(14.40 hodin)
(pokračuje Černochová)
Já vím, že tato Poslanecká sněmovna už toho o tomto případu slyšela hodně. Případ se táhne od 20. května 2011. Jsme na konci roku 2014. Asi si každý z vás uvědomuje, jak každý týden, každý měsíc, každý půlrok, jakou hraje roli v životě těch dvou chlapců. Proto prosím, neberte to dnes tak, že by opozice chtěla obstruovat, chtěla by zařazovat nové body na program. Proto i já to navrhuji až na příští týden, ne na tento týden, aby se pan předseda vlády a příslušní ministři mohli... (Poslankyně vyčkává, až skončí hovor ve vládní lavici za jejími zády.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím opět příslušné kolegy, aby konzultace nevedli za zády řečníka.
Poslankyně Jana Černochová: Aby se pan předseda vlády a příslušní ministři mohli připravit, aby získali potřebné informace, abychom skutečně nebyli pouze jakýmisi pasažéry, kteří sledují tento příběh, otřesný příběh, z jedoucího vlaku. Myslím si, že náš zákonodárný sbor má možnost přijmout nějaké usnesení, které by právě vedlo k tomu, co tady už zmiňovala paní kolegyně Chalánková.
Novou skutečností je to, že 4. listopadu 2014 Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku oznámil, že nepřijal stížnost české matky a shledal ji nepřípustnou, neboť matka se mohla už v dubnu znovu obrátit na norský soud a požádat o to, aby jí děti svěřil. Zatím to neudělala, a nevyčerpala tak prý všechny opravné prostředky, které má v Norsku. Pokud se informace o tom, že se Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku stížností skutečně zabýval a odmítl ji, zakládá se tato informace na pravdě, proto prosím, abychom dali i nějaký prostor panu premiérovi i ministrům. Padá tím poslední, byť teoretická překážka toho, aby Česká republika vzala Evu Michalákovou a její syny pod svou diplomatickou ochranu a oficiálně informovala vládu Norského království, že jejich dosud soukromý spor považuje za mezistátní spor mezi Českou republikou a Norskem ve smyslu mezinárodního práva veřejného. Nyní tedy je pouze na rozhodnutí České republiky, zda k tomuto výjimečnému a v dosavadních česko-norských vztazích bezprecedentnímu kroku přistoupí. Doposud to česká strana bohužel odmítala, ale teď už vlastně ty důvody, které nám říkal i pan ministr Zaorálek i jiní ministři, padly. Pokud se potvrdí informace, že Evropský soud pro lidská práva stížnost odmítl.
Jak tady říkala správně i kolegyně Chalánková, obdobný krok učinila i Indie v podobném případu, který byl stejně otřesný, akorát trval necelý rok. Tady už se tento případ táhne čtyři roky! Sourozenci jsou od sebe odděleni, každý žije v jiné pěstounské rodině. Kdybyste chtěli těch informací víc, klidně mě můžete navštívit v poslanecké lavici, nebo paní kolegyni Chalánkovou, a můžeme vás skutečně do podrobností s tímto případem seznámit.
Pokud nevíte, co je to diplomatická ochrana, tak je to terminus technicus, který znamená, že stát A - Česká republika - řekne, že spor jeho občana, to znamená paní Evy, Denise a Davida Michalákových, se státem B, to je s Norskem, považuje za svůj spor, vlastní, a tím z toho udělá mezistátní spor mezi Českou republikou a Norskem. Na začátku by zřejmě asi bylo namístě, aby se vydala patřičná diplomatická nóta, která bude požadovat umožnění okamžitého návratu dětí do vlasti.
Víte, já se nechci dočkat toho, že se ten případ bude skutečně táhnout tak dlouho, než dětem bude 18 let. A bohužel někde i na mediálních sítích i podprahově, když jsem se bavila s některými právníky a advokáty, tak jsem došla k závěru - a ten dojem to nedělá jenom na mě -, že se Česká republika bojí, že by tímto sporem mohla přijít o tzv. norské peníze. A já si přece myslím, že jsme zákonodárci také od toho, abychom hájili práva našich občanů. Nemluvě o tom, že v jiných případech, v případě pana Bubeníka, v případě pana Pilipa i těch dvou fotografů v Řecku - pana Bubeníka jsme byli schopni vysápnout ze spárů Kuby, zpravodajce nebo fotografy, kteří spolupracovali s armádou, jsme byli schopni vytáhnout z Řecka, a tady nejsme schopni se postarat o vlastní občany? A nejsme schopni pomoci té rodině a nikdo není ochoten se tomuto případu skutečně věnovat tak, aby došlo, aby došlo...
Já bych poprosila, pane premiére, když hovořím, tak za mnou tady (ve vládní lavici) nehalaste nic. Děkuju. Tak klaďte řečnické otázky na mikrofon, prosím, tohle není forma dialogu. Děkuji.
Takže bych poprosila ctěné kolegyně a kolegy, aby se skutečně zamysleli nad tímto případem, požádali všechny ty, kteří sedí na pozicích, na kterých mohou s tímto něco udělat, aby s tím něco udělali. Na Ministerstvu zahraničních věcí mají bohužel v současné chvíli tendenci tvrdit, že paní Michaláková všechny opravné prostředky nevyčerpala. Podle nich je opravným prostředkem ona nová žaloba podle § 4 až 21, to je zákon o působnosti Barnevernu, kterou nyní připravuje nová norská advokátka paní Michalákové. Ale to, co tvrdí Ministerstvo zahraničních věcí, je nepravda, a to hned ze dvou důvodů. Paní Michaláková se nebude proti ničemu odvolávat. Ona zahajuje zcela nové řízení od nuly, na tom nejnižším správním stupni. Následovat pak budou opět všechna možná odvolání a dovolání. Je třeba si uvědomit, co je podstatou řízení podle § 2 až 21. Pokud by paní Michaláková na něco takového přistoupila, tak by musela podat prohlášení zhruba ve znění: Byla jsem příšerná ženská, manželka, hrozná matka svých dětí. Prošla jsem si terapií, navštěvuji pravidelně psychiatra. Děkuji vám, norský úřade, že jste mi mé děti odebrali. Ale teď vás prosím o to, abyste mě uznali za způsobilou vychovávat své děti a laskavě mi je vrátili! Asi pochopíme všichni, že tuto poníženou supliku paní Michaláková podávat nechce. Teoreticky by ji mohla podávat každých 12 měsíců, dokud dětem není 18 let. Dokonce existuje v České republice případ ženy, která takto žádala pětkrát. A tedy ergo podle logiky Ministerstva zahraničních věcí by nešla uplatnit diplomatická ochrana vlastně nikdy, protože tento typ opravného prostředku bude mít paní Michaláková k dispozici vlastně navždy.
Ale o tom se prosím můžeme bavit v rámci diskuse, která by nemusela být dlouhá. Jenom prostě bychom měli mít informace ať už od pana premiéra, od příslušných ministrů.
A to, jak tady za mnou pan premiér halekal o tom, že naše vláda před třemi lety mohla něco udělat - nemohla! Jak jsem tady řekla - a kdybyste si místo toho, že si s někým, pane premiére, povídáte, tak kdybyste mě poslouchal, tak byste zavnímal to, že jsem řekla, že 4. listopadu 2014 Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku oznámil, že nepřijal stížnost české matky. Tím byl vyčerpán poslední prostředek, který vlastně bránil v tom, aby se to mohlo řešit diplomatickou cestou.
Děkuji za pozornost a moc vás prosím o podporu návrhu. Zařadit tedy bod s názvem Informace předsedy vlády a příslušných ministrů ve věci odebrání dětí českých občanů norskými úřady na příští úterý, to je 9. 12., jako první bod. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, ano, ano. Nyní pan poslanec Kolovratník.
Poslanec Martin Kolovratník: Dobré odpoledne, pane předsedo, pane premiére, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Moje žádost a návrhy nebudou tak třaskavé a náročné jako ty předchozí. Jsou to spíše návrhy organizační od volební komise.
Za prvé poprosím o vyřazení bodu č. 104, změny ve složení orgánů Poslanecké sněmovny, týká se to tedy volebních bodů. Vyřazení bodu 104 je z toho důvodu, že nebyl předložen žádný návrh naší komisi.
A potom prosím o pevné zařazení následujícího bloku volebních bodů, a to dohromady do jednoho bloku. Je to bod 105 - vedoucí stálé delegace do Meziparlamentní unie, 106 - vedoucí stálé delegace do Středoevropské iniciativy, 107 - volba předsedy vyšetřovací komise k D47, bod 108 - volba členů rady Státního fondu kultury, a bod 109 - volba členů dozorčí rady Vinařského fondu. A dovolím si požádat o pevné zařazení těchto bodů. Ještě jednou zopakuji: 105, 106, 107, 108 a 109 na zítřek, tedy na středu 3. prosince, jako poslední bod před obědovou pauzou. Děkuji. ***