(14.40 hodin)
(pokračuje Zeman)
Zcela závěrem bych chtěl konstatovat, že přede mnou je splnění jednoho z posledních slibů, který jsem dal v prezidentské kampani. Zavázal jsem se, že 30 % svého platu budu odvádět na splácení státního dluhu, který již více než 20 let splácen není. Jsou spláceny, jak dobře víte, pouze úroky. Vím, že je to kapka v moři, 60 tisíc korun měsíčně, ale věřím, že se možná přidají i někteří jiní. Koneckonců jeden z nejbohatších mužů světa Warren Buffett vyzval americkou vládu, aby mu zvýšila daně. Padesát německých podnikatelů učinilo totéž. Ve Spojených státech vznikl klub, který se jmenuje Patriotic Millionaires. No a já pevně doufám, že i někteří z vás na tento prezidentský fond přispějí. Jeho správní rada již byla ustavena. Je to opět čestná, tedy neplacená funkce. O konkrétní bance, kde bude prezidentský fond zřízen, se bude jednat příští týden. A já věřím, že jakmile bude oznámeno číslo jeho účtu, tak mnozí z vás, dokonce i pan ministr financí, který tak často a hojně hovoří o nutnosti splácení státního dluhu, ze svého skromného platu drobným dílem přispěje. Vím, že je to kapka v moři. Vím, že tím zadlužování samozřejmě nezastavíme. Ale je to symbol. Je to gesto. A možná, že toto gesto budou následovat - a já v to pevně věřím - i jiní.
Zcela závěrem, protože se skutečně cítím být vaším kolegou jako bývalý předseda Sněmovny a jako bývalý premiér, a jsme tedy spojeni stejnou profesí, včetně těch dvou, kteří se tamhle nahlas baví, aniž by poslouchali moje geniální slova (obrací se napravo), tak se domnívám, že to, co musíme v České republice obnovit, není jakási růžová shoda, která je nedosažitelná, ale že je to praktický a pravidelný dialog mezi lidmi různých názorů, kteří jsou ochotni se vzájemně poslouchat.
Setkal jsem se s předsedy všech parlamentních klubů a musím říci, že ve všech případech bez jediné výjimky to byla debata přátelská, věcná a konstruktivní.
Jediná debata, která konstruktivní není, a jsem nucen to na závěr konstatovat, je debata mezi mnou a Ministerstvem zahraničí. Dovolte mi proto, abych v krátkosti jako poslední bod svého vystoupení zde vyložil svoji pozici.
Vycházím z toho, že ač jsem čelil výtce, že jsem ve svém inauguračním projevu zahraniční politiku nezmínil, učinil jsem tak proto, protože jsem považoval za nutné nejdříve se sejít s vládou a vyjasnit si základní kontury zahraniční politiky, protože je nesmysl, abychom zde měli dvě nebo tři (s úsměvem se otáčí na za ním sedícího a pospávajícího ministra zahraničí) zahraniční politiky. (Potlesk a smích části poslanců.) Neexistuje speciální zahraniční politika prezidenta, speciální zahraniční politika vlády a už vůbec ne speciální politika ministra zahraničí. Takže hledejme i zde v této složité oblasti míru shody. Na společné tiskové konferenci pana premiéra a mne jsme myslím tuto míru shody našli, což nevylučuje některé názorové rozdíly.
Prohlašuji naprosto zřetelně, že jsem stoupenec rychlejší integrace Evropské unie, že jsem stoupenec toho, aby za pět let Česká republika přijala euro. Že jsem stoupenec toho, abychom se stali součástí tzv. tvrdého jádra Evropské unie, to znamená jádra se zesílenou spoluprací členů tohoto jádra, a že jsem současně vehementní odpůrce nesmyslných opatření bruselské byrokracie počínaje úspornými žárovkami a - dámy prominou - konče kvótami pro ženy, které podle mého názoru musí urážet každou schopnou ženu.
Jsem daleko výrazněji než současná vláda zastánce zahraničních misí, proto také jako první prezident České republiky hodlám ještě v tomto roce navštívit naše vojáky v Afghánistánu. A domnívám se, že proti terorismu se má bojovat především za našimi hranicemi, abychom zabránili tomu, že teroristé proniknou dovnitř našeho domácího prostředí.
Ale co je ze všeho nejpodstatnější, a zde je asi největší rozdíl mezi Ministerstvem zahraničí a mnou, je to, čemu říkám ekonomická diplomacie.
Dámy a pánové, ekonomická diplomacie znamená, že za prvé velvyslanec má dokončené vysokoškolské vzdělání. Řekli byste, že je to samozřejmost, ale ona to vždy samozřejmost není. Za druhé, že pokud možno je toto vzdělání ekonomického typu. Za třetí, že velvyslanec zná zemi, kam přichází, a pokud možno mluví jejím jazykem, nejedná-li se zrovna o exotickou destinaci. Za čtvrté, že tento velvyslanec je schopen podporovat české exportéry a nacházet nové trhy na teritoriu, kde působí. A konečně za páté, že velvyslanec v zemích s přebytkem likvidního kapitálu má přitahovat zahraniční investice z těchto zemí do České republiky. Pouze těchto pět podmínek vymezuje ekonomickou diplomacii. A kariérní diplomaté, o nichž se tak často hovoří, buď tyto podmínky splňují, nebo nesplňují.
Podporuji úsilí ministra Kuby o rozšíření pravomocí českých obchodních zastupitelství, která byla podle mého názoru v posledních dvou letech totálně devastována. Nevidím důvod, proč jsme rušili kulturního atašé například v Římě nebo ve Vídni, kde jsou to jistě kulturně zaostalé země, ale přesto by snad kulturní atašé v těchto zemích mohl být. A nejsem si tak úplně jist tím, že například koncert Pussy Riot v Černínském paláci (někteří poslanci opouštějí sál) by tento nedostatek kulturní výměny mohl podstatnou měrou odstranit. ***