(16.00 hodin)
(pokračuje Polčák)
Následovalo předložení totožné novely znovu, s jedinou výjimkou, a to tou, že tato novela zahrnovala - předložená později, to bylo v květnu loňského roku, mou osobou a tehdejší vicepremiérkou paní Karolínou Peake - která obsahovala výjimku pro obce a města a byla tedy stanovená na úrovni Úřadu vlády. Tato novela Ústavy byla přivítána zástupci odborné veřejnosti a nebyla ovšem z již známých důvodů projednávána. Ten důvod spočíval v tom, že byla rozpuštěna Poslanecká sněmovna.
Tento základní úvod jsem si dovolil učinit takhle širší právě proto, abyste všichni porozuměli důvodům, které vedly k opakovanému předložení této novely. Já jako zpravodaj tehdejších tisků, které byly projednávány, jsem považoval všechny otázky vyslovené jak na půdě Poslanecké sněmovny, tak i Senátu za vyřešené. Nepředpokládal jsem, že by se vůči takovéto normě, která byla v květnu tak přivítána a byla konzultována i se zástupci Nejvyššího kontrolního úřadu, zvedly jakékoliv výhrady. Proto návrh nepovažuji ani tak za svůj, jako spíš za závazek, který byl učiněn ve veřejném prostoru a měl být dodržen.
Nyní jsme v situaci, kdy se vůči totožné předloze novely Ústavy zvedla určitá vlna odporu, a to kvůli jedinému ustanovení, na kterém nikdo nezměnil ani čárku, ani písmeno od toho května roku 2013. Jestliže některá média uvádějí výtky vůči tomuto návrhu zákona, tak chci opakovat, že jsme pouze jako předkladatelé reagovali na výtky, které byly vzneseny na půdě Senátu. To je za prvé. Za druhé chci říci, že jsem byl samozřejmě zpravodajem těch tisků již v minulém období a zároveň jsem podporoval co nejširší rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu. A pokud jenom v jedné jediné části bylo nutno vyslyšet i názor Senátu, protože je nepřehlasovatelný, tak to považuji za dosažení ústavního kompromisu, který je prostě v této části nezbytný a je potřebný.
Je třeba říci, že ve všech ostatních částech, a to jsou desítky tisíc subjektů, dochází k dramatickému rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, pokud jde o subjekty, které jsou předmětem jeho kontroly.
Ve vztahu k obcím a městům chci podotknout, že tato problematika se zcela nedotýká projednávaného tisku 43, ale jedná se o tisk 44, to je prováděcí zákon vlastně k novele Ústavy. Ve vztahu k této části předložené úpravy chci říci, že nejsem jakkoliv dogmatický, že bych nereagoval na výtky a zároveň že bychom měli být hluší k tomu, co je i prezentováno ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu nyní. Je škoda, že to bohužel nezaznělo takto v minulém období. Měli bychom samozřejmě najít především politický konsensus napříč politickým spektrem, to je nepochybné, jedná se o věc Ústavy a změny Ústavy a na to navazující prováděcí zákon. Musí být dosaženo kompromisu, jak opakuji opakovaně, i na úrovni Senátu a styku s touto horní komorou ještě předtím, než dojde ke schválení Ústavy, abychom se nedostali do stejného zapeklitého kola, jako tomu bylo minule.
Pokud jde o vymezení této změny Ústavy, je nutno říci, že se mění článek 97 Ústavy, který rozšiřuje kontrolní pravomoci, co se týče okruhu kontrolovaných subjektů, poměrně dramatickým způsobem. Zavádí se určitá legislativní zkratka - a tady bych mohl ilustrovat, jak se mění stanoviska legislativy, pokud jde o ty subjekty, které mají být uvedeny v Ústavě. Tak buďto půjdeme principem jakéhosi enumerativního výčtu, tedy výčtu adresného těch subjektů aspoň z hlediska jejich typů, které budou moci býti kontrolovány Nejvyšším kontrolním úřadem, anebo tedy půjdeme systémem, že se určí určitý výraz, který právo zná, a podle tohoto výrazu všechny subjekty, které pod něj budou spadat z hlediska své věcné působnosti, budou Nejvyšším kontrolním úřadem kontrolovány. Zatímco minule bylo argumentováno, že ta úprava by měla být co nejvíce přesná i na ústavní úrovni a legislativní zkratky se jaksi příliš nehodily, tak dneska je tomu zase do jisté míry opačně, jak vyplývá i ze stanoviska vlády. Na druhou stranu musím stanovisko vlády do značné míry přivítat, protože je za prvé souhlasné a za druhé se na to dívá jakousi jinou optikou, jinýma očima, které doposud projednávány takto nebyly.
Chci říci, že se návrh od té květnové verze liší už jen v jedné jediné věci, a to v té věci, že návrh, který já jsem předložil, umožňuje ještě nad rámec původní předlohy kontrolu i ČEZu, tedy společnosti, která dříve byla z této kontroly vyňata prostřednictvím klauzule, že ve společnosti, jejíž akcie nebo cenné papíry byly přijaty k obchodování na veřejně obchodovatelných trzích, jsou z této kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu vyňaty. I toto ustanovení bylo schváleno v minulém období napříč politickým spektrem. Byla to taková výjimka, která byla dojednána, a já jsem toto ustanovení z této předlohy jaksi vyňal s tím, že můžeme o tom diskutovat. Vnímám i argumenty proti, ale do značné míry opět dochází k rozšíření kompetencí, pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu.
Tím se zase znovu musím vrátit, a to už tedy závěrem svého vystoupení, k problematice územně samosprávných celků. Samozřejmě jedna věc jsou nárokové finance, které získávají obce prostřednictvím rozpočtového určení daní, to jsou samosprávné peněžní prostředky, a i u nich uznáváme, že by zde měla být kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu alespoň tedy z hlediska souladu se zákonem. Za druhé jsou peněžní prostředky, peněžní toky, které Nejvyšší kontrolní úřad má i dnes pravomoc kontrolovat, a to jsou ty nenárokové, řekněme dotační prostředky poskytované z veřejných rozpočtů. Zde je třeba říci, že ta novela by měla být v této části upravena tak, aby byla zachována - to je pouze to jediné ustanovení nebo jediná věta v prováděcím zákonu, ale Ústavy se to nedotýká - tak by měla být upravena tak, aby se umožnila kontrola tady těchto prostředků, těch nenárokových. To je asi nepochybné.
Na druhou stranu říci, že kvůli tomuto jedinému bodu tohoto ustanovení prováděcího zákona je celý zákon připraven špatně, považuji za zcela účelové a spíše snahu, jak potopit celý zákon vytvořením chiméry, že ten zákon je naprosto špatný. Když se podíváte, které subjekty mají být kontrolovány, tak mimo jiné je to například samozřejmě pražský Dopravní podnik, různé jiné akciovky a firmy s obecní, městskou, krajskou nebo státní účastí, pokud tedy dosahují aspoň toho stanoveného procenta. I o tom procentu se vedly mnohaměsíční diskuse, protože mnohé státy přistupují k tomu, že to procento snižují, a není nezbytné, aby tam obec nebo stát držely nadpoloviční většinu podílů. Ale vyžaduje se už třeba menší účast.
Toto všechno bylo vydiskutováno tak, aby se zapracovaly připomínky ze všech stran.
Mám-li na závěr říci, jsem přesvědčen, že nejlepší legislativní postup by měl být takový, že by se projednala novela Ústavy i se zástupci horní komory Parlamentu České republiky, tak abychom opět nedělali něco, co by Senát následně neschválil, a tím by celá práce padla vniveč, jako jsme se s překvapením dočkali minule, a zároveň aby bylo vyjasněno, co konkrétně znamená ústavní ochrana obcí a měst nebo územně samosprávných celků - týká se to samozřejmě i krajů - na ústavní úrovni, která je garantována hlavou osmou Ústavy, a kde je tedy zaručena samospráva, tato samostatnost obcí a měst a dalších územně samosprávných celků. Pokud tato diskuse neproběhne tak, aby bylo dosaženo ústavní shody, tak veškerá snaha o to, aby se zpřístupnily i další subjekty - podívejte se vlastně na rozsah rozšíření subjektů, je poměrně výrazný - tak aby i tady tyto subjekty mohly počítat s tím, že budou podléhat kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. ***