Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

27.
Návrh poslanců Věry Jourové, Petra Gazdíka, Pavla Bělobrádka a dalších
na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu
Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 26/ - druhé čtení

Nyní budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Jako poslední v ní minule vystoupil pan poslanec Komárek a jeho vystoupení bylo přerušeno. Ptám se tedy pana poslance Komárka, jestli chce pokračovat ve svém přerušeném vystoupení. Prosím, pane poslanče máte slovo. Po něm se připraví pan poslanec Václav Klučka.

 

Poslanec Martin Komárek: Pane předsedající, děkuji. Dámy a pánové -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pardon, pane poslanče. Ještě poprosím, aby místo u stolku zpravodajů za navrhovatele obsadil pan poslanec Farský a za zpravodaje ústavněprávního výboru pan poslanec Marek Benda. Děkuji.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Takže ještě jednou začnu.

Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem byl minule přerušen obědem, což bylo asi dobře, protože ta debata byla hodně vášnivá. Já se k ní malounko vrátím. Já bych rád, aby už byla věcnější.

K čemu se chci vrátit. Kolegyně Jermanová podala pozměňovací návrh, který stanovuje určité limity na délku řečí a vnáší určitá pravidla do jednání Sněmovny. Potom se snesla sprška faktických poznámek, protože všichni víme, že na nás dojde řada, pokud nejsme nadáni přednostním právem, pouze tehdy, když máme dvouminutovou faktickou poznámku. Tak jsme v podstatě dokázali, že za ty dvě minuty můžeme říci všechno, co chceme. A de facto jsme dali za pravdu tomu pozměňovacímu návrhu kolegyně Jermanové.

V čem ale byla napadána. Nebudu se zabývat argumenty, že nás vrací do Severní Koreje. Myslím, že je nedůstojné takhle na půdě této staroslavné Sněmovny argumentovat. Je to až trapné a my to víme všichni. Ale samozřejmě je tu velmi vážný argument, že parlament je něco, co je zcela svrchované, kde skutečně my jsme zástupci lidu. My jsme byli zvoleni, máme velkou zodpovědnost a samozřejmě zejména opozice nemá být v demokratickém státě omezována ve svých právech. Já s tím naprosto souhlasím, byť některá slova, která pronesl Oliver Cromwell při rozpuštění britského parlamentu, by se mohla vztahovat i na tento - nebudu citovat, všichni si je můžeme najít. A taky si to o nás myslí normální lidé.

Já prostě skutečně říkám, já absolutně ctím demokracii, právo opozice. Kolegyně Jermanová a poslanecký klub, který možná tento pozměňovací návrh podpoří, ano. V diskusi se ale ukázalo, že pravidla demokracie občas nectí, alespoň tedy ústy, odpůrci tohoto pozměňovacího návrhu. Kolegyně Jermanová byla některými poslanci nařčena, že nedodržuje dohody. Jiní, o něco poctivější nebo informovanější poslanci z protivného tábora - opakuji, z protivného tábora - je uvedli na pravou míru. Žádná taková dohoda uzavřena nebyla. Kolegyně Jermanová i já samozřejmě ctíme ten pozměňovací návrh k návrhu zákona, který byl domluven. Ale to neznamená, že každý poslanec nemůže podávat své pozměňovací návrhy. A samozřejmě my jsme tady od toho, abychom hlasovali. Já cítím a rozumím tomu, že většina poslanců je proti tomu návrhu. To je naprosto v pořádku. Pokud tento návrh neprosadíme, budeme ctít rozhodnutí této Sněmovny.

Dále se říká, že to je volební kampaň. To je skutečně naprosté nedorozumění, jak by řekl už dnes naštěstí nečinný politik. Tady se žádná volební kampaň nedělá. My něco navrhujeme, navrhujeme to seriózně a chceme vás o tom přesvědčit ve vší slušnosti.

Proč já si myslím, že to je lepší, tak jak to navrhuje kolegyně Jermanová. Ve svém druhém vystoupení jenom velmi krátce, velmi krátce řeknu ještě další malý pozměňovací návrh. Já si skutečně upřímně myslím, že to bude lepší, že to dodá Sněmovně řád a že i nám to dodá lepší důstojnost v očích lidí. Myslím, že opravdu nikdo normální tomu našemu věčnému překřikování, osočování, neustálému reagování pořádně nerozumí. Jasně. Tohle to fungování, kdy každý může říci, pokud na něj dojde pořadí, až se vystřídají přednostní práva a faktické poznámky, a on čeká a vydrží to tady sedět v těch nepohodlných lavicích, tak on si může říct, jak dlouho chce co chce. Proč ne? Je to model, který funguje. Funguje sice špatně podle mého, ale funguje. Není to nic nedemokratického, nic hloupého, nic, co by uráželo. To, že se to nelíbí našim voličům, jak to funguje, by také nemuselo být argumentem, byť pro mne osobně to argumentem je. Já prostě jenom říkám, že věřím, že model, kdy bychom si všichni dobrovolně udělili určitá pravidla, by fungoval o něco lépe. Podobně jako věřím, že politický systém, kde je většinový volební řád, funguje lépe než politický systém s poměrným volebním řádem. Ale jsou na to názory různé. Ale jak můžu usilovat o změnu volebního řádu? Jenom tak, že nějaké volby vyhraji a budu mít možnost ho prosadit. Podobně my chceme změnu jednacího řádu prosazovat naprosto demokraticky. Když ho prohrajeme, můžeme to navrhnout jindy, někdy třeba jinak.

Čili prosím, aby tato debata byla vedena věcně. Já vím, že teď je to trošinku návrh, který může být zase zneužit proti nám. Kdyby bylo možno změnit třeba jednací řád na nějakou zkušební dobu, abychom si vyzkoušeli, jestli to nefunguje líp tak, jak to navrhujeme, tak bych byl naprosto pro to. A kdyby to nefungovalo, byl bych první, kdo by říkal: pojďme se vrátit k tomu starému systému, kdy každý může říct, co chce.

Já už možná mluvím déle než těch pět minut, co - (Hlasy z pléna.) Ale prosím vás, já si to chci ještě užít. Já si chci ještě užít, protože předpokládám, že všichni budete hlasovat pro ten nový jednací řád. A nikoho nezdržuji, protože na devatenáctou hodinu máme pevně zařazené body. Chtěl jsem jenom poprosit - buďme už normální. Říkám, je to návrh, který není míněn zle. Je míněn normálně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Komárkovi, že skoro do těch deseti minut vlezl. Vyvolal několik faktických poznámek, a dvě přednostní práva. S faktickou poznámkou pan poslanec Laudát, pan poslanec Blažek, pan poslanec Fiedler, pan poslanec Jandák. Prosím. Pan poslanec Laudát. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já se tedy musím zastat Slávka Jandáka. To, co tady řekl o Severní Koreji, je z mého pohledu a z pohledu mého názoru na demokracii a práva občanů a podobně, tak prostě to bylo zcela na místě. Víte, my se zásadně lišíme, nebo já se zásadně liším od pana Babiše a jeho společníků v tom, že vy chcete budovat zlý stát, já věřím v lidi a chci, aby měli volné ruce, měli demokracii i za cenu toho, že se najdou vždycky nějací šibalové, jak říkal exposlanec Paroubek, a zneužívají ten systém. Ale pořád tomu věřím víc než vy.

Chtěl jsem i komentovat pana kolegu Komárka, ale přiznám se, že to neudělám, protože to asi ani nestojí za to. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Laudátovi. Dále pan poslanec Blažek, připraví se pan poslanec Fiedler. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den. Děkuji za slovo. Nejprve zcela přátelsky k panu poslanci Komárkovi vaším prostřednictvím. Oliver Cromwell rozpustit britský parlament nemohl, protože za jeho života nic takového neexistovalo. (Potlesk zprava.) Ale to je vedlejší věc, o tom jsem mluvit nechtěl.

Víte, pokud jde o ty návrhy třeba kolegyně Jermanové, ono někdy je důležité, kdo co navrhuje. A je to důležité proto, že někteří představitelé, a teď neříkám, že všichni, zejména hnutí ANO, se o parlamentu vyjadřují způsobem, že vzniká určité důvodné podezření k tomu, že se ten parlament jaksi nehodí do dnešní doby, kdy má všechno fungovat, a že někde za vším může být to, aby se parlament omezil, ne-li zrušil. Mně to připomíná větu jednoho pruského politika. Poté, co zavedli v Prusku demokratické reformy, tak on tehdy řekl krásnou větu: Nehodí se nám to, tož zrušíme ústavu prostřednictvím státní správy.

Jak máme vědět, že začínající změny jednacího řádu nemají vést prostřednictvím změn jednacího řádu ke zrušení základních funkcí, které parlament má, nebo má mít? A to je celá ta námitka. Když sociální demokracie přichází s nějakým návrhem na změnu jednacího řádu, přiznávám se, také o ní řeknu něco pěkného, nepodezírám je z toho, že chtějí zásadním způsobem změnit systém fungování tohoto politického systému. Ale nezlobte se, po některých výrocích představitelů hnutí ANO si tím prostě jisti být nemůžeme a nemůžeme vědět, kdy tyto navrhované změny skončí a jestli neskončí, jak už jsem říkal, likvidací parlamentu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Další faktická poznámka - pan poslanec Fiedler, po něm pan poslanec Jandák. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobrý podvečer, dámy a pánové. Prostřednictvím pana předsedajícího bych se chtěl obrátit na pana poslance Komárka. Pane poslanče, váš pan předseda tuto Sněmovnu nazývá žvanírnou. A když vy tady povídáte o tom, že si to tady chcete užívat, tak se nezlobte, váš pan předseda by právě z tohoto vašeho vystoupení, které bylo spíše takovým žvaněním, asi neměl moc radost. Nezlobte se.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Další s faktickou poznámkou pan poslanec Jandák. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já budu něžnější ke svým koaličním partnerům. Kolegovi Komárkovi prostřednictvím předsedajícího: Víte, pane kolego, vždycky ti, kteří začali demokracii malinko cizelovat, naklánět, upravovat, vždycky skončili blbě.

A když si vezmu paní kolegyni Jermanovou. Co tady paní kolegyně udělala a čím se zapíše zlatým písmem do historie této Sněmovny? Tak za prvé nám zakázala pít, za druhé nám zakázala mluvit a za třetí myslet. Myslím, že to stačí.

Děkuji vám. (Potlesk a části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Jandákovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Faltýnek, po něm pan poslanec Komárek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, já rozumím tady této politické diskusi. Prosím o věcnost v této debatě a pokud možno i o časovou věcnost. Je to prosba na nás na všechny.

Jenom jednu větu z mé strany. My jsme se pokusili v nějaké racionální debatě, která možná byla někdy méně racionální, vás kolegy, přesvědčit o tom, že jsme chtěli trošku zefektivnit jednání Poslanecké sněmovny. Evidentně se nám to stále nedaří, ale prosím o věcnost v této diskusi. Pojďme k projednávání dalších věcí. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Faltýnkovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Komárek, po něm pan poslanec Kalousek.

 

Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Já nebudu reagovat na kolegy, kteří mě tupí. Jsem na to svým způsobem hrdý.

Prosím vás, tady nejde o demokracii. My všichni, nejen my, ale všichni, kdo nás sledují, vědí, že jsou demokratické, naprosto demokratické parlamenty, kde je určitý limit mluvení. A pak jsou demokratické, naprosto demokratické parlamenty, kde ten limit není. Takže prosím vás nemluvme o demokracii. Když někdo navrhuje nějaké limity, tak nemluví o demokracii, mluví o pravidlech práce Sněmovny. Jestli si skutečně myslíte, že německý Bundestag je nedemokratický, tak prosím napište to, řekněte to voličům. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Komárkovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Nemohu jinak než prostřednictvím pana předsedajícího poděkovat panu kolegovi Faltýnkovi, že mě zanesl zpátky do letmého mládí. Prostě udělat faul oproti dohodě, navrhnout něco absolutně nekorektního, něco, co někteří z nás pokládají za velmi nebezpečné, a pak vystoupit proti těm, kteří se ohrazují a říci: pojďme být věcní, pojďme být korektní, mějme klid na práci, buďme přece seriózní.

Pane kolego, kdy a kde já jsem tohle jenom slýchával? (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Mám tady další tři faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Roman Kubíček, po něm pan poslanec Pavel Blažek, po něm paní poslankyně Putnová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Roman Kubíček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych chtěl z tohoto místa poděkovat Poslanecké sněmovně, že ústavněprávním výborem prošel konsensuální návrh, který nějakým způsobem vylepší práci parlamentu. I za to vám děkuji. Myslím si, že není třeba se napadat. Je to určitý pokrok. I za tento pokrok vám díky.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kubíčkovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Blažek.

 

Poslanec Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Stručná reakce vaším prostřednictvím na slova pana Komárka a pana Faltýnka.

Já jsem slovo demokracie neřekl. A ten důvod je jednoduchý. On totiž bohužel nikdo pořádně neví, co ta demokracie je. Já netvrdím, že když se změní trošku jednací řád, že to je rovnou omezování demokracie, ale tvrdím a mám pravdu, že srovnávat, že to, že v některé zemi něco je a funguje to, neznamená, že jsme ještě dostatečně zralí na to, aby to fungovalo u nás, anebo naopak už jsme zralejší než jinde a zase fungují jiné věci. Jsou to nepřenosné věci.

Německo má, je to paradoxně Německo, po tom, čím vším prošlo, kdy je - pokud jde o některé procedury, by mohlo být naším vzorem, ale trvalo jim to strašně dlouho a nám, my jsme tolik času ještě bohužel v těch moderních dějinách neměli.

Pokud jde o pana Faltýnka, nic osobního, ale všichni, kdo omezovali parlamenty, vždy říkali jediné slovo - efektivita. Zvýšíme efektivitu státu tím, že omezíme parlament, říkali prostě vždycky všichni. A já znovu říkám: nikoho konkrétního zde nevidím, že tohle chce, ale z některých výroků si nemohu být jistý, že to buďto nepromyšleně, anebo promyšleně, takto nemusí dopadnout.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Blažkovi. Dále paní poslankyně Anna Putnová s faktickou poznámkou, po ní pan poslanec Karel Fiedler s faktickou poznámkou. Pak snad už přednostní práva. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Anna Putnová: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Několik poznámek ke srovnání německého parlamentu s českým. Dost často tady slýchám odkaz. Chtěla bych prostřednictvím pana předsedajícího upozornit pana poslance Komárka, že se jedná o zcela jiný systém projednávání legislativy.

Je pravda, že v německém parlamentu je časová dotace na jednotlivé body, ale je třeba říci, že v takovém případě práce spočívá především ve výborech, a potom to znamená, že to, co je u nás běžná praxe, načítání pozměňujících návrhů z pléna, zcela odporuje té praxi, kterou vy nám dáváte za vzor. Takže podle mého soudu není možné si vybírat z jednotlivých systémů to, co se nám libí, a vyzobávat to jako rozinky. My máme prostě jiný systém, který upravuje jiný charakter práce. Děkuji. (Potlesk v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Putnové. Dále s faktickou poznámkou pan poslanec Fiedler, po něm s faktickou poznámkou pan poslanec Okamura. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Ještě jednou. Omlouvám se, pane předsedající, já jenom malinko, malinko odbočím. Já bych chtěl navázat tady na tu výzvu, která zazněla, prostřednictvím pana předsedajícího, myslím od pana předsedy Faltýnka, abychom pracovali efektivně, abychom to zefektivnili. A teď - není to osobně vůči vám, pane předsedo Faltýnku, ale obecně - zrekapitulujme si dnešní odpoledne. Začali jsme ve 14 hodin. Hodinu jsme řešili program dnešní schůze. Byla hodinu přestávka a pak jsme odhadem, to už nevím přesně, asi tak 20 až 25 minut hlasovali o jednotlivých bodech. Takže efektivita naší práce v této Sněmovně za ty dvě a půl hodiny byla velmi mizivá. (Hlas z pléna: Díky komu, pane kolego!) Až tady zase někdo bude připomínat, kolik stojí hodina této Sněmovny, a to je velmi relativní, tak se nad tím zamysleme. Já vás vyzývám k tomu, abychom opravdu jednali efektivně, a já se v rámci té efektivity zříkám své přihlášky do řádné diskuse.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Pokud není žádná další - faktická poznámka pana poslance Okamury. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a vážení pánové, já jen krátce. Tady se mluvilo o efektivitě. Já už jsem si bohužel zvykl, že když tady jde pan kolega Komárek k mikrofonu, tak je to takové divadýlko, zvlášť když to potom ještě doplní pan Jandák, ale tam je to aspoň profesionální výkon. Protože já za sebe musím říct - vy tady vyzýváte k věcnosti, ale sám tady používáte slova jako "já si tady užívám, dejte mi ještě pár minut, abych si to užil". Promiňte, to my tedy za Úsvit jsme neřekli nikdy, že si to u mikrofonu užíváme. Takovéhle znevážení práce a věcnosti jednání Poslanecké sněmovny, že si to jdu užít, tak to opravdu tedy absolutně nerozumím vašim návrhům.

Dále. Přesně jak tady zmínil kolega Fiedler, jenom o dnešním programu jsme se díky neschopnosti vládní koalice setřídit program tak, abychom o něm hodinu nemuseli hlasovat, tak jsme se tady zdrželi. Služební zákon - 80 pozměňovacích návrhů, z toho desítky z řad vládních poslanců. A do toho nám dáte, že se smíme vyjádřit jenom dvakrát v rozpravě a po deseti minutách! Tak nejdřív připravujte pořádně zákony, abychom se k nim nemuseli opakovaně vyjadřovat. Ale vysvětlete mi, jak se k 80 pozměňovacím návrhům vládního zákona, který se půl roku připravuje, mám vyjádřit dvakrát deset minut. Maximálně dvakrát! (S důrazem:) Takže začněte nejdřív pracovat a tyhle ty nedemokratické návrhy, kdy nás chcete umlčet, přitom překládáte paskvily, a ještě si to chcete užívat u mikrofonu, to nám tady opravdu nedělejte! Děkuji. (Potlesk poslanců Úsvitu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Okamurovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Šarapatka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já se domnívám, že ta omezení skutečně omezí naše demokratické rozhodování ve Sněmovně. Na druhou stranu, abych nebyl negativní vůči tomu návrhu absolutně, musím říct, že docela chápu i předkladatele, protože to, co se tady někdy děje za mikrofonem, kdy k jednomu tématu jeden a tentýž člověk vystupuje desetkrát nebo vícekrát, nebo tady někdo stojí půl hodiny, půl hodiny povídá, aniž by řekl jedinou myšlenku, tak to si myslím, že také není v pořádku. Takže ten návrh má pro i proti. Přesto si ale myslím, že bychom měli mít možnost se demokraticky vyjadřovat k problému. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Šarapatkovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Blažek. Prosím.

 

Poslanec Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Já jenom ještě k té efektivitě. Efektivita - čím se dá měřit v parlamentu? Když se podíváte, kolik těch zákonů my tady za měsíc schválíme, tak já bych skoro řekl, že jich schvalujeme až moc. To není tak - kdybychom neschválili vůbec žádný zákon půl roku, tak se bavme o tom, že tady třeba nic neděláme a brzdí se to. Ale úplně přísně ke všem předchozím vládám, to znamená i k té, ve které jsem byl i já, tak já mám pocit, že těch zákonů je až příliš mnoho a že bychom tu efektivitu také někdy mohli mírnit. Kdybychom tak byli schopni si také někdy sednout a úplně normálně si povykládat, které zákony opravdu třeba možná nejsou potřeba, a možná by toto byla ta efektivita. Ale chápu to, že resortní myšlení, které funguje ve vládách, vede k tomu, že se neustále připravují další a další zákony. Ale v tomto smyslu není možné Sněmovnu obvinit z neefektivity, protože těch zákonů je tolik, že už se v nich skutečně nevyznají ani profesionální právníci. A pokud ano, tak si myslím, že nemluví pravdu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji za doznání právníka. Tím jsme skončili prozatím s faktickými poznámkami. Nyní s přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu ODS pan poslanec Stanjura. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Přihlásil jsem se v 17.18 hodin - pro pana poslance Komárka, který říká, že my, majitelé přednostních práv, máme nějaké výsady - a pokusím se být věcný. To ale neznamená, že budu stručný.

Docela mě pan poslanec Komárek pobavil tím, že si můžeme zkušebně něco vyzkoušet. Můžeme, aniž bychom ten zákon změnili, a můžeme to džentlmensky podporovat. Já teď nebudu komentovat slovní přestřelku mezi vládními stranami. Načež přijde váš předseda klubu a nás umravňuje, abychom byli věcní. Ale ta přestřelka byla mezi vládními poslanci, ale nic proti. To nás jako opoziční poslance samozřejmě baví, to bych lhal, kdybych říkal, že nás to mrzí, když se dohadují mezi sebou vládní poslanci. A lhát za mikrofonem opravdu nechci.

Ale pořád mluvíme o tom, jak je dobré mít mezi druhým a třetím čtením 14 dnů. Dohodli jsme se. Proč u každého zákona navrhujete zkrácení lhůty na 48 hodin na této schůzi, když je to tak dobře! Čekáme až na ten zákon? Nic nám nebrání v tom, abychom naopak navrhli prodloužení lhůty na 14 dní, když už máme tu dobrou politickou dohodu, s kterou všichni souhlasíme. Proč když chceme být efektivní, pátý jednací den Sněmovny vládní koalice navrhne a prohlasuje 26 změn programu! To je efektivní? Když jsou připraveni zpravodajové u jednotlivých bodů apod. Je to efektivní? Nebo je to korektní aspoň k těm lidem, kteří si chystají program? Není. Ale děláte to vy. Já jsem hlasoval 21krát proti, čtyřikrát pro. A myslím, že vy jste byli 25krát pro, aniž bych to kontroloval. Je moc hezké tady říkat - pojďme si, přátelé, na zkoušku. Nic nám v tom nebrání. A nic nebrání ani vládním poslancům, aby v tomhle pokračovali.

A kdyby ten váš návrh, který jste dali ne jménem jedné poslankyně, ale jménem klubu, já si to pamatuji, jak to zaznělo, říkala to tady, můžete se podívat do stenozáznamu, a je to jedno, ale jménem klubu, tak vy už byste se podruhé nemohl přihlásit. Už jste k tomu vystoupil myslím dvakrát bez faktických, chcete ještě jednou, mně to však nevadí. Ale efektivita se může změřit podle mě jediným - jestli ten zákon, když ho schválíme, bude fungovat a o něco zlepší, v nejhorším případě je dostatečně efektivní, když nic nezhorší, což se o mnohých zákonech říct nedá. A říkám to bez ohledu na volební období, aby to nebylo chápáno jako útok na současnou vládu, že ty předchozí to dělaly všechno výborně. Obecně platí, že pokud zákon nic nezhorší, je to spíš úspěch než naopak. Velmi často mnozí z nás, a opět ze všech politických stran, reagují - vznikne nějaký problém, který je palčivý, a ten den, nejpozději druhý, říká jeden nebo skupina poslanců "my připravíme novelu zákona". Jako by ten, kdo porušil ten zákon, tou novelou jako by ho to odradilo, že to příště neporuší, nebo něco neprovede.

My jsme měli v plánu schůzi, která měla trvat čtyři pracovní dny. Podle plánu, který schválil organizační výbor, ve kterém má většinu vládní koalice. A vy jste zařadili na toto jednání - a vracím se k tomu, co říkal můj kolega Pavel Blažek - celkem buď 98 nebo 101 návrhů zákonů. To je efektivní? Za dva týdny hlasovat a rozhodovat se ve stovce zákonů? Možná někteří z vás, kterým je jedno, co je vevnitř, klidně nemají problém.

Pan poslanec Komárek říkal, že jsme ve Sněmovně proto, abychom hlasovali. Já si myslím, že jsme tady proto, abychom o tom debatovali, hledali a tříbili argumenty, a poté hlasovali. Bez toho prvního to druhé je podle mě nezodpovědné. A to, že někteří opakovaně chodí - tak není to první zákon dneska, když jsme měli před chvilkou ministra dopravy. Já jsem si myslel, že když se má zkrátit dejme tomu vystoupení, tak někdo položí dotaz, není to vždycky kritika, jenom položí obyčejný dotaz. A naprosto převažující reakce z řad vládní koalice je mlčení. A tak jdu podruhé se zeptat, potřetí se jdu zeptat, počtvrté, a stejně se nic nedozvím. Co je efektivní? Kdyby ministr poprvé odpověděl, tak už jsem tady třikrát nebyl a nevyzýval jsem ho k odpovědi. Mohl bych vzpomenout, když jsem tady trápil pana kolegu Sklenáka u služebního zákona 22 otázkami, také zatvrzele mlčel a nechtěl mi nic říct. A mě to hrozně mrzelo a chodil jsem se ptát.

To je ten důvod, proč si myslíme, že ten váš návrh není dobře. Ne proto, že jste ho dali vy nebo vládní poslankyně nebo vládní klub. Protože opravdu není dobře. A pokud to myslíte vážně s tím na zkoušku, tak se podle toho chovejme. A nemusíme načítat. Ale dneska jsme už tady měli čtyři zákony ve druhém čtení, a kolikrát jste zvedli zkrácení lhůty na 48 hodin. Čtyřikrát ze čtyř. Minulý týden to bylo taky, ty, které byly v úterý. Já tomu rozumím. Taky jsme to tak dělali. Neberte to tak, že jsem zapomněl, co bylo. Ale já aspoň nehovořím o tom, jak je třeba být efektivní, jak máme nová, mnohem lepší pravidla.

Já jsem říkal od začátku, že prodloužení lhůty mezi druhým a třetím čtením bude vytvářet komplikace především vládní koalici, kterékoliv vládní koalici. A podle mě, my to sice schválíme, ale měli bychom ruku v ruce s tím debatovat nad naším šestitýdenním cyklem, který máme, který je tady logický, který se tím úplně rozbije, pokud ho budeme dodržovat. A měli bychom vést debatu, co navrhujeme. Jestli bude schůze častěji a kratší a mezitím budou výborové týdny, nebo já nevím co. Ale nestačí změnit zákon. Kolik budeme v pátek vyřazovat bodů? 100, 110, 90? Vždyť to je přece směšné.

Naše návrhy zákonů tu leží od března - a jsme v září. Nedostanou se ani do prvního čtení. Tak nám je aspoň zamítněte, když s tím nesouhlasíte v tom prvním čtení. Já tomu rozumím, že jste proti. Nikdo vás nepřesvědčuje. Ale chceme je projednat a chceme vám i veřejnosti sdělit, proč jsme je navrhli, proč si myslíme, že je dobře, a vy zase musíte sdělit, proč si myslíte, že je to špatně. Ale leží to tady, odkládá se to. Já jsem o tom mluvil minulý týden, když jsme debatovali, a říkám, nebudu se sázet, ale zkusím si tipnout, kolik našich návrhů se projedná. Dneska to už vím. Nula. Ve čtvrtek byly interpelace po třech měsících a vzpomeňte si. Byl tady ministerský předseda, to je třeba ocenit. A bylo tady zhruba čtyři nebo pět ministrů. Teď nevím. Ostatních deset jedenáct dvanáct si po třech měsících neudělali čas ve čtvrtek, aby přišli a odpovídali. A pak bychom zkrátili debaty i v jiných bodech, protože nemáme prostor, kde by nám vláda odpovídala.

Vy jste třeba navrhli, abychom se písemně hlásili do rozpravy. Já to považuji za nepraktické, ale nabízím kompromis. Myslím si, že pokud bychom se uměli přihlásit do rozpravy, ne k faktické, z místa, z hlasovacího zařízení, tak v tom nevidím žádný problém, protože mohu reagovat bezprostředně a řídící to vidí a nemusíme říkat, jé, díval se vlevo, ten už se hlásí, díval se vpravo. Podle mne je, já už jsem to říkal v minulém volebním období, tehdy mně tvrdili, že to nejde technicky. Já si myslím jako programátor, že to jde, že když je rozprava, tak nehlasuji, tak si klidně mohu říct tak mám faktickou a zdržel se, tak může být ano a přihláška do rozpravy a ten problém je odstraněn. Nemáme problém, jestli se předsedající dívá zleva doprava a vidí nebo nevidí, jasně naskakuje pořadí klidně na tom a je splněn požadavek na písemné. Jenom nechceme běhat jako v redakci s tím papírem, že než to napíšu, než to doběhnu, tak šikovný řídící schůze ten bod ukončí, že se nikdo kdo rozpravy nehlásí. Takže když budeme takhle racionálně debatovat, tak si myslím, že najdu.

A jenom pro poslance, kteří tady jsou první volební období. Já vím, že dneska to vypadá jako pohádka, ale když jsem sem nastoupil jako nový poslanec v roce 2010, tak jsem bojoval o to, abychom dostávali materiály v elektronické podobě a podle zákona, (nesrozumitelné) zákon, tento zákon, jsme dostávali každý týden takovéhle štosy. Představte si, že každý poslanec dostával štosy vytištěných materiálů, a stejně tak jsme neviděli to, co vidíme takhle. Takže i tohle si myslím, že zlepšilo, že vidíte aspoň, kolik je přihlášených, v jakém pořadí, ale nebylo jednoduché ty zaběhané pořádky, které tady byly, změnit v těchto detailech. Já jsem si myslel, že to bude hned, rozumíte. Tak od zítřka nebudou papíry, budeme to dostávat elektronicky. No jo, ale ono je to v zákoně. Když se začne jednat o zákoně o jednacím řádu, tak to není tak jednoduché, abychom se domluvili, že změníme jenom tuhle tu věc. Hned se k tomu přibalilo plno věcí a ta příprava zákona byla delší než dnes.

Já naopak považuji debatu ve výborech v prvém čtení dneska za efektivní a užitečnou, protože ten kompromis, který si myslím, že se narodil v ÚPV, že prokáže funkčnost, že nepatrně zlepší to fungování. Ale ani ten zákon nový nezajistí, že tu ve čtvrtek budou ministři. Já bych dokonce zakázal papíry na těch interpelacích, i ta témata. Normálně z očí do očí, bylo by to zajímavější bez těch papírů. Jsou parlamenty, kde to funguje. Přece víte, jak to je. Vy podáte interpelaci. Když vás vylosují, tak během minuty za mnou běží čtyři parlamentní tajemníci, jak se mi to stalo minulý čtvrtek, a pane předsedo, řekněte mi, o čem to bude. Já tomu rozumím. Chtějí přichystat podklady. Také není rozumné, když v té interpelaci se budu chtít zeptat ministra na nějaký detail typu: v zakázce XY je subdodavatel Z, který má smlouvu za kolik? Ale myslím, že by to mohlo být svižnější, a kdybychom si třeba řekli, že si tady nebudeme číst ty projevy a budeme mluvit spatra, já bych to jenom přivítal. Není nic horšího, než tady předčítají kteříkoliv ministři kterékoliv vlády ty materiály jako úvodní slova, které jim chystají ty úřady včetně oslovení. Myslím si, že to je zbytečná práce a mnohdy zapomíná to klíčové. Já si myslím, že ministr nebo navrhovatel tady by měl říct dvě věci. Za prvé, co se zlepší. Když to schválíme, co se zlepší. A za druhé, pokud tam jsou nějaké sankce nebo povinnosti, jak je budeme vymáhat. Až na to dostaneme uspokojivou odpověď, tak teprve má cenu pustit se do souboje o znění konkrétních paragrafů. Do té doby je ta debata fakt taková odosobněná, stovky materiálů, stovky stran včetně všech těch zpráv, které jsou k tomu. Ale ta základní... A zase na to nepotřebujeme jednací řád. Když se domluvíme a budeme to držet, aby ten předkladatel zákona, ať už je to ministr, nebo poslanec, nebo skupina poslanců, řekl, my tohle navrhujeme, protože si myslíme, že tohle, tohle se zlepší a tyto povinnosti či sankce, které ukládáme, budou vymáhat tihle a tihle lidé. Myslím si, že pak bychom přijímali lepší zákony, a to je podle mne ta efektivita. Ne délka projednávání. Někdy je naopak dobře, když ten zákon nakonec neschválíme. Ale to, že ten zákon funguje relativně dobře a že ho nemusíme za tři, šest, devět, dvanáct měsíců novelizovat znova. Pak je to sice rychle, ale špatně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi. Nejprve tu mám faktickou poznámku paní poslankyně Aulické. Ne, není tomu tak, to je omyl. Takže s přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu Úsvitu přímé demokracie Tomio Okamura. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tak teď bude malinko prostor rozebrat ten návrh kolegů z ANO trošku hlouběji. Já nevím, jak to mají tady ostatní politické kluby, ale my v Úsvitu bychom rádi pracovali kvalitně. A co je rychle a kvapně, zvláště když se jedná o velmi důležité normy pro občany České republiky, tak prostě není možné, abychom diskutovali tady v plénu, to znamená naopak veřejně, abychom se neschovávali před veřejností, před kamerami, a to víte, že já nejsem člověk, který by se potřeboval zviditelňovat, já jsem známý dost (smích v sále), ale abychom si tady na rovinu... No, právě tady kolegové z ANO se smějí, ale frekvence vystoupení poslanců ANO vzhledem k tomu, kolik máte poslanců, je jedna z nejmenších v této Poslanecké sněmovně. To znamená, buď tedy je všechno tak perfektní, že není potřeba se vyjadřovat, ale to při pohledu na služební zákon s 80 pozměňovacími zákony, kvůli kterému jsme tady zkejsli celé léto, tak určitě to tak není, nebo prostě možná nemáte někdo z vás k tomu co říct. Ale nás to prostě zajímá. My se prostě nebojíme veřejně před veřejností se ptát, říkat své názory a nebojíme se mluvit a účtovat naši práci přímo veřejně. A k tomu, abychom ty zákony mohli kvalitně projednat, tak prostě potřebujeme, když každý zákon má desítky stran a desítky různých, řekl bych, okamžiků, tak potřebujeme, aby to bylo projednáno a pokud možno veřejně a transparentně. K tomu jsme se ostatně mnozí z nás zavázali i v rámci různých iniciativ občanských, které tady před volbami byly.

Co se týče pana poslance Jandáka, tak za mnou před chvílí byl a asi bylo špatně pochopeno to, co jsem řekl. Já jsem ho naopak pochválil. To nebylo, že bych ho kritizoval. Já jsem ho naopak pochválil, že má dobré výkony.

Co se týče - a teď ty návrhy. Přihlašování do rozpravy jen písemně. To je trošičku problém, protože v okamžiku, že právě tady třeba padají nějaké názory, s kterými zásadně nesouhlasíme, nebo si myslíme, že je to jinak, tak přece musíme mít možnost, abychom reagovali v nějakém rychlejším sledu, aby ta debata kontinuálně pokračovala a aby to prostě nezapadlo.

To znamená, v návrhu je přihlašování do rozpravy jen písemně. Takže to si myslíme, že nás trošku omezuje, protože je potřeba skutečně, myslím ten návrh paní Jermanové, takže to je trošku omezující. A to prostě nepovažuji za praktické. Je potřeba reagovat včas, je potřeba reagovat řádně, aby vše bylo prodiskutováno i vůči našim voličům, kteří samozřejmě uvítají, aby tady byl názor z druhé strany.

Dále je tady napsáno, že poslanci se nesmějí vyjadřovat mimo přihlášení. To může jen zpravodaj či pověřený poslanec klubu. No, to je taky tedy výborný návrh! Já nevím, jak to máte vy v hnutí ANO, ale my v Úsvitu celkem máme u některých odborností třeba dva poslance, kteří jsou odborní v daném tématu a pohybují se v něm nebo se o něj zajímají více do hloubky. To znamená, my prostě potřebujeme, aby v okamžiku, že padají nějaké návrhy, které, bych řekl, je potřeba okomentovat, nebo se proti nim potřebujeme vymezit nebo se přidat do diskuse, samozřejmě do věcné. Z našich úst, jak už bych se opakoval, nikdy neuslyšíte, že si to tady chceme užít u mikrofonu, takovéto nedůstojné věci. Myslím, že právě Sněmovna má vážnost a neměli bychom si to tady užívat u mikrofonu a zdržovat. To znamená, my prostě potřebujeme, aby se eventuálně i náš další poslanec, který se v problému vyzná, mohl samozřejmě mimo nějaké přihlášení vyjádřit a říct náš postoj.

Řečnická doba maximálně deset minut. To je další návrh, který tady předložila paní Jermanová za hnutí ANO. No tak to už jsem tady komentoval. Pakliže přestane vládní koalice předkládat zákony s 80 pozměňovacími návrhy a budou to návrhy perfektní a prodiskutované již z výborů a bude tam nalezen nějaký konsensus, tak není potřeba, samozřejmě se nemusíme vyjadřovat třeba téměř vůbec. Ale pakliže tady předkládáte návrhy, na kterých ani sami nemáte shodu a sami se potom se sebou tady hádáte a nedokážete najít shodu tím, že tady tři měsíce projednáváme služební zákon, tak výsledkem té dohody pak byla koalice s TOP 09, ODS, takže koalice pěti stran. To jsou ti političtí náměstci a političtí tajemníci, které jste si tady odsouhlasili. Tak těch deset minut za stávající práce vládní koalice je samozřejmě málo! Protože jak já mám probrat desítky návrhů za dvakrát deset minut, resp. náš poslanec, který to má na starosti?

Potom dvě vystoupení v rozpravě. No tak dvě vystoupení v rozpravě maximálně deset minut každé, tak to už bych se opakoval. Já na to mám jenom doporučení, abyste předkládali kvalitní prodiskutované návrhy, a potom samozřejmě i my uvítáme, když se věcná debata zkrátí. A znova poukazuji nejenom na dnešní den, ale jsme toho svědkem celých těchto 14 dní, že prostě každé ráno se tady hlasuje o změnách programu schůze minimálně hodinu. No tak to tedy je opravdu skvělá efektivita! A jenom souhlasím s tím, že tady zpravodajové a další řečníci jsou připraveni, poctivě si studují často do noci, myslí si, že to bude v ten den a na tu hodinu. A to je tedy opravdu skvělá efektivita, že potom vlastně se to celé překope a všichni vzájemně čekají, mimochodem včetně vašich ministrů a včetně spousty dalších lidí, kdy ty body vlastně přijdou. A finále je, že u mnoha bodů ani není ten ministr, který to má v gesci, ale je to nějaký jiný ministr. Toho jsme byli svědky tuším v pátek a nakonec to váš pan ministr vzdal, protože nebyl schopen odpovídat na odborné otázky a přesunulo se to na jiný den.

Takže vidíte, že se v tom motáme v tom případě všichni, a nehledě na koalici nebo opozici si myslím, že to nejsou vhodné návrhy a že tyto návrhy by měly - přijďte s návrhy, my jsme pro zefektivnění, my jsme pro to, aby se to zpružnilo. Ale prosím, vyzkoušejte si tu pružnost a efektivitu nejdřív na vládním fungování. Teď jste u kormidla, teď jste vládní koalice, máte mechanismy, máte tisíce úředníků na ministerstvech, zkuste to vyzkoušet jako dobrovolně, jak tady bylo navrženo na dobré vůli vy. Ukažte, že to umíte, ukažte, že to funguje. To znamená, že tady nebudeme každé ráno odsouhlasovat hodinu program nový, překopávat. Předkládejte návrhy, kde bude minimum pozměňovacích návrhů, aby bylo řádné připomínkové meziresortní řízení, byly zapojeny všechny strany. Pojďte příkladem, a až tohle přeci uvidíme, že vy to umíte, že vy víte, jak na to, že vy víte, jak bude líp, tak samozřejmě přijďte s návrhem. Do té doby je to jenom populistické předvolební plácnutí, jenom je to populistické líbivé heslo pro méně informovaného voliče, který si řekne: Oni chtějí zefektivňovat. Ale už neřekne to B, že tady trčíme prakticky každou schůzi o několik hodin navíc jenom proto, že prostě ta schůze řádně neběží, a proto, že ji řádně nemáte předpřipravenou, prodiskutovanou, a musíme tady dokola o něčem dělat různé úpravy a podobně.

Tady pan kolega Komárek, prostřednictvím pana místopředsedy Sněmovny, ještě mluvil o zlých návrzích. Já nevím. Tak u vás možná, já vás mám rád a všeho tatínka mám taky rád a byli jsme přátelé, ale už to, že mluvíte na mikrofon o termínech užít si a zlé návrhy. No tak já nevím. My v Úsvitu nemáme zlé a nezlé návrhy a hodné návrhy. To jsou termíny, které jsem taky nikdy neslyšel. To znamená, prosím, návrh by tady ve Sněmovně za ty peníze měl být vždy jediný, a to profesionální. A perfektně připravený. Ani ne zlý, ani ne hodný, ani ne růžový, červený, nějaký jiný. Prosím, předkládejte pouze jediné návrhy, a to profesionálně prodiskutované návrhy, profesionálně připravený jednací program a to je nejlepší návod, abyste nám všem celá vládní kolice ukázali, že víte jak na to. A potom přineste prosím vaše návrhy a nebudu je považovat za populismus nejhrubšího zrna v předvolební kampani pro voliče a potom pojďme věcně prosím diskutovat. A já jenom uvítám - to byste se divili, já teď mám tu ruku zlomenou, resp. nalomenou, mě tady bolí za krkem z toho závěsu. Já bych uvítal nejvíc z vás ze všech, kdyby se to zefektivnilo a netrčeli jsme tady zbytečně kvůli obstrukcím a průtahům, kvůli neprofesionálně připraveným zákonům a neprofesionálně připravenému programu.

Děkuji za pozornost a samozřejmě v budoucnu, až tady ukážete, jak umíte efektivně pracovat, tak samozřejmě jsme otevřeni a rádi se pobavíme o transparentnosti a efektivnosti. I když o té transparentnosti jednání už dost pochybuji poté, co jste společně, pět stran, odsouhlasili služební zákon s politickými náměstky a politickými tajemníky. To fakt transparentní není a v tomto ohledu vám bohužel nevěřím ani slovo. Děkuji. Ne slova, ale činy. (Potlesk z lavic Úsvitu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Tomiu Okamurovi. Než se dostaneme k rozpravě, mám tady sice jednu faktickou poznámku pana Martina Komárka, ale požádám ho o strpení, než budu konstatovat omluvu pana poslance Stanislava Berkovce, který se z dnešního jednání od 18 hodin z pracovních důvodů omlouvá.

Prosím, k faktické poznámce se přihlásil pan poslanec Martin Komárek. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Martin Komárek: Děkuju, pane předsedající. A vaším prostřednictvím - pane Okamuro, já vás mám taky strašně rád, a proto mě potěšilo, že jste kritizoval ty populistické návrhy pro méně informované voliče a že jste pro to, aby se předkládaly opravdu prodiskutované a profesionální návrhy zákonů.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní se slova ujme s řádnou přihláškou pan poslanec Václav Klučka. Připraví se pan poslanec Marek Benda, který nevyužije svého postavení zpravodaje. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klučka: Děkuji, pane místopředsedo. Zbyněk Stanjura, jak tady posledně vystupoval, tak řekl přesný čas, kdy se přihlásil a přišel na řadu s přednostním právem. Já se přiznám, že už ani nevím, kdy jsem se přihlásil, protože rozprava je taková, jaká je.

Chtěl jsem původně diskutovat o věci, která je naprosto pragmatická, a chtěl jsem říci, že v jednacím řádu jsou ještě pořád i poté, co se teď připravila novelizace, určitá hluchá místa, která je třeba diskutovat a do budoucna řešit, kupř. § 47 týkající se komisí, které ustavuje parlament. Ony totiž ty komise pod tím jedním paragrafem jsou všechny. A jsou to i kontrolní orgány. Kupříkladu kontrolní orgán Generální inspekce bezpečnostních sborů, která zahájila činnost 1. 1. 2012. Posléze vznikl kontrolní orgán a my teď zjišťujeme, co všechno, před čím ten kontrolní orgán stojí, a de facto nám nic z jednacího řádu neumožňuje to, abychom mohli pečlivěji tu práci rozvinout. Takže s největší pravděpodobností ty kontrolní orgány by do budoucna měly mít svůj vlastní paragraf, ať už kontrolní orgán BIS, Vojenského zpravodajství, Generální inspekce bezpečnostních sborů a Národního bezpečnostního úřadu.

To bylo moje téma do diskuse. Ale protože vím, že v daném okamžiku je tady chuť spíše diskutovat o věcech, které souvisí s tím pozměňujícím návrhem... Mimochodem, já jsem ho také mohl dát, já jsem ho nedal, protože nevím, v jaké poloze a s jakým pochopením by se ten pozměňující návrh tady setkal, a nechtěl jsem tím komplikovat pochopitelně celou rozpravu kolem jednacího řádu. Takže předpokládám, že někdy v budoucnu se i na tyhle věci Poslanecká sněmovna dostane. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Václavu Klučkovi. Slova se ujme pan poslanec Marek Benda a pak je řádně přihlášený pan poslanec Martin Komárek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Já nebudu zmiňovat, kdy jsem se přihlásil - myslím, že to bylo minulou středu -, jak dlouho trvalo, než jsem se dostal ke slovu, přestože zpravodaj, a nechtěl jsem tohoto zneužít. Jednu poznámku bych přesto k paní kolegyni Jermanové měl.

V době, kdy zasedala komise a probírali jsme návrhy, bylo jasně řečeno, jaké návrhy mají šanci být v této Sněmovně přijaty. A nejenom opozice, ale i část koalice deklarovala, že návrhy, které by směřovaly k omezení řečnické doby pro jednotlivé poslance, kromě toho návrhu, který je zahrnut již v usnesení ústavněprávního výboru, který se týká navrhování nových bodů programu, nebudou mít šanci uspět. Pak říkám, že ten, kdo zdržel toto jednání Sněmovny asi tak o šest hodin, byla paní kolegyně Jermanová. Ne nikdo jiný. Dala návrh, který si dala jenom proto, aby byla na prvních stránkách vlastních novin, a divila se, že to vyvolá tuto nekonečnou debatu, přesto, že informace o tom, že takový návrh ve Sněmovně neprojde, byla dávno předem známa. Tak já se ptám, kdo tady směřuje k neefektivitě tohoto domu a k neefektivitě jednání. Jestli je to opravdu ta strašlivá opozice, která říká: Dejte si pozor na omezování práva menšiny, protože bohužel, nebo bohudík, demokracie, prosím, není vláda většiny. Většina může vládnout i klacky. Moderní liberální demokracie je zejména o systému ochrany menšin, o tom, aby se mohly vyjádřit, aby jejich hlas byl slyšet. Takže jestli někdo může za těch šest nesmyslných hodin jednání, je to paní kolegyně Jermanová. Ne ti, kteří se proti tomu vymezili a omezili.

Druhá věc. Já jsem vlastně jako zpravodaj chtěl předložit této Sněmovně, co je obsahem toho ústavněprávního výboru, abychom opravdu věděli, o čem budeme hlasovat a v čem to může zjednodušit jednání Sněmovny. Ale skoro přemýšlím, jestli po této debatě to má cenu. Tak alespoň v těch hlavních parametrech, aby nám bylo zřejmé a jasné.

To, co je hlavním a důležitým parametrem tohoto zákona, který vychází i z těch požadavků, které vznikaly mimo Poslaneckou sněmovnu a které směřovaly ke ztransparentnění jednání, jsou jednak povinné zápisy z jednání výborů, povinnost vědět, kdo předložil konkrétní pozměňovací návrh, protože mnohdy toto bylo skryto, jako že odněkud přišel a nevědělo se, aby to o každém pozměňovacím návrhu bylo jasné. A pokud to jeden jediný poslanec požaduje, i jmenné hlasování o konkrétním pozměňovacím návrhu. Samozřejmě když těch hlasování máme na ústavněprávním výboru 300 a většina je jednomyslných, je zbytečné to zapisovat. Pokud je to návrh, který je z nějakého důvodu kontroverzní, je zájem, aby tento údaj byl k dispozici v zápisu z výboru, aby si ho každý z veřejnosti mohl přečíst. To je první podstatná změna.

Druhá podstatná změna se týká právě onoho druhého a třetího čtení, resp. vzniku garančního výboru. Není to poprvé, v tomto volebním období už jsme to zažili tady jednou velmi intenzivně, kdy se 21 poslanců, nebo kolik jich přesně bylo, spletlo a nevědělo, pro co hlasují - jak bylo patrné ze svědectví těchto ruchových mikrofonů, tak to zcela zjevně nevěděl ani předkladatel návrhu ministr financí, který také netušil, o čem se v tu chvíli hlasuje. Ale to je nešťastná situace, která by se neměla odehrávat v Poslanecké sněmovně. Proto jsme vložili to povinné projednání v garančním výboru, aby každý návrh zákona poté, co proběhne toto druhé čtení, kde se zase objeví 5, 10, 15, někdy i 100 pozměňovacích návrhů, musel povinně směřovat zpátky do výboru a výbor by ke každému z těch návrhů zaujal stanovisko, které posléze bude ve Sněmovně zpravodaj výboru tlumočit. Dostaneme se do situace, že to není jenom zpravodaj a ti jednotliví garanti Sněmovny, kteří určují, jak ten zbytek chudák hlasuje, který v mnoha případech vůbec neví, proč tak hlasuje, jenom se kouká na svého vodiče, protože mu nic jiného ani nezbývá, dostaneme se do situace, kdy budeme znát stanovisko konkrétního orgánu Poslanecké sněmovny. A také se domníváme s ostatními, kteří ten návrh připravovali, že by to mohlo výrazně zjednodušit a zefektivnit projednávání ve třetím čtení, protože bude předtím poměrně patrné, co asi tak projde, kde byla většina v příslušném výboru, který, protože je poměrně složen, pravděpodobně bude kopírovat většinu v Poslanecké sněmovně, a pak bude zbytečné k některým těm návrhům vést další rozpravu. Když bude např. jasné, že projdou, tak je zbytečné Sněmovnu přesvědčovat.

Na to navazuje ještě jedna změna, kterou pokládáme ale také za důležitou k zefektivnění jednání Sněmovny, a to je možnost předkladatele vzít návrh zákona zpět až do začátku třetího čtení. Týká se to všech předkladatelů, zejména vláda je dominantním předkladatelem, ale jí se to asi stávat nebude, ta má většinu v Poslanecké sněmovně většinou zajištěnou. Ale také se jí může stát, že náhle uvidí, že v rámci projednání ve výboru by mohlo procházet něco, co zásadně nesouhlasí s jejími představami. Ale je to efektivní zejména pro ty ostatní předkladatele, ať už jsou to jednotliví poslanci, ať už jsou to kraje, nebo Senát jako celek. Protože nebyl to výjimečný příběh za poslední roky, ale stalo se, že někdo přinesl návrh - naposledy se to stalo, jestli se nepletu, teď v Senátu v zákonu o odpadech, který se pokoušel řešit nějakou věc a náhle ke svému velkému překvapení zjistil, že ze Sněmovny vyšlo něco úplně jiného, řešícího úplně jiný problém. Pak ten navrhovatel, když uvidí, že z jeho návrhu nezbývá nic a naopak Sněmovna mu tam prosazuje úplně jinou myšlenku, na začátku třetího čtení, a tam už bude mít informaci o tom, co pravděpodobně ve Sněmovně projde, má možnost říci ne, já ten návrh beru zpátky, já nechci, abyste mi z něj udělali něco úplně nového.

To jsou ty hlavní změny, které návrh zákona přináší, které by, domníváme se, měly zefektivnit i projednání ve Sněmovně. Bude třeba - a bylo to tady v rámci těch faktických poznámek také již řečeno - upravit asi harmonogram Sněmovny. Já myslím, že předseda Hamáček i organizační výbor s tím počítají. Ještě se přemýšlí o tom, jakým způsobem by harmonogram měl být upraven, abychom neměli tak dlouhé doby mezi schůzemi, aby ta druhá a třetí čtení mohla probíhat nějak efektivně.

Poslední poznámka, kterou mám spíše jako člověk, který už toho tady prožil - a někteří z vás se mi za to smějete - mnoho a dlouho. Existuje staré britské přísloví, které říká: Žádný člověk si nemůže být jist svým životem, majetkem ani svobodou, dokud parlament zasedá. Čím jsem tady déle, tím si myslím, že to přísloví je moudřejší a moudřejší. A opravdu není důležitá efektivita parlamentu v tom, kolik dokáže schválit zákonů. Dokonce čím méně by jich schvaloval, tím možná by občanům bylo lépe.

Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Nyní má slovo pan poslanec Martin Komárek, připraví se pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Kolega Fiedler se odhlásil, výborně.

 

Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Já chci načíst taky drobné pozměňovací návrhy, které směřují k tomu, co ještě kolegyně Jermanová neudělala. Já vím, že nebude souhlas a je to v pořádku, ale myslím, že každý má právo -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, my jsme v obecné rozpravě. Pokud chcete...

 

Poslanec Martin Komárek: Ano, já se k nim přihlásím potom v rozpravě podrobné. Já je teď zdůvodním -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: V pořádku. Já jenom...

 

Poslanec Martin Komárek: Přihlásím se k nim, jak je tady zvykem. Já myslím, že to je zvykem, který mi připadá -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: V pořádku. Omlouvám se, že jsem vás přerušil.

 

Poslanec Martin Komárek: - že ten zvyk je naprosto normální. Já je teď chci zdůvodnit. Já chci říci, že podle mě problémem naší Sněmovny - dva, co jsem zaznamenal - a jak říkám, můžete nesouhlasit.

Možná bylo správné, že si opozice vynutila to, že byla přijata k projednávání služebního zákona. Já myslím, že takové zákony se skutečně mají projednávat společně. Ale myslím si, že je absurdní a zákonodárce určitě neměl na mysli, aby dva poslanecké kluby - tedy řekněme dvacet poslanců mohlo zcela a navždy blokovat schvalování zákonů ve třetím čtení za pomoci přestávek. To je jenom zvykové právo. Jednací řád je napsán tak, že by nemusel být přijat nikdy žádný zákon v dějinách České republiky, pokud by opozice na tom právu trvala.

Čili navrhuji v § 54.4 vypustit poslední větu: "O návrhu na zařazení třetího čtení na jiné jednací dny nemůže Sněmovna hlasovat, vznesou-li proti němu námitku dva poslanecké kluby."

Dále bych rád omezil takzvané přednostní právo, které považuji za něco, co bývá skutečně zneužíváno k osobním útokům. Bývá to zneužíváno k politickým proklamacím, ačkoliv jsem si jist, že zákonodárci, kteří toto přednostní právo zahrnuli do jednacího řádu, měli skutečně na mysli to, aby členové vlády, předsedové stran a klubů vystupovali za své resorty, případně za vládu, případně za své kluby a strany.

Proto navrhuji § 67 nahradit zněním: "Kdykoliv o to v rozpravě požádají, nejvýše však dvakrát na deset minut, udělí se v rozpravě slovo: a) členovi vlády, b) předsedovi a místopředsedovi Sněmovny, c) předsedovi poslaneckého klubu, d) poslanci, který je předsedou politické strany nebo politického hnutí, k nimž příslušejí poslanci, kteří jsou příslušníci poslaneckého klubu ustanoveného na začátku volebního období."

Navrhuji nový § 68: "Prezidentovi se udělí slovo, kdykoliv o to požádá, tedy i mimo rozpravu, a to na neomezenou dobu." Kterýmžto pádem paragrafy od bývalého § 68 až do konce budou o jednu cifru vyšší, tedy 69 a dál.

Smyslem tohoto návrhu je, aby nemohli vystupovat takzvaně přednostněprávní řečníci mimo rozpravu a víceméně vytvářet schůze, které vlastně nejsou schůzemi, předvést svoje návrhy, svoje politické proklamace zcela mimo pořad schůze. Já myslím, že správné je, aby se schůze řídila svým pořadem, a nikoliv tím, jak si někdo chce vystoupit. Přitom bych zachoval toto přednostní právo, ale v rozpravě.

Děkuji za pozornost. V podrobné rozpravě se k tomuto návrhu přihlásím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, domnívám se, že je vhodné, aby znovu zaznělo to, co jsme s panem kolegou Stanjurou řekli kolegům z ostatních poslaneckých klubů, když jsme uzavírali onu dnes již historickou dohodu o služebním zákoně. Řekli jsme, že instrument, který jsme zvolili, chápeme jako naprosto výjimečný a že jsme ho použili jenom pro ten případ, kdy jsme měli pocit, že je skutečně ohrožena demokratická správa země. Že v žádném případě nehrozí, že bychom ho použili na běžné zákony, i když s nimi budeme tisíckrát nesouhlasit. A znovu ujišťuji, že jsme připraveni se tak chovat. Řekli jsme, že tento instrument oživíme jenom v jednom jediném případě, kdyby se někdo snažil zejména v zákoně o jednacím řádu omezit prostor a práva opozice.

Já znovu opakuji, že ta slova platí. Možná mi zase třeba pan ministr Dienstbier řekne, že jsem vyděrač, ale myslím si, že je fér říkat ty věci dopředu. Jestli tohle zkusíte, tak ten legislativní proces zablokujeme. Prosím, berte to na vědomí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi i za dodržení času. Ještě s faktickou poznámkou pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Mám prosbu k panu kolegovi Komárkovi, jestli by zvážil v podrobné rozpravě, jestli chce tento návrh, který tady přednesl, podat. Je to zase věc, o které se mluvilo. Aby ten návrh byl férový a pro všechny, musel byste nejprve podat novelu Ústavy. Protože Ústava říká ve svém článku 38: "Člen vlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá." Pak jenom jednací řád kopíroval, že toto právo, které mají všichni členové vlády, je dáno také zlomku představitelů opozice - předsedům poslaneckých klubů a předsedům politických stran. Pokud ho seberete jenom opozici a z Ústavy těmto členům vlády zůstává, tak říkám, že to fakt není úplně fér postup, a nezatěžujte tím tuto novelu jednacího řádu. Případně to přineste celé znovu i s novelou Ústavy, pak se o tom můžeme bavit. Dokud to tak nebude, pak to vidím jenom jako snahu většiny umlčet menšinu, a tam se musím bránit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Bendovi za dodržení času. Jinak by samozřejmě musel být takový návrh, jak správně zpravodaj upozornil, nehlasovatelný.

Nyní ještě s faktickou poznámkou pan poslanec Laudát, poté pan poslanec Schwarz. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Já bych poprosil pana kolegu Komárka, aby tyto svoje návrhy stáhl. Já jsem si vás vždycky vážil, ale to, co tady skutečně poslední dobou předvádíte... Existuje nějaká Ústava. Existují nějaké pilíře demokracie. Jak by pan Komárek a někteří další, nebudu mluvit o paní Jermanové, není tady, nebylo by to fér, jak si vůbec představujete, že tedy bude fungovat demokracie? Skutečně teď máte hodně preferencí, lidi vám i věří, ale to samozřejmě nebude donekonečna, protože každý s prominutím blbec se podívá na D1, když tam pojede, a stačí mu to beze slov. Vy tady zablokujete, aby se o tom povídalo. Jakým způsobem? Kdo bude určovat, kdo bude ta pomazaná hlava, které body sem pustí, nebo nepustí? Ani zástupci politických stran, které dostaly mandát, tak tady budou mít pásku na ústech, nebudou moci mluvit. Od řady lidí bych čekal, že budou útočit a faulovat demokracii, ale že zrovna po necelém roce ve Sněmovně to tady dělá pan kolega Komárek, který se točil kolem politiky, velice jsem si vážil jeho práce, tak to, co tady teď předvádí, to mi opravdu zůstává rozum stát. Skutečně ho vyzývám, aby tyto návrhy stáhl a neřadil se v tomto případě po bok paní Jermanové. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Laudátovi. Zatím byl návrh jenom řečen, nebyl v podrobné rozpravě přednesen. Pan kolega Schwarz s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Dobrý večer, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já jsem rád, že pan kolega Laudát prostřednictvím vás mluvil z praxe, že voliči se přesvědčili, koukli se už v minulosti na D1 a je to tak, jak to je.

A teď trošku vážně. Prosím vás, za nás vystoupil, opakuji to, zvláště jsem se přesvědčil, že to musím zopakovat kvůli panu předsedovi Kalouskovi, on tu zase není, náš zástupce. Pan Kubíček tady řekl, a já to zopakuji ještě jednou, poděkoval za ústavněprávní výbor, za jednání v ústavněprávním výboru, kde jsme se napříč spektrem domluvili, co je náš návrh ústavněprávního výboru. A to, že náš kolega si tady předkládá svoje návrhy, tak každý poslanec se k tomu pak postaví sám. Ale bylo by škoda zmařit návrhy, které prošly ústavněprávním výborem, kde konsensus byl, a tyto návrhy pomohou. Prosím vás, nezapomeňte na to. Vystoupení kolegy Kubíčka už tady bylo. To bylo vystoupení za náš klub ANO. To, že někdo dává další návrhy, ať si je prosím dává. Od toho je to jeho právo. Chtěl bych, abychom to nezametli pod koberec, to, co prošlo ústavněprávním výborem. Děkuji. (Slabý potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. Ještě další faktická poznámka pana kolegy Miholy. Prosím, pane poslanče, máte slovo také k faktické poznámce. S úspěchem zjišťuji, že všichni dodržují čas. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mihola: Jen krátce za KDU-ČSL, vážení kolegové. Demokracie je diskuse, říkal T. G. Masaryk. Chceme-li zůstat demokraty, nebraňme diskusi a neomezujme ji!

Chtěl bych tímto poděkovat všem, kteří se podíleli na úpravách jednacího řádu Sněmovny. Sám jsem se příslušného podvýboru s kolegou Uhlíkem z KDU-ČSL účastnil a oceňoval jsem korektní a věcné přístupy všech zúčastněných členů podvýboru. Pokud bude novela schválena, dejme jí nějaký čas, pak ji vyhodnoťme a případně se zabývejme dalšími možnými změnami a vylepšeními. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Miholovi. Ještě jedna faktická poznámka pana poslance Laudáta. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Já se chci teď technicky zeptat směrem k poslaneckému klubu hnutí ANO. Jak vám máme věřit? Dojde technicky na hlasování ve třetím čtení a my spoléháme na to, že byl nějaký konsensus v ústavněprávním výboru, ale tady znění od poměrně výrazných osob včetně místopředsedkyně Sněmovny, jejich individuální návrhy, a kde my máme jistotu, že najednou se tady někdo neutrhne a neprohlasuje to? A následně my tedy přikročíme k tomu, co jsme řekli, ale ten zákon tady bude schválen a bude schválen legálně. Tak já tady pořád postrádám od klíčových postav hnutí ANO tady ve Sněmovně, tj. předseda klubu a je to předseda hnutí, aby řekli jednoznačně, že toto se nestane. Takže já nevím. Jestli tady budete mluvit 48 hlasy a každý den jinak, tak co máme brát, že bude ta reference? A na to bych chtěl tady slyšet odpověď před třetím čtením. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Laudátovi. Tím jsme vyčerpali faktické poznámky. V obecné rozpravě ještě pan poslanec Ivan Pilný. Prosím, pane poslanče, máte slovo v rozpravě.

 

Poslanec Ivan Pilný: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, slovo demokracie v souvislosti s jednacím řádem tady bylo vysloveno už nesčíslněkrát. Demokracie ale má rub a líc a má právo i odpovědnosti. Já se zastavím nejdřív u těch práv.

Pan předseda Stanjura nám tady sečetl počet přednostních práv, které jsou na straně koalice, a proti tomu postavil počet přednostní práv, které jsou na straně opozice, nebo tzv. opozice. Tento termín je tady často vyslovován. Tam samozřejmě je velký nepoměr v prospěch koalice. Ale kdybychom se podívali nejen na kvalitu vystupování, ale na kvantitu vystupování s přednostními právy, poměr bude zcela obrácený. Padlo tady to, že jsme hodinu projednávali jenom změnu programu poslanecké schůze, ale musíme také připomenout, že se to stalo také proto, že pan poslanec Laudát tady dvacet minut probíral bod, o kterém předpokládal, že nebude schválen, a celý ho tady přednesl a my s právy nulovými jsme se na to koukali jako puci! To se tady stává velice často. Není to první případ, kdy se to stalo.

Na straně odpovědnosti potom máme desítky zákonů, a to tady také někdo řekl, které budou projednávány někdy na konci funkčního období, jestli vůbec. K tomu směřujeme. Přes léto jsme se tady zabývali přes obstrukce a přestávky poslaneckých klubů služebním zákonem a dosáhli jsme toho, aspoň podle slov všech řečníků, kteří tady byli, že jsme vypracovali kompromis, který se rovná tomu, že to nevyhovuje vůbec ničemu. To je odpovědnost? Pan poslanec Kalousek nám tady často říká, že nám něco bude opakovat dvakrát, třikrát, stokrát, bude-li to potřeba. Ano, nejsou-li nové myšlenky, nastupuje demagogie. Nebudu říkat, co babička říkala o prázdných sudech.

Myslím si, že jsem tady někdy na začátku Poslanecké sněmovny, a připomněl to pan poslanec Laudát, mluvil o myšlení. Bůh nebo příroda nás stvořili s dvěma konci: na jednom sedíme a druhým myslíme. A bylo by už konečně načase, abychom začali používat k myšlení ten správný konec. Jestliže se sem někdo postaví a není schopen v pěti nebo deseti minutách zformulovat jedinou srozumitelnou myšlenku, pak to vypadá, dámy prominou, jako když se prochází exhibicionista parkem, nakonec otevře ten plášť a všichni vykřiknou: jé, to je malý! (Pobavení.)

Pokud bychom skutečně k myšlení nepoužívali zdravý konec, pak nastupuje další slovo, které začíná na d, a to je defenestrace. Tady už v minulém poslaneckém období takovou jistou defenestraci udělali, protože změnili řadu poslanců z poslanců na poslance emeritní. Já bych se velmi přimlouval, a vím, že pozměňovací návrhy, které se týkají omezení příspěvků, mají velmi malou naději na úspěch možná v tomto kole, ale pokud budeme postupovat tímto způsobem, tak se dostaneme do té pasti, kterou Poslanecká sněmovna už zažila mnohokrát, a oni nám to ti voliči spočítají! Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ivanu Pilnému. Nyní s faktickou poznámkou pan předseda klubu KSČM Pavel Kováčik. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Přeji hezký dobrý večer. Já skutečně jenom několik málo poznámek. Ta první je nejdůležitější. Kolegyně a kolegové, nezdá se vám, alespoň některým, že se svými vnitřními poměry zabýváme až příliš dlouho na úkor toho, čím bychom se tady přece jenom měli zabývat? Mám pocit, že se tady zabýváme sami sebou a že o tom emeritním poslancování, jak tady byla od pana kolegy řeč, to platí tím více, čím více budeme odtrženi od reality všedního dne a také od jejího řešení, protože tím jsme povinni všichni svým voličům. To je první věc.

Druhá věc. Poprosil bych, aby se nepaušalizovalo. Když se hodnotí zneužívání nebo názor na zneužívání přednostních práv, ani se nepamatuji, kdy jsem jej jako předseda klubu naposledy využil, a pokud je v nezbytně nutné situaci využiji, tak je využiji pouze po nezbytně nutnou dobu a v okamžiku, kdy si myslím, že už jiné řešení neexistuje. Takže poprosím o konkrétní vyjadřování v tomto směru.

A ještě jedna prosba, abychom ctili nejen pravidla, ale i zásady slušného chování vůči sobě navzájem a to, že spolu nemusíme souhlasit, ale měli bychom si jeden druhého vážit. Moc prosím, abychom se oprostili od osobních poloh. Politika se i v tomto případě nemá brát osobně, mělo by jít o věc a ne o to, že mám názor například na toho či onoho kolegu, že příliš žvaní, a tady mu to říkám na mikrofon. Například. Nemusím s panem Komárkem souhlasit -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, uplynula doba pro faktickou poznámku. (Posl. Kováčik: Děkuji.) Děkuji za dodržení času.

Nikoho dalšího do obecné rozpravy přihlášeného nemám, nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečné slovo. Zástupce navrhovatelů nemá zájem, pan zpravodaj nemá zájem. Otevírám rozpravu podrobnou a žádám pana Václava Votavu, aby se ujal slova v podrobné rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, chtěl bych se přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který byl vložen do systému jako dokument 1144. Týká se projednávání a schvalování rozpočtové kapitoly Poslanecké sněmovny, a to ve vazbě na změnu zákona o rozpočtových pravidlech. Chci říci, že tento pozměňovací návrh se tedy předkládá jak k původnímu tisku 26/0, tak i ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu k tisku 26/5. Obsahově se dá zapracovat do obou návrhů a legislativní odbor případně potom provede potřebné přečíslování novelizačních bodů a příslušných odstavců po odhlasování té které verze. Takto je to projednáno i s legislativou Poslanecké sněmovny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Votavovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Kováčik. Zachránil pana kolegu Komárka, kterého tady nevidím, kterému by propadlo pořadí. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Rád bych dokončil onu myšlenu, aby nezůstala nedořečena, protože pak se může různě vysvětlovat ten závěr. Kolegyně a kolegové, nemusím s panem kolegou Komárkem souhlasit, ale nikdy jej proto, že máme názorovou různost, nenapadnu osobně. Jako kolegy si jej prostě vážím, jako každého z vás. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO a KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní tedy je v pořadí pan kolega Komárek, ale není tady, tak mu propadá pořadí. Nechám ho na konec. Paní kolegyně Jermanová tady není přítomna, takže také propadá pořadí. Nyní pan poslanec Josef Uhlík do podrobné rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Josef Uhlík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu, který je načten do systému pod číslem 1397. Týká se třetího čtení. Doufám, že schválíme dobu mezi druhým a třetím čtením 14 dnů, resp. 7 dnů, tak dávám na zvážení Sněmovně, jestli bychom to třetí čtení, kde máme fixně stanovenou dobu středa a pátek dopoledne, nerozšířili o odpoledne středa. Je to § 95a.

Já jsem v podvýboru dával pozměňovací návrh širší, abychom to rozšířili na více dnů, to se nesetkalo se souhlasem. Bylo mi naznačeno, že pokud by se to týkalo jen části některého dne, tak by to možná prošlo. Takže to dávám na zvážení. Děkuji za pozornost a děkuji za případnou podporu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Uhlíkovi. Nyní v podrobné rozpravě paní poslankyně Radka Maxová, připraví se pan kolega Ludvík Hovorka. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji. Kolegyně Jermanová mě požádala, abych se jejím jménem přihlásila k pozměňovacím návrhům pod číslem 641, 1145 a 1253.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Ludvík Hovorka a pak v novém pořadí pan poslanec Komárek.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si dovolil předložit jeden pozměňovací návrh, poměrně stručný. Já ho tady přečtu. Vkládá se nový novelizační bod: V § 48 odst. 9 zní: "Nasvědčují-li skutečnosti zjištěné vyšetřovací komisí, že byl spáchán trestný čin, vyšetřovací komise oznámí takovou skutečnost orgánům činným v trestním řízení."

Krátké zdůvodnění, a to jen z toho důvodu, že v současné době tam byla pouze možnost, že může oznámit. Já pokládám za důležité, že pokud poslanci seznají, že byl skutečně spáchán trestný čin, tak by toto mělo být automaticky oznámeno orgánům činným v trestním řízení. Myslím si, že to může zkvalitnit činnost a především výsledky vyšetřovacích komisí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Hovorkovi. Nyní v novém pořadí pan poslanec Martin Komárek. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Já si velice vážím kolegy Marka Bendy a chápu, že jeho námitka o té Ústavě je relevantní. Čili já se k těm pozměňovacím návrhům nepřihlásím a nenačtu je.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Teď je obnovené pořadí paní kolegyně Jermanové, která tady není, takže paní kolegyně Maxová ten návrh za ni předložila v podrobné rozpravě. Tím jsem vyčerpal všechny přihlášky v podrobné rozpravě. Pan kolega Schwarz do podrobné rozpravy, já jsem ji ještě neukončil. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Moje štěstí, pane předsedající. Děkuji. Kolegyně, kolegové, měl bych ještě jeden návrh, abychom zkrátili na 48 hodin projednávání mezi druhým a třetím čtením. To je můj návrh.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Jde o procedurální návrh na zkrácení lhůty mezi druhým a třetím čtením na 48 hodin. Budeme ho hlasovat bez rozpravy. Ale samozřejmě musím dát zpravodaji slovo, pokud se přihlásí. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Marek Benda: Moc se omlouvám, ale rád bych, abychom všichni dodržovali pravidla této Sněmovny. Za prvé tedy všichni ti, co přednášeli návrhy, které jenom vložili do systému, tak je předsedajícímu a mně měli odevzdat, ale dobře, najdu si je. Ale zkrátit na 48 hodin je pouze na návrh navrhovatelů, nikoli kteréhokoliv poslance ve Sněmovně. Takže se obávám, že tento návrh pana kolegy Schwarze nehlasovatelný.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím, pan poslanec Faltýnek jako předseda klubu. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji za slovo. Pane předsedající, já jsem jeden z navrhovatelů, čili navrhuji, ale mám pocit, že i kolega Schwarz, zkrácení na 48 hodin.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. V tomto ohledu se ještě podívám, zda se někdo hlásí do podrobné rozpravy. Není tomu tak, podrobnou rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečné slovo. Pan zástupce navrhovatelů ne, pan poslanec Marek Benda také ne.

 

K hlasování máme pouze jeden návrh, a to je zkrácení lhůty k projednání na 48 hodin. Já jsem zagongoval, aby se ti, kteří odešli, mohli vrátit.

Zahajuji hlasování pořadové číslo 107. Ptám se, kdo je pro zkrácení lhůty k projednání na 48 hodin? Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 107, z přítomných 163 pro 64, proti 29. Návrh nebyl přijat. Bude tedy lhůta pro třetí čtení shodná se zákonem.

 

Ještě kontrola hlasování, abychom dodrželi náš termín bezprostředně. Hlásí se pan kolega Sklenák. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Stalo se to mně. Jak bylo vidět hlasoval jsem pro návrh, na výsledcích hlasování mám zdržel se, takže zpochybňuji toto hlasování.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím o klid. Pan předseda klubu sociální demokracie Roman Sklenák se ohradil proti elektronickému zápisu o výsledku hlasování. O jeho námitce budeme hlasovat. Já vás nyní všechny odhlásím a požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými hlasovacími kartami.

 

O námitce pana předsedy Sklenáka rozhodneme v hlasování pořadové číslo 108, které jsem zahájil, protože se ustálil počet přítomných. Kdo je pro námitku? Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 108. Z přítomných 143 pro 118, proti 1, návrh byl přijat.

 

Budeme tedy opakovat hlasování o zkrácení lhůty k projednání mezi druhým a třetím čtením tisku 26.

Rozhodneme hlasováním pořadové číslo 109, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro zkrácení lhůty k projednání. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 109. Z přítomných 144 pro 77, proti 29, návrh byl přijat. Lhůta k projednání sněmovního tisku 26 byla zkrácena na 48 hodin.

 

Ještě než začnu další bod, hlásí se pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak pro pana poslance Komárka: Teď jste viděl, jaké je to jednací řád na zkoušku. Vy jste tady dnes několikrát vystupoval, vykládal jste, jak to bude hezké, jak to bude efektivní. V tomto návrhu zákona vy jste také předkladatel. Ale ta politická dohoda je, že bude časový interval mezi druhým a třetím čtením 14 dnů. U toho nám pořád kážete, jak máme být rozumní a vstřícní, a hned vteřinu poté hlasujete o zkrácení na 48 hodin. Takže příště, až budete mluvit o tom na zkoušku, tak se nejdřív podle toho řiďte vy sami, a pak mistrujte nás! Děkuji. (Potlesk z lavic poslanců za ODS.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi za jeho vystoupení. Budeme pokračovat podle schváleného pořadu schůze ještě do 19 hodin, protože v 19 hodin máme napevno zařazené body návrhů vrácených Senátem.

 

Dalším bodem je bod číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.