(12.20 hodin)
(pokračuje Šlégr)
Tento výčet jsem považoval za důležité zde před vámi přednést, aby bylo zřejmé, o jak evropsky významnou lokalitu se jedná, a že není možné se s touto problematikou vypořádat tak diletantsky, jak to předvedl ministr Chalupa. Není možné se tvářit, že jednám s odbornou veřejností u kulatých stolů, a pak veškeré závěry a doporučení zcela ignorovat a také ignorovat průběh připomínkového řízení.
Výsledkem tohoto manažersky zcela nezvládnutého legislativního procesu je zákon, který dokonce i Právnická fakulta Univerzity Karlovy označila za zcela nezpůsobilý dalšího projednávání v legislativním procesu.
Když jsem si tento zákon přečetl, tak musím prohlásit, že čeho je moc, toho je příliš. Předkládaný zákon totiž není o ochraně Národního parku Šumava, ale o ochraně dopředu vybrané skupiny podnikatelů, která dostává národní park od Ministerstva životního prostředí v podstatě darem k tomu, aby zde mohla realizovat své developerské projekty. Je to nehorázné poškozování jak přírodního bohatství naší země, které bylo založeno našimi předky, tak i nehorázné poškozování podnikatelského prostředí, kdy si můžeme představit i značné korupční tlaky, které takovéto pro podnikatele příhodné formulaci vládního zákona předcházely.
Tak špatný zákon, který se dostal sem do Poslanecké sněmovny, není možné pustit do další fáze projednávání. Vláda by návrh zákona měla stáhnout, řádně vypořádat připomínkové řízení a také zohlednit výsledky jednání u kulatých stolů.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Prosím pana poslance Bořivoje Šarapatku. Po něm je přihlášen pan poslanec Igor Jakubčík.
Poslanec Bořivoj Šarapatka: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, já bych rád upozornil na pár problémů, které s Národním parkem Šumava vyvstávají. Je to komplikovaná situace. Máme ve Sněmovně jak plzeňský návrh, tak v současné době přichází návrh ministerský. Ať to dopadne jakkoliv, ať to dostaneme do výboru životního prostředí, nebo to bude vráceno vládě k přepracování, budeme na tomto návrhu muset jistě ještě dlouho pracovat.
Já bych uvedl pár připomínek, kterými se zabývá vědecká obec. Hodně připomínek se týká jednotlivých zón, kdy ze současných 13 %, o kterých tady hovořil pan ministr Chalupa, se má počet těchto bezzásahových zón plošně zvýšit na zhruba 27 %, ale některým těmto zónám podle vědců hrozí nebezpečí vykácení, protože podle vládního návrhu musíme udržovat stav kůrovce v určité hladině. Bezzásahová území budou dále zmenšena a rozčleněna v souvislosti s údržbou cest v první zóně, což znamená také neustálé zásahy. Je nutné rovněž připomenout, že od jednání a vytyčení první zóny odstoupili vědci, protože jejich argumenty byly přehlíženy. Biologicky cenné oblasti v zásadě důvod existence Národního parku se tak v mnoha případech nacházejí mimo ochranu.
Stanovená rychlost převádění druhé zóny do první zóny by měla být místo 15, 30, resp. 45 let stanovena na původně navrhovaných 5, 10 nebo 15 let. Jedná se zase o problém, který je potřeba diskutovat.
Hodně se diskutuje i o rozvoji obcí versus ochraně přírody, kdy ten zákon podle stanoviska vědců staví na stejnou úroveň ochranu přírody jako rozvoj obcí. Zákon podle názoru vědců téměř neobsahuje žádnou regulaci stavební činnosti. Vzhledem k tomu, že rozšiřuje velikost třetích zón, lze naopak očekávat, že by k této intenzivní stavební činnosti mohlo dojít.
Dalším hodně diskutovaným problémem je vybudování lanovky, včetně takzvané evakuační sjezdovky na Hraničníku v oblasti Smrčiny. Unikátně zachovaná oblast horského lesa, kde žije tetřev hlušec a další kriticky ohrožené druhy rostlin a živočichů, by tak byla podle těchto názorů rozetnuta lanovkou a sjezdovkou.
Problémům se věnovala i pracovní komise Legislativní rady vlády, kterou tady zmínil pan ministr Mlsna. Podle názoru některých odborníků je samotná koncepce zákona chybná. Považují strukturu zákona za nepřijatelnou a odporující legislativním pravidlům. Jako problémové vidí zřízení takzvaného výboru, který je paralelním orgánem k radě národního parku.
To byl výčet jen pár problémů, které se na Šumavě nacházejí a které jsou intenzivně diskutovány. Jsem přesvědčen, že ať ten návrh dnes skončí ve výboru životního prostředí, nebo bude vrácen vládě, tak bychom měli na tyto otázky jasně odpovědět a včlenit je do výsledného návrhu zákona.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám. Prosím pana poslance Igora Jakubčíka.
Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji za slovo. Vážená paní poslankyně, vážení poslanci, debata o národním parku je složitá. Já osobně vidím tři roviny problému. První je politická, jestli použijeme zákon z pera Plzeňského kraje, nebo návrh z ministerstva. Nebudu preferovat ani jeden, i když plzeňský návrh považuji za výrazně lepší. Sice není dokonalý, ale jsou zde výbory, aby drobné nedostatky odstranily. Druhá rovina problému je vědecká. Nejsem ekolog, nejsem přírodovědec, nejsem vědec. Nejsem odborník, jsem ekonom, takže k odborné stránce se vyjadřovat nebudu. Ale jsem člověk a to souvisí se třetí rovinou, kterou považuji za nejdůležitější, protože třetí rovina je rovina lidská.
Stále slyšíme o tom, že přijetím buď jednoho, nebo druhého zákona zničíme přírodní bohatství, že přestanou růst byliny, že přestanou růst stromy, že na Šumavě přestanou žít zvířata, protože tu budou v uvozovkách řádit developeři, že lanovky a komunikace všechno zničí, všechno zdevastují, že zbohatlíci si tady vybudují své paláce atd. Ale položil si někdo otázku: A co lidé, kteří na Šumavě žijí? Bavíme se o flóře, bavíme se o fauně, ale člověka, který na Šumavě žije, se to netýká? V okolí dálnic stavíme různé protihlukové bariéry, aby lidé žijící v jejich okolí mohli důstojně a klidně žít, děláme všechno možné pro zkvalitnění života všude, kde to jde, ale lidé ze Šumavy jsou méněcenní? Oni nemusí být chráněni? Jejich život má menší cenu než například život lidí u dálnic? Nesmíme se dívat jen na stromy, na zvířata, na květiny, ale musíme se dívat i na člověka, který v uvedené lokalitě žije a chce žít dál a rád by zde žil dál.
Nejsem přesvědčen o tom, že návrh Ministerstva životního prostředí je to nejlepší. Proto se připojuji k návrhu kolegy Böhnische ohledně vrácení návrhu zákona k dopracování. Ale jedno je jisté: Šumava nějaký zákon potřebuje. Potřebuje zákon, který jasně nastaví pravidla tak, aby se tam dalo důstojně, klidně a dobře žít. Děkuji. (Potlesk zleva.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane poslanče. Nyní prosím o slovo místopředsedu Sněmovny Jiřího Olivu.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Vážená paní předsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové, já na rozdíl od všech předřečníků nebudu mluvit o tom, co by se v národním parku mělo, nebo nemělo. Problém Národního parku Šumava se mě osobně dotýká už jenom proto, že já jsem byl ten člověk, který v roce 1993 předával krásné zelené šumavské lesy správě parku a dnes bych nad jejich stavem plakal. ***