(14.30 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Je rok 2014, první rok plánovací periody 2014 až 2020 - a česká vláda nemá odsouhlasený a podepsaný jeden jediný operační program, s vyhlídkou, že v následujících nejbližších měsících tomu vskutku nebude jinak.
Já se nebudu ptát pana premiéra, zda bude postupovat stejně tvrdě, nekompromisně a principiálně jako tehdejší premiér Topolánek, protože koneckonců nějakou vládu mít musíme, ale domnívám se, že na schůzi, kde budeme projednávat základní normu pro krácení národních zdrojů, bychom měli uslyšet také informaci, jak to vypadá s plánováním čerpání unijních zdrojů. Proto si dovoluji navrhnout bod Informace předsedy vlády o stavu odsouhlasování operačních programů České republiky s Evropskou komisí a tento bod si dovoluji navrhnout, aby měl pan předseda určitý čas na přípravu, jako první bod příští úterý při zahájení sněmovny.
Nerad bych, aby toto bylo vnímáno jako jakákoli opoziční obstrukce. Myslím si, že to je velmi vážná věc. Nemáme šanci uzavřít jeden jediný operační program do konce tohoto roku - a je rok 2014. Podle mého názoru máme do poloviny příštího roku šanci uzavřít maximálně dva. To všechno ostatní je ve hvězdách. Míra neschopnosti, nekompetence, váhavosti a ohrožování čerpání těchto zdrojů je naprosto mimořádná. A máme už srovnání. Máme srovnání s první periodou s rokem 2007 a víme, kdy byly podepisovány tehdejší operační programy a jak si počíná vláda v této plánovací periodě a současně neopomíná vždy zdůrazňovat, jaká je to pro ni priorita. Mohu se mýlit. Třeba mě pan předseda vlády vyvede z omylu, třeba mi řekne, že to je skvělé, že to uzavřeme hned po Novém roce. Ale myslím si, že Poslanecká sněmovna má právo to vědět, proto si dovoluji navrhnout zařazení tohoto bodu.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, děkuji. Budeme o tom hlasovat.
Paní poslankyně Chalánková a připraví se paní poslankyně Černochová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji, pane předsedo, za slovo. Dovolte, abych se vrátila a požádala o zařazení bodu, který se bude týkat kauzy Denise a Davida Michalákových, českých dětí v Norsku.
Jak si jistě všichni vzpomenete, celá tato Poslanecká sněmovna sem přinesla celou sérii interpelací v této věci, a to jak na premiéra České republiky, tak na jednotlivé ministry, kteří mají v této věci kompetence, ať se to týká pana ministra pro lidská práva, paní ministryně Válkové, paní ministryně Marksové-Tominové a pana ministra Zaorálka. Opakovaně jsem dostala spoustu odpovědí, jak není možné pro tyto děti a pro tuto matku nic učinit. Všechno jste slyšeli, protože všechny tyto interpelace byly podávány písemně a o všech se hovořilo na půdě této Poslanecké sněmovny. Těmto dětem skutečně nic nepomohlo, ani další aktivity, a případ se posouvá k neblahému konci.
V září proběhla další schůzka, o které jsem vás již informovala, a to na půdě sociálně-právní ochrany dětí v Norsku, kdy bylo matce již vyhrožováno, že pokud nepřestane s aktivitami na půdě České republiky, tak jí budou děti odebrány do adopce. Termín této adopce se přibližuje, a pokud bude potvrzeno jednání 10. prosince, je možné i tento termín brát jako možné zahájení procesu předání dětí do adopce.
Považuji tento případ za velmi naléhavý, a proto ještě jednou žádám i celou Poslaneckou sněmovnu, proč tento případ nosím a proč interpeluji jak pana premiéra, tak jednotlivé ministry. Tyto děti žijí trvale se svými rodiči, se svou matkou, momentálně jsou odebrány do pěstounské péče v Norsku. Jsou stále a nadále českými občany. Jak tyto děti, tak matka mají státní občanství České republiky s trvalým pobytem Hodonín. Přesto mám pocit z odpovědí na interpelace, že pokud by se tyto děti objevily nějakým způsobem na území České republiky, tak je Česká republika a české státní orgány s omluvou vrátí zpět do Norska. Upozorňovala jsem vás na to, že toto jsou čeští občané a jsou odebráni do norské pěstounské péče. Doufám, že slyšíte, co říkám. Norské soudy, pokud norský stát neuslyší a nebude si vědom silné intervence České republiky, tak jak to nastalo např. v případě indických dětí, kdy došlo k diplomatické intervenci a děti byly odevzdány rodičům a byly odeslány domů, tak si norský stát bude dál dělat, co uzná za vhodné. S našimi občany (Trvale silný hluk v sále!)
Sdělím vám, z čeho vycházím. Vycházím z § 56 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.
Předseda PSP Jan Hamáček: Já se velmi omlouvám, paní poslankyně. Opět hladina hluku převyšuje únosnou míru.
Poslankyně Jitka Chalánková: Pokud pravomoc ve věcech vyživovacích povinností a ve věcech rodičovské zodpovědnosti není upravena přímo použitelnými předpisy Evropské unie, je ve věcech výživy, výchovy a dalších věcech péče o nezletilé, včetně opatření k ochraně jejich osoby a majetku, dána pravomoc českých soudů, jestliže nezletilý má obvyklý pobyt v České republice nebo jestliže je státním občanem České republiky, i když má obvyklý pobyt v cizině.
Během včerejška jsem navštívila v této věci Kancelář Úřadu mezinárodněprávní ochrany dětí, kde jsem se dozvěděla informace, které mě skutečně nepotěšily. Pan ředitel tohoto úřadu sdělil všem zúčastněným, kde byli zástupci jednotlivých ministerstev na úrovni úředníků, že Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí je český státní orgán, jehož kompetence končí na hranicích této země, a druhé státy nemusí jeho činnost akceptovat. Tomu skutečně nerozumím, k čemu potom takový úřad máme.
Role státního občanství je zde neustále zpochybňována a z jednotlivých odpovědí na interpelace je jasné, že jednotliví ministři nekoordinují své kroky.
Za systém, který v Norsku mají, zodpovídá určitě norský stát. Pokud se hájí tím, že rozhodování rodinných soudů v této věci je za zavřenými dveřmi a není žádná pravomoc a žádné informace možné získat, pak je to systém špatný. Je to systém neprůhledný a vedení norského státu si za něj zodpovídá. Ale já znovu opakuji, jedná se zde o české občany, kteří se obrátili o pomoc k českému státu. Matka, jak jsem vám opakovaně sdělila, byla všech podezření zbavena, nebylo vzneseno žádné obvinění k této matce. Matka smí vidět své děti pouze dvakrát za rok dvě hodiny, nesmí s nimi hovořit česky a nesmí projevit žádný cit, žádnou citovou vazbu k těmto dětem.
Žádám českou vládu a žádám také vás, abyste mě podpořili, aby se této věci skutečně plně věnovala.
Navrhuji zařazení tohoto bodu jako druhého bodu hned po prvním bodu této schůze.
Předseda PSP Jan Hamáček: Paní kolegyně, já se omlouvám, jakkoli to asi můžeme vyřešit hlasováním, ale druhý bod už navrhovala paní poslankyně Němcová, takže teoreticky... Tak po něm jako třetí bod. Dobře.
Nyní se hlásí paní poslankyně Černochová. Ještě omlouvám paní poslankyni Kovářovou z dnešního jednání.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo, krásné odpoledne, dámy a pánové. Já bych se na vás, na kolegy a kolegyně, chtěla obrátit ve stejné věci jako paní poslankyně Chalánková, a to abychom zařadili na příští úterý jako bod číslo 1 pevně zařazený bod s názvem Informace předsedy vlády a příslušných ministrů ve věci odebrání dětí českých občanů norskými úřady. ***