(16.50 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Grospičovi. Zaznamenal jsem návrh na vrácení k dopracování.
Další z řádně vystupujících je pan poslanec Jiří Štětina. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Štětina: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane prezidente, vážená vládo v demisi, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, v úvodu mi dovolte, abych svoji diskusi věnoval oběma tiskům, to znamená 43 a 44, protože se týkají Nejvyššího kontrolního úřadu. Také mi dovolte, abych se vyjádřil v několika větách k tomu, co si myslím o práci Nejvyššího kontrolního úřadu.
Za poslední dva roky, co jsem měl možnost se setkávat s kontrolními zprávami, jsem nezaznamenal jedinou zprávu, ve které by bylo konstatováno, že tato příslušná organizace, která je kontrolovaná, hospodařila správně. Vždycky byl větší, ale spíše hodně velký rozpor ve financování. Z tohoto důvodu se samozřejmě poslanci již v minulém volebním období snažili zvýšit kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu. Myslím si, že obavy z toho, že obce, případně i právnické či fyzické osoby budou mít zvýšenou svoji práci, protože tam přijde několik dalších kontrol, já si myslím, že to nehrozí. K čemu dneska například dochází? Že právnické osoby své podnikání přehlašují do Prahy, ačkoliv podnikají dejme tomu v Hradci Králové, tak samozřejmě jsou přihlášeni v Praze a finanční úřady se na kontroly dostanou tak jednou za 150 let. Někdo z předřečníků zde pravil, že kdyby Nejvyšší kontrolní úřad musel všechno kontrolovat, že by na jednu kontrolu došlo jednou za 300 let. Já si to nemyslím, protože jestliže bude mít Nejvyšší kontrolní úřad právo kontrolovat veškeré veřejné prostředky, čili veřejné rozpočty, jestli bude mít právo kontrolovat všechny právnické osoby, které hospodaří s finančními prostředky státu, tak samozřejmě kontrol bude naopak méně, protože si nikdo nedovolí, aby tedy hospodařil tak, jak hospodaří dodneška. Nemyslím obce, tím bych je samozřejmě urazil, ale mnoho subjektů, které například při nákupu služeb vytunelují stamiliony korun, protože je zvykem, že jakmile se ze státního či veřejného rozpočtu dostanou peníze do soukromé firmy, tak to již nemá nikdo právo kontrolovat. V tomto případě, jestliže bude mít NKÚ takovéto kompetence, tak samozřejmě si myslím, že bude již ta kontrola daleko méně prováděna. Ale jistě souhlasím s tím, že bude muset být zvýšen počet kontrolorů a pracovníků, ale skutečně se nám to vyplatí, protože jestliže se nám dneska ztrácejí desítky miliard, tak se nám to sníží třeba na 100 milionů.
A nyní k vlastnímu ústavnímu zákonu. Já se chci vyvarovat toho, abych ho nazýval zmetkem, nebo tedy paskvilem, jak někteří předkladatelé zákona vždycky kritizují toho, kdo navrhne nějaký zákon, toho jsem dalek. Ale myslím si, že novelu ústavního zákona by měla předkládat vláda, nikoliv poslanci. Myslím si, že ústavní zákon musí být stručný a jasný, že nemůže být, a teď mi dovolte, abych nahlédl do návrhu zákona, to znamená článek 97, který má a) až e) odstavce. Já si myslím, že to vyřeší skutečně jediná věta, která asi bude znít takto: a) Nejvyšší kontrolní úřad má právo kontroly všech veřejných prostředků, b) Nejvyšší kontrolní úřad má právo kontrolovat, a teď bych vám to citoval doslova: čili vykonávat kontrolu s majetkem právnických osob s majetkovou účastí státu nebo územního samosprávního celku. A myslím si, že pak nemusíme nikde vypočítávat, jestli v tom má být ČEZ nebo v tom mají být Lesy České republiky, případně další desítky firem, neboť bychom to nevyjmenovali, ale bude nám všem jasné, že jestliže jdou finanční prostředky z veřejných rozpočtů, musí být kontrolovány Nejvyšším kontrolním úřadem.
Mohl bych zde pokračovat dále, ale nechci zdržovat slovutnou Sněmovnu, protože je zde přihlášeno ještě několik diskutujících, takže vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Štětinovi. Poprosím pana poslance Jana Zahradníka. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych se chtěl ve svém příspěvku vrátit zase zpátky na začátek projednávání zákona. Je to zákon, který zavádí změnu Ústavy, tedy ústavní zákon, který má zvláštní postavení. Když se začne mluvit o změně Ústavy, tak by občané a my jako jejich zvolení představitelé měli zpozornět. Tato změna Ústavy, změna základního dokumentu naší republiky, je předkládána jednak jako poslanecká iniciativa, to za prvé, a za druhé je předkládána v mimořádné schůzi Sněmovny. Může se naskýtat podezření, že je zákon, jak už tady bylo řečeno při projednávání pořadu naší schůze, předložen jako jakási kamufláž toho zákona, který zde bývá nazýván jako Lex Babiš. Je-li tomu tak a je-li to podezření oprávněné, tak pak s podivem konstatuji, jakou asi roli v tom hrají všichni podepsaní poslanci TOP 09, kteří se pod ten zákon podepsali.
Ještě se vrátím ke svým zkušenostem z NKÚ. Pamatuji si, jak v roce 2001 přišly první kontroly z NKÚ na tehdy nově vzniklé kraje. Samozřejmě, že již tehdy Nejvyšší kontrolní úřad kontroloval určitou část hospodaření krajů, protože rozpočty krajů, jak víme, jsou z poloviny tvořeny průchozími dotacemi státních finančních prostředků. Tehdy úřad byl sice obávanou, ale respektovanou institucí pod vedením zvěčnělého Lubomíra Voleníka, kterého bych tady chtěl připomenout, prvního prezidenta NKÚ.
Já mám takové podezření, že tento navrhovaný zákon vychází z jakéhosi předpokladu, že veřejné prostředky na úrovni územních samosprávních celků jsou vynakládány jaksi a priori nesprávně a že jedině zvýšená kontrola může tento domněle špatný stav napravit. A tady bych si dovolil, jako už ve svém minulém příspěvku, říci, že si toto podezření tisíce poctivých komunálních politiků nezaslouží. Ono to dokonce jde tak daleko, že někteří z nich jsou obviňováni, souzeni, ale musím říci, že teď nedávno jeden z nich byl v plné míře osvobozen.
Pan předseda Fiala zmínil stávající úrovně kontroly. Územní samospráva, zejména obce, jsou kontrolovány krajskými úřady. Je na to již zaběhnutá metodika. Krajské úřady se snažily, aspoň v jižních Čechách to bylo zvykem, nejenom kontrolovat a hledat chyby, ale v procesu kontroly dokonce obce učit, jak správně plnit rozpočtová pravidla, jak správně hospodařit. Celkem vzato musím říct, že se nám během těch osm let podařilo obce naučit správně hospodařit. ***