(16.20 hodin)
(pokračuje Paroubek)

To neznamená mít zcela identické názory, ale znamená to nelišit se v názorech diametrálně. Oba dva tito prezidenti se snažili nezasahovat do běžné agendy vlády. Snažili se spojovat, a ne rozdělovat společnost. Oba byli schopni duchovně morálního vedení země. To ani jeden z jejich nástupců po roce 1989 schopen nebyl. Václav Havel se o to alespoň snažil. S přibývajícími léty se mu to ale dařilo méně a méně, bohužel.

Úkolem ústavního prezidenta je spojovat, hledat cestu z krizí, které nastávají. Hledat společenský konsensus. Odstraňovat napětí ve společnosti. Kladu si otázku, zda prezident Zeman takto přistoupil k řešení vládní krize, kterou zažíváme již dva měsíce. Obávám se, že nikoli. Jmenováním svého politického přítele Jiřího Rusnoka premiérem krizi nejen neukončil, on ji dokonce prohloubil, a tím objektivně zvětšil napětí ve společnosti.

Dámy a pánové, už na poslední schůzi Sněmovny jsem velmi jemně, ale jasně řekl své výhrady k činnosti státního zastupitelství a policie v kauze jejich heroického boje proti kmotrům, sluší se dodat boje bez výsledku. Nasazení 400 policistů v souvislosti s akcí v rámci Nagygate považuji za policejní a justiční stupiditu a nebudu jásat jen proto, že následně padl premiér, o jehož pád jsem dlouhodobě usiloval. Vždy by mělo jít o zájmy státu.

Boj s kmotry se zatím nepovedl. Důkazy prý nejsou. Paní Nagyové jako údajné capo di tutti capi zločinecké skupiny hrozí za šmírování podmíněný trest, ale paradoxně muž - jinak si ho osobně vážím a považuji ho za slušného člověka, ale je potřeba to říct - ale paradoxně muž, který byl půl roku ministrem obrany a předtím inventářem ministerstva, má tedy jasnou politickou odpovědnost za celou záležitost zneužití vojenské kontrarozvědky, se stal ministrem v Zemanově vládě. Ve vládě, jejíž legitimita se odvozuje de facto od této kauzy.

To, že politické kšefty, které se "povedly" Petru Nečasovi a třem bývalým poslancům ODS, jsou odpudivé a zavrženíhodně a představují esenci klientelismu, je jasné většině z nás. Jsou však trestné jen v ideální republice Mirků Dušínů. Co ovšem rovněž stojí za zmínku, je "nápravné" rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci za politický a eliminující předchozí lapsus poněkud horlivých policistů a prokurátorů. Stejně tak rozhodnutí Nejvyššího soudu, které umožňuje učinit lumpárny korupčního charakteru na půdě Sněmovny bez omezení.

Kde to jsme, dámy a pánové?

O všem tom by měl prezident republiky veřejně mluvit, pokud mu jde o veřejný zájem, o nezbytnou nápravu poměrů ve státě, tedy o zájem státu. Říká se tomu duchovně morální vedení země. A vzory? Již řečený Masaryk, Beneš, a abych nešel do příliš vzdálené minulosti, např. v Německu prezidenti von Weizsäcker, Herzog či Gauck.

Pan prezident si před pár dny povolal pana Ištvána, aby jej poklepal po rameni. Jsem zvědav, co bude pan prezident a jeho ministryně spravedlnosti říkat, až přijde za pár týdnů říkat, až přijde za pár týdnů rozsudek ve věci Mostecké uhelné společnosti s Bellinzony. Budou jistě vyzývat státní zastupitelství k činům a k tvrdým zásahům, padni komu padni.

Ale pojďme se teď věnovat složení Zemanovy, promiňte, Rusnokovy vlády, tedy vlády politických přátel pana prezidenta. Výkladní skříní této vlády se měl v pozici ministra financí stát Jan Fischer. Po sedm let pronásledovala opozice ministry pravicových vlád. Rád jsem se na tom podílel. A zejména za vlády Petra Nečase tu a tam někdo z těchto ministrů skutečně po takových atacích také odstoupil. Někteří z nich jsou proti Janu Fischerovi skutečná neviňátka. Jan Fischer se patrně domnívá, že je možné problém vysedět. Pro mě je tato zcela nevěrohodná osoba jedním z velkých důvodů, proč vládu nepodpořím.

Jan Fischer se stal na jaře 2009 předsedou české vlády na návrh tehdejšího předsedy ODS. Prý ten nápad měl Petr Nečas, jak mi sdělil tehdejší předseda ODS. Gratuluji mu k nápadu. Jak se osvědčil? Stal se předsedou vlády v roce, kdy faktický schodek státního rozpočtu včetně zkonzumovaných rozpočtových rezerv předchozích let činil 24 miliard korun. Není jistě hlavním viníkem, ale jedním z viníků nesporně je. Dát si do čela Ministerstva financí člověka, který přivedl republiku k největšímu schodku v její historii, je poněkud nevkusné. Nemluvě již ani o jeho podivné neaktivitě v případu solárního byznysu. Prostě k vysoké veřejné funkci se u nás na rozdíl od jiných demokracií lze dopracovat bez pozitivního výsledku. To je děsivé. Jiná taková demokracie v Evropě není.

Za zopakování veřejnosti stojí také některé jeho výroky z nedávné prezidentské kampaně. Tedy jde o něco více než půl roku staré výroky, to tedy není žádná historie. Jak vidí Jan Fischer roli KSČM ve společnosti? Cituji: "Když by mi osoba pověřená sestavením vlády přinesla návrh, který by znamenal vládnutí s KSČM, zkrátka a dobře bych to neakceptoval." Jinak řečeno, nebude-li možné ustavit po volbách ani menšinovou vládu stran demokratické levice s podporou KSČM, bude tak či onak v příští vládě zastoupena některá ze stran pravice. To je, pane, demokracie jako řemen. Dělat z Jana Fischera bojovníka za levicové hodnoty je poněkud podivné.

A co Jiří Rusnok, předseda "bedřinové" vlády? Byl po tři roky členem NERVu, mozkového trustu Nečasovy vlád. A nevšiml jsem si, že by při politice hloupých škrtů a experimentů na lidech, které prováděla Nečasova vláda, veřejně protestoval či hrozil demisí z NERVu, anebo aby dokonce z této funkce odešel. A teď nám chce ordinovat hospodářskou politiku, diametrálně odlišnou do té dosavadní.

Kdybych byl kuřákem hašiše, dámy a pánové, snad bych jeho přeměně z Šavla v Pavla věřil, ale hašiš ani jinou drogu neužívám, tudíž věci posuzuji zcela střízlivě. Jiří Rusnok, stylizující se nyní do role rozvážného moderního levicového politika byl léta v čele vydařené lobbistické skupiny Asociace penzijních fondů. Byl také členem Bezděkovy komise dvě, která nestoudně prosadila, to byla světová rarita, svůj vlastní návrh důchodové reformy. Neslyšel jsem, že by protestoval. Jeho dominantní účast na důchodové reformě nemůže zastřít ani to, že penzijní fond ING, kde Jiří Rusnok působí, nešel do hry o klienty druhého pilíře. Šéfové ING v Holandsku měli rozum.

Rád posloužím několika zajímavými citáty nového premiéra.

Třináctého ledna 2010 se v Lidových novinách říká, že - cituji: "Kromě zavedení opt outu navrhuje Rusnok i rozšířit zdroje příjmů státního důchodového systému. Řešením by podle něho mohlo být např. zvýšení nepřímých daní a jejich částečné využití ve prospěch důchodového systému. Například -" a to je přímá citace Jiřího Rusnoka - "část DPH by mohla být využita k posílení prostředků na výplaty důchodu." Úžasné! Vše to nakonec Nečasova vláda dělala. Hovořit s akademickou lehkostí o navýšení sazby DPH znamená hovořit o zvýšení cen potravin, léků, základních druhů služeb, což zasáhne příjmově nejslabší, příjmově slabé, střední třídu.

Nebo o rok později, 9. března 2011, v Blesku Jiří Rusnok říká - cituji: "Sjednotit výši daně z přidané hodnoty považuji za správný krok. Spojovat ale toto zvýšení s důchodovou reformou je podle mého názoru nelogické. Tyto věci spolu nijak nesouvisí. Navíc si myslím, že by stačilo sjednocení DPH na 18 % bez výjimky." Takže ještě máme velké rezervy, jak škubat lidi, jestli dobře rozumím panu Rusnokovi.

Na čestném třetím místě v galerii personáží nové vlády, které považuji za pro sebe nepřijatelné, je ministr kultury. Po děsuplném propadu prestiže resortu kultury za předchozí pravicové vlády a její neschopnosti pozitivně ovlivňovat českou kulturu přišel alespoň pro mě úplný šok. Nový ministr kultury nechal hned na počátku nahlédnout do svého myšlenkového světa. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP