(13.10 hodin)
Poslanec David Vodrážka: Děkuji, pane místopředsedo. Čili já v rozpravě navrhuji zamítnutí tohoto zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Ano. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím. Obecnou rozpravu tedy končím. Ptám se, zda má paní navrhovatelka, případně pan zpravodaj závěrečné slovo. Není tomu tak. Přistoupíme tedy k hlasování. Mám zde návrh na odhlášení. Prosím, abyste se zaregistrovali vašimi hlasovacími kartami.
Budeme hlasovat o návrhu, který předložil pan zpravodaj v obecné rozpravě, a tím je návrh na zamítnutí předloženého návrhu. Kvorum je ustálené.
Zahajuji hlasování číslo 266. Kdo je prosím pro návrh? Kdo je proti návrhu?
Hlasování číslo 266, přítomno 107 poslanců, pro návrh 62 poslanců, proti 45. Návrh byl přijat.
Koukám, zda probíhá kontrola hlasování. Neprobíhá, tedy mohu konstatovat, že jsme tento návrh zamítli již v prvém čtení.
Můžeme přejít k dalšímu bodu. Tím je
54.
Návrh poslanců Lubomíra Zaorálka, Bohuslava Sobotky, Jeronýma Tejce,
Jaroslava Krákory a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění
ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky,
ve znění pozdějších ústavních zákonů
/sněmovní tisk 630/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk č. 630/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl pan poslanec, místopředseda Lubomír Zaorálek. Pane místopředsedo, prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já vám přeji dobré odpoledne. Dovolte mi, abych tedy nejdřív teď v úvodu jenom řekl, o co se jedná. Na podrobnější zdůvodnění bych se přihlásil do obecné rozpravy.
Jenom abyste věděli, o co se v tomto návrhu na změnu ústavy jedná. Je to úprava milostí prezidenta republiky. A jenom připomenu, že prezident disponuje třemi typy milostí. Jsou to tzv. abolice, agraciace a rehabilitace. Abolice je zastavení trestního stíhání nebo vůbec nespuštění trestního stíhání. Agraciace, jak dobře víte, je odpuštění nebo zmírnění trestu. A rehabilitace je zahlazení trestu.
Já bych vám rád připomněl, že podle poslední úpravy Ústavy, kterou jsme tady ve Sněmovně učinili, je to tak, že od října loňského roku došlo ke změně ve věci abolice. My jsme totiž abolici přesunuli do rozsahu pravomocí kontrasignovaných premiérem republiky. To znamená abolice neboli zastavení trestního stíhání se podle už v této chvíli platné změny, kterou jsme provedli v Ústavě v souvislosti právě s úpravou na přímou volbu prezidenta - tak jsme už docílili toho, že abolice je kontrasignována. Pokud tedy by prezident chtěl zastavit trestní stíhání, musí to být kontrasignováno premiérem. Tato úprava - opakuji - už je v této chvíli platná. To, co vlastně navrhuje tady tato úprava, je, abychom režim milostí sjednotili. To znamená, že i ty další typy milostí, jako jsou agreciace a rehabilitace, by bylo nutné kontrasignovat premiérem. To znamená, kdyby se tato úprava provedla, znamenalo by to, že příště prezident pokaždé, když bude chtít použít institut milosti v jakékoliv z těchto tří podob, vždy bude muset být kontrasignovaný premiérem. To je vlastně podstata té změny.
Vím, že věc je v současné době debatována. Dokonce jsem zaregistroval, že nově zvolený prezident mluví o tom, že by nějakým způsobem spolupracoval ve věci milostí s Ministerstvem spravedlnosti a nechal by je to vypracovávat. To samozřejmě ale nemění nic na tom ústavním pořádku a ústavním postupu. Pokud by nově zvolený prezident tady nějakým způsobem Ministerstvo spravedlnosti zahrnoval, tak by to bylo jeho rozhodnutí. To je asi něco, co lze učinit bez nějakých změn. Nicméně něco jiného je tato ústavní změna, kde vlastně by rozhodnutí prezidenta muselo být kontrasignováno premiérem. To je zásadnější než to, co zmiňuje. Samozřejmě je to daleko obsažnější a je to něco daleko významnějšího, než je to, co zmiňuje současný nově zvolený prezident.
Já bych se tedy v této chvíli omezil pouze na to, že vysvětlím, o co se jedná. A na důkladnější vysvětlení věci bych se opravdu přihlásil až do obecné rozpravy.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji. Nyní poprosím zpravodajku pro prvé čtení paní poslankyni Janu Kaslovou, aby se ujala slova. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Kaslová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, pan kolega Zaorálek zde poměrně detailně vysvětlil, co je hlavním cílem předložené novely Ústavy České republiky, to jest zavedení jednotného režimu pro udělování všech druhů milostí, který by spočíval v tom, že vedle abolice by byla mezi kontrasignovaná rozhodnutí prezidenta republiky zařazena i agraciace a rehabilitace. To jest, ke všem typům udělovaných milostí by byl vždy vyžadován spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády - místopředsedy vlády či ministra.
Je mou povinností zde však uvést stanovisko vlády. Vláda projednala v dubnu loňského roku tento návrh a vyjádřila s ním nesouhlas, a to zejména z následujících důvodů. Vláda nepovažuje za vhodné, aby postup při udělování všech forem milosti byl shodný, a to z důvodu, že abolice zasahuje do samotného procesu trestního řízení. O vině nebo nevině bylo pravomocně rozhodnuto soudem a odpovědnost vlády je v případě abolice zcela namístě, zatímco ostatní formy milostí, a to odpuštění nebo zmírnění soudem uloženého trestu, takzvaná agraciace, a zahlazení odsouzení, takzvaná rehabilitace, nikterak nezasahují do soudního řízení a patří tradičně do výsostné pravomoci prezidenta republiky jakožto hlavy státy.
Za další vláda upozorňuje na určitou nelogičnost předloženého návrhu spočívající v tom, že naznačuje-li důvodová zpráva obavu z možného zneužití práva udílet milost v podobě trestné činnosti, čemuž se má snad zabránit nutností kontrasignace, pak není logické, aby při neobsazení funkce prezidenta republiky přešlo toto právo v plném rozsahu na předsedu vlády, jak předpokládá článek 66 Ústavy, který se v tomto ohledu nenavrhuje změnit, a uvolněním úřadu prezidenta republiky by bylo právo milosti opět koncentrováno do rukou jedné osoby, tedy předsedy vlády, tedy osoby obvykle více politicky a stranicky vyhraněné, než je prezident republiky, a to v podobě abolice, agraciace i rehabilitace. S ohledem na symbolický význam práva udílet milost, který je tradičně spojován s hlavou státu, by pak bylo vhodnější, aby tato pravomoc nepřecházela na jiného ústavního činitele, neboť se nejedná o natolik zásadní kompetenci pro běžný chod státu, aby ji nutně po přechodnou dobu při neobsazení úřadu prezidenta republiky musel někdo vykonávat. To je stanovisko vlády.
A stanovisko zpravodaje si nechám do obecné rozpravy. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně. Otevírám obecnou rozpravu, do které avizoval svou přihlášku pan místopředseda Zaorálek. A pak paní zpravodajka Kaslová. Pane místopředsedo, prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Tak možná teď se trochu podrobněji vyjádřím k tomu návrhu. Samozřejmě všichni si asi dobře uvědomujeme, že téma milostí prezidenta zrovna není dnes na okraji zájmu. Spíš naopak. Téma amnestie je jedno z nejsilnějších. Nicméně amnestie, to je specifický případ, který vlastně v této úpravě postižen není, protože amnestie je takové masové - masové - použití práva milosti. A dokonce v případě té amnestie novoroční z tohoto roku šlo dokonce i o masové použití abolice, což je něco naprosto atypického. A vtip je také v tom, že už amnestie v této chvíli kontrasignována samozřejmě je. To znamená, proto se o té tady v této souvislosti nebavíme, protože ta už kontrasignována je. ***