(14.30 hodin)
(pokračuje Zeman)
Třetí a poslední prioritou je změna volebního zákona. Mluvil jsem o tom již v Senátě a jsem přesvědčen, že toto pro mne bude nejobtížnější úkol, který se budu snažit prosadit. Proč? Protože všechny parlamentní strany, ať si to přiznávají, nebo nepřiznávají, a ony si to většinou nepřiznávají, trpí tím, čemu se říká personální vyprázdněnost. Trpí tím, že na jejich kandidátkách na volitelných místech se velmi často vyskytují nikoli osobnosti, ale osoby, kterým se říká no names. Jméno, které nikdo nezná. A právě proto, že bychom měli otevřít větší prostor občanské aktivitě, jsem několikrát navrhoval, aby změna volebního zákona sestávala ze tří kroků.
Za prvé v dalším snížení preferenčního procenta z pěti na tři procenta. Doufám, že všichni vědí, že mluvím o preferenčním procentu. Nikoliv o vstup poslaneckých stran do parlamentu, ale o kandidátkách a kandidátních listinách.
Za druhé - zvýšení počtu volebních krajů ze 14 na 35. Z toho prostého důvodu, že když dnes máte ve volebních krajích tisíc kandidátů, po 50 z 20 stran, tak znáte 10, možná 20. A politické strany dělají z voličů idioty, protože je nutí, aby volili lidi, které v životě fyzicky neviděli a o jejichž historii nic nevědí. Zde se musíme vypořádat s námitkou, že obdobný zákon byl už jednou zamítnut Ústavním soudem. Pro ty, kdo o tom nejsou přesně informováni, bych chtěl dodat, že tento návrh byl zamítnut proto, že synergicky spojoval zvýšení počtu volebních krajů, které jistě posilovalo většinový princip, s takzvaným upraveným d'Hondtovým volebním dělitelem. V případě, kdy by došlo k nahrazení tohoto upraveného dělitele normálním d'Hondtem, nemohu vyloučit, že by Ústavní zákon nyní takovou změnu přijal, což by vedlo k tomu, že by voliči konečně věděli, koho vlastně volí, což dosud v drtivé většině případů nevědí.
A konečně třetí a poslední téma v rámci změny volebního zákona se týká takzvaného panašování. Samozřejmě, že všichni budete ve volební kampani tvrdit, jaké génie máte na svých kandidátkách. Jste-li o tom skutečně přesvědčeni, prosím, zvažte možnost, která se již osvědčila v komunálních volbách a která na parlamentní úrovni existuje například ve Švýcarsku nebo v Lucembursku. Umožněte voličům, aby volili osobnosti napříč politickým spektrem. Jste si tak jisti, že máte dobré osobnosti, tak se nemáte čeho bát. A pokud si jisti nejste, tak je to vaše smůla. Jinými slovy, toto je asi nejobtížnější, protože to vede k tomu, že by se do parlamentu za jednotlivé politické strany dostali ti lidé, kteří by na těchto kandidátkách bez ohledu na stranickou příslušnost měli největší důvěru voličů.
Tím jsem skončil výčet svých tří priorit a budu před vás občas předstupovat v rámci přátelské diskuse o argumentech pro a proti těmto prioritám.
Nyní mně už jenom dovolte, abych konstatoval, že nikdo, tedy ani přímo volený prezident, není všeználek a že samozřejmě je nutné, aby se opíral o určitý expertní tým. Úmyslně zdůrazňuji expertní tým, nikoli o placené poradce, protože placení poradci, právě proto, že jsou placeni, často souhlasí se svým šéfem jenom proto, aby nepřišli o místo a o plat. Protože je to mediálně vděčné téma, byť podle zásady, že čím méně důležitý problém, tím více se o něj zajímají novináři, dovolte mi, abych vám podle svého slibu sdělil transparentní složení svého málo početného expertního týmu.
Za oblast průmyslu, dopravy a stavebnictví bude členem tohoto týmu Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy. Za oblast sociální politiky bude členem tohoto týmu Jaroslav Zavadil, předseda Odborové konfederace. Za oblast finanční politiky bude členem tohoto týmu bývalý ministr financí, a podle mého názoru nejúspěšnější ministr financí v našich moderních dějinách, Jiří Rusnok. Za oblast práva a justice bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová. Za oblast zemědělství docent František Čuba, za oblast energetické politiky Martin Nejedlý a koordinátorem tohoto týmu bude kancléř prezidenta republiky Vratislav Mynář. Žádní další experti, s výjimkou lidí, které si pozvu na porady ke konkrétním dílčím otázkám, v tomto týmu figurovat nebudou. A znovu opakuji, že ani tito experti nebudou žádným způsobem placeni.
Teď přemýšlím, jestli jsem nevynechal pro pana ministra Schwarzenberga jistě důležitou oblast zahraniční politiky? Mohu mu s radostí sdělit, že pokud se tak stalo, napravuji tuto chybu a sděluji, že oblast zahraniční politiky bude mít na starosti Hynek Kmoníček.
Závěrem bych chtěl říci, že budu plnit to, k čemu jsem se v inauguračním projevu zavázal. Budu se snažit být moderátorem, nikoliv soudcem, protože to mně nepřísluší, diskusí tam, kde tyto diskuse zbytečně váznou. Jsem velmi rád, že byla obnovena debata mezi vládou a hejtmany jednotlivých krajů, třebaže na velmi smutné téma dotací a pokut. Nabízím se jako prostředník při jednání zaměstnanců, zaměstnavatelů a vlády na tripartitě a děkuji paní ministryni Müllerové, že mě na toto zasedání tripartity pozvala. Chtěl bych odstranit dojem, který vzniká, že zaměstnanci a zaměstnavatelé jsou schopni se dohodnout vzájemně a že jediný, s kým se nedokážou dohodnout, je právě vláda. Chtěl bych přispět k tomu, aby se obnovil na základě žádosti České lékařské komory dialog mezi ní a Ministerstvem zdravotnictví nebo na základě Agrární komory dialog mezi ní a Ministerstvem zemědělství. Jinými slovy, myslím si, že to, co nejvíce potřebujeme, je dialog, přemýšlení nejenom o svých názorech, které dobře známe a které nám často právem připadají nudné, ale o názorech těch druhých.***