(16.30 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Zdrojem pro větší peníze v resortu kultury by pro něj byly prý přebujelé sociální výdaje. Opravdu podařený ministr vlády moderní levice! Což je poloha, do níž někteří její stoupenci romanticky stylizují Rusnokovu vládu. Co je však ještě závažnější, to bylo odvolání generálního ředitele Národního divadla Jana Buriana. Jan Burian je jedním z nejkvalifikovanějších lidí v oblasti divadelního managementu. Asi ten nejkvalifikovanější v zemi. Prošel výběrovým řízením. Postup pana Balvína byl natolik diletantský, nekompetentní, arogantní a hloupý, že si vyžadoval okamžitý personální zásah premiéra. Zkrátka pryč s ním z vlády. Pan premiér o tom podle svých slov neuvažuje. Zasáhnout do života první scény v zemi, tak jak to ukázal ministr Balvín měsíc před zahájením divadelní sezóny, je neslýchané a povede to k chaosu v první divadelní scéně v zemi. Herci hromadně odcházejí. Jsem zvědav, co teď bude. Zda třeba v Richardu III. místo Richarda Krajča bude hrát Miloš Zeman, nebo v Sluhovi dvou pánů místo pana Donutila Jiří Rusnok, v Psovi baskervillském pan Balvín, ten není na štěstí na repertoáru, Pes baskervillský, to jsem si samozřejmě vymyslel. Ale ve svých důsledcích to bude znamenat, že program Národního divadla, pokud nedojde k nějakému rozumnému řešení, bude od začátku divadelní sezóny omezený.
Třetí v řadě ministrů, o kterých chci hovořit, je ministr dopravy. Pan ministr je politicky flexibilní. Byl na vysoké pozici náměstka ministra dopravy pravicové v pravicové vládě. Po té byl odvolán. Zajímalo by mě slyšet od tehdejšího ministra dopravy Bendla, proč jej náhle odvolal. Odvolání šéfa Českých drah Žaludy by nebylo příliš překvapivé, já ho vůbec neželím, pokud by to prošlo po té, co vláda získá důvěru. Pan generální ředitel Zelený, starý přítel Mirka Šloufa, je určitě kvalifikovaný muž. Součástí kvalifikace každého je ovšem také klást si realistické cíle. Pan Zelený chce z Českých drah vytvořit, jak se on vyjádřil, výdělečnou organizaci. Jinak řečeno, přivést České dráhy do zisku. Gratuluji. Je to smělý, úžasný záměr. Pan Zelený byl dlouholetým generálním ředitelem Českých drah a pak také ve své době Slovenských drah. Nevšiml jsem si, dámy a pánové, že by se mu to tehdy podařilo.
Další z galerie zajímavých personáží nové Zemanovy vlády je Marie Benešová. Deklarativně chrabrá bojovnice proti korupci. Vlastně jednou k tomuto poněkud silně přehnanému významovému spojení pomohli lidé v justiční mafie kolem bývalého místopředsedy Nejvyššího soudu, kteří se vlastně sami napráskali, a nekonformní soudce v první instanci vykonal zbytek. V Ústeckém kraji obdržela tato chrabrá bojovnice od svých stranických kolegů proti korupci zakázky za právní služby bez DPH ve výši až 2,8 milionu korun. Bylo by zajímavé se dozvědět, co za ně opravdu udělala. Lidé, kteří dali v Ústeckém kraji zakázky, doufají, že jim to klientelisticky vrátí. Klientelismus a nepotismus, to je oč tu běží a s čím je v této kauze spojena. Shrnuto a podtrženo v personální oblasti - podivné osoby, dřívější exponenti pravicové politiky, ministři, kteří chtějí pokračovat v dosavadní agendě pravicové vlády, exponenti lobbistických zájmů, ti, kdo měli zrovna přes léto čas. Dvě tři výjimky kompetentních ministrů nemohou v mých očích zvednout renomé této bedřinové vlády.
A co k programu této vlády? Zaměřím se jen na některé stěžejní body. Pojetí programového prohlášení je opravdu zvláštní. Kombinuje kroky, které se tváří jako krizový management, s cíli dlouhodobého charakteru. Rozhodně se vláda nenechává omezovat zhruba deseti měsíci, které může mít maximálně před sebou. Mám přitom pocit, že krizový management nevolí vláda tam, kde by mohl a měl nastat, např. v čerpání evropských peněz, a snaží se založit některé priority, které budou obtížně přijatelné pro jakoukoli příští vládu, pokud to nebude vláda Jiřího Rusnoka, a kterým i další čtyři roky příštího volebního období budou málo.
Vláda si klade za cíl obnovit důvěru veřejnosti v politiku, přitom sama má spornou legitimitu. Pokud dnes nezíská důvěru, měla by velmi rychle, v řádu dnů, skončit. Myslím si, že výklad většiny ústavních právníků je jasný. Tam, kde nejsou v Ústavě uvedeny lhůty, mělo by nastat řešení bezodkladně.
Pokud Jiří Rusnok mluví o tom, jak vznikla druhá vláda Mirka Topolánka, já bych být na jeho místě, jeho politických přátel a pana prezidenta, tak bych mlčel. Připomenu tu situaci, která se vyvinula po volbách do Sněmovny v červnu 2006. Přes všechny štvanice, Kubiceho zprávu a hrozby návratem normalizačního komunismu tyto volby skončily remízou sto na sto levicových a pravicových poslanců. Začátkem října 2006 byla Topolánkově první vládě vyslovena Sněmovnou nedůvěra. Vláda v demisi pak skutečně vládla čtyři další měsíce. Na ministerstvech a ústředních úřadech rozehrála již v září čistku ve stylu noci dlouhých nožů. Nesporně činila personální opatření, která činit neměla. Pravice předstírala jednání o vládě, aby přitom zákulisně zpracovala dva staré přátele Miloše Zemana - poslance Melčáka a Pohanku. A tímto podrazem otevřela cestu nelegitimní vládě Mirka Topolánka.
Dámy a pánové, odvolávat se na precedenty, které vznikly na ne právě morálním základě, je neslušné. Tehdy to byly pro mě podrazy a dnes podobné podrazy nebudu podporovat jen proto, že jdou proti politikům a politice, proti nimž vedu léta letoucí politický boj, a to na rozdíl od Jiřího Rusnoka s jeho úzkou spoluprací s Nečasovou vládou, nebo Miloše Zemana s jeho podílem na vzniku druhé Topolánkovy vlády. Hrajme konečně fér a pak nám lidé možná začnou po čase věřit, zejména když uvidí, že nekrademe, dokonce pracujeme pro lidi, nelžeme.
Druhý úkol, který si vláda vytyčila, je dosáhnout hospodářského oživení a vytváření nových pracovních míst. Rychlé efekty, které by porazily nezaměstnanost a rozehnaly milionovou armádu nezaměstnaných, nikdo nemá. To je potřeba otevřeně a čestně občanům říci a měla by to říci i tato vláda.
V ekonomické oblasti vzniklo programové prohlášení opisem z programu jedné z levicových stran, obávám se, že právě toho programu nejslabšího.
Dám příklad jednoho personálního opatření, které by mohlo napomoci rozvoji privátních, zejména zahraničních investic, a nerad bych, protože jsem toho člověka neviděl asi pět let, vím, že s ním mám nějakou osobní zkušenost, která je velmi dobrá, aby mu to ublížilo. Prosím, berte to jako věcnou záležitost. Proč by vláda nemohla provést jednu menší rošádu v rámci státní administrativy? Nejlepších výsledků, pokud jde o příliv zahraničních investic, dosáhla republika v letech 2005-7, kdy v čele agentury CzechInvest stál pan Hruda, dnešní náměstek ministra školství pro vysoké školy. Možná že je dobrým náměstkem pro vysoké školy, já nevím, nemám dostatek informací. Pokud by se mu podařilo alespoň částečně dát dohromady tým lidí, který z CzechInvestu vyhnal ministr Říman, bylo by to jen dobře v zájmu republiky. Ti lidé něco znají, získali za poslední léta další zkušenosti, určitě vědí, jak změnit například legislativu a zejména praxi, abychom se vrátili v investicích tam, kde jsme v letech 2005-7 byli. A nové investice, to jsou nová pracovní místa, růst hrubého domácího produktu, růst životní úrovně lidí.
V prohlášení je krátká zmínka o úřadech práce a pan premiér o tom také hovořil. To může být velmi důležitý prvek v boji proti nezaměstnanosti. Ministr Koníček ví, jaká byla v roce 2006 praxe na úřadech práce. Stačilo by jen říci: Budeme se snažit organizačně, legislativně i personálně vrátit úřady práce ke stavu na konci roku 2006, obnovit potenciál, který byl prakticky zničen drábkovskými reformami. ***