Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

27.
Návrh poslanců Miroslava Grebeníčka, Zuzky Bebarové-Rujbrové,
Marty Semelové a Kateřiny Konečné na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění
dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 60/ - prvé čtení

Hlásí se paní poslankyně Marie Benešová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marie Benešová: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, já nechci zpochybňovat hlasování, ale v hlasování číslo 119 jsem hlasovala proti a na sjetině mám pro.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Takže pouze pro stenozáznam. Děkuji. Můžeme tedy pokračovat. Budeme se zabývat tímto tiskem.

Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh zákona uvedl poslanec Miroslav Grebeníček, a zároveň žádám zpravodaje pro první čtení pana poslance Františka Váchu, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, problematiku stipendií studentů vysokých škol upravuje, a pravděpodobně to ve své většině víte, obecně § 91 zákona číslo 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů v platném znění.

Aktuálně platná úprava zmíněného § 91 zákona číslo 111/1998 Sb. zahrnuje možnost přiznání několika druhů stipendií. Kompetenci přiznávat studentům stipendia svěřuje vysokým školám nebo fakultám, které postupují podle vnitřního předpisu konkrétní vysoké školy, podle stipendijního řádu. Kompetence přiznávat stipendia je svěřena také samotnému ministerstvu, které je může přiznávat podle programů vyhlašovaných ministrem s přihlédnutím k závazkům z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Ministerstvo může přiznat tato stipendia též občanům České republiky studujícím na vysokých školách v zahraničí.

Pro potřebu novelizace zákona připadá v úvahu tzv. sociální stipendium. Zde výši stipendia vymezuje přímo zákon číslo 111/1998 Sb. jen v případě podle § 91 odst. 2 písm. d), tedy v případě tíživé sociální situace studenta. Zákon uvádí, že stipendium podle odst. 2 písm. d) se přiznává též studentům, kteří mají nárok na přídavek na dítě podle zvláštního právního předpisu, jestliže rozhodný příjem v rodině zjišťovaný pro účely přídavku na dítě nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,5. Stipendium ve výši 1 620 korun se přiznává po standardní dobu studia na deset měsíců v akademickém roce. Tato aktuálně platná úprava takzvaného sociálního stipendia pevně stanoveného a omezeného částkou 1 620 korun, uplatňovaná od roku 2006 po novelizaci zákonem č. 552/2005 Sb., byla poprvé pevně začleněna do zákona č. 111/1998 Sb. v důsledku přijetí zákona č. 261/2007 Sb. ze dne 19. září 2007, o stabilizaci veřejných rozpočtů.

Je zřejmé, že od roku 2007 do roku 2013 inflační tlaky a neustálé zdražování životních nákladů znamenaly pro sociálně slabé studenty a jejich rodiny neustále rostoucí zátěž, kupní síla v zákoně pevně stanovené částky 1 620 korun se do roku 2013 výrazně snížila. V období let 2006 až 2012 míra inflace podle Českého statistického úřadu v součtu dosáhla 19,3 %. Pro rok 2013 Ministerstvo financí udalo odhad míry inflace 2,1 %. To znamená, že k valorizaci původní částky sociálního stipendia 1 620 korun by bylo nutné zvýšit tuto částku o 347 korun na částku 1 967 korun. Současnou praxí, kdy je v zákoně stanovena pevná částka, z níž pak vycházejí vysoké školy, jsou studenti vysokých škol zjevně poškozováni.

Protože nelze uvažovat o tom, že novelizace zákona by se s ohledem na inflaci a zvyšování životních nákladů prováděla každoročně, bylo by vhodné provést novelizaci zákona, která by zakotvila mechanismus valorizace v zákoně uvedeného základu vždy každoročně podle inflace. S ohledem na tíživou situaci sociálně slabých rodin a studentů z těchto rodin lze doporučit novelizaci § 91 zákona č. 111/1998 Sb., pokud jde o stipendium v případě tíživé sociální situace studenta tak, aby základ činil 2 100 korun s možností vysokých škol přiznávat stipendium i vyšší, a přímo v zákoně byla stanovena valorizace základu vždy k 1. lednu následujícího roku o částku vyhlašovanou ministerstvem, která by kompenzovala a eliminovala vliv míry inflace vyjádřené přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen.

Dámy a pánové, Rusnokova vláda ve svém stanovisku, kterým odmítla valorizovat sociální stipendia o inflaci a růst životních nákladů studentů, odhaduje, že zvýšení tohoto stipendia o 480 korun by mohlo zvednout roční náklady přibližně o 35 mil. korun. Prostředky nezbytné k pokrytí valorizace by si prý vyžádaly nutnost navýšit výdajový okruh vysoké školy v rozpočtové kapitole 333 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Argument vlády o údajném zvýšení ročních nákladů je ale nutné kvalifikovaně přezkoumat a s překvapením zjistíme, že oněch potřebných 35 mil. není de facto navýšením, ale pouhým neúplným návratem k rozpočtové hladině o pět let zpátky. Podle údajů samotného Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy totiž ještě v roce 2010 bylo na sociální stipendia studentů veřejných vysokých škol rozpočtováno 86 mil. korun a studentů soukromých vysokých škol přes 4 mil. korun, celkem tedy 90 mil. korun. Od té doby došlo k prudkému snížení výplaty těchto stipendií z 90 mil. korun na pouhých 50,5 mil. korun, mluvím o roce 2013, to je pokles o více než 45 %. S touto neuvěřitelně sníženou částkou, tedy pouhých 50,5 mil., kalkulovala vláda i pro rok 2014.

Nemusím asi zdůrazňovat, jak se vyvíjela inflace a růst životních nákladů studentů, ani nemusím jistě připomínat, že od roku 2007, kdy byla výše sociálního stipendia pevně určena, se významně rozšířil okruh rodin na hranici chudoby a v situaci sociální nouze. Také nejrůznější poplatky zaváděné vysokými školami a náklady na studium se spíše množily a rostly.

Předkládaný návrh na valorizaci léta nezvyšované částky sociálního stipendia o 480 korun, který si podle odhadu Rusnokovy vlády vyžaduje 35 mil. korun, tedy neznamená v porovnání jen s rokem 2010 navýšení. Zůstává stále o 5 mil. korun nutných výdajů níže, než se na tento účel rozpočtovalo ještě v roce 2010.

Mohl bych zde zmínit i další skutečnosti svědčící o tom, že ministerstvo a předchozí vlády tvrdě šetřily nejen na sociálně slabých studentech. V rozpočtovém okruhu sociální záležitosti studentů je podle údajů Ministerstva školství na rok 2014 vyčleněna celá 1 mld. a 92 mil. - opakuji, 1 mld. a 92 mil. - na stipendia pro studenty doktorských studijních programů, ale pouhých 50,5 mil. korun na sociální stipendia pro studenty bakalářských a magisterských programů včetně veřejných a soukromých vysokých škol, tedy takřka dvaadvacetkrát méně. Z čísel je zcela zřejmé, že předchozí vlády a ministři školství od roku 2007 hrubě neplnili ke studentům bakalářských a magisterských studijních programů povinnost valorizovat sociální stipendia. Tyto vlády a ministerstvo dokonce výdaje na sociální stipendia fakticky snižovaly. Je proto na odpovědnosti současné vlády a na odpovědnosti Poslanecké sněmovny, aby tento, podle mého názoru neudržitelný a neospravedlnitelný, postup zvrátily.

Stanovisko Rusnokovy vlády tvrdí, že sociální stipendium je pouze jedním z nástrojů posílení příjmů studentů z rodin s nejnižšími příjmy a že úpravu by měla řešit vládní novela zákona o vysokých školách. Taková novela se již léta připravuje. Něco o tom vím, a mohu proto konstatovat, že ministerstvo bez ohledu na naléhavou potřebu v ní s žádnou úpravou výše sociálního stipendia nepočítalo.

V odborné veřejnosti se už léta mluví o tom, že v českém školství vznikají sociální bariéry v přístupu ke vzdělávání a že je to špatné. Ani to ale nepohnulo žádnou z předchozích vlád, aby alespoň v nejnutnější míře valorizovala sociální stipendia studentů vysokých škol, natož aby je zvýšila a vytvářela podmínky, které by zajišťovaly rovnější šance v přístupu na školy a při samotném studiu těch, kdo mají sociální hendikep. S ohledem na situaci mám za to, že je nutné jednat bez zbytečného odkladu. Ten, kdo valorizovat sociální stipendia studentů bakalářských a magisterských studijních programů nechce, ten bude pochopitelně hledat nejrůznější výmluvy. Chci ale věřit, že takových v tomto novém složení Sněmovny nebude významnější skupina.

Se vší naléhavostí se na přítomné obracím: podpořte předkládaný návrh na valorizaci sociálního stipendia a podpořte to, aby bez zbytečných průtahů vstoupil v účinnost co nejdříve.

Dámy a pánové, s ohledem na podporu a zajištění přístupu studentů ze sociálně slabých rodin k vysokoškolskému vzdělání je proto naléhavě nutné v co nejkratším čase upravit novelu § 91 vysokoškolského zákona, pokud jde o stipendium podle odst. 2d) a v návaznosti odst. 3, tedy novelizovat výši v případě tíživé sociální situace studenta, a to tak, že dosavadní stanovená částka 1 620 korun se zvýší na 2 100 korun.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupci navrhovatelů Miroslavu Grebeníčkovi. Ještě přečtu omluvu. Omlouvá se z jednání pan poslanec Josef Hájek z rodinných důvodů, a to od 16 hodin.

Nyní tedy žádám zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Františka Váchu, aby přednesl svou zpravodajskou zprávu. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Pane předsedající, dámy a pánové, slyšeli jste představení sněmovního tisku 60, který se zabývá zvýšením sociálního stipendia pro studenty. Jedná se o § 91 odst. 3, kdy žadatelé navrhují, aby se zvýšilo stipendium pro sociálně slabé z 1 620 korun na 2 100 korun.

Tento návrh je téměř shodný s tiskem 1115 minulého volebního období, který byl zamítnut. Na rozdíl od tisku 1115 v tomto předkládaném návrhu dochází ke změně, že koeficient, který byl v tisku 1115 jako 2, se mění na 1,5, tím pádem se jedná o shodný počet příjemců, jako je doposud, tzn. zvyšuje se pouze částka.

V důvodové zprávě, jak říká vláda, chybí odhad nákladů. Nerozumím proč. Já když jsem to počítal, podle mého názoru by zvýšené náklady byly v částce kolem 16 mil. korun.

Vláda v demisi vyslovila s tímto návrhem nesouhlas. Má několik argumentů. První argument, že se jedná o shodný tisk s tiskem 1115. Další argument - odhad vlády - nárůst o 35 mil. korun. Jak jsem říkal, podle mého to není úplně pravda. A dalším argumentem je, že Ministerstvo školství nemá naplánované prostředky v rozpočtu, což si myslím, že není úplně vhodný argument. Dalším argumentem je, že sociální problematika je řešena jinými zákony - zákon 117 o sociální podpoře, 111/2006 o hmotné nouzi. Tyto zákony však neřeší zvýšené náklady rodičů na vysokoškolská studia svých dětí.

Takže já bych se přihlásil do obecné rozpravy a navrhuji přikázat tento tisk výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. A přestože návrh podává strana, jaká ho podává, a to, co předvedla třeba kolem lustračního zákona, doporučuji Sněmovně, aby tento návrh postoupila do druhého čtení. A tímto se hlásím do rozpravy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane zpravodaji. A otevírám rozpravu. Zpravodaj má přednost, takže budete první před řádně přihlášenými i před dalšími, kteří jsou s přednostním právem. Pane zpravodaji, máte slovo v obecné rozpravě.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji. Kolegyně, kolegové, náš právní řád zaručuje bezplatné vzdělání, což není úplně pravda, protože všichni víme, že nic není zadarmo. Někteří z nás máme děti na vysoké škole a víme, že mít dítě na vysoké škole znamená zvýšené životní náklady během studia. Většinou je to mimo bydliště, musíte kupovat učební pomůcky, knihy, studenti cestují. Z praxe víme, že dáváme těm dětem i několik tisíc měsíčně.

Když se zaměřím na důvodovou zprávu, důvodová zpráva mi připadá, aspoň tak, jak nám byla předložena, jako velmi slabá. Tohle kdyby mi přinesl student jako seminární práci, tak ho s tím rovnou vyhodím. Chybí samozřejmě odhad zvýšených nákladů. Když se podíváte, kolik v roce 2012 bylo vyplaceno na sociálních stipendiích, bylo to pouhých 54 mil. korun. Pouhých 54 mil. korun. Z praxe vím, že u nás na fakultě to pobírá zhruba pár studentů - tři čtyři studenti pobírají sociální stipendium. To znamená, obyčejnou trojčlenkou, možná že ta úvaha je špatná, dojdete k navýšení o nějakých 16 mil.korun. Věřím tomu, že Ministerstvo školství je schopno 16 mil. korun ve svém rozpočtu najít.

Další, co mi v důvodové zprávě chybí, je, že důvodová zpráva byla v podstatě opsána z návrhu 1115. Předkladatelé si vůbec nedali práci s tím, aby odhadli rozpočet nebo náklady za rok 2013, což myslím, že tu práci si s tím mohli dát.

Další, co je tam zavádějící, jsou údaje o zvyšování chudoby. Ano, samozřejmě, z levé části spektra slyšíme dnes a denně argumenty o tom, jak se naše republika propadá do chudoby. Ve zprávě vlády k tisku 1115 se píše, že počet rodin pod hranicí chudoby se mezi roky 2012 a 2013 snížil o cca 30 tisíc. A samozřejmě to je vidět na tom, že se i snižuje objem peněz, které vyplácíme na těchto sociálních stipendiích.

Takže bych poprosil kolegy z komunistické strany, aby příště tu důvodovou zprávu připravili lépe, aby to nevypadalo jenom jako mediální akce, že si chtějí zvýšit kredit, ale že chtějí opravdu těm studentům pomoct.

Teď tady mám připravený rozbor stanoviska vlády, ale hovořil jsem s panem ministrem a vláda tento návrh podpoří a peníze i přesto, že by to bylo 35 mil., ve svém rozpočtu najde.

Nicméně bych se chtěl zastavit nad tím argumentem, že sociální problémy řeší zákon 117/1995 a 111/2006. To není pravda. Zvýšené náklady na vysokoškolská studia tyto zákony neřeší. Já jsem si dal tu práci a kontaktoval jsem ředitele úřadu práce u nás v Českých Budějovicích a mohu vám říct, že rodiče studujících dětí, resp. zletilé dítě nedostává sociální dávky z důvodu studia na vysokých školách, to znamená, že z výše uvedeného vyplývá, že rodina není běžně podporována z důvodu zvýšených nákladů rodičů souvisejících se studiem potomka na vysokých školách. Pokud by student opustil hnízdo a přihlásil se někam jinam k trvalému pobytu, dostane měsíčně možná sociální podporu, možná podporu v hmotné nouzi, ale určitě výše, kterou dostane, nepokryje jeho náklady na vysokoškolská studia.

Dalším příkladem může být příklad dělnice, která chodí na směnný provoz do práce k pásu, vydělá si třeba 12 tisíc čistého, je samoživitelka, má doma dvě děti, jedno chce poslat na vysokou školu, druhé chodí na střední školu. Tak v současném systému tato daňová poplatnice své dítě na vysokou školu nepošle. Nepošle ho proto, že na to nemá. Doufejme, že schválíme zvýšení těchto sociálních stipendií na částku 2 100, ale já se obávám, že ani tato částka jí nepomůže k tomu, aby to dítě na vysoké škole mohlo studovat.

Myslím si, že bychom se měli zamyslet nad nějakou formou půjček. Když už celá Sněmovna, kromě tamhletěch řad (vpravo), odmítá školné, tak aspoň nad nějakou formou půjček, tak aby i děti z takovýchto rodin mohly studovat vysokou školu. Půjčka nemusí znamenat to, že by ji student po absolvování vysoké školy splácel. Může to být nastaveno tak, že ve chvíli, kdy student vysokou školu úspěšně absolvuje, půjčka se mu promíjí. Protože vezměte si ten příklad samoživitelky - ona své dítě nemůže poslat na vysokou školu, ale nějaký synek bohatých rodičů na vysoké škole tři roky studuje, my mu platíme studia z jejích daní a za tři roky třeba neudělá ani státnice a jde domů. Nevím, jestli víte, kolik stojí jeden vysokoškolák ročně náš státní rozpočet. Zkuste si to spočítat. Já se to úplně bojím tady říci, tak si to spočítejte sami.

Závěrem tedy bych shrnul: Sociální stipendium se zvyšuje z 1 600 na 2 100, počet příjemců se nezvyšuje. Podle mého propočtu zvýšený nárok na státní rozpočet bude přibližně 16 mil. Takže výsledkem tohoto zákona by byla podpora těch, kteří to potřebují a kteří si to skutečně zaslouží, což prokázali tím, že se i přes nepřízeň osudu, finanční tíseň svých rodičů, rozhodli vzít osud do svých rukou, zvýšit si kvalifikaci náročným studiem na vysoké škole a přispět tak svým talentem k rozvoji naší společnosti. Já tento návrh podpořím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Františku Váchovi za jeho vystoupení. V obecné rozpravě s přednostním právem vystoupí ministr školství Marcel Chládek a potom půjdeme už podle řádných přihlášek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek Děkuji, pane předsedající, za slovo. Dovolte mi, abych se vyjádřil z pozice ministra školství, protože předchozí vedení Ministerstva školství nedoporučilo vyslovit souhlas s tímto návrhem zákona. Já bych chtěl říci, že můj názor je opačný. Já naopak doporučuji vyslovit souhlas. Myslím si, že by také v druhém čtení bylo logičtější, kdyby se to upravilo do podoby, aby sociální stipendia byla řešena ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí.

A jednu malou poznámku k panu předřečníkovi. Školné a půjčky, jak fungují, nebo nefungují. Stačí se podívat do Spojených států amerických, kde se astronomicky zadlužují studenti na několik generací dopředu. Na druhou stranu velmi zajímavá je varianta půjčky, která se nemusí vracet. Pokud by taková banka tady byla, tak když tak kdybyste mě o tom informoval, já bych si tam rád půjčil.

A jenom v závěru upozornění. Medvídek tady (na řečnickém pultu) stále leží ocucaný a už vám rozleptal lak tady na stole.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Děkuji, pane ministře. Nyní tedy s faktickou poznámkou pan zpravodaj, ale ten má přednostní právo, takže může samozřejmě vystoupit kdykoliv. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Samozřejmě asi bychom, pane ministře prostřednictvím pana předsedajícího, nenašli banku, která tuto půjčku promine, ale já to tedy řeknu. Když na vysoké školy jde ročně 21 mld., máme přibližně 300 tis. studentů, tak když si to vydělíte, tak jeden student nás stojí ročně 70 mil. korun. Sedmesát milionů korun ze státního rozpočtu! Já nejsem ekonom. Dokázal bych si představit, že... Já vím, že to je zjednodušené. Tamhle páni emeritní rektoři se ošívají. Vím, že je to zjednodušené, ale dokážu si představit, že bychom měli studentům, kteří vysokou školu studují jenom proto, že si chtějí prodloužit mládí, a pak ji nedostudují, nějakým způsobem v tomto studiu zabránit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. S faktickou poznámkou pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuji. Dobrý den. Nechci, abychom se tady učili navzájem dělení velkých čísel, ale je potřeba také ještě uvažovat třeba o tom, že tyhle finance, které jdou na Ministerstvo školství, samozřejmě jdou také do vědy a že to je velmi, velmi zjednodušený a zkreslený pohled. Berme to jako skutečně velmi zjednodušené.

Jestli můžu, jedna věc je otázka, jestli zákon, který se tady předkládá, nenahrazuje neschopnost managementu škol, univerzit, protože v podstatě dneska mají jak rektor, tak děkani nástroje a mají zdroje, jak tyto sociální případy ošetřit. To v podstatě funguje. Zdroj je stipendijní fond, ze kterého v případě skutečně sociální nouze můžeme poskytovat a poskytujeme studentům finance. Druhá věc je jakási stydlivost ze strany studentů, kteří se prostě stydí, v jaké jsou situaci, a samozřejmě nejsou ochotni o to žádat. Děkuji. To je vše.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Raisovi za faktickou poznámku a dodržení času. Nyní řádně přihlášená paní poslankyně Marta Semelová, připraví se paní poslankyně Anna Putnová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, předložený tisk má za cíl řešit zvýšení finanční podpory studentů ze sociálně slabého rodinného prostředí a zajistit jim tak možnost přístupu k vysokoškolskému vzdělání. Výše sociálního stipendia, tedy podpory studenta v případě tíživé sociální situace, se, jak už bylo řečeno, navyšuje z částky 1 620 na částku 2 100 korun.

Já bych jenom tady poznámku k panu zpravodajovi ohledně půjčky, o které tady byla řeč. Podle zkušeností ze zahraničí právě i půjčky na vysokoškolské studium odrazují mnohé studenty, kteří si uvědomují nejistotu, kteří si uvědomují nebezpečí zadlužení v době, kdy si mají zakládat rodiny, a nakonec to bývá výhodné pouze pro peněžní ústavy. To jenom poznámka k půjčkám.

Náklady na vysokoškolské studium jsou pro mnohé rodiny velmi vysoké a rok od roku se spolu s dalšími výdaji dál zvyšují. Zatímco v roce 2004 studium jednoho dítěte na veřejné vysoké škole vyšlo zhruba na 3,5 tis. měsíčně, dnes je to v průměru 9 tis. korun a na soukromé pochopitelně víc. Pro ilustraci: koleje stojí od 2 tis. po částku přesahující 5 tis. korun. Nájem za byt, pokud student nebydlí u rodičů v místě bydliště, se různí podle jeho umístění, velikosti, zařízení a samozřejmě podle toho, kolik lidí v něm bydlí. Může být od 2 tis. korun za mimopražský byt, o který se dělí více studentů, do desítek tisíc za byt v Praze. Podnájem, tedy bydlení ve vlastním pokoji v cizím bytě, ceny se pohybují okolo 3,5 tis. korun. Stravování v menzách kolem 3 tis. korun za měsíc. Dále učebnice, skripta, pomůcky, náklady na povinné exkurze a praxe, doprava - to vše znamená pro velkou část rodin studentů neúnosnou finanční zátěž, která některé zájemce, byť talentované, od studia už předem odradí, další jsou nuceni studium přerušit či ukončit.

Zvyšuje se také počet těch, kteří si mohou dovolit studovat až později, když vydělávají, to znamená dálkově při zaměstnání, pokud práci ovšem seženou. Jen připomínám, že v České republice je rekordní nezaměstnanost, kdy bez práce je přes 800 tis. evidovaných či neevidovaných lidí na úřadech práce. Přitom vzdělanost je prioritou každé vlády, neboť Česká republika občany s co nejvyšším vzděláním, kvalitním vzděláním bezesporu potřebuje.

Ekonomická situace rodin je také jedním z hlavních důvodů, proč si většina studentů hledá nejrůznější brigády. Z průzkumu vyplývá, že 75 % vysokoškoláků během studia pracuje. Necelá polovina uvedla, že i tak jejich finanční možnosti na pokrytí nákladů spojených se studiem nestačí. Nemám nic proti tomu, aby student část svého volného času věnoval brigádám, nejlépe pochopitelně, pokud souvisí s oborem jeho vzdělávání. Tím mohou získávat praxi a zvyšovat svou šanci na pracovním trhu. Jenže větší část studentů si přivydělává nejen mimo obor, to ještě dejme tomu, ale co je důležitější, ne pouze ve svém volném čase, ale i v době, kdy by měli být na přednáškách, seminářích, cvičeních a dalších studentských aktivitách. To znamená, že je to na úkor jejich studia, přičemž je jasné, že jsou různě náročné obory, některé snadnější, některé obtížnější.

V každém případě by však mělo být seriózní získání vysokoškolské kvalifikace, tedy ne prostřednictvím různých v jistých kruzích populárních hopkursů, činností, jak se říká, na plný úvazek, a to ne pouze pro studenty, kteří na to mají dostatek peněz.

Kromě těchto důvodů je třeba vnímat i další souvislosti. Jednou z nich je to, že nabídek práce pro studenty, a nejen pro ně, ubývá. Další, a to považuji za závažné, je skutečnost, že se velmi často jedná o zaměstnání načerno za zcela neodpovídajících platových podmínek. Řada podnikatelů využívá levné nedaněné práce studentů a studentek ke zvýšení svých zisků. Studium jde stranou, životní styl určují podmínky nekvalifikované práce. Tomu všemu bychom chtěli předloženým návrhem zabránit a zároveň vytvořit takové podmínky, aby studovat mohli zájemci o studium bez ohledu na finanční situaci rodiny, přičemž si samozřejmě uvědomujeme, že ta částka, která je zde navrhovaná ke zvýšení, nemůže pokrýt náklady na studium, jak už tady bylo řečeno.

Z těchto důvodů, které jsem zde zmínila, bych vás chtěla, vážené kolegyně a kolegové, požádat o podporu této novely. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Martě Semelové. Ještě než se ujme slova zpravodaj, prosím ještě o konstatování dvou omluv, a to pana poslance Pavla Blažka z dnešního jednání ze zdravotních důvodů a pro pracovní povinnosti se omlouvá ještě pan poslanec Josef Novotný.

Pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Já jenom krátce. Já bych se chtěl omluvit. Já jsem se přeřekl, v tom předchozím příspěvku jsem říkal 70 milionů, to není 70 milionů samozřejmě.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní tedy řádně přihlášená poslankyně Anna Putnová. Připraví se pan poslanec Jiří Zlatuška. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Anna Putnová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, myslím si, že předloženou novelou, s kterou jsme dnes měli možnost se seznámit, se dotýkají předkladatelé něčeho hodně zásadního v životě vysokoškoláků a to je jejich finanční soběstačnost. Pokud jsme měli možnost v minulém období spolupracovat v rámci školského výboru, víte, že jsem patřila k výrazným kritikům, kteří upozorňovali na nespravedlnost, která vzhledem k výplatě sociálních stipendií na vysokoškoláky dopadá.

Zmiňovali jste koeficient, kterým jsou vysokoškoláci, mohu říct, postiženi tím, že dostávají na základě koeficientu 1,5 sociální stipendium, zatímco nároky na sociální dávky se v jiných oblastech regulují koeficientem 2,4. Z toho vyplývá, že na sociální dávky dosáhnou jenom studenti, kteří přicházejí z opravdu velmi slabých sociálních poměrů. Obrazně říkám, že na to musíte být oboustranný sirotek, abyste mohl pobírat sociální stipendium. Je mi líto, že předkladatelé šli tou nejsnazší cestou a pouze zvýšili nárok na sociální stipendium z hlediska financí, ale nesáhli do koeficientů. V minulém volebním období jste předkládali stejný návrh, kde se ten koeficient zvýšil na 2.

Já chci ovšem upozornit na to, že to je pouze dílčí část celého problému. Že se setkáváme na jedné straně s velmi tvrdými podmínkami pro výplatu sociálních stipendií, na která dosáhne jenom promile studentů, ale současně je třeba, abychom si uvědomili, kde se také plýtvá. Protože existuje něco jako podpora bydlení, která znamená, že se nezakládá na výši potřebnosti sociálního zázemí, ale na vzdálenosti od bydliště vysokoškoláka. A sami studenti vysokoškoláci, kteří jsou členy Rady vysokých škol, přiznávají a kvalifikovaně odhadují, že nadužívání či zneužívání těchto dávek tvoří až jednu třetinu. Čili my se potýkáme se zcela komplexním problémem, jak umožnit studentům přístup na vysokou školu a současně jak neplýtvat státními zdroji.

TOP 09 připravuje zákon o finanční pomoci vysokoškolákům. Je to norma, která je nezávislá na tom, zda bude, nebo nebude podmíněná spoluúčast vysokoškoláků na svém studiu. Chceme, aby vysokoškoláci měli možnost rozhodovat o svém statutu, aby měli možnost rozhodovat o své budoucnosti, a chceme jim k tomu vytvořit podmínky. Jsem přesvědčena, že jsme nejpokročilejší v přípravě tohoto zákona, a tímto nabízím také spolupráci ostatním parlamentním stranám.

Tento návrh považuji za velmi odbytý, a pokud projde do druhého čtení, a nebude to mým přičiněním, tak na něm ve výboru bude práce jako na kostele, aby dostal nějaký smysl.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Putnové. Slovo má pan poslanec Jiří Zlatuška, připraví se paní kolegyně Kateřina Konečná. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tento návrh se týká částky, která je z hlediska celkových částek z rozpočtu Ministerstva školství poměrně malá, a dalo by se říci, že tedy proč se zabývat tím, abychom nepomohli sociálně potřebným studentům. Přesto si myslím, že bychom se neměli touhle cestou vydávat.

Jeden z těch problémů je, že nastavení sociálních stipendií, tak jak je zvoleno v zákoně, je uděláno za podmínek, které jsou velmi rozlišující. Připojil bych se k charakterizaci, kterou zde měla paní poslankyně Putnová o těch oboustranných sirotcích, obrazně řečeno. A nepokrývá skutečné potřeby. V okamžiku, kdy se mění zákon takovýmto způsobem a tváří se, že pomáhá tam, kde je potřeba, tak se jím odvádí pozornost od skutečných problémů.

Druhý důvod je ten, že vysoké školy mají dostatečné prostředky pro to, aby stipendia poskytovaly. Kolega poslanec Rais zde upozorňoval na pravomoci vysokých škol udílet stipendia. V § 58 odst. 7 zákona je stanoveno, že veškeré vybrané poplatky s výjimkou odstavce 5, což se týká studia v cizím jazyce, jsou příjmem stipendijního fondu vysokých škol a tento stipendijní fond vysoké školy není možné používat jiným způsobem než na výplatu stipendií.

Zejména na veřejných vysokých školách jsou dostatečné prostředky pro to, aby bylo možné potřebným studentům pomáhat z těch prostředků, které se tam dnes akumulují, z těch prostředků, které jsou někdy zmiňovány, že pocházejí od problémových studentů, kteří jsou třeba zámožnější, nevěnují se příliš studiu, prodlužují si je. Toto jsou přesně ti, od kterých jsou ty poplatky vybírány, a mohou být tímto způsobem použity.

V okamžiku, kdy by Ministerstvu školství opravdu záleželo na tom, aby se dostalo sociální pomoci potřebným studentům, tak by bylo vhodnější zavést nějaké vhodné indikátory sledující podíl sociálně slabých mezi studujícími a těch, kteří úspěšně dokončují studium na vysoké škole, a zabudovat tento parametr například do rozpočtových parametrů financování vysokých škol. V zahraničí se takovéto parametry financování používají poměrně běžně. Právě ukazatel toho, nakolik vysoké školy plní úkol zvyšovat vzdělání i sociálně slabším vrstvám a zprostředkovávat tady takhle sociální mobilitu, je významným parametrem, který vstupuje do cílů, které si ministerstva kladou, a cílů, podle kterých se vysoké školy financují. Pokud by tam takovýto parametr byl, tak je to přirozená zpětná vazba pro vysoké školy, aby využívaly těchto možností a překonávaly i to, co zase - jak už zde bylo konstatováno - může být jistou dávkou ostychu u některých studentů si o ta stipendia požádat. Vysoké školy by byly samy zainteresovány na tom, aby takové studenty vyhledávaly a pomoc dávaly, a veškeré nástroje mají ve svých rukou.

Další důvod, který je možná ještě významnější, je ten, že debata o takto symbolické pomoci sociálně potřebným na úrovni vysokých škol odvádí pozornost od toho, že pravý důvod sociální selektivity českého vysokého školství neleží na vysokých školách, neleží v procesu přijímání, neleží ani v podmínkách studia. Ten je níž, v místech, kde se provádějí selekce na střední školy, přijímací zkoušky na střední školy, přístupnost středních škol, způsob, kterým děti mají možnost využívat lepší nebo horší základní školy pro přípravu dalšího postupu vzdělávacím systémem. Tam je potřeba koncentrovat pozornost z hlediska sociální pomoci, tam je to věc, která by měla skutečný účel. Tady se tím spíš odvádí pozornost. Odvádí se tím pozornost zhruba tím způsobem, kterým byla kdysi tato položka do rozpočtu Ministerstva školství zavedena. Bylo to čistě populistické heslo, které mělo ukázat, že se vláda snaží pomáhat. Nicméně dělá to způsobem, který faktickou pomocí není.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zlatuškovi. Nyní paní poslankyně Kateřina Konečná jako poslední přihlášená v obecné rozpravě. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi jako jedné z předkladatelek také zareagovat na debatu, kterou jsme tu slyšeli.

Já bych chtěla - možná prostřednictvím vás, pane místopředsedo - vzkázat panu kolegovi Zlatuškovi, že neodvádíme pozornost. My si neděláme ambici v tom, že vytvoříme nový, dokonalý vysokoškolský zákon, který nám postihne to, aby studenti, kteří jsou nadaní, opravdu studovat mohli. My reagujeme na aktuální situaci, tak jak je dnes v České republice, na aktuální čísla, kdy dnes 1,5 mil. lidí máme na hranici chudoby, 600 tis. nezaměstnaných, a já ze svého regionu, z Moravskoslezského kraje, opravdu mluvím s rodiči, a oni přemýšlejí, které z dětí je nadanější a které prostě studovat půjde a které půjde do práce a pak si možná někdy vysokou školu bude moci dodělat. To je realita dnešních dní. Netroufnu si říci, jak je to v jiných částech republiky, ale já tyhle případy znám zcela konkrétně. Stejně tak jsme si nekladli ambici toho, že navýšení o necelou pětistovku vyřeší vše.

Jsem ale moc ráda, že tady nepadl návrh na zamítnutí a že tu opravdu podrobnou debatu, kdy se samozřejmě nebráníme jakémukoliv dalšímu navýšení koeficientu či jakémukoliv jinému řešení, kdy by se těm studentům mohlo pomoci, povedeme tam, kde ta debata patří, to znamená ve výboru pro mládež, školství a tělovýchovu v této Poslanecké sněmovně. My se určitě nebudeme bránit žádnému dalšímu navýšení či jakékoliv změně ve chvíli, kdy to bude ve prospěch studentů.

Dovolte mi jenom podotknout k panu zpravodaji, že my jsme ten návrh neopsali. To byl náš návrh v minulém volebním období. A že mi tam chybí čísla z roku 2013... My jsme ten návrh podávali v prosinci 2013 - omlouvám se, tak dokonalí nejsme, abychom je z ministerstva dostali ještě před celou uzávěrkou a před závěrečným účtem. Ale ten návrh byl náš a nepovažuji to za opsání. Prostě jsme si jenom osvojili návrh, který už tady jednou byl. (V sále je velmi rušno.)

Já jsem moc ráda, že tato Poslanecká sněmovna se změnila v tom, že tento návrh a priori neodmítá a že opravdu debatu povedeme. Věřte, že nám opravdu šlo o to, abychom otevřeli problém, který lidi trápí, a možná ho otevíráme právě v době, kdy se hlásí studenti na vysoké školy a kdy bychom měli ukázat, že tenhle stát má zájem na tom, aby mladí lidé mohli studovat a aby ve chvíli, kdy jsou nadaní, jim stát studium umožnil. Asi se všichni shodneme na tom, že nám to ti lidé nakonec v tom, co dělají a jak jsou prospěšní pro naši společnost, vrátí mnohonásobně víc než to, kolik za ně stát musí vydat.

Samozřejmě se nebráníme ani tomu, abychom ošetřili ty, kteří, jak tady uváděl pan předkladatel, studují na úkor systému, to znamená studují dlouhodobě a studium si prodlužují, byť dneska už to ošetřeno v zákoně je, protože nemůžete -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, já vás přeruším a požádám Sněmovnu o klid. Mám ambici to sice ukončit do dalšího bodu, ale pravděpodobně se této ambice budu muset vzdát. Prosím tedy, abychom v klidu nechali domluvit toho, kdo má slovo. Prosím, paní poslankyně, pokračujte.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Protože nemůžete studovat víc jak rok, navíc bezplatně. To samé platí pro sociální stipendia.

Já také budu mít ambici to ukončit. Pevně doufám, že to stihneme ještě do 11 hodin odhlasovat, a moc se těším na debatu, kterou s vámi odborníky povedeme, ať už z praxe vysokoškolského zákona, nebo se studenty, právě ve výboru pro školství, mládež a tělovýchovu, kam to jistě patří. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Zlatuška. Eviduji ještě další přihlášky k faktické. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Přidám ještě jeden argument. V okamžiku, kdy se zvyšuje tento typ stipendií, tak se tím fakticky mírně posiluje státní financování směrem k soukromým školám, čili k tomu segmentu, o kterém se říká, že je předimenzovaný. Nejsou to významné peníze, ale stojí to za zdůraznění. Formálně bych navrhl zamítnutí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Padl návrh na zamítnutí. Pan kolega František Laudát se hlásil k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Já se omlouvám, pane místopředsedo, dámy a pánové. Já to vnímám, že to problémem je, tudíž já mám jiný postoj. Já bych tomu přece jenom dal šanci do druhého čtení, akorát vzhledem k tomu, že zřejmě to bude potřebovat zcela zásadně upravit, tak bych navrhoval prodloužit lhůtu o 30 dnů na projednání ve výborech.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nikoho dalšího do rozpravy nevidím, rozpravu končím. Pan zástupce navrhovatelů ohlásil, že nemá zájem o závěrečné slovo, pan zpravodaj ano. Prosím, pane zpravodaji. Závěrečné slovo zpravodaje.

 

Poslanec František Vácha: Já bych chtěl jenom říci, že není pravda, že vysoké školy mají dostatek prostředků na stipendia. To je možná pohled rektorů, ale pohled děkanů je možná trochu jiný.

Já bych doporučil, abychom tento zákon pustili do druhého čtení. Konstatuji, že pan poslanec Zlatuška navrhuje zamítnutí, pan poslanec Laudát navrhuje druhé čtení a prodloužení lhůty o 30 dní.

Závěrem bych chtěl říct, že tento návrh podpořím, a všem vám bych chtěl říct jenom toto: Otázka zní, jestli chcete pomoct sociálně potřebným studentům, nebo ne. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. To bylo závěrečné slovo zpravodaje. Přítomnost se zvýšila.

 

Budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí návrhu, a to v hlasování 121, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro zamítnutí, které bylo navrženo v rozpravě. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 121, z přítomných 150 pro 40, proti 61, návrh nebyl přijat.

 

Budeme se zabývat tedy návrhem na přikázání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Má někdo jiný návrh? Ano, Marta Semelová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Marta Semelová: Navrhuji ještě přikázání výboru pro sociální politiku.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, výbor pro sociální politiku. Někdo další? Nevidím. Budeme hlasovat tyto dva návrhy

 

V hlasování 122, které jsem zahájil, se ptám se, kdo chce přikázat předložený návrh výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 122, z přítomných 152 pro 133, proti nikdo, návrh byl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat v hlasování pořadové číslo 123, které jsem zahájil, o přikázání výboru sociálnímu. Kdo je pro? Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 123, z přítomných 152 pro 120, proti 13, i tento návrh byl přijat.

 

V rozpravě padl návrh na prodloužení lhůty k projednání o 30 dnů. To rozhodneme v hlasování 124, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro prodloužení lhůty k projednání. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 124, z přítomných 152 poslanců pro 134, proti 1, i tento návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, dále byl přikázán výboru sociálnímu a lhůta pro jednání byla prodloužena na 90 dnů. Děkuji zástupci předkladatelů, děkuji panu zpravodaji a končím bod číslo 27.

 

Poslanecká sněmovna rozhodla o pořadí od 11 hodin, takže nyní je na programu bod číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.