(12.00 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Nebo volit mnohem levnější variantu, ke které ovšem nejsme oprávněni. To můžeme udělat pouze tak, že o to požádáme Českou národní banku, a oprávněna je k tomu pouze bankovní rada, požádat bankovní radu České národní banky, aby příslušnou část devizových rezerv, které má uloženy na trhu, uložila u Mezinárodního měnového fondu. Potom si to vede jako pohledávku vůči Mezinárodnímu měnovému fondu Česká národní banka, českému státu je to uznáno jako poskytnutí půjčky. Je to samozřejmě pro státní fiskál výrazně levnější, byť je tam jistý rozdíl v úrocích, které poskytuje Mezinárodní měnový fond, které jsou poskytovány na trhu. Tam existuje dohoda mezi vládou a ČNB o kompenzaci tohoto úrokového rozdílu, nicméně vzhledem k celkově nízkým úrokovým sazbám to nejsou dramatické částky.
Protože na Českou národní banku se vztahuje nejenom zákon o České národní bance, u kterého jste před chvíli laskavě souhlasili s jeho novelizací, ale také se na ni vztahuje zákon o bankách, včetně veškerých zásad a povinností obezřetnosti, tak bankovní rada vzhledem k tomu, že se jednalo o druhou půjčku a o již zvýšenou expozici na 2,53 milionu (správně miliardy?) eur za tímto účelem vůči Mezinárodnímu měnovému fondu, souhlasila, a nebylo to jednání jednoduché, a souhlasila s tím za jedné jediné podmínky, že jí poskytneme státní záruku za tímto krokem, a to nejenom na tuto novou půjčku, ale zpětně za půjčku ještě z roku 2010, kterou jsem shodou okolností dojednával ještě s panem guvernérem Tůmou. To znamená za předpokladu, že my poskytneme České národní bance státní záruku za obě dvě půjčky, které v zájmu mezinárodněpolitických priorit České republiky jsou tam deponovány rozhodnutím bankovní rady, pak tak bankovní rada učiní. Pokud tu záruku neposkytneme, pak bankovní rada podle zásad obezřetnosti tak neučiní a jsem velmi rád, že ji k tomu nikdo nemůže donutit. Já si myslím, že to je dobře. A protože to je ten nejlevnější způsob a protože to je jasná a pochopitelná podmínka České národní banky, dovoluji si vás požádat, abyste tuto záruku v souhrnu obou dvou půjček České národní bance poskytli, protože to vyjde levněji, než kdybychom si ty peníze museli půjčit a půjčovali je Mezinárodnímu měnovému fondu. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. To bylo vystoupení ministra. Teď požádám pana poslance Václava Votavu, který se přihlásil do rozpravy. Prosím, máte slovo.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, my se ale musíme vyrovnat s jedním problémem. Tak jak je tento zákon napsán, a je již ve třetím čtení, tak ono se vlastně jedná o poskytnutí jistiny v celkové výši 2,530 mld. eur s tím, že jednak je poskytnuta jistina za půjčku, na niž již byla uzavřena smlouva, a to 31. března 2010, to znamená, zpětně budeme souhlasit, a na druhou půjčku zatím smlouva uzavřena nebyla. A pokud jste se dívali do toho zákona, tak tam samozřejmě den uzavření smlouvy je vytečkován. Takto my určitě nemůžeme ten zákon schvalovat! Schvalovali bychom ho ve dvou režimech: v prvním režimu, kdy už byla poskytnuta půjčka, a ve druhém, kdy teprve bude, ale nevíme kdy. Já jsem to konzultoval s legislativou. Jedna cesta je, a myslím si legislativně nejčistší, opakovat druhé čtení podle § 95 odst. 2 jednacího řádu. Do té doby by možná ta smlouva uzavřena byla a my bychom tam samozřejmě to datum uzavření smlouvy vepsat mohli a zákon by byl bezchybný.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: (O slovo se hlásí ministr Kalousek.) Vy chcete reagovat? (Ano.)
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Já jenom odpovím a pak snad požádám pana guvernéra, aby mě doplnil. To není možné. Já jsem tady vysvětloval, že Česká národní banka tu půjčku, nebo spíš úložku svých devizových rezerv u MMF poskytne jenom za předpokladu, že my poskytneme tu garanci. To je jako o slepičce a kohoutkovi. Předtím to neudělají. To znamená, tady to není, že jsme se dostali do časového tlaku. Náš akt poskytnutí záruky je podmínkou k tomu, aby ta smlouva byla podepsána. To znamená, to přesné datum tam prostě není možné napsat.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já se omlouvám, mám tady přihlášeného už pana guvernéra, nicméně tady mám sérii faktických. (K posl. Votavovi:) Vy jste už ukončil své vystoupení?
Poslanec Václav Votava: I kdybych chtěl rozumět panu ministrovi v tomhle, tak tak, jak je ten zákon napsán, tak ho v podstatě - protože do třetího čtení nedošlo k uzavření té smlouvy, abychom tam to datum mohli vepsat. Prostě ten zákon nelze takto schválit! I mám takovéhle vyjádření legislativy.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobře. Mám tady sérii faktických přihlášených. Nevím, jestli jsou všechny míněny - paní poslankyně Kalábková. (Ne.) Pan poslanec Michal Doktor. Pak pan poslanec Bárta a Pavel Bém. Takže to jsou faktické v této chvíli. Pan poslanec Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Asi by bylo vhodnější, pane předsedající, aby nejdříve zaznělo vystoupení pana guvernéra České národní banky. Na druhou stranu, a já nechci pana ministra financí trápit nad míru řekněme žádoucí, ale ono to opravdu není nejenom z hlediska jazykového, ale především z pohledu významu slov a účetnictví České národní banky totéž říci, že ČNB na základě žádosti vlády provede úložku svých devizových rezerv u Mezinárodního měnového fondu. Ona prostě půjčí, neboli uzavře smlouvu a bude vésti pohledávku za Mezinárodním měnovým fondem, a to je právě ten režim obezřetnostního rizika, na které já jsem tady upozorňoval v průběhu prvního čtení. A zjevné je, že se Česká národní banka ve vztahu a bilanci k Mezinárodnímu měnovému fondu dostává do situace, kdy musí vážit kritérium obezřetnostního rizika, a právě proto zde přistupuje stát, Česká republika, k přijetí tohoto zákona, aby toto obezřetnostní riziko eliminoval, a garanci poskytnutou České národní bance v případě, že Mezinárodní měnový fond v budoucnosti nedostojí svému závazku splatit tuto pohledávku, bude plnit namísto Mezinárodního měnového fondu. To je prosím zjevné, takto zněla má základní výhrada, a protože jsem čekal na vystoupení pana guvernéra, budu poslouchat a přemýšlet o každém jediném slovu, které řekne v této věci, neb toto je kategorická hranice a limitní pro mé rozhodnutí o hlasování o přijetí tohoto návrhu zákona.
Ona kvadratura kruhu, na kterou upozornil pan zpravodaj, je prostě zjevná. Vláda ani ČNB nemůže podepsat tuto smlouvu, nebo předmětnou smlouvu, s Mezinárodním měnovým fondem bez přijetí tohoto zákona, neb by zjevně riskovala obžalobu ze zneužití pravomoci veřejného činitele a obejití zákonných limitů spočívajících v nakládání se státním majetkem. To je zcela zjevné. Ale tahle chyba v zákoně a definiční znak musí být nějak dohnán a vypořádán, protože bez něj tento zákon bude moci být jen těžko přijat.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Požádám dalšího přihlášeného fakticky a to je pan poslanec Bárta. Jenom ty dvě minuty tedy musíte dodržet. A pak ještě pan poslanec Bém se hlásí s faktickou.
Poslanec Vít Bárta: Vážený pane místopředsedo, promiňte, blikla mi tam minuta. (Na světelné tabuli opraveno na 2:00.) Děkuji.
Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi jenom fakticky reagovat na vystoupení pana ministra financí. Pan ministr financí nám zapomněl připomenout velmi klíčovou tezi, která ze strany ČNB zazněla, a to je to, že ČNB nedoporučila vládě poskytnout tuto půjčku, a teprve přes toto nedoporučení následně svolila s touto půjčkou. A tak jak tady mluvil pan poslanec Doktor, je dobré připomenout, že v kontextu toho, jaká je zde velkorysost České republiky plné vlastních rozpočtových problémů vůči bankovnímu socialismu EU a její rozmařilosti, je zásadní otázkou, jestli v tomto směru není právě toto správná příležitost pro to se znovu vrátit k tomu, aby se výrazně omezila tato velkorysost vůči nezodpovědné EU. Děkuji. ***