(14.40 hodin)
(pokračuje Bohdalová)
Ale my teď stojíme opravdu, tak jak je popsáno v materiále, v klíčové situaci, kdy máme lidi před důchodem, kterým chybí kvalifikace. Ze sociálního hlediska by bylo velice špatné, kdyby museli školy opustit. Nota bene, když se nad tím tak zamyslíme, tak oni tu kvalifikaci praxí určitým způsobem získali.
Rovněž tady jsou další body učitelů - rodilých mluvčích, učitelů, kteří jsou na částečný úvazek, učitelů - absolventů konzervatoře. Já bych byla ráda, kdybychom se mohli ve druhém čtení zákona, když tento zákon projde do druhého čtení, a já předpokládám, že projde, detailně zabývat takovými věcmi, protože vždycky bývá v detailu ukryt ďábel, jako co považujeme za výkonného umělce, výkonného sportovce. To je ta kvalifikace na částečný úvazek? Já si myslím, že to jsou ty věci, které by se mohly vyspecifikovat.
Na závěr mé zpravodajské zprávy mi dovolte říci jednu věc. V minulém volebním období jsme ve školském výboru a podvýboru pro regionální školství opravdu vypiplali novelu zákona o pedagogických pracovnících, kde jsme ulevili tomu, že jsme se dohodli s Ministerstvem školství, že vypracuje vyhlášku, aby zcela jasně zadalo pedagogickým fakultám, co chce od těch jako že nekvalifikovaných učitelů. Mluvím o tom, třeba když někdo vystudoval učitelství pro druhý stupeň a pak učil na škole pro třetí stupeň, tedy střední škole, on je brán také jako nekvalifikovaný. A k tomu neexistovaly jiné podmínky, než že půjdou na tři roky studovat dál pedagogickou fakultu. Ale vezměte si, když vezmu odbornost dejme tomu na střední škole, když někdo vystudoval češtinu - dějepis a radši začal učit na základní škole, je brán jako nekvalifikovaný, kdyby měl jít zase studovat, a nejenom metodiku a didaktiku. Co je rozdílné u toho učitele? Rozdílný je na každém tom stupni přístup k žákovi. A já tady chci na závěr jenom říci: Přestože tento zákon byl přijat s těmito usneseními, minulá ministerstva školství se na to s odpuštěním vykašlala a my dneska hasíme povodeň ne kýblem, ale náprstkem.
Takže bych byla ráda, vážení kolegové, kdybychom tento zákon mohli posunout do druhého čtení, podrobně jej ve výborech a podvýborech rozebrat a zabývat se jím tak, abychom už vytvořili takovou normu, kterou nebudeme muset měnit a která stanoví jasná pravidla. Protože deset let je tady pravidlo takové, že běžíme od výjimky k výjimce. A já říkám, že každá výjimka je cesta do pekel.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Vlastě Bohdalové. A než otevřu obecnou rozpravu, o omluvu z neúčasti na dnešním jednání od 14.30 do 17.00 hodin prosí pan poslanec Josef Šenfeld a dnes se z celého jednání z důvodu pracovní cesty omlouvá pan poslanec Jiří Pospíšil.
Otvírám obecnou rozpravu, do které se přihlásila jako první paní poslankyně Anna Putnová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Anna Putnová: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, dámy a pánové.
Pan ministr nás seznámil se situací a s předlohou novely zákona o pedagogických pracovnících a současně nám nastínil také situaci v regionálním školství. Po pravdě řečeno, je to situace, kterou musí řešit, a nikdo mu to v tuto chvíli nezávidí. Chtěla bych ocenit, že pan ministr školství učinil několik zásadních kroků pro to, aby dokázal stávající situaci napravit, resp. aby vytvořil podmínky pro to, aby situace nebyla tak bolestivá pro učitele, kteří nemají patřičné vzdělání. (V sále je rušno.)
Pro vás, kteří se ve školství nepohybujete, bude možná důležitá drobná rekapitulace. V roce 2004 byl přijat zákon, který definuje povinnou pedagogickou přípravu pro učitele s tím, že bude platit od 1. 1. 2005. Předpokládalo se, že učitelé, kteří nemají potřebnou kvalifikaci, si ji budou moci doplnit. Protože se to ukázalo nereálné, bylo rozhodnuto a přijato zákonem, že se prodlužuje doba, ve které si mohou učitelé tuto kvalifikaci doplnit. Nejdříve se prodloužila o pět let a v roce 2009 o dalších pět let. Dostali jsme se tedy k číslu deset let, během kterých měli učitelé možnost si pedagogickou způsobilost si dokončit.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Paní poslankyně, já se moc omlouvám, ale dovoluji si ctěnou sněmovnu požádat o to, aby se zklidnila. Zatím na to používám jemný pedagogický prostředek a to je domluva. V případě, že se tak nestane, přejdu k ostřejším pedagogickým prostředkům. Děkuji. (Potlesk napříč sálem.)
Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Anna Putnová: Je to zneklidňující téma. Já to celkem chápu, pane předsedající.
Vrátíme se tedy do našeho školského systému. Znovu opakuji, během deseti let byly lepší nebo horší podmínky pro doplnění kvalifikace pedagogů. V roce 2014 se dostáváme opět do situace, kterou už řešila Sněmovna v roce 2009, a to je nedostatečnou kvalifikaci některých pedagogických pracovníků.
Pan ministr už zmiňoval, jak asi velký počet pedagogických pracovníků je tímto zákonem dotčen. Řekl, že je to 17 tisíc. Já doplním, že podle šetření Ministerstva školství více než 6 tisíc učitelů už nastoupilo do vzdělávacího procesu. A ta cesta, a to je nesmírně důležité, je stále otevřená. Učitelé mají možnost ještě v letošním akademickém roce nastoupit na studium a splnit tak podmínku danou zákonem, a tím pádem se jim otevírá cesta, aby naplnili podmínky, které po nich zákon vyžaduje.
Důvodová zpráva nemluví o tom, kolik učitelů už svoji povinnost takto naplnilo. Pracovně říkáme: někteří učitelé svůj domácí úkol splnili. Já jsem si plně vědoma toho, že ať rozhodneme jakkoliv, bude to rozhodnutí, které bude část učitelů frustrovat, protože ti, kteří se skutečně poctivě připravovali, protože věřili a předpokládali, že zákon bude platit, doplňovali si svoje vzdělání, cestovali často přes půl republiky ve svém volném čase, investovali čas, peníze, aby naplnili literu zákona. Chtěla bych ocenit především ty, kteří si počínali takto zodpovědně, ředitele, kteří dbali na to, aby jejich učitelský sbor měl plnou kvalifikaci. Stojí za to také ocenit pedagogické fakulty, které udělaly opravdu v krátké době na popud pana ministra školství obrovský kus práce a otevřely programy, aby mohly nabídnout studentům-pedagogům doplnění vzdělání.
Máme-li brát školství a vzdělání vážně, musíme dělat kroky, které vážnost školství a vzdělání podpoří. Jestliže platí zákon pro všechny, měl by platit také pro učitele. O čem dál se chceme v budoucnosti bavit, pokud učitelé zpochybňují, že formalizované vzdělání má vůbec smysl? Musím říct, že je to jenom velmi malá část učitelů, která se takto chová. ***