(12.30 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobrá, to je vše. Jestli nikdo nic nenamítá, doufám, že jste tento návrh, jak postupovat v proceduře, sledovali. Pokud proti němu nikdo nic nenamítá, tak se ho budeme držet a budeme postupovat přesně takto.
Budeme tedy hlasovat. Požádám vás, pane zpravodaji, abyste přečetl první návrh a řekl k němu stanovisko, stejně jako požádám o stanovisko pana ministra. Prosím, můžete začít.
Poslanec Milan Urban: Hlasujeme o bodu A, tedy A1 a A2, protože nikdo nevznesl návrh hlasovat odděleně. Moje stanovisko je ano. (Ministr souhlasí.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Budeme takto hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 188. Přihlášeno je 174, pro hlasovalo 168, proti jediný. Takže to bylo přijato.
Nyní už tedy máme hlasování o celém návrhu.
Poslanec Milan Urban: Ano, přesně tak, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Takže budeme hlasovat o celém návrhu zákona.
Přečtu vám návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů, podle sněmovního tisku 943, ve znění schválených pozměňovacích návrhů."
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 189. Pro hlasovalo 128, proti 10. Takže tento návrh zákona byl přijat.
Můžeme ukončit celé projednávání návrhu zákona a pokročit k dalšímu bodu. Je to bod 92, jedná se o Návrh na volbu zástupce veřejného ochránce práv, a zároveň tedy Návrh na jmenování členů Kontrolní rady Grantové agentury České republiky. To je zase blok voleb, takže bych dal možná k obojímu slovo předsedkyni volební komise. Prosím.
92.
Návrh na volbu zástupce Veřejného ochránce práv
Dovolte, abych mezi námi přivítal také ombudsmana, veřejného ochránce práv pana Varvařovského. Srdečně vás vítám ve Sněmovně.
Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Suchá: Děkuji, pane předsedající. Pouze konstatuji, že tento bod byl vyřazen z pořadu minulé schůze.
A nyní už k vlastní volbě. Prezident republiky dne 14. prosince 2012 navrhl na kandidáta na funkci zástupce veřejného ochránce práv paní Renátu Veseckou a pana Stanislava Křečka. Senát pak dne 4. února 2013 na tutéž funkci navrhl pány Filipa Dienstbiera a Stanislava Křečka. Předložené návrhy byly postoupeny všem poslaneckým klubům. 18. března 2013 oznámila paní Renáta Vesecká předsedkyni Poslanecké sněmovny, že bere zpět svůj souhlas nutný ke zvolení zástupce veřejného ochránce práv. Proto kandidáty na funkci zástupce veřejného ochránce práv jsou v tuto chvíli pouze pan Filip Dienstbier a pan Stanislav Křeček.
Zvláštní zákon způsob volby nestanoví. Volební komise navrhuje proto provést volbu tajným hlasováním. Nově zvolenému zástupci veřejného ochránce práv započne jeho šestileté období složením slibu do rukou předsedkyně Poslanecké sněmovny, a to do deseti dnů od uskutečnění volby, respektive zvolení.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji za úvodní slovo. Otevírám k tomuto rozpravu. Pan veřejný ochránce práv, pan Varvařovský, dopisem požádal o možnost vystoupit v rozpravě, takže mu samozřejmě udělím slovo. Jiný se nehlásí, takže bych rovnou panu Varvařovskému udělil slovo.
Veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, využil jsem svého oprávnění daného mi zákonem, že požádám-li v této Sněmovně o slovo, bude mi uděleno, a já vám za to děkuji.
Je to více než dva a půl roku, kdy jsem zde stál spolu s dalšími třemi kandidáty na místo veřejného ochránce práv po zesnulém doktoru Motejlovi. Každému z nás byl dán prostor, abychom v krátkém projevu řekli něco o sobě, o svých představách o této funkci. Konstatuji, že dnes je situace poněkud zvláštní. Zůstali dva kandidáti, z nichž jeden je dlouholetým poslancem tohoto sboru, je vám všem znám, a na druhé straně stojí 44letý právník, doktor inženýr Filip Dienstbier, který znám není a který k mému překvapení, a musím říci, že i k překvapení svému, nedostal šanci tady něco říct. Poněvadž jsem veřejný ochránce práv, a to práv především veřejných, tak mi dovolte, abych tento mírný hendikep nahradil tím, že poněkud ošetřím jeho právo podle čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, to jest, že všichni občané tohoto státu mají právo na přístup k veřejným a voleným funkcím za rovných podmínek. Mně se tyto podmínky rovné nezdají, a proto mi dovolte tento hendikep poněkud vyrovnat.
Doktor Dienstbier byl mnou přemluven, aby kandidoval, poněvadž ho znám jako výborného odborníka především na právo životního prostředí, stavební právo, územní plánování, což je druhá největší agenda v činnosti mé kanceláře, která v minulém roce obdržela takřka devět tisíc podnětů, a tento trend stoupá. Kromě jeho odborné erudice je jeho výhodou, proč to neříci, také to, že je mu tolik let, jak jsem řekl, a tudíž má to, co mně už chybí, respektive ubývá, říká se tomu drive nebo také tah na branku. Proto jsem ho oslovil a proto jsem rád, že v této fázi ještě figuruje jako kandidát. Očekávám námitku, že mi řeknete, že veřejný ochránce práv podle žádného ustanovení zákona nemá právo mluvit do toho, kdo bude, či nebude jeho zástupcem. To samozřejmě máte pravdu, i když v mezinárodním srovnání aspoň země, které nás obklopují, buď tuto funkci nemají, a pokud ji mají, tak si své zástupce jmenuje, například Rzecznik Praw Obywatelskich v Polsku, sám, maďarský ochránce práv navrhuje své zástupce parlamentu, totéž můj nizozemský kolega.
Abych neargumentoval jenom sám, dovolím si, a už skončím, pro podporu, proč se do toho snažím mluvit, dva citáty. Ten první je od mého kolegy vzácného doktora Motejla, který do knihy Anny Šabatové Ombudsman a lidská práva k této problematice do předmluvy napsal: "Má-li být smysl instituce veřejného ochránce práv zachován, má-li ochránce vystupovat v mezích své působnosti s přirozenou autoritou, otevřeností a současně srozumitelnou a odůvodněnou jednoznačností svých hodnocení, je nezbytné v čele této instituce garantovat souladnost postojů a názorů." To cituje i profesor Sládeček v komentáři k zákonu o veřejném ochránci práv a pokračuje: "Instituce veřejného ochránce práv není pouhou funkcí obdobnou funkci ústavní. Jde o obtížnou, úmornou, takřka úřednickou činnost, byť je zaměřena právě proti špatným postupům úředníků."
Teď odbočím od citátu. Ze své zkušenosti dvou a půl roku musím říci, že to tak je. Je to činnost úmorná, únavná a chce to člověka plného energie. A profesor Sládeček pokračuje: "Jde tedy o to, aby veřejný ochránce práv měl odpovídající vliv na to, kdo se stane jeho zástupcem."
Dámy a pánové, pokusil jsem se v mezích svých omezených možností uplatnit svůj minimální vliv na to, kdo bude mým nejbližším spolupracovníkem. Děkuji, že jste mě vyslechli. (Potlesk zleva.) ***