(13.30 hodin)
(pokračuje Filip)
Budeme hlasovat o návrzích, které vzešly z rozpravy. Prosím, abych byl kontrolován zpravodajem - ale toho tady nevidím. Ještě předtím ale požádám, jestli je zájem o závěrečná slova. Ano, pan kolega Tejc, závěrečné slovo zástupce navrhovatelů. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jeroným Tejc: Velice děkuji. Nebudu určitě obnovovat emotivní rozpravu. V tuto chvíli bych chtěl požádat o to, abychom hlasovali pro zákon, tedy pro to, aby postoupil dále. Děkuji všem, kteří hlasovali proti přerušení do 1. října, protože pokud by se tak stalo, zákon by nebyl projednán. Znamenalo by to velmi pravděpodobně uplynutí těch lhůt, které chceme prodloužit. Kdo chce větší kontrolu majetku ze strany státu, kdo chce, aby stát měl větší čas na kontrolu, bude hlasovat pro zákon, ale je to samozřejmě na ctěné Sněmovně, jak rozhodne. My se jako předkladatelé snažíme o to, aby kontrola a transparentnost byly maximální. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan zpravodaj má zájem? Nemá zájem.
Můžeme tedy rozhodnout o návrhu na zamítnutí, které předložil pan kolega František Laudát, a to v hlasování pořadové číslo 188, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro zamítnutí návrhu zákona. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 188 z přítomných 119 pro 31 poslanec, proti 69. Návrh nebyl přijat.
Budeme se zabývat návrhem zákona k projednání výborům. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavněprávnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak.
Rozhodneme v hlasování pořadové číslo 189. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 189 z přítomných 120 pro 88, proti 8. Návrh byl přijat.
To jsou všechny návrhy k hlasování, které jsme měli. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání ústavněprávnímu výboru. Děkuji zástupci navrhovatelů, děkuji zpravodaji a končím bod číslo 20.
Budeme pokračovat tak, jak jsme se dohodli a rozhodli hlasováním, i po 14. hodině zákony ve třetím čtením. Je jich před námi devět a myslím si, že jsme schopni je projednat.
Prvním z těch devíti bude bod číslo 71 - ale předtím samozřejmě, jak jsem ohlásil, dám slovo kolegovi Kolovratníkovi, předsedovi volební komise, aby přednesl výsledky tajného hlasování. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Martin Kolovratník: Pane předsedající, moc děkuji a zdržím ctěnou Sněmovnu velmi krátce. Avizuji a konstatuji, že jsme v obou volbách byli úspěšní a podařilo se zvolit.
86.
Návrh Poslanecké sněmovny na jmenování
člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
Co se týká volby, bylo vydáno 146 hlasovacích lístků, stejný počet byl i odevzdán. Kvorum tedy bylo 74. Pro Janu Kasalovou hlasovalo 75 poslanců a poslankyň, pro Václava Mencla 50 hlasů. Ve druhém kole tedy byla zvolena Jana Kasalová a stává se členkou Rady pro rozhlasovou a televizní vysílání.
87.
Návrh na volbu členů Rady České tiskové kanceláře /2/
Stejně tak u Rady České tiskové kanceláře - zde jsme volili dva členy. I v tomto případě bylo odevzdáno i vydáno 146 hlasovacích lístků. Pro Miroslava Augustina hlasovalo 75 z nás, pro Jakuba Heikenwäldera 81, Christian Chalupa získal 13 hlasů a Václav Legner 8. Ve druhém kole tedy byli zvoleni Miroslav Augustin a Jakub Heikenwälder. I v tomto případě díky tedy úspěchu Poslanecké sněmovny je Rada České tiskové kanceláře v tuto chvíli kompletní a oba zmiňovaní pánové se ujímají svých funkcí. To je vše. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi volební komise, můžeme tedy pokračovat podle pořadu schůze.
Požádal bych pana poslance Polčáka jako zástupce navrhovatelů, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, a stejně tak žádám pana kolegu Chvojku a budeme se zabývat bodem
71.
Návrh poslanců Stanislava Polčáka, Petra Gazdíka a dalších na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou
při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích
a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších zákonů
/sněmovní tisk 23/ - třetí čtení
Návrh na zamítnutí, ani pozměňovací návrhy nebyly předneseny. Otevírám rozpravu a ptám se, jestli se do ní někdo hlásí. Hlásí se zástupce navrhovatelů pan kolega Polčák. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Já se hlásím o slovo především proto, abych do jisté míry vyvrátil pochybnosti, které se projevily při schvalování tohoto návrhu zákon zejména v ústavněprávním výboru, který tedy bohužel nepřijal usnesení o podpoře tohoto návrhu, nepřijal tedy ani opačný návrh na zamítnutí tohoto tisku, zatímco třeba kontrolní výbor přijal návrh doporučující.
Chci říci, že tento zákon je podle mého názoru skutečně velmi důležitý. Řeší jednu zásadní okolnost, kterou každý možná z nás řeší ve svém životě, a to je otázka náhrady škody. Když vás někdo poškodí, je na vás samozřejmě, jestli budete škodu vymáhat po škůdci. Pokud zaměstnavatele poškodí jeho zaměstnanec, tak je na něm, zdali bude vymáhat po svém zaměstnanci tuto škodu, ale samozřejmě právní úprava mu to zmocnění dává. Bohužel v případě orgánů veřejné moci právní úprava, tak jak je pojímána dnes, a dokonce nejen jak je pojímána, ale i jak je aplikována, má zásadní nedostatek v tom, že se škoda, kterou způsobí při výkonu veřejné moci úředník nebo i výkonný politik, který je v rozhodující funkci, tak tato škoda se nevymáhá.
Myslím, že jste byli snad i vy konfrontováni s čísly. Já si dovolím alespoň některá říct. Za celou dobu fungování české justice se škoda, kterou způsobili soudci, a ta jde skutečně minimálně v průtazích do řádu stamilionů, vymáhala pouze po necelých deseti lidech, po deseti soudcích za dvacet let. Řekněte si sami, jestli je to dostatečný počet těch, které stát volá k odpovědnosti, když uhradí škodu k tíži daňových poplatníků. Na Ministerstvu průmyslu a obchodu - nevím, jak je to teď, ale v době ještě minulé - se vymáhaly škody po úřednících pouze ve čtyřech procentech. Devadesát šest procent se vůbec nevymáhalo.
A já chci říci, že ten zákon neřeší to, že chceme úředníka nebo kohokoliv, kdo rozhoduje, dávat do nějaké pozice, ve které by se měl cítit naprosto nekomfortně, to v žádném případě. Chceme pouze to, aby stát měl povinnost škodu vymáhat, ale v mantinelech, jak je stanoví zákon. To znamená, nemůže samozřejmě úředník, pokud škodu nezpůsobí úmyslně, tam je úprava jiná, ale pokud ji způsobí svým zaviněným jednáním, bude odpovídat stejně jako kterýkoliv jiný zaměstnanec do výše 4,5násobku svého platu. Tím je to omezeno.
Chci tímto opravdu vyvrátit ty trochu nesmyslné tanečky, které se trochu s tímto zákonem pojí, že úředníci se budou bát rozhodovat. To je první argument, který velmi často zaznívá. Pokud se budou bát rozhodovat, tak se dopouštějí nesprávného úředního postupu, jsou nečinní, mají průtahy, a tím více budou platit. Takže nečinnost by se rozhodně úředníkům v tomto směru nevyplatila.
Za druhé. Omezenost výše náhrady. Ta je limitována zákonem. Pokud úředník způsobí škodu svým zaviněním, ale ne úmyslným jednáním, je to do výše 4,5násobku jeho měsíčního platu. Je to stejně jako u zaměstnanců. ***