(9.50 hodin)
(pokračuje Bendl)
A já tady poslouchám ministryni spravedlnosti, že nezavolá svému kolegovi ministrovi spravedlnosti do Norska, aby se ho zeptala na detaily, protože se jí to celé nějak nezdá. Nezlobte se, ale já myslím, že česká vláda a každý z ministrů české vlády by měl hájit zájmy českého občana kdekoliv na světě a měl by pro to udělat maximum. Může-li udělat něco víc, než je jenom jurisdikce, tak jak se tady baví právníci, pak by to prostě udělat měl a neměl by tu říkat, že si počká, jak to kde dopadne. Já bych opravdu, a myslím to teď upřímně, čekal nejenom od paní ministryně spravedlnosti, ale od celé vlády, od premiéra, a možná i - nebo od premiéra bych čekal, že se k tomu možná nějak postaví, pokud uslyší tyto odpovědi, a z titulu své funkce se obrátí na norské orgány a bude chtít urychlené řešení celé záležitosti. Tak aby, je-li tam nějaká vina, byla prokázána, ale i v České republice. V případě, že se něco takového děje, Česká republika není Pandžáb, to není země, kde bychom se neuměli postarat o děti našich občanů v případě, že se dopustili na dětech nějakého trestného činu, a měli bychom udělat všechno pro to, aby se děti vrátily zpátky, abychom se o ně jako stát postarali. Já mám z celé odpovědi pocit, že paní ministryně ten zájem nemá. Mrzí mě to. Moc bych si přál, abyste vy, poslanci, nebrali toto hlasování Sněmovny jako obranu svého ministra, ale jako zájem těch dvou dětí, pro které by se měla ta situace vyřešit. Já mám sourozence, ale o patnáct let mladšího, nikdy jsme spolu celou dobu takto nežili, nebo neprožívali intenzivně nějaké rodinné záležitosti, ale všichni musíte vědět, že jsou-li dva sourozenci spolu a jsou-li v cizí zemi od sebe odděleni, že to asi nebude nic příjemného.
Předseda PSP Jan Hamáček: Paní ministryně si přeje vystoupit a má slovo. Prosím.
Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. To je ale právě to, na co upozorňujete, pane poslanče. Jinými slovy, pokud budu vědět, co je nejlepší zájem těch dětí, tak samozřejmě mi vůbec nikdo ani nemůže zabránit, abych zavolala ministru spravedlnosti norskému. Ale já předtím musím mít dokumenty, informace a skutečnosti, které mi umožní, abych vedla ten rozhovor určitým způsobem. Víte, že jsem asi pět měsíců v úřadě, s tímto případem jsem se setkala v těch záplavách různých interpelací, stížností, zčásti oprávněných, zčásti neodůvodněných, řekněme, před měsícem, před šesti nedělemi, a ten případ, jak už jsem řekla, je živý. To neznamená, že bude teď založený. To je případ dvou nezletilých dětí a já myslím, že vím stejně dobře jako vy, právě proto, že v téhle problematice aktivně působím, a také jsem se zasadila o adopci mnoha dětí, třeba romských dětí, hlavně v devadesátých letech spolu s doktorkou Vodičkovou, předsedkyní Fondu ohrožených dětí, pak jsme už posléze tak úzce nespolupracovaly, ale v rámci té neformální spolupráce jsem vždycky byla ve svém volném čase k dispozici, čili mě nemusíte rozhodně obviňovat z toho, že bych se nedovedla vžít do pozice nezletilých dětí, na jedné straně.
Na druhé straně jsem zažila - ale já nebudu teď podporovat opačné stanovisko třeba té norské dětské školky, protože z těch dokumentů, které logicky spíše vypovídají ve prospěch té české matky a českých rodičů, vyplývá, že to podezření zatím nebylo potvrzeno a nebude už asi potvrzeno. Nicméně jsem se setkala ve své praxi s mnoha případy, kdy se potom ukázalo, že to je všechno trošku jinak. Já osobně, když si potom - vycházím z toho, co mi moji úředníci připraví - přečtu, že zatím nikdo z příbuzných těch nezletilých dětí se na nás, na Ministerstvo spravedlnosti, neobrátil s žádostí o bezplatnou právní pomoc norským orgánům, nenavštívil nás, nechtěl konzultaci, v takovém případě si myslím, že by bylo spíše namístě, než já budu zvedat telefon a volat norskému kolegovi, ministru spravedlnosti, aby se obtěžoval někdo z těch příbuzných nezletilých dětí a navštívil nás na Ministerstvu spravedlnosti. Můžu vám garantovat, že to je záležitost, ve které bych toho konkrétního zájemce vždycky přijala. A teprve poté, co bych si ho vyslechla a zkompletizovala bych si tedy informace, které mám v písemné podobě - a které jsou vždycky takové suché - k dispozici, bych se rozhodla, jestli budu, nebo nebudu aktivizovat i tuto poslední možnost - resortního kolegu. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan poslanec Bendl chce vystoupit. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Já už budu stručný. Pane předsedo, dámy a pánové, já jsem nechtěl, aby paní ministryně - nebo nemám představu o tom, že ministryně spravedlnosti bude posuzovat podle práva, jestli to, co se stalo v Norsku, bylo špatně, nebo dobře. Od toho jsou možná, řeknu, právníci a legislativa, soudy v Norsku. Nicméně já bych čekal od českého ministra, že prostě udělá všechno pro to, aby se ten český občan dostal v případě, že dochází k takovýmto věcem, do České republiky a případně byl souzen tady. A v případě, že jde o tři děti, nebo dvě děti tři roky od sebe oddělené, čekal bych více, řeknu, tlaku na to, aby se s tou situací něco dělo. A nečekal bych možná na to, že přijde někdo požádat ministra spravedlnosti. Třeba k tomu nemají odvahu, když vidí, co se děje.
Předseda PSP Jan Hamáček: To byl pan poslanec Bendl. Pan poslanec Kučera, prosím máte slovo.
Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Vážené dámy a vážení pánové. Paní ministryně, prostřednictvím pana předsedajícího, my tady skutečně nejsme u soudu, my tady nevedeme soudní proces. A ty důkazy, které tady padají, možná že třeba nejsou dostatečné. Já bych chtěl jenom vidět, jak by se na tomto místě, na místě ministrů a na místě premiéra, zachovali například kolegové ze Spojených států, kolegové z Německa, jak ti by se postarali o své občany. Já si myslím, že to by bylo na úplně jiné úrovni, než teď předvádí vláda České republiky. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Dále do obecné rozpravy ještě - nejprve paní poslankyně Chalánková, potom paní ministryně spravedlnosti stále v obecné rozpravě.
Poslankyně Jitka Chalánková: Také mám u sebe poměrně obsáhlý spis, uložený, který obsahuje spoustu rozhodnutí, spoustu oslovení ze strany rodičů a spoustu žádostí o pomoc směrem k českému státu, například Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, Ministerstvo zahraničí a podobně. Je toho skutečně hodně. Mají právní zastoupení a také podali žalobu do Štrasburku na ochranu lidských práv.
Předseda PSP Jan Hamáček: Paní ministryně spravedlnosti má slovo.
Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, učím se teprve politickému vstupování, ale teď mi to nedá. Když se podívám na ta data, která provázejí tento spis, tak byly to vaše vlády, které v tom nic neudělaly. Tento případ se skutečně vleče už mnoho let. A pokud jde o zde citované úřady a instituce, já samozřejmě to vím, já jsem hovořila jenom o resortu spravedlnosti, který tady alespoň ve svých podkladech nemám. Ale pokud tam teď za dobu, kdy jsem v čele resortu, někdo byl a byl nespokojený se službou, která mu byla v této věci poskytnuta, ráda zjednám nápravu. Samozřejmě nemůžu vědět o všech postupech svých úředníků. Ale to neznamená, že bych je omlouvala. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Paní poslankyně Chalánková, prosím.
Poslankyně Jitka Chalánková: Já bych zareagovala pouze technicky. S tímto případem jsem seznámena zhruba z přelomu loňského a letošního roku a od té doby se tomuto případu plně věnuji. Takže to jenom na okraj tady toho. A zároveň jsem chtěla požádat Sněmovnu, aby tento případ nebrala politicky. Proto jsem nechtěla, aby se hlasovalo, aby se řešilo, kdo kdy za co může. Protože nesmíme zapomenout, že ten případ se hlavně musí řešit rychle a vyřešit.
Předseda PSP Jan Hamáček: Pokud se dále do obecné rozpravy nikdo nehlásí, tak ji ukončím a poprosím paní poslankyni Chalánkovou, aby nám navrhla usnesení. ***