(9.40 hodin)
(pokračuje Válková)
K tomu bych ráda uvedla zejména to, že podle českého práva odnětí dítěte z opatrování toho, kdo má podle právního předpisu nebo podle úředního rozhodnutí povinnost o něj pečovat, naplňuje skutkovou podstatu trestného činu únosu dítěte. Nevím, jestli tohle k něčemu bude, ale v každém případě máme zde více skutkových podstat, které by se daly hypoteticky využít. Pachateli hrozí v takovém případě trest odnětí svobody až na tři léta nebo peněžitý trest. V případě, že se ohrozí jeho mravní vývoj, tak až pět roků. Pokud by v důsledku takového jednání dítěti byla způsobena smrt, může být pachatel potrestán, a nemusí se vám to ani zdát příliš, mně se to také nezdá hodně, na tři roky až deset let.
Chtěla bych zde ale zdůraznit, že nemůžeme posoudit, zda v tomto konkrétním případě jsou biologičtí rodiče ti, kteří mají podle právního předpisu nebo podle úředního rozhodnutí - v tomto případě norského státního orgánu - povinnost o dítě pečovat.
Pak zde máme ještě několik skutkových podstat trestných činů - týrání svěřené osoby, v té základní skutkové podstatě jeden rok až pět let, v těch kvalifikovaných skutkových podstatách dva roky až osm let, pět let až dvanáct let. Těch trestných činů je samozřejmě více, včetně toho, který jste zmiňovala.
Podle našeho trestního zákoníku zde přichází v úvahu i křivé obvinění jiné osoby podle § 345 odst. 1 trestního zákoníku, kdy pachateli hrozí trest odnětí svobody až na jeden rok, a v případě, že je tam úmysl, který se prokáže, až na tři roky, pokud - a v tomto případě by to zřejmě naplňovalo tu skutkovou podstatu - se dojde k těžšímu následku, mohl by být pachatel potrestán až trestem na deset roků.
Je zde dána otázka. Místní působnost trestněprávních předpisů České republiky je také jasně vysvětlena v § 4 a následujícím a můžu ji pochopitelně potom rozvést, ale ve vztahu k našemu konkrétnímu případu, když nechceme používat to adjektivum relevantní, není skutečně významná, protože my se musíme nejdříve dobrat toho, na jakém území, v jaké situaci a za jakých okolností se ten konkrétní případ řeší. My opravdu vycházíme z hypotetických situací a jediné, čeho se můžeme teď chytnout a z čeho můžeme vycházet, jsou úřední rozhodnutí Norska, s kterým, jak už bylo opakovaně i písemně zde zdůvodňováno, nemá Česká republika příslušné právní úmluvy, dohody.
Pokud jde o vámi citovaný nový zákon o mezinárodní justiční spolupráci, ten samozřejmě pamatuje na některé případy. Nemyslím si, že by se dal aplikovat tak, jak jste jej zde prezentovala, ale můžu vám slíbit, že nechám ještě jednou, myslím velmi kvalitně personálně vybavený odbor Ministerstva spravedlnosti civilněprávní legislativa mezinárodní oddělení, přezkoumat, jestli v tomto směru byly vyčerpány opravdu veškeré možnosti.
A teď k tomu, co samozřejmě vždycky přichází v úvahu. Je to osobní kontakt. Tam, kde nám již nestačí právní nástroje, můžeme sáhnout i k tomu faktickému opatření, že příslušný ministr spravedlnosti kontaktuje přes norské velvyslanectví tady v Praze svého kolegu nebo přímo, to je také možné prostřednictvím protokolu, svého kolegu norského ministra spravedlnosti.
Já se vám přiznám, milá paní poslankyně, že po prostudování toho materiálu mám stále pochybnosti o skutkovém stavu daného případu. A proto než bych se uchýlila k tomuto kroku, tak bych musela mít více skutečností, které by mě přesvědčovaly o tom, že můžu intervenovat, aniž bych měla možnost se seznámit s dalšími dokumenty ve prospěch nezletilých dětí, protože podle mého plného přesvědčení my musíme dát stranou zájem...
Takto: Prvořadý je zájem těch nezletilých dětí na optimálním výchovném prostředí. To je to the best interest of child. To říká Úmluva o právech dítěte a další evropské úmluvy. A to vy velice dobře také víte. Víme to všichni. Teprve v té druhé řadě přichází v úvahu hájit zájem rodičů, ať už biologických, adoptivních, nebo pěstounů. Tato situace je velice komplikovaná nejen po právní stránce, ale i po té lidské a faktické. Takže abych se v nejlepším zájmu dítěte angažovala, musela bych být více než dosud přesvědčena, že to je opravdu v nejlepším zájmu dítěte.
Tím se vám chci omluvit, že jsem možná zklamala vaše očekávání tady teď z toho řečnického pultíku. Neznamená to, že bych založila ruce do klína a tím případem se dál nezabývala. Ten případ zůstává aktivní. Vy koneckonců budete také chtít další podrobnější odpovědi a rozhodně ty, které dostanete, nebudou odpovědi formálně zamítavé.
Mě samotnou by zajímalo, jaká je skutečná pravda o tomto případě. Jestli můžu jenom osobně apelovat, abychom nemedializovali tu kauzu více, než je nutné z hlediska zájmu nezletilých dětí. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Paní poslankyně Chalánková si přeje vystoupit. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji, paní ministryně. Vítám a vím, že se také věnujete ochraně práv dětí a práci ve Fondu ohrožených dětí. Nicméně na odpovědi, které jste mi dala - v podstatě jsem se ptala jak v úvodu své řeči, protože můj dotaz zněl: na základě jaké mezinárodní smlouvy, když Norsko smluvní stranou žádné takové smlouvy není. Jedná se o jasný střed jurisdikcí, české a norské, takže to bychom hovořili stále dokola.
Potěšilo mě, že jste zde vypsala, jaký by hrozil trestní postih těch, kteří takto jednali podle českého práva. Že by se jednalo o únos dítěte. Já k tomu mohu zase říci ze svých zkušeností i se sociálně-právní ochranou dětí a zkušeností pediatra, že zejména je nutné sledovat to, že běží čas.
Vím, že Úřad pro mezinárodněprávní ochranu někdy ukončí takovéto případy tím, že děti si již zvykly jinde a že by přesto, že by se podle práva měly vrátit svým biologickým rodičům, nebo pokud dochází k únosům mezi rodiči, tak k tomu druhému podle práva, a že uběhlo již tolik měsíců a tolik let, že by to pro ně nebylo dobré. Ale myslím si, že takováto rozhodnutí nejsou úplně jednoduchá a nejsou mnohdy úplně správná. Je to velmi složitá kauza, jak jste řekla.
Znovu jsem se ptala, na základě čeho my budeme respektovat norská rozhodnutí na území Norska. Z odpovědí našich ministrů mám pocit, že kdyby se zítra děti objevily na českém území, s omluvou je snad vrátí do Norska. To už jsem říkala.
Pak mám návrh na usnesení zase v podrobné rozpravě.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. (Hlásí se poslanec Bendl.) Není tomu tak. Tak rozpravu končím. Pardon, omlouvám se. Pan poslanec Bendl se hlásí. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já nejsem seznámen detailně s celým případem, proto možná moje reakce nebude úplná a nebude odpovídat tomu, že některé informace mi známy nejsou. Ale jestli jsem to správně pochopil, tak šlo o rodinu s dvěma dětmi, kde došlo k podezření toho, že se rodiče dopustili nějakého trestného činu na svých dětech. Ty děti jim byly zhruba před třemi lety odebrány. Ti sourozenci byli od sebe odděleni, každý žije někde jinde po dobu tří let. Za ty tři roky jim nebylo prokázáno, že by se ti rodiče dopustili na těch dětech nějakého trestného činu. ***