(22.00 hodin)
(pokračuje Korte)
Navrhovaná úprava může navíc vést k likvidaci celého jednoho podnikatelského prostředí. Ve sběrnách, zpracovatelnách a navazujících podnicích pracuje zhruba 30 tisíc občanů. Jsou to většinou lidé se základním vzděláním, takže jejich uplatnitelnost na trhu práce je v podstatě minimální, resp. žádná. Kvalifikovaný odhad říká, že v důsledku navržené úpravy ztratí práci 10 až 15 tisíc těchto zaměstnanců. Povede to k nárůstu nákladů státu i krajů, to je nárůst podpor v nezaměstnanosti, sociálních dávek a k poklesu daní z příjmů. Jedná-li se o 10 tisíc, kdyby jenom 10, možná 15 tisíc pracovních míst, co na to říkají odboráři v řadách ČSSD?
Poslední poznámka. I kdyby nakrásně navrhovaná úprava dosáhla svého cíle a podařilo se snížit krádeže kovů, nebo jim dokonce zcela zamezit, pak je zřejmé vinou způsobu života těchto sběračů, že se kriminalita přelije do jiného druhu trestné činnosti, ať už to bude vylupování bytů, chat, chalup, aut - nechci napovídat. A já proto se znalostí prostředí, jak jsem o tom mluvil, k tomuto návrhu pravím: do koše s ním!
Předseda PSP Jan Hamáček: Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Zahradník a připraví se paní poslankyně Pěnčíková. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, musím říci, že se nedivím, proč tento návrh získal v médiích název zákon o zákazu výkupu železného šrotu od občanů. Já jsem také trochu jakoby kontaminován tím problémem, ale úplně z jiné strany, z jiného důvodu než pan kolega Korte. Já totiž pamatuji dobu, kdy se sběrem železného šrotu daly získat daleko cennější hodnoty než mrzké peníze, třeba fotografie před rozvinutou pionýrskou zástavou nebo vyhlídkový let, nebo nakonec třeba cesta vlakem Družby do Sovětského svazu.
Já ovšem bych nejprve chtěl promluvit o něčem, co je podle mého názoru ještě důležitější, a to je o tom nosiči, na kterém nám sem byl ze Senátu přinesen ten návrh, který se týká onoho železného šrotu, a to je ten návrh, který tady byl schválen jako pozměňovací návrh kolegy Oklešťka nebo kolegy Böhnische, který byl tedy Sněmovnou schválen, tedy bez hlasů Občanské demokratické strany, a který se k nám ze Senátu vrací.
Ten návrh obsahuje ustanovení, které říká, že na skládky od roku 2024 je zakázáno ukládat směsný komunální odpad a recyklovatelné a využitelné odpady. Kdybychom si kladli otázku, co tedy tím je myšleno, tak ten návrh říká tak trochu ne úplně přesně - stanovené prováděcím právním předpisem. Jak takový prováděcí právní předpis někdy kolem roku 2024 může vypadat, nám může naznačit materiál, který se ke mně dostal v podobě sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě atd. atd., Výboru regionů, a který je znám pod názvem Program nulového odpadu pro Evropu. Problém nulového odpadu, to je věc, která mnoho lidí docela děsí, když to vezmeme do detailu. Tento program stanoví zářné cíle. Komise v něm navrhuje stanovit některé konkrétní cíle zahrnující opětovné používání a recyklaci komunálního odpadu na 70 %, zvýšit recyklaci obalového odpadu na 80 % do roku 2030, se střednědobými cíli 60 % do roku 2020 a 70 % do roku 2025. Do roku 2025 rovněž zakázat skládkování recyklovatelných materiálů a biologicky rozložitelných materiálů a do roku 2030 skládky prakticky odstranit.
Naše vláda k tomuto návrhu programu nulového odpadu zaujala stanovisko. To stanovisko říká, že vláda ČR nepodporuje stanovení závazného cíle v oblasti produktivity zdrojů a požaduje, aby před stanovením jakýchkoliv, i nezávazných cílů byla provedena analýza dopadu na členské státy zohledňující jejich hospodářské struktury. Dále se ve stanovisku vlády říká, že naše vláda nesouhlasí se stanovováním příliš ambiciózních a nedostatečně odůvodněných cílů v oblasti recyklace komunálního odpadu, redukce potravinového odpadu v roce 2025, omezování skládkování v roce 2025 až 2030 a recyklace obalových odpadů v roce 2025 až 2030. Navzdory tomu ale přesto my tady, ať už se přikloníme k senátnímu návrhu, anebo ať už se přikloníme k návrhu, který nám senátoři vrátili v podobě poslaneckého návrhu, vždycky tady ten zákaz skládkování prostě schválíme a zavedeme.
Co s tím odpadem budeme dělat? Všechno vytřídíme? Všechno recyklujeme? Znovu prodáme, využijeme, uděláme z toho nové výrobky? Protože správně pan kolega Stanjura zmínil, že se spalováním to bude u nás těžké. Když se podíváme na zákon o posuzování vlivu na životní prostředí, který připravuje ministerstvo a který máme na programu naší schůze také, tak podle tohoto zákona se u nás nepostaví vůbec nic, natožpak spalovna odpadu, proti které bude protestovat celá řada ekologických, ale i občanských sdružení, kdekoli si její budoucí provozovatel usmyslí, že by ji mohl chtít stavět. Tedy spalovat nebudeme. Skládkovat nebudeme také. Co s tím odpadem budeme dělat? To je otázka, kterou si každý z nás musí položit, nežli bude hlasovat o tom či onom předloženém návrhu. Já jsem na to upozorňoval už při projednávání v prvním čtení, ve druhém čtení. Myslím, že jak Oklešťkův, tak Böhnischův návrh je špatný.
Otázka toho, co předkládají senátoři a co k nám přivážejí na tomto nosiči, co se týká toho železného odpadu, železného šrotu, to je věc, která tady byla ze všech možných stran probraná, a já si rovněž myslím, že tato metoda pokusu a omylu, jak zamezit kriminalitě spojené s výkupem železného šrotu, tak tato metoda pokusu a omylu, zrovna si myslím, že v této podobě zákazu výkupu železného šrotu od fyzických osob vede do slepé uličky. Prostě to nebude k ničemu. Takže já se také připojuji k těm, kteří ten senátní návrh - ale ani ten poslanecký návrh - v dnešním projednávání nepodpoří.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: To byl pan poslanec Zahradník. Další do rozpravy je přihlášena paní poslankyně Pěnčíková. Připraví se pan poslanec Kučera. ***