(12.10 hodin)
(pokračuje Paggio)
Nebudu zde vyjmenovávat všechny ty nedostatky, zmíním jenom tři hlavní z našeho pohledu. Těmi je malá rozloha I. a II.A zóny. Jsou to některá nejasná ustanovení jako například možnost zasahovat v některých jádrových územích do dosažení základního stavu kůrovce, což je podle nás velmi nejasný termín. Zákon jde v mnoha částech do zbytečného detailu. Rádi bychom viděli věci, které jsou například v přílohách zákona, spíše ve vyhlášce. Myslíme si, že do zákona nepatří. A chybí nám již zmíněný paragraf o regulaci výstavby. Myslíme si, že zákon o národním parku si zaslouží speciální paragraf, který bude regulovat a detailně vysvětlovat, jakým způsobem bude regulovat výstavbu na jeho území.
Máme tedy poměrně zdrženlivý postoj k tomuto návrhu. Ten vyjádřili někteří naši ministři i hlasováním, konkrétně Karolína Peake a Kamil Jankovský, na vládě. Stejně tak zdrženlivý postoj vyjádříme hlasováním i my poslanci zde o tomto návrhu. V případě, že by prošel do dalších čtení, budeme se snažit podílet na tvorbě pozměňovacího návrhu, který by ho posunul do podoby, která nám bude bližší. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane poslanče. Prosím pana poslance Jiřího Štětinu a po něm je přihlášen zatím poslední v obecné rozpravě pan kolega Jiří Šlégr. Slovo má pan poslanec Jiří Štětina. Prosím.
Poslanec Jiří Štětina: Děkuji za slovo, vážená paní předsedkyně.
Vážené dámy a pánové, řeknu úvodem - oba zákony, jak z dílny Plzeňského kraje, tak i z pera Ministerstva životního prostředí, jsou nepovedené, nedotažené a v mnoha ohledech vědomě vágní, zvláště v ohledu zachování přírodního dědictví šumavských lesů. Ani jedna z norem není zárukou rozvoje Šumavy, natož garancí zachování jejích přírodních unikátů a nezastupitelné ekologické hodnoty. Plzeňský kraj sice přiznává, že vytvořil především legislativní nosič, který by měl přimět ostatní zúčastněné společenské a odborné partnery, aby se zákon požívající širší shodu vůbec narodil. Vládní návrh zákona na dosažení dlouhodobější shody však úplně rezignovat.
V této souvislosti musím také důrazně připomenout dopis Právnické fakulty Univerzity Karlovy, naší právnické alma mater, podepsaný proděkanem a vedoucím katedry práva životního prostředí panem profesorem Milanem Damohorským, ze dne 28. 8. 2012, který konstatuje závažné právní nedostatky. Já nemám důvod zpochybňovat vyjádření této naší významné školy. Mám jenom obavy, čili jinými slovy aby zase za tím nebyly zisky a prachy a aby tyto dva atributy nebyly opět povýšeny nad právo a potřeby občanů této republiky.
Pokusím se jménem poslaneckého klubu Věcí veřejných vyjmenovat principiální problémy obou zákonů, abych jasně popsal důvody, proč poslanci za Věci veřejné nepodpoří ani jednu z legislativních iniciativ.
Tak tedy za prvé. Návrhy rozšiřují zastavitelná území na úkor první, nejcennější zóny parku a to je náš nejzákladnější problém.
Za druhé. Přestože by jakýkoliv nový zákon měl stanovit, že alespoň 50 % parku musí být bezzásahových, a to ne okamžitě, ale v nějaké deseti-, dvaceti- či pětadvacetileté perspektivě, zdá se že oba návrhy více méně mlží. Obávám se, že toto mlžení může být i cílené.
Za třetí. Vládní návrh má zakotveno 22 nebo 26 %. Řekněme si zde otevřeně, dámy a pánové, že by to ve svém důsledku znamenalo nezapsání nebo vyškrtnutí šumavského parku ze světového seznamu parků a zvláštně chráněných oblastí, což je naprosto neakceptovatelné a uráží dvacetiletou práci tuzemských expertů, ochránců přírody, ekologů a všech nadšenců, kteří se touto problematikou zabývají.
Za čtvrté. Oba národní parky, to znamená Šumava a Bavorský les z druhé strany hranic, tvoří nesporně jeden velmi provázaný ekosystém. Přesto my, pokud bychom vyslyšeli některý z předložených návrhů zákonů, zcela uměle vytvoříme, nebo nepochopitelně, něco odlišného, co odporuje provázanosti obou přírodních celků, namísto abychom použili postupy, které se po desetiletí osvědčily u našich bavorských a hornorakouských sousedů.
Závěrem mi dovolte říci, a myslím si, že i moji předřečníci to říkali stejným způsobem, že by bylo nejlepší, kdybychom projednávání tohoto zákona odložili nejdříve po prázdninách, abychom mohli ještě doladit, prodiskutovat všechna odborná, politická a další hlediska tak, abychom o tomto zákoně mohli naprosto zodpovědně hovořit na půdě Poslanecké sněmovny. Myslím si, že pro šumavský park a jeho bohatou, v mnoha ohledech unikátní přírodu by bylo nejužitečnější, kdybychom skutečně se na tomto návrhu, který zde, jak jsem již jednou řekl, moji předřečníci navrhli také.
Já vám děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pane poslanče, já vám také, ale musíme si upřesnit jednu věc. Vy jste říkal, že si myslíte, že by bylo dobré odložit - pokud máte takový návrh, musíte ho jasně zformulovat a říci: "Navrhuji Poslanecké sněmovně přerušení a odložení do..." Nějak jednoznačně zformulovat návrh. Jinak si s tím neporadíme.
Poslanec Jiří Štětina: Ano. Děkuji za velmi zásadní připomínku. Proto z tohoto místa navrhuji, abychom projednávání tohoto zákona v prvním čtení odložili na období po prázdninách, to znamená na sněmovní schůzi, která bude někdy v září. Já datum přesně neznám.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Návrh zní tedy "přerušení a odložení"...
Poslanec Jiří Štětina: Takže já to naformuluji takhle - to znamená: přerušit a odložit na pozdější dobu.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Na pozdější dobu nelze. (Hlasy z pléna.)
Poslanec Jiří Štětina: Takže na 15. září. Dobře. Přerušit a odložit na projednávání od 15. září. (Předsedající: Do 15. září.) Děkuji a omlouvám se.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pane poslanče, žádáte hlasovat o tomto procedurálním návrhu nyní, nebo až po skončení obecné rozpravy?
Poslanec Jiří Štětina: Myslím si, že po skončení obecné rozpravy.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Takže v tom případě požádám o slovo nyní pana poslance Jiřího Šlégra. Poté je přihlášen pan kolega Bořivoj Šarapatka.
Poslanec Jiří Šlégr: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, dámy a pánové. Ministr Tomáš Chalupa se snaží přesvědčit poslance a veřejnost, že jeho návrh zákona je kompromisem a byl dohodnutý se všemi stranami včetně vědců, zástupců ekologických nevládních organizací. Informace, které se ke mně dostaly, toto tvrzení značně zpochybňují.
Dovolte, abych připomenul pár základních skutečností o Národním parku Šumava. Od roku 1990 je Šumava zapsána do seznamu UNESCO hranicí zahrnující území bývalé Chráněné krajinné oblasti Šumava. Od roku 1990 jsou šumavská rašeliniště jako nejtypičtější fenomén zařazena do seznamu Ramsarské konvence o ochraně mokřadů mezinárodního významu. Rovněž je Šumava zařazena Mezinárodní unií pro ochranu přírody do Červené knihy ekosystémů. Je zde uplatněna bilaterální ochrana území, kterou tvoří Národní park Bavorský les a Národní park Šumava. Šumava tak je biosférickou rezervací podle seznamu UNESCO, přesněji biosférickou rezervací Bavorský les a Šumava. To je od roku 1990.
Národní park Šumava byl vyhlášen v roce 1991 nařízením vlády. Dále pak nařízením vlády číslo 681/2004 Sb. byla zřízena Ptačí oblast Šumava, která zahrnuje celé území Národního parku Šumava a část území chráněné krajinné oblasti. Z toho vyplývá - celková rozloha je devadesát sedm pět set tisíc (97,5 tis.?) hektarů. Evropsky významná lokalita Šumava byla zřízena nařízením vlády číslo 132/2005 Sb. a zahrnuje celé území národního parku, Chráněné krajinné oblasti Šumava a Kochánovské pláně. Celková rozloha je necelých 172 tisíc hektarů. ***