým bodem, který určitě chci tady zmínit a na který já odkazuji svoji zpravodajskou zprávu, je to, že v současné době tento návrh zákona, tak jak jsem tady již zmínil, je vlastně starým návrhem, protože ten návrh zákona sem byl předložen předkladateli 28. 2. 2012, vláda se k němu vyjadřovala 1. 3. 2012, a je v tuto chvíli vlastně už platná legislativa, která upravuje činnost exekutorů, jiná. My jsme tady mezitím, co ten návrh šel svým životem, projednali návrh sněmovním tiskem číslo 537, vládní návrh zákona, konkrétně novela občanského soudního řádu, který jsme my schválili loni někdy na podzim a také v říjnu loňského roku byl podepsán prezidentem republiky. Účinnost tohoto zákona je od 1. ledna letošního roku.
Já si myslím, že to je dostatečný argument i pro to, že by bylo dobré, aby se předkladatelé nad touto novou právní úpravou v kontextu ke svému návrhu zamysleli a případně, pokud mají potřebu upravovat činnost exekutorů, ten svůj návrh sesouladili se současnou platnou právní úpravou.
Takže za sebe, já jsem řekl, že budu stručný, za sebe říkám, že nesouhlasím s předloženým návrhem zákona a navrhuji jeho zamítnutí už v prvním čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně. Předtím než otevřu obecnou rozpravu, přečtu doručenou omluvu z odpoledního jednání. Pro dnešní den se omlouvá paní poslankyně Kateřina Klasnová, a to ze zdravotních důvodů.
A nyní, dámy a pánové, otevírám obecnou rozpravu, do které v tuto chvíli máme dva přihlášené. Jako první je pan poslanec Antonín Seďa. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové. Návrh změny zákona o soudních exekutorech zřetelně ukazuje na dvě koncepce v pojetí exekucí: té velmi liberální, kdy se dává exekuční komoře a exekutorské činnosti velká volnost a nezávislost, a té, která by ráda celou exekuční činnost viděla ve formě státních soudních úředníků. A o tom, že obě formy ve světě či v Evropě existují, netřeba polemizovat.
Přestože se Česká republika před lety rozhodla jít cestou první, např. studie Světové banky a Harvardovy univerzity s názvem Vymáhání dluhů ve světě konstatovala, že země, které nepřiznávají věřitelům žádné náklady za právní zastoupení při vymáhání, dosahují vysoké efektivity, a naopak u zemí, kde existují vysoké náklady, je vymáhání pomalé a neefektivní. Například v naší zemi je míra efektivity pouze 40 % a údajně jsme nejhorší v Evropě. Připomínám, že v minulém roce byl v naší zemi téměř milion exekucí a paušální náklady na tyto exekuce zůstávají stále vysoké i po novele vyhlášky i nálezu u Ústavního soudu. Je odhadováno, že dluhová zátěž z milionu exekucí představuje 20 miliard korun. Kvůli vysokým nákladům na vymáhání se prodlužuje doba splácení, a tím se snižuje pravděpodobnost vymožení dluhu.
Česká republika je světovým unikátem nejen v hodnotě, za niž se dluhy prodávají vymahačům, ale i v odměnách advokátů. Tento stav je nevýhodný jak pro věřitele, tak pro dlužníky. Jediným řešením je změna systému a zastavení tohoto velmi výhodného exekučního byznysu.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, právě touto cestou jde navrhovaná novela zákona, i když musím připustit, že v řadě ustanovení jde možná nad rámec české liberální koncepce. O tom ostatně svědčí nejen zamítavé stanovisko vlády, ale zejména její připomínky týkající se nejen zásadních nedostatků souvisejících s věcným obsahem některých navrhovaných změn, ale i nesouhlas s některými navrhovanými úpravami pro jejich nejasnost a neprovázanost s dalšími ustanoveními zákona. Ale o tom tady už byla řeč.
S řadou připomínek lze souhlasit, ale ty lze napravit ve druhém čtení.
Navrhovatelé si za hlavní cíl novely zákona kladli zajištění a dodržování jedné ze základních svobod, ústavně zakotvené v článku 12 Listiny základních práv a svobod, a tou je domovní svoboda, resp. nedotknutelnost obydlí. Zároveń novela posiluje šance na spravedlivé vymožení dluhů a s tím spojené zachování lidské důstojnosti dlužníka. Návrh např. zamezuje, aby bez soudního povolení vstupoval exekutor do jakýchkoli nemovitých prostor, a to bez asistence Policie ČR nebo jiného státního orgánu. Novela se snaží o to, aby dluh povinného nenarůstal nepřiměřeně k výši dluhů, a tím aby se dluh stával de facto nevymahatelným. Nařizovat zabavení majetku, o němž nebylo prokázáno, že je ve vlastnictví dlužníka, není ani v pravomoci soudu, proto nelze takovéto počínání přehlížet ani u soudních exekutorů. Řada změn chce zvýšit efektivitu exekučního řízení a hodlá zamezit špatné identifikaci povinného.
Efektivita exekučního řízení bude zajištěna právě vytvořením takových podmínek, které umožní dlužníkovi řádné splácení pohledávky. Je ukládána povinnost exekutorů spolupracovat s dlužníkem na variantě splácení dluhů v případě, nepoškodí-li věřitele a bude-li pro dlužníka ekonomicky nejvýhodnější.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, novelou občanského soudního řádu sledují předkladatelé limitovat navyšování nákladů exekuce, nákladů exekutora, omezení navyšování poplatků, úroků z prodlení, smluvních pokut apod. a také snížení počtu spisů.
Mohu rozumět některým výhradám vůči předkládanému záměru regulovat vysokou míru nezávislosti exekutorů. Na druhou stranu si snad každý z nás také uvědomuje obrovské problémy, které sami exekutoři svou činností způsobují a které dohánějí řadu našich spoluobčanů do složité sociální pasti a do životně téměř neřešitelných situací. Z těchto důvodů doporučuji propustit návrh zákona do druhého čtení.
Děkuji za pozornost. (Potlesk vlevo.)
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Dále je přihlášen pan poslanec Vít Bárta. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Vít Bárta: Vážené dámy, vážení pánové, je jednoznačné, že téma exekutorů je tématem, které je důstojno této Poslanecké sněmovny, a skoro bych řekl, že je velmi škoda, že musíme zde toto téma projednávat jako téma poslanecké iniciativy místo toho, aby toto téma bylo zodpovědně řešeno vládou ČR. Ale o to více je zapotřebí ocenit poslaneckou iniciativu, která v tomto duchu sem přichází.
Přesto mi dovolte se tématu exekutorů věnovat poněkud zeširoka, tak jak to koneckonců naznačil i můj předřečník.
Mám pocit, že to, co dnes tady projednáváme, připomíná chybu moderní medicíny, resp. chybu současného lékařství, a v tomto směru nejenom v Čechách, ale to je chyba, kdy místo příčin se léčí hmatatelné a obtěžující následky. Připomíná mi to to, že když máme člověka, kterého bolí hlava, tak ho nacpeme analgetiky a budeme dělat politické body na tom, za jakých podmínek zajistíme dostupnost brufenu a jiných analgetiky, místo toho, abychom se ptali, proč toho člověka ta hlava bolí, jestli je to tím, že má špatné brýle a bolí ho oči, resp. následně hlava, nebo jestli ten člověk má problém s krční páteří a potřeboval by masáž. ***