Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

14.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb.,
o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
(školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 288/ - druhé čtení

Prosím pana ministra Marcela Chládka, aby se ujal slova a předložený návrh z pověření vlády uvedl.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek Děkuji, pane předsedo. Vážení poslanci, vážené poslankyně, vzhledem k tomu, že již při prvním čtení tady byla poměrně široká diskuse a debata, kde jsme podrobně probrali jednotlivé body této novely, tak si dovolím pouze připomenout, že tato novela řeší celou řadu záležitostí, které byly prodiskutovány na jednotlivých výborech i podvýborech i za účasti odborné veřejnosti. Největší debata byla ohledně § 16, která dnes je, řekněme tomu, i poměrně zajímavým tématem mediálně, protože se k tomu vyjadřuje celá řada i státníků. A určitě je dobře, že tímto paragrafem se snažíme dostat do hlavního vzdělávacího proudu co největší počet dětí.

Tato novela má i praktický dopad do terénu, jako je např. změna pracovního poměru ředitelů škol z doby určité na dobu neurčitou.

Já předpokládám, že podrobně popíše jednání na podvýborech a výborech paní zpravodajka, takže se pouze omezím na konstatování, že si myslím, že na výborech i podvýborech byl tento návrh podrobně prodiskutován, prodebatován a je poměrně klíčový a zásadní pro celé české školství, takže pevně věřím, že budeme diskutovat nad tímto bodem po odborné stránce a pokud možno ho propustíme co nejrychleji do dalšího čtení. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane ministře. Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a rovněž výboru pro sociální politiku. Usnesení výboru vám byla doručena jako tisky 288/1-4. Nejprve prosím zpravodajku výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu paní poslankyni Vlastu Bohdalovou a po ní se připraví paní poslankyně Chalánková. Prosím.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: Dobré dopoledne, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Kromě toho, že jsem zpravodajkou výboru pro tisk 288, jsem také zpravodajkou tohoto tisku ve Sněmovně.

Jak už bylo řečeno, tisk byl přikázán dvěma výborům, výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a výboru sociálnímu. Oba tyto výbory podrobně jak v podvýborech, tak na jednáních výborů tento zákon projednaly a přijaly usnesení. Kromě toho již do této chvíle k tomuto zákonu jsou v systému pozměňovací návrhy, které budou dnes načteny. Musím vás upozornit, že v této chvíli je jich 21.

Já vás teď seznámím s usnesením výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu po odůvodnění ministra školství, mládeže a tělovýchovy Marcela Chládka za MŠMT a zpravodajské zprávě poslankyně Vlasty Bohdalové doporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění těchto pozměňovacích návrhů.

Jak už jsem říkala, některé pozměňovací návrhy, které byly přijaty na školském výboru, jsou zahrnuty do tohoto usnesení a je jich poměrně dost. Nebudu je tedy číst. Upozorňuji vás, že celé toto usnesení najdete v systému pod číslem 288/4.

Dále bych se ráda přihlásila do podrobné rozpravy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré dopoledne. Děkuji zpravodajce paní poslankyni Vlastě Bohdalové a nyní prosím zpravodajku výboru pro sociální politiku paní poslankyni Jitku Chalánkovou o slovo. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. Dobrý den, pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové. Výbor pro sociální politiku se sněmovním tiskem číslo 288 zabýval na své schůzi dne 14. ledna a máme před sebou usnesení tohoto výboru:

84. usnesení výboru pro sociální politiku k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, sněmovní tisk 288.

Po úvodním slově náměstka ministra školství, mládeže a tělovýchovy Petra Mlsny, zpravodajské zprávě poslankyně Jitky Chalánkové a po rozpravě výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

I. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, sněmovní tisk 288, s těmito změnami a doplňky...

Kompletní tisk tohoto usnesení máte v systému. Jen bych tady chtěla upozornit na jeden pozměňovací návrh tohoto výboru, který byl schválen, a to bod 3: V části první čl. I se v dosavadním bodě 7 v § 16a odstavec 5 zrušuje. - Toto je usnesení výboru sociálního, kterým byla otevřena velká diskuse v mediálním prostoru, politickém prostoru apod.

II. Výbor pro sociální politiku zmocňuje zpravodajku výboru, aby se stanoviskem výboru seznámila schůzi Poslanecké sněmovny a ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedla příslušné legislativně technické úpravy.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já děkuji, paní zpravodajko, a otevírám obecnou rozpravu, do které je jako první s přednostním právem přihlášena paní místopředsedkyně Jermanová, po ní pan poslanec Kořenek.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pan ministr školství zde předkládá komplexní novelu školského zákona. Tato novela přináší mnoho pozitivních změn, nicméně jsou oblasti, které tato novela měla upravovat, přesto k tomu ale nedošlo. Mám na mysli domácí dikci zákona individuální vzdělávání žáků na druhém stupni základní školy.

Domácí vzdělávání na prvním stupni je v České republice již patnáct let standardní součástí vzdělávacího systému. Za tu dobu jím prošly stovky dětí. Všechny úspěšně nastoupily do vyššího stupně vzdělávání, ukončily základní školu a střední školu a řada z nich dnes studuje na vysokých školách. Patnáct let zkušeností tedy hodnověrně prokázalo, že domácí vzdělávání nejenom zajišťuje svým absolventům plnohodnotnou socializaci, ale taky jim umožňuje úspěšné zapojení do dalších stupňů vzdělávání.

Obavy z nedostatečné socializace jsou hlavním důvodem rezervovaného postoje části veřejnosti k domácímu vzdělávání. Z pohledu lidí, kteří s domácím vzděláváním a jeho žáky nemají osobní zkušenost, je toto pochopitelné. Nicméně rodiče jsou si rizika nedostatečné socializace vědomi, a proto se aktivně snaží vytvářet příležitost pro společné trávení času s dětmi z jiných rodin i jiných sociálních prostředí. Díky vyšší efektivitě domácího vzdělávání mají děti dostatek času na odpolední zájmové aktivity v různých oddílech, klubech, navštěvují řadu kroužků. To jim umožňuje dostat se do kontaktu s velmi širokým spektrem svých vrstevníků, často širším, než jaké poskytuje běžná školní třída. Kromě toho i samotná výuka také často probíhá ve skupinách. Obvykle se domluví několik rodin a umožní tak vzdělávání svých dětí ve věkově heterogenních kolektivech. Ty jsou navíc pro další život i sociální vazby daleko přínosnější. Kromě docházky do školy se nikdo z nás v dalším životě již ve věkově homogenním kolektivu nepohybuje.

Pokusné ověřování domácího vzdělávání na druhém stupni probíhá již osmým rokem a Ministerstvem školství řízený Národní ústav pro vzdělávání doporučil jeho legislativní ukotvení i pro druhý stupeň. V tomto duchu byla příslušnými věcně odpovědnými odbory MŠMT pod vedením předchozího ministra školství Petra Fialy připravena novela stávajícího § 41 školského zákona, jejíž projednávání bylo přerušeno kvůli rozpuštění Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Nyní pan ministr Chládek předložil do vnějšího připomínkového řízení vlastní návrh novely, která domácí vzdělávání na druhém stupni nezahrnuje. Z hlediska věcného i z hlediska legislativního procesu důvody proti předložení novely nejsou.

Návrh novelizace § 41 již prošel vnitřním i vnějším připomínkovým řízením.

Přestože návrh novely školského zákona vítám a oceňuji úsilí, které bylo její přípravě věnováno, dovoluji si upozornit, že oblast domácího vzdělávání v něm není řešena tak, jak by v souladu s doporučeními ministerstvem řízeného Národního ústavu pro vzdělávání měla. Žádné věcné ani legislativní důvody pro to ovšem nejsou. Proto bych ráda předložila pozměňovací návrh, který se pokusí tento nedostatek napravit, a přihlásím se k němu v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Nyní faktická poznámka paní poslankyně Putnové.

 

Poslankyně Anna Putnová: Dobré dopoledne, vážený pane předsedo, dámy a pánové. Já chci jenom s potěšením konstatovat, že návrh, o kterém mluvila paní místopředsedkyně, se stal součástí usnesení školského výboru. Školský výbor projevil značnou shodu na tom, že by individuální domácí vzdělání mělo být součástí systému naší školské politiky. Takže tato právní norma, věřme, bude v našem novelizovaném školském zákoně zakotvena. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. To byla faktická poznámka a nyní už s řádnými přihláškami první pan poslanec Kořenek, připraví se pan poslanec Bohuslav Svoboda.

 

Poslanec Petr Kořenek: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové. Já si dovolím jen velmi krátce poznamenat k již zmiňovanému § 16a odst. 5, který tu padl a který byl předmětem velmi široké diskuse. Nebudu rozebírat jednotlivé věci, které proběhly na podvýborech a výborech, ale chci varovat před vypuštěním této části, a to z mnoha dobrých důvodů.

Jako ředitel školy i jako učitel jsem se dlouhá léta zabýval integrací a inkluzí. Upozorňuji, že i přes všechna ujišťování, která byla při diskusích, dojde vypuštěním - a teď vůbec nediskutuji, zda formulace je dobrá, nebo je špatná, mluvím jen o tom, že tím, že se vypustí tyto dvě věty, zdánlivě nepodstatné, dopustíme možnost daleko vyšší diagnostiky dětí s mentálním postižením. V podstatě se to bude zakládat jenom na lékařských podkladech, bez zákonného zmocnění posuzovat dítě v souvislostech. Ten nešťastný odstavec říká ve větě první, že vždy je potřeba dítě posuzovat na základě poznatků lékařské vědy, což si myslím, že je v pořádku, protože u každého žáka, u každého dítěte, pokud pracujete s diagnózou nebo s nějakou speciální vzdělávací potřebou, měli byste mít zcela jednoznačně lékařský podklad. Věta druhá říká, že pokud pracujeme s těmito výstupy, pak je potřeba zohlednit kulturní, sociální a další vlivy, které na žáka působí. Nevidím na tomto paragrafu nic kontroverzního. Ano, jsou situace, kdy např. SPC a poradenská zařízení jsou při speciálních školách. A tady existuje důvodná obava, že může být toto postavení zneužito k zařazování žáků do speciálních škol. Ale prosím vás, to je systémová chyba. To je systémová chyba. A my musíme díky tomu, že nemáme odvětvové řízení školství, mít jakési zmocnění pro centrální úřad, což je Ministerstvo školství, aby mohlo stanovovat jednotná pravidla pro poradenský systém. Takže já jen, abyste k tomuto přistupovali velmi uvážlivě.

Pak si dovolím obecně říci, že jsou věci, i pozměňovací návrhy, u kterých jsme žádali příslušné poslance, aby zvážili, zda nebude vhodnější posoudit, vést odbornou diskusi, a změny, které navrhují, včlenit v dalším kole úpravy školského zákona. Varuji před náhlými změnami nebo vlamováním se do zákonů poslanci. Proč? Jako ředitel jsem se mnohokrát potýkal s problémy, které vznikly ve školském zákoně. Mohl bych vzpomenout správní řízení, kdy Sněmovna, při vší úctě, schválila věc, která byla naprosto nerealizovatelná, a pak jsme v praxi museli hledat cesty, jak realizovat zákon a přitom ho neporušit, což v podstatě nebylo možné. A právě se to stává tím, že někdy se přijmou pozměňovací návrhy bez dalších návazností a souvislostí.

Dovolím si pak načíst pozměňovací návrhy k usnesení školského výboru, pokud by nebyly přijaty, tak budou načteny i samostatně. Budou se týkat právě dvou věcí. Toho nešťastného registru pedagogických pracovníků, který jsme napřed schválili a teď ho zase rušíme, to je trochu nonsens - a já vám řeknu, proč.

Pozměňovací návrh k usnesení školského výboru vypouští, resp. nahrazuje body, kterými by se z vládního návrhu novely školského zákona vypustila nová úprava registru pedagogických pracovníků. Musíme si uvědomit, že zavedením tohoto registru mají být vytvořeny předpoklady pro napravení dlouhodobě kritizovaného nedostatku objektivních statistických údajů o stavu, vývoji pedagogické profese. Stát nemá žádný nástroj pro sledování dostupnosti kvalifikovaných pedagogů, jejich profesního rozvoje, pohybu a setrvání ve vzdělávací soustavě.

Já bych jen velmi krátce, ten text máte k dispozici v pozměňovacích návrzích, upozornil na jednu věc. Jako ředitelé jsme pravidelně prováděli tzv. rychlá šetření. Neustále se něco zjišťovalo, ale na trhu se učily úplně jiné obory, než byly ve školách potřeba. Ostatně kvalifikovaní učitelé nebyli. Ministerstvo od okamžiku, kdy byla zrušena vyhláška, tuším, 139, je to v podstatě minulost, která určovala přesné aprobace a byla nahrazena volnějším zákonem 563, tak v podstatě na druhém stupni máte kvalifikovaného pedagoga, který má příslušné vzdělání podle paragrafu právě v tomto zákoně, ale nesledují se tzv. aprobace. To znamená učitelé, kteří mají konkrétní aprobaci na konkrétní předmět. A myslím si osobně, že pokud bude existovat tento registr, a tak jak ministerstvo deklarovalo, nejedná se o nestandardní zátěž, protože myslím, že ve školství se vypisuje spousta jiných nepotřebných věcí, tak v tomto případě by to mohlo skutečně sloužit k nasměrování a k získání informací i pro pedagogické fakulty, které obory je potřeba studovat.

Druhý, který považuji za daleko závažnější, je již zmíněné individuální vzdělávání. Musím předeslat, že nemám problém s individuálním vzděláváním jako takovým, ale pokud si přečtete příslušný paragraf ve školském zákoně, tak zjistíte, že rozhodovací pravomoc je především na řediteli školy. Ale ředitel školy nemá, kromě správního řádu, protože musí postupovat podle správního řádu, jakékoli možnosti posuzovat komplex znalostí, vědomostí, všech těch věcí, které vstupují. Já tu nebudu opakovat věci o tom, že to může být zneužito, protože na straně druhé individuální vzdělávání může pomoci žákům s výrazným zdravotním hendikepem, máme žáky, kteří mají i jiné problémy a kdy skutečně pro individuální vzdělávání je důvod. Ale je potřeba stanovit jasná pravidla prostě se vším všudy, včetně pravomocí ředitele, včetně povinností instituce, povinností rodičů, kontrolních orgánů. Není možné to nechat tak vágně upraveno, jak je to v současné době. Může se nám totiž stát - a já jsem byl pod tlakem různých lobbistických skupin, které přesně vědí, proč chtějí individuální vzdělávání takovýmto způsobem legalizovat.

Jen pro vás. V usnesení školského výboru se navrhuje doplnit do projednávané novely školského zákona ustanovení, která ve všech základních školách v České republice plošně umožní povolovat žákům tzv. domácí vzdělávání. Zákon používá pojmu individuální vzdělávání i na druhém stupni základní školy. Záměrně zdůrazňují plošně ve všech základních školách, neboť v současnosti, a na to upozorňuji, v České republice možné individuální vzdělávání na druhém stupni v některých školách je v pokusném ověřování vyhlašovaném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Pokusné ověřování bylo na konci roku 2014 rozšířeno, takže nyní je v každém kraji dostupná základní škola, která může individuální vzdělávání žákovi druhého stupně povolit. Jedná se o školy, které se na tuto agendu specializují a zvládají jak související administrativu, tak metodické vedení rodičů, nezbytné přezkušování žáků a kontrolu plnění podmínek pro individuální vzdělávání. V úzkém kontaktu s těmito školami je Národní ústav pro vzdělávání, který školám poskytuje metodickou pomoc.

Upozorňuji právě na vyšší náročnost vzdělávání na druhém stupni. To je důvodem, proč zde na rozdíl od vzdělávání na prvním stupni dosud nebylo umožněno povolovat individuální vzdělávání ve všech školách. Ačkoliv pokusné ověřování v omezené podobě, pokud jde o počet škol, které do něj byly zapojeny, přinášelo vesměs dobré výsledky, je nutné přihlížet k tomu, že jde o ověřování v ideálních podmínkách. Obsah vzdělávání na druhém stupni klade vyšší nároky na osoby, které žáka vzdělávají, a s tím souvisí také větší náročnost pro kmenovou školu. Ředitel školy posuzuje podmínky pro povolení individuálního vzdělávání, a to nejen v řízení, v němž o povolení rozhoduje, ale během individuálního vzdělávání musí také ředitel posuzovat, zda jsou splněny očekávané výstupy vzdělávání, a případně rozhoduje o zrušení individuálního vzdělávání.

Znovu upozorňuji, že zde chybí přesný popis procedury. Je zřejmé, že v prostředí pokusného ověřování nebudou tyto situace tak časté, a pokud nastanou, budou zvládnutelné s podporou ze strany státu. Otevřít tuto oblast pro všechny základní školy v České republice by však znamenalo uvalit na školy další administrativní břemeno, které může být mnohem efektivněji neseno specializovanou sítí škol v rámci pokusného ověřování. Ve stávajícím modelu povolování individuálního vzdělávání se proto nejeví jako vhodné plošně rozšířit tuto možnost na druhý stupeň ve všech základních školách. Proto bych se i já přimlouval, abychom zcela jednoznačně o tomto vedli odbornou diskusi a vrátili se k tomuto tématu a k zákonné úpravě v dalším kole změn ve školském zákonu. V podstatě je potřeba diskutovat s řediteli škol, s příslušnými úřady, vyhodnotit výstupy.

Ještě upozorňuji na jednu věc v rámci individuálního vzdělávání, která padla na výboru. Je to o financích, protože na školy přeneseme poměrně velkou zátěž, ale ubereme jim finanční prostředky. Nedovedu si představit, že by se škola, která povolí individuální vzdělávání, žákovi nevěnovala v takzvaných konzultacích. Takže to je další z důvodů, pro které si myslím, že bychom měli o této problematice dále diskutovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Než budeme pokračovat, mám zde dvě faktické poznámky. Je to pan poslanec Beznoska a paní poslankyně Putnová. Předtím ještě přečtu omluvenky, které ke mně dorazily. Dnes mezi 15. a 17. hodinou se omlouvá pan poslanec Karel Rais z důvodu jednání. Od 10 do 13 se omlouvá z důvodu návštěvy lékaře pan poslanec Michal Kučera. Dále ze zdravotních důvodů se dnes do 11 hodin omlouvá pan poslanec Pavel Šrámek. A dále se dnes omlouvá od 10 do 13 hodin pan poslanec Karel Pražák.

Nyní tedy pan poslanec Beznoska se svou faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji za slovo, pane předsedající. Velmi krátce bych si dovolil zareagovat na pana kolegu Kořenka. Byl přítomen na jednání výboru pro sociální politiku, kdy jsme velmi intenzivně a důsledně probírali ustanovení § 16. Já také jako historický ředitel školy celkem rozumím jeho vysvětlení. Přesto si myslím, že větším nebezpečím pro tuto novelu je tam § 16 zachovat. Proto bych byl rád, abychom podpořili jeho zrušení. To je první poznámka.

Druhá poznámka se týká možnosti individuální vzdělávání ve druhém stupni základní školy. Ze své pedagogické praxe i jako poslanec to považuji za samozřejmost, nehledě k tomu, že i v návrhu školského výboru je, že na výstupu normálně otestuje domácí vzdělávání, případně individuální vzdělávání Česká školní inspekce. Takže z mého pohledu je správně, aby individuální vzdělávací cesta byla možná na obou stupních základního vzdělávání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní poprosím paní poslankyni Annu Putnovou s její faktickou poznámkou. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Anna Putnová: Ještě jednou dobré dopoledne.

Nedá mi to, abych se nevyjádřila ke komentáři a k vystoupení pana poslance Kořenka. Myslím, že názor na to, zda máme umožnit individuální vzdělání na druhém stupni, je věc, která vychází z vnitřního přesvědčení. Ti z nás, kteří jsou si jisti tím, že za vzdělání dětí zodpovídají rodiče, by jim měli dát také patřičné nástroje a možnosti, aby toto přesvědčení uplatňovali. A pokud jde o konkrétní věci, chci říct, že piloty už probíhaly dostatečně dlouho. Máme už změřeno, máme už provedené piloty. A to, co navrhuje pan poslanec Kořenek, abychom o tom diskutovali, mohu shrnout jedinou větou: odklad je začátek neúspěchu. Jestli individuální vzdělání na druhém stupni nechcete, tak to řekněte, a nemá cenu, abyste se schovávali za to, že budeme pilotovat to, co pilotované bylo. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Eviduji další faktickou poznámku pana poslance Kořenka. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Nevím, co bych měl říct. Myslím, že všechno, co jsem měl na srdci, jsem řekl. A znovu říkám. V praxi se s problémem budou potýkat ředitelé školy. Ředitel školy představuje instituci a může jenom to, co je mu povoleno zákonem či zákonným předpisem. Takže pokud budeme mít kvalitně připravené zákonné předpisy a budeme mít věci dotažené do konce, pak si myslím, že s tím není problém. Ale v tuto chvíli to není vyřešeno. Nerad bych znovu, až se vrátím do praxe, řešil to, co jsem si sám způsobil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Žádnou další faktickou poznámku neeviduji. V tom případě je řádně přihlášený do rozpravy pan poslanec Svoboda. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k tomu již diskutovanému obsahu předkládaného zákona, konkrétně k bodu 5 § 16a. To je velmi nebezpečný paragraf. Pan kolega Kořenek tady ve své argumentaci mluvil dvakrát velmi rozdílně. Pokud hovořil o § 16a, navrhoval, aby se rozšířil prostor, aniž by pro to bylo zákonné zdůvodnění. Pokud se týká individuálního vzdělávání, naopak volá po tom, aby zákonné zdůvodnění bylo naprosto jasné a definované.

Paragraf 16a v sobě obsahuje celou řadu problémů. My vlastně tuto úpravu školského zákona, která jen tak mimochodem je velmi dobrá a přínosná, děláme také proto, abychom snížili procento dětí, které jsou vyjmuty z hlavního vzdělávacího proudu, protože počet dětí v naší zemi byl rozhodně významně vyšší, než jaký je standard. A dokonce podle mého názoru významně vyšší, než jaká je vůbec potřeba pro individuální vzdělávání. Mám-li to definovat i velmi jednoduše, celá řada romských dětí byla vyřazena z hlavního proudu vzdělávání pod obrazem nějakých vágních zdravotních důvodů. V tuto chvíli dostáváme na stůl paragraf, který zase vrátí tu možnost vágního rozhodování a omezuje možnosti toho, co je zdůvodněné.

Zdravotní stav dítěte lze skutečně posuzovat jenom v souladu s mezinárodní klasifikací nemocí, která platí dneska ve své desáté verzi, protože tam je jasně definováno, jaké je to které konkrétní onemocnění, které má nějaký pojem. Paragraf 16a zavádí pojem mentální postižení. Pojem mentální postižení neexistuje. Není nikde definován. Z mého pohledu je to určité dehonestující označení toho žáka, které nemá proti sobě žádnou konkrétní definovanou jednotku. Psychiatrie a mezinárodní klasifikace nemocných zná pojem mentální retardace. Mentální retardaci samozřejmě může definovat jenom psychiatr a znamená to naprosto jasnou gnozeologickou zdravotnickou jednotku, od které se může odvíjet léčba toho dítěte a nemusí mít žádný vztah k tomu, jestli může být zařazeno do hlavního vzdělávacího proudu, nebo ne.

Když si uvědomíme to, že takto definované mentální postižení může znamenat, že dítě, které má vysoké IQ, bude z hlavního proudu vyřazeno, musíme si potom říct, jestli chceme, abychom v této zemi měli nějaké Toulouse-Lautreky, protože samozřejmě zdravotní postižení vůbec nemusí říkat nic o tom, jak je dítě schopné třeba v nějaké zúžené oblasti dosáhnout potřebného vzdělání. Ten paragraf umožňuje, abychom znovu začali vyřazovat děti podle vágních, nejasných kritérií. Jsem přesvědčen o tom, že každý má dělat to, co dovede, k čemu je vzdělán a na co má oprávnění. Oprávnění posuzovat zdravotní stav dítěte v oblasti psychiatrie mají psychiatři a v určitém rozsahu i kliničtí psychologové. Pracovat s pojmy, že poradenské zařízení dbá na to, aby podklady pro výstupy poradenské pomoci byly opatřeny v souladu se zásadami lékařské vědy - jakým mechanismem ten psycholog posoudí, zda to bylo provedeno ve vazbě na současné poznatky lékařské vědy? To skutečně je velmi vágní pojem, který vlastně ten psycholog ani nemůže udělat. Prostě proto, že na to ani nemá vzdělání a ani na to neexistují žádná kritéria.

Já bych se ze všech těchto důvodů velmi přimlouval za to, aby byl tento paragraf, který zavádí nejasné pojmy a zcela jednoznačně vytváří zase novou skupinu dětí, která bude nezdůvodněně vyřazena z hlavního vzdělávacího proudu, vyřazen. Také se k tomu přihlásím v podrobném čtení a předložím návrh, který je již zaveden v systému pod číslem 1848. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Dále přihlášena do rozpravy je paní poslankyně Pecková.

 

Poslankyně Gabriela Pecková: Dobré dopoledne, dámy a pánové. Základní vzdělávání je na začátku cesty, která končí uplatněním na trhu práce. Čím vyšší stupeň na něj navazuje, tím vyšší jsou šance na toto uplatnění. Lidé, kterým se z nejrůznějších důvodů základní vzdělání ukončit nepodařilo, jsou tímto hendikepem zatíženi v podstatě po celý život, například i při výpočtu důchodu. Mnozí z nich jsou tak v podstatě trvale závislí na sociálních dávkách. Ukončeným základním vzděláním jsou totiž podmíněny i rekvalifikační kurzy. Například na Praze 3, kde bydlím, báječně funguje rekvalifikační občanské sdružení Buči a to eviduje ročně 2 800 žádostí o účast v těchto kurzech. Ale 90 % uchazečů nemá ukončené základní vzdělání. Oni sami v současné době poskytují určité kurzy českého jazyka, matematiky i cizího jazyka, ale situaci uchazečů to nijak neřeší, protože to občanské sdružení nemá samozřejmě žádnou akreditaci vydávat na závěr těchto kurzů potřebné osvědčení. To řeší pouze kurzy na doplnění základního vzdělání, které může organizovat krajský úřad podle § 55 školského zákona.

Přestože v naší republice žije v podstatě plus minus 500 tisíc příslušníků národnostních menšin, z nichž 85 % nemá ukončené základní vzdělání, kurzy na jeho doplnění jsou zřizovány spíše výjimečně. Zákon neupřesňuje, zda kurzy mají probíhat formou prezenčního, nebo dálkového studia ani zda mají probíhat při základních, nebo středních školách. Reálnou šanci řádně kurz ukončit má v podstatě ale pouze kurz formou dálkového studia. Protože pokud už frekventant nějaké uplatnění vůbec na trhu práce získal, nemůže si dovolit v tom zaměstnání opakovaně chybět. Dálková forma studia je ale v České republice zcela ojedinělá, takže zájemci o něj musí dojíždět často do jiného kraje a vynakládat tak na dopravu finanční prostředky, které se jim už tak nedostávají. Přibližně ve 20 % toto také bývá důvodem, proč předčasně tento kurz ukončí.

Uplatnění na trhu práce je podmínkou nejen ekonomické nezávislosti, ale je i prevencí sociopatologických jevů, jako je sociální vyloučení, xenofobie, kriminalita, závislost na drogách, alkoholu nebo gamblerství. Dovolím si proto podat pozměňovací návrh, který si klade za cíl, aby kraje zajistily ve všech krajích České republiky tyto kurzy na doplnění základního vzdělání v dálkové formě. (V sále zesiluje hluk.) Také považuji za velmi účelné, aby informovanost o jejich konání byla dostatečná, zprostředkovaná například úřadem práce nebo institucemi, které se v daném regionu tou problematikou zabývají.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, paní poslankyně. Požádám kolegy a kolegyně v pravé části sálu, aby nehlučeli, protože je skutečně problém rozumět, co říkáte. Děkuji.

 

Poslankyně Gabriela Pecková: Také děkuji. Já už končím a jenom bych doplnila, že se k tomuto pozměňovacímu návrhu, který je v systému pod číslem 1811, přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Fiedler. Připraví se paní poslankyně Berdychová.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dobré dopoledne, kolegyně a kolegové. Chtěl bych představit pozměňovací návrh, který je nahrán v systému, ke kterému se samozřejmě v podrobné rozpravě potom přihlásím. Je to sněmovní tisk (dokument) 1422. Týká se věci, která sice u nás je víceméně nějakým způsobem v praxi realizována, ale není podložena zákonem.

Můj pozměňovací návrh vychází z praktické debaty a z praktické diskuse s řadou ředitelů odborných technických škol a týká se právě podpory tohoto technického školství. Na jedné straně máme 500 nebo 600 tisíc nezaměstnaných a na druhé straně naprosto paradoxním způsobem zaměstnavatelé, průmyslové podniky, mají problém sehnat kvalifikovanou pracovní sílu i do dělnických profesí, což je naprosto absurdní situace.

Tento jednoduchý pozměňovací návrh se snaží řešit, nebo napomoci řešení tohoto problému tím způsobem, že dává, tak jak jsme tomu byli v minulosti, ti starší z nás to pamatují, zvyklí, možnost udělat zákonem podloženou smlouvu mezi firmou, podnikem, který si zaváže žáka nebo studenta ke studiu, bude ho při tomto studiu podporovat, bude mu dávat prostředky, bude si ho vychovávat pro působení potom v jeho firmě, a tento student potom bude mít povinnost mu tyto prostředky vracet tím, že bude u něj zaměstnán. Nic víc, nicméně.

Nejde tady vůbec o to, aby ředitel školy, který je v tom pozměňovacím návrhu zmíněn, měl nějaký statut zprostředkovatele. Ten tam prostě musí být zmíněn proto, že škola figuruje jako zprostředkovatel a musí zprostředkovat tento smluvní vztah mezi studenty a firmami. Funguje vlastně jako kontaktní místo. Tento pozměňovací návrh k tomuto dává právní rámec. Jak jsem zjistil z debaty s řadou ředitelů a pracovníků průmyslu, jednal jsem o tom i se Svazem průmyslu, má tento pozměňovací návrh podporu i z této strany.

Chtěl bych vás tedy vyzvat k tomu, abyste potom, až dojde ke třetímu čtení, tento pozměňovací návrh podpořili. Nejde o nic jiného, než aby podniky měly zákonem danou možnost uzavřít smlouvu se studenty, podporovat je během studia a potom udělat s nimi pracovní smlouvu, aby student, který tyto jejich prostředky čerpá, byl k tomu zavázán. Současné znění novelizovaného občanského zákoníku tomu také napomáhá. Neznamená to žádné dopady do státního rozpočtu, protože zaměstnavatelé, firmy, tyto prostředky jsou ochotny investovat samy o své vůli, ze svých vlastních prostředků, čili neznamená to žádné dopady do státního rozpočtu. Myslím si, že tento pozměňovací návrh, protože se absolutně nejedná o žádné politikum, ale o pragmatické řešení nebo o příspěvek, malý příspěvek k řešení vysoké nezaměstnanosti u nás a paradoxně nedostatku pracovních sil na druhé straně, velmi jednoduchým způsobem napomůže. Děkuji za případnou vaši další podporu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. A nyní požádám paní poslankyni Berdychovou o její příspěvek do rozpravy a připraví se pan poslanec Holeček. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Martina Berdychová: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, s novelou školského zákona jsem se seznámila už v červnu loňského roku, kdy se mi nepodařilo prosadit v rámci projednávání zákona o pedagogických pracovnících podporu pro neslyšící děti, a to zařazení nové kategorie pedagogického pracovníka - tlumočníka českého znakového jazyka. Pan ministr při projednávání tohoto zákona slíbil, že problematiku neslyšících pomůže vyřešit v rámci novely školského zákona, a to také ministerstvo splnilo a ve spolupráci s ASNEP, což je asociace zastřešující organizace neslyšících a nedoslýchavých, a s legislativou ministerstva, takže od července připravujeme změny v novele školského zákona v § 16, který právě řeší podporu pro děti se specifickými vzdělávacími potřebami. Už se to nestačilo začlenit do připravované novely, takže byl připraven pozměňovací poslanecký návrh.

Od září jsem byla přítomna několika setkáním, kulatým stolům odborné veřejnosti, neziskových organizací, která projednávala právě sporná místa v § 16 a také § 16a. Výstupem projednávání jsou mé předkládané změny v § 16, které jsou v souladu s postojem ministerstva, ale také změny v § 16a už zmiňovaného odst. 5, který se naopak stal velmi sporným místem.

Předkládaný poslanecký návrh jsem proto rozdělila na dvě části. V první, můžu říct nekonfliktní části, jsou řešeny dohodnuté změny § 16, a to, že mezi podpůrná opatření se doplňují služby odborníků, kteří jsou zcela zásadní podmínkou úspěšného vzdělávání žáků, kteří užívají komunikační systém neslyšících a hluchoslepých osob. Dále bylo mezi podpůrná opatření doplněno působení dalšího pedagoga ve třídě. Toto opatření je určeno zejména třídním kolektivům, ve kterých je více žáků s těžkým zdravotním postižením.

Naopak se z návrhu podpůrných opatření vyřazuje zařazení do speciální školy. Zařazení do speciální školy není samo o sobě podpůrným opatřením, jedná se pouze o jednu z možných forem vzdělávání. Písmeno i) v odst. 2 proto poslanecký návrh zcela ruší.

Nově lze podpůrná opatření, která jsou rozdělena do pěti stupňů, kombinovat. Žák tak nemusí projít postupně stupni opatření od jedničky do pětky, ale podpora je volena tak, aby vyhovovala míře závažnosti vzdělávání potřeb dítěte. Dětem mohou být poskytnuta opatření i v různé intenzitě, například méně podpory asistenta, více úprav obsahu vzdělávání. Žák tak dostane podporu tzv. šitou na míru svým potřebám.

Doplněny jsou dva nové odstavce, které řeší podporu pro děti neslyšící a pro děti s alternativními a augmentativními způsoby komunikace. Neslyšícím dětem je dána podpora vzdělávání v jejich rodném jazyce, tedy jazyce znakovém, a zaručeno je také to, že tlumočník českého znakového jazyka bude odborně způsobilý.

Dále je upravena potřeba pro děti s nejtěžšími zdravotními hendikepy tak, aby zařazení těchto dětí do školy speciální nemuselo předcházet vyčerpání podpůrných opatření v běžné škole.

To jsou navrhované změny v § 16, které se nám duplicitně objevují i v pozměňovacím návrhu paní poslankyně Bohdalové, jenom ten můj je trošku něco širší o jeden odstavec.

A teď druhá část mého pozměňovacího návrhu, která řeší zrušení odst. 5 v § 16a, a to obou vět. První věta, která říká, že závisí-li pomoc školského poradenského zařízení na posouzení zdravotního stavu dítěte, žáka nebo studenta, dbá školské a poradenské zařízení na to, aby podklady pro výstupy poradenské pomoci byly opatřeny v souladu se zásadami lékařské vědy, je pouze prázdnou deklarací a je zcela zbytečná, protože posuzování zdravotního stavu řeší zákon o zdravotních službách, zákon o nelékařských zdravotnických povoláních.

Věta druhá má mít za cíl, aby za lehké mentální postižení, za tuto diagnostiku, nebyly považovány děti, které pocházejí ze sociálně či kulturně znevýhodněného prostředí, tedy jde o to, aby do praktických škol nebyly umisťovány děti, které tam nepatří, aby tyto děti byly vzdělávány v běžných školách a měly tak rovný přístup ke vzdělávání. To byl záměr ministerstva, proč tuto formulaci v zákoně má. Naopak ale odborná veřejnost vidí v tomto ustanovení efekt zcela opačný, a to, jak už tady bylo přede mnou zmíněno panem poslancem Svobodou, že naopak do praktických škol bude umisťováno více dětí, a to i dětí bez lehkého mentálního postižení.

Na základě diskusí s odbornou veřejností, seminářů, kulatých stolů, jednání ve výborech, při kterých zaznělo množství obav z různých interpretací tohoto ustanovení, obav z toho, že formulace přinese v praxi více nejasností a naopak původní záměr ministerstva bude zcela opačný, předkládám tento pozměňovací návrh na vypuštění obou vět, tedy celého odstavce 5 z § 16a.

Při jednání s odbornou veřejností bylo mimo jiné zpochybněno zavádění nové diagnostiky mentálního postižení metody DSM-5, která je určena psychiatrům a není dosud platným diagnostickým nástrojem. Poradenským zařízením je dávána nesplnitelná podmínka, a to dohlížet na postup lékařů při posuzování zdravotního stavu dětí. Přitom od roku 2009 do roku 2013 klesl počet dětí s diagnostikou lehkého mentálního postižení o celou třetinu. Česká republika se dostává na evropský průměr takto diagnostikovaných dětí. Diagnostiku proto není nutné aktuálně měnit. Naopak je potřeba posílit personálně školská poradenská zařízení, zajistit včasnou diagnostiku dětí, sjednotit metodické vedení poraden a finanční prostředky cílit na přímou podporu dětí, a ne na zavádění nové diagnostiky.

Vypuštění obou vět z celého odstavce 5 v § 16a doporučuje Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, veřejná ochránkyně práv, Člověk v tísni, zástupci psychiatrů, Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením, Asociace poradenských psychologů, Asociace pracovníků speciálních poradenských center České republiky, Asociace speciálních pedagogů, další organizace jako LUMOS, EDUin, ASNEP, Národní rada pro zdravotně postižené zastoupená panem Krásou, ale i náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí, náměstkyně ministra pro lidská práva. Z toho je patrné, že není ani soulad mezi ministerstvy.

Proto předkládám tento pozměňovací návrh a děkuji za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Pozměňující návrh je pak potřeba načíst v podrobné rozpravě.

Eviduji zde jednu faktickou poznámku, kterou má pan poslanec Kořenek. Po něm se připraví do rozpravy pan poslanec Radim Holeček.

 

Poslanec Petr Kořenek: Já si jenom dovolím jednu poznámku. Chci trošku upravit nepřesnost. Nikde nepadla žádná informace o tom, že by se měl měnit diagnostický nástroj DSM-5. To je nástroj, který se používá v Americe, který je určen pro Ameriku. Evropská unie ani Česká republika nemůže tento nástroj užívat. Jediná informace, která v této souvislosti padla, je, že tento nástroj zohledňuje, čili ta DSM-5, i vliv prostředí. To byla jenom jakoby informace. Ale u nás platí MKN-10 a podle té se postupuje. V podstatě DSM-5 není diagnostický nástroj. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy pan poslanec Radim Holeček a po něm je přihlášená paní poslankyně Nina Nováková. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Radim Holeček: Vážený pane předsedající, vážený zbytku vlády, vážené dámy, vážení pánové, já bych se chtěl krátce pozastavit, nebo vysvětlit důvod, proč nesouhlasím s registrem pedagogických pracovníků, a to hlavně z pozice ochrany soukromí. Samozřejmě rozumím tomu, že stát, potažmo resort školství potřebuje znát data a vědět, po jaké specializaci učitelů je poptávka, znát dostupnost lidských zdrojů ve školství atd., jak zde dobře řekl pan kolega Kořenek. Ale řešit tuto otázku vytvořením registru, který bude sdružovat data o citlivých osobních údajích pedagogických pracovníků, ať už anonymizovaně, anebo pseudoanonymizovaně, považuji za neodůvodněné. Jako zásadní problém vidím kupříkladu sdružování údajů o pohlaví a věku pedagogického pracovníka, a to především z důvodu, že požadování těchto údajů je v případě ucházení se o jakékoli zaměstnání z hlediska pracovního práva jednoznačně diskriminační. Návrh také předpokládá sdružovat údaje o dosaženém vzdělání a probíhajícím vzdělávání, rozsahu a obsahu činnosti pedagogického pracovníka či trvání jeho pracovněprávního vztahu. To ale vše jsou osobní údaje.

V současné době, kdy většina nabídek a poptávek práce je uskutečňována pomocí nejrůznějších webových serverů, jsem přesvědčen, MŠMT může podobná a potřebná statistická data, nebo alespoň jejich významnou část, získat například systematickým sběrem dat z těchto inzercí a mnohem snadněji tak zjistit, o jaké aprobace pedagogických pracovníků je na trhu práce zájem. Existuje-li potenciální nebezpečí spočívající v případném úniku osobních dat pedagogických pracovníků z příslušného registru, a toto nebezpečí existuje u každého takového registru, je, myslím, zcela namístě velmi pečlivě zvažovat, zda nejsou potřebná statistická data dosažitelná způsobem, který by pedagogické pracovníky riziku úniku jejich citlivých osobních údajů nevystavoval.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji a požádám paní poslankyni Ninu Novákovou. Připraví se paní poslankyně Marta Semelová. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, dámy a pánové, dříve než si dovolím představit vám a zdůvodnit pozměňovací návrh, který jsem už vložila do systému, dovolte mi krátkou poznámku.

Jednání o novele školského zákona kromě toho, že vykazuje jisté znaky toho, že každý z nás ukazuje, z jakých východisek se na věc vzdělávání a výchovy nové generace dívá, vykazuje jednu pro mne velice nepříjemnou věc a to je všeobecná nedůvěra, a to nedůvěra vzájemně jednotlivých sociálních skupin k sobě a nedůvěra i jednotlivých profesí. Když se hovoří o individuálním vzdělávání, ukazuje se jasná nedůvěra státu vůči rodičům, jako bychom jim nedůvěřovali, že právě jim nejvíce leží na srdci, jak jejich děti v budoucnu uspějí. Je tam ještě v podtextu další nedůvěra a to je, že v rámci individuálních vzdělávání by se možná mohli spolu dostávat do intenzivních kontaktů lidé, kteří mají třeba nějaký trochu alternativní názor na život v této společnosti. Další důkaz nedůvěry. Když hovoříme o § 16, zejména 16a, a potom se naše debaty zúžily už jenom na jeden odstavec, zase je tam patrná nedůvěra. My stále předpokládáme, že někdo něco zneužije. To, co byl poslední výraz nedůvěry, to je dvou profesí, psychiatři a kliničtí psychologové pracující ve školských poradenských zařízeních. Dámy a pánové, proč je víc psychiatr než klinický psycholog či kvalifikovaný pracovník ve školském poradenském zařízení, když se nejedná o nemoc dítěte, když se jedná o to, aby se konkretizoval způsob podpůrného opatření?

A teď už mi dovolte, abych se obránila ke svému pozměňovacímu návrhu.

Týká se školských rad. Už v době, kdy se naše společnost snažila o demokratizaci svého života, to znamená na začátku devadesátých let, vznikla v rámci zákona číslo 564, kde se jednalo o státní správě a samosprávě, možnost zřídit školskou radu. Já bych si dovolila upozornit, školskou radu mohl zřídit zřizovatel, ale mohla ji také navrhnout velká část rodičů či zákonných zástupců školy nebo ji mohli navrhnout pedagogové. Čili od počátku... (Poslankyně se odmlčela a dívá se na skupinu poslanců, kteří se v sále hlasitě baví.) Od počátku byla snaha, aby vznikl nějaký prostor, nějaké prostředí, kde se mohou stýkat zřizovatel, který zastupuje občany, komunity, v nichž je škola, aby se mohli stýkat rodiče, pedagogové a zletilí žáci. To je jistě nápad a záměr velice chvályhodný. Zdůrazňuji ale, že na začátku devadesátých let zřízení školské rady bylo dobrovolné.

Když potom bylo zřízení školské rady uzákoněno v roce 2004, mnohé školy a mnozí se na to dívali tak trošku bezradně a mnozí z nás, kteří jsme tehdy ve školském systému byli, si říkali, že to je vlastně orgán jakýsi nadbytečný. On totiž - a to zůstává i v novele školského zákona - tento orgán má v podstatě veliké možnosti hovořit do chodu školy. Já si jen dovolím upozornit - školská rada schvaluje výroční zprávu o činnosti školy, schvaluje školní řád, to znamená interní předpis, na kterém by se v zásadě měli podílet ti, kteří se jím potom musí řídit, a školním řádem se tedy musí řídit vedení školy, pedagogové a žáci. Dále školská rada schvaluje pravidla pro hodnocení žáků, to znamená, může do školského systému zasahovat až tak, že třeba doporučuje řediteli školy, aby nedávali hodnocení pomocí známek, ale doporučuje třeba slovní hodnocení, atd. Čili do chodu školy může zasahovat opravdu hodně.

Školská rada se vyjadřuje k návrhům školního vzdělávacího programu, což je základní vlastně dokument každé školy a klíčový dokument. Projednává návrh rozpočtu, ano. Projednává inspekční zprávu České školní inspekce a může samozřejmě podávat podněty a návrh na vyhlášení konkursu. Čili když začneme přemýšlet o školské radě tak, že nebudeme myslet v tom, jak se chovají lidé v České republice velmi často, a to je něco jiného je na papíře a něco jiného je pak v praxi, čili to, co je de iure, by se také mělo odehrávat de facto, školská rada má opravdu veliké pravomoci a může škole pomoci. Ale musí tam být opravdu lidé, kteří jsou k tomu kompetentní.

Já jsem si dovolila ještě předtím, než jsem definitivně vložila do systému pozměňovací návrh, uspořádat kulatý stůl, na kterém byli zástupci zřizovatelů, byli tam zástupci Svazu měst a obcí, ale byli tam také zástupci asociací základních škol a byli tam i lidé z praxe, byli tam rodiče. Hovořili jsme o tom, že kdyby školská rada naplňovala tu ideu, která je vložena do zákonné normy, skutečně by mohla v mnohém být pozitivní. Musí se ale někde začít, aby to, že bude naplňovat to, co de iure může, bylo kvalifikované.

Proto si dovoluji začít tam, kde z mého pohledu je to nezbytné: Zřizovatel zřizuje školu, má tedy mít představu o tom, co by měla ta škola pro jeho komunitu, pro komunitu, kde působí, pro město, obec, kde působí, naplňovat. A o čem už víc by se mělo diskutovat, a to způsobem komunitním v rámci obce nebo města, jak by měla vypadat naše škola, kterou máme ve svém městě, protože ta škola je něco, na co by mělo být každé město či obec hrdé. A tady je přesně ten prostor, kdy v debatě vlastně s celou obcí, v níž ta škola je, by mohl zřizovatel v podstatě vygenerovat svoji představu o škole, jakou má ta škola naplňovat jeho představu. Jiná věc je, jak hodnotí školu Česká školní inspekce. Tam jsou samozřejmě kritéria zcela jasně daná a každý učitel, každý ředitel ví, co má splňovat.

Ale teď tady máme další - zřizovatel. A my už dosud máme - v současné době máme v zákoně, že zřizovatel, chce-li hodnotit práci školy, má ji hodnotit podle kritérií, která předem zveřejnil. Dámy a pánové, mnozí zřizovatelé žádná kritéria ještě nemají. Čili je to ten bod, kterým my skutečně musíme začít. A můj pozměňovací návrh spočívá v jedné jediné věci. V § 12 - já to potom načtu - v § 12 se jedná o to, že zřizovatel, když chce zřizovat školu, dává tam prostředky finanční a ta škola ho má nějak reprezentovat, tak má jasně říct, jak má podle něj ta škola vypadat, a má ta kritéria zveřejnit. Pak má smysl ta široká kompetence školské rady, která může jako jednu z věcí - kromě toho, co jsem teď jmenovala - může navrhnout, ovšem v novele zákona v periodě šestileté, může navrhnout vypsání konkursního řízení, čili v podstatě dát impuls k eventuální výměně ředitele. Ale tahle ta školská rada, aby mohla naplňovat to, co jí zákon umožňuje, by se měla předem seznámit s kritérii zřizovatele, protože školskou radu zřizuje zřizovatel. A už vůbec nemluvím o tom, že školská rada okamžikem svého zvolení - dámy a pánové, ve školské radě jsou zhusta jenom tři lidé, nebo nejčastější je, že je tam šest lidí, což je velice málo - dva za zřizovatele, dva třeba za rodiče a dva za pedagogy. Nebo jeden za zřizovatele, jeden za pedagogy, jeden za rodiče v případě základních škol. A ta školská rada vůbec není v návaznosti na žákovskou samosprávu, která na většině škol je. Je tam žákovský parlament, máme studentský parlament, máme třeba Unii rodičů, kde se přirozeně sdružují rodiče ze všech tříd té dané školy. A ta školská rada vůbec nemá povinnost nějak se ohlížet na to, co si myslí vlastně ti, které reprezentuje. Ale protože je to orgán, který zřizuje zřizovatel, minimum, které by se mělo naplnit, je, že školská rada hodnotí práci ředitele podle kritérií, která předem zveřejnil zřizovatel.

Můžeme také debatovat o tom, že školská rada by měla mít právo navrhovat vypsání konkursního řízení i mimo tu dobu šesti let a v celém průběhu celého funkčního období ředitele.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Požádám paní poslankyni Martu Semelovou o její příspěvek do rozpravy. Připraví se pan poslanec Zlatuška.

 

Poslankyně Marta Semelová: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych se chtěla vyjádřit ke dvěma problémům týkajícím se školského zákona a to jsou přípravné třídy a dále individuální vzdělávání, které by mělo být rozšířeno na druhý stupeň základních škol. Pokud jde o přípravné třídy, přihlásím se potom ke svému pozměňovacímu návrhu, který je pod číslem 1599, a nyní bych to krátce odůvodnila.

Předškolní vzdělávání má velký význam pro rozvoj dítěte ve věku, kdy se formují základy jeho osobnosti a tvoří se i základní předpoklady pro další vzdělávání. Kromě toho plní mateřská škola i funkci výchovnou a sociální. Proto rozvíjení dítěte by se pochopitelně kromě rodiny mělo odehrávat právě v mateřské škole pod vedením učitelek, které mají kvalifikaci zaměřenou na toto věkové období a jeho specifika. Kromě toho odpovídají potřebám předškolního vzdělávání i prostory a jejich zařízení včetně hygienických a pochopitelně i pomůcky a vybavení vůbec.

Pokud jde o přípravné třídy na základních školách, vnímám jejich zřizování jako nutnost řešit nedostatečnou kapacitu mateřských škol v důsledku jejich dřívějšího masivního a nesmyslného rušení. Určeny by měly být dětem se sociálním znevýhodněním, respektive s odkladem školní docházky, tak aby úspěšně zvládly následný nástup do první třídy základní školy. Ovšem v případě dostatečného počtu míst v mateřských školách by i tuto úlohu měly plnit právě ony a ne školy základní. Na druhou stranu uznávám, že je pro dítě vždy lepší, když jeho předškolní příprava proběhne v přípravné třídě základní školy, než kdyby prošlo pouhou hlídací službou v dětské skupině.

V žádném případě však nemohu souhlasit s návrhem Ministerstva školství rozšířit okruh těch, kdo mohou zřizovat přípravné třídy základních škol, o školy církevní a náboženské společnosti. Garantem za předškolní vzdělávání by měl být stát společně s kraji a obcemi. Navíc je v současné době rozšířena možnost navýšení kapacit mateřských škol vyšší finanční podporou obcí ze státního rozpočtu, národního fondu či z evropských fondů. Kromě toho demografický vývoj naznačuje, že v budoucích letech dojde ke snižování počtu dětí v mateřských školách. Rozšiřování okruhu těch, kdo mohou přípravné třídy zřizovat, tak považuji za zcela zbytečné. Proto navrhuji, aby zůstal tento paragraf v dosavadním znění, to znamená, aby pravomoc zřizovat přípravnou třídu měla obec, svazek obcí nebo kraj. Církve a náboženské společnosti navrhuji z paragrafu 47 odstavec 1 vypustit.

Tolik k mému návrhu týkajícímu se přípravných tříd na základních školách.

Nyní k tolik diskutovanému pozměňovacímu návrhu, který některé kolegyně a kolegové předkládají, to znamená rozšíření domácího, tedy individuálního vzdělávání i na druhý stupeň základní školy. K tomuto problému jsem vystupovala už v průběhu prvního čtení, kdy jsem upozornila na to, že základní škola kromě poskytování vzdělávání, což je samozřejmě základní, plní i další úkoly.

Souhrnně by se možná daly označit jako příprava pro život. Spadá sem kromě jiného sociální gramotnost, to znamená umění žít s ostatními, respektovat a tolerovat jejich různosti a odlišnosti, vycházet s lidmi různé povahy a názorů. Patří sem tolik potřebná lidská solidarita, vzájemná úcta a respekt. Výchova k tomu vzájemně si pomáhat. Součástí je i rozvíjení schopnosti týmové práce. Střídání a přijímání různých rolí v kolektivu, zdravé sebevědomí i pokora, ale také učit se společně řešit problémy, diskutovat, obhajovat vlastní názor a přijímat argumenty druhých, překonávat překážky, ale i držet při sobě a táhnout za jeden provaz a zároveň, pokud je potřeba, umět říci ne. Bez významu není ani prožívání společných zážitků na školních akcích, výletech, exkurzích, na školách v přírodě. O to všechno děti vyloučené ze školní docházky přicházejí.

Zastánci individuálního vzdělávání paradoxně na jednu stranu hlasitě horují pro integraci, resp. inkluzi žáků s různým druhem a stupněm postižení, prostě pro jejich začlenění do běžných tříd, na druhou stranu navrhují možnost a rozšíření vyčleňování žáků ze školního prostředí do domácí výuky jen pro to, že si to někteří rodiče přejí. Nemyslím si, že by to bylo v zájmu dítěte, a nemohu souhlasit s argumentem, že hodiny strávené se svými vrstevníky ve škole lze pro získávání sociální gramotnosti jednoduše nahradit účastí v zájmových aktivitách. Dítě nemůže být neustále ve skleníku. Jednou se ocitne v běžném životě a mělo by být na to připraveno.

Opomenout bychom neměli ani význam každodenní docházky do školy v souvislosti s ochranou jeho zdravého vývoje a bezpečnosti. V žádném případě nechci podezírat rodiče, kteří v současné době vzdělávají své děti doma, že jim ubližují, případně že by chtěli jejich zdravý vývoj nějak poškodit. Nelze si však zakrývat oči před tím, že jsou případy zanedbávání a týrání dětí, ale i možnost, že se mohou dostat pod vliv různých náboženských sekcí. Právě tady sehrává škola a pedagog významnou roli při včasném odhalování rizikových jevů.

Dalšími argumenty, které svědčí v neprospěch individuálního, tedy domácího vzdělávání, je prostředí, v němž je žák vzděláván. Těžko může výuka v bytě nahradit prostorové a materiální vybavení základní školy, chemické a fyzikální laboratoře, kde žáci provádějí pokusy, biologické a další odborné pracovny, jazykové posluchárny, tělocvičny, hudebny, výtvarné pracovny, ale také například interaktivní tabule.

Z výroční zprávy České školní inspekce za rok 2013/2014 vyplývá, že zajištění odpovídajících prostorových a materiálních podmínek představuje jeden ze základních předpokladů škol k uskutečňování základního vzdělávání. Z finančních prostředků získaných z různých projektů se 86 % škol navštívených Českou školní inspekcí vybavilo moderními technologiemi, stále víc vyučujících běžně využívá datovou projekci pro prezentaci a názorné zobrazení učiva, zařazují interaktivní úlohy nebo vytvářejí pro žáky webové aplikace. Dobré vybavení českých škol dokládají i zjištění z mezinárodních šetření PISA a TIMSS.

A konečně nemohu nezmínit fakt, že rozšířením individuálního vzdělávání i na druhý stupeň základní školy, k čemuž směřují některé pozměňovací návrhy, dochází k naprosté degradaci povolání učitele, o jehož kvalifikaci jsme tak bouřlivě diskutovali v rámci projednávání zákona o pedagogických pracovnících. Překvapuje mě, že právě ti poslanci a poslankyně, již prosazovali bezpodmínečně patřičnou kvalifikaci na všech školách bez výjimek, dnes se stejnou vehemencí prosazují vzdělávání žáků rodiči, kteří tyto požadavky na kvalifikaci a aprobovanost nesplňují. Návrhem tak dochází k narušení rovnosti přístupu ke vzdělání, ať už jde o možnost využívat moderní vybavení škol či o to, kdo a s jakými odbornými znalostmi žáka vyučuje. Zda rodič bez patřičného vzdělání, či kvalifikovaní, kteří pro tento předmět, nebo ten který předmět, mají svoji aprobaci. To znamená učitelé, kteří absolvovali minimálně magisterské studium na pedagogické fakultě či dalších vysokých školách připravujících učitele. A připomínám, že tím jejich studium nekončí. Průběžně po celou dobu vykonávání své pedagogické činnosti se účastní různých forem dalšího vzdělávání. Učitelé nejen že dobře znají svůj obor, resp. předmět, který vyučují, ale také didaktiku, metodiku a psychologii dítěte daného věku. Mají přípravu ze speciální pedagogiky, což je velmi důležité, protože v populaci je značný počet dyslektiků, dysgrafiků, dysortografů, dyskalkuliků a žáků s dalšími specifickými poruchami učení a chování. Mají tyto potřebné znalosti rodiče, kteří by měli své děti vzdělávat? Pedagogové zahrnují do výuky různé metody a formy práce. Skupinové vyučování, aktivizující metody, práci v týmu, což je důležitá kompetence pro život, problémové úlohy. To vše s ohledem na individuální potřeby žáků.

Zásadně tak nemohu souhlasit s tvrzením paní poslankyně Jermanové, že domácí vzdělávání má vyšší efektivitu než vzdělávání ve škole. Toto její tvrzení není opřeno o žádný relevantní výzkum ani poznatky skutečných odborníků. A pokud jde o vyjádření paní kolegyně Putnové, že školský výbor projevil v záležitosti individuálního vzdělávání značnou shodu na jeho rozšíření, musím říci, že návrh na rozšíření individuálního vzdělávání na druhém stupni základní školy prošel o jeden jediný hlas, což možná paní poslankyně neví, protože tam nebyla přítomna.

Klub KSČM s individuálním vzděláváním nesouhlasí z důvodů, které jsem tady uvedla. Ojedinělé případy, kdy žák z důvodů zdravotních, případně proto, že je dlouhodobě s rodiči v zahraničí, jsou ošetřeny už dnes a není kvůli tomu potřeba rozšiřovat individuální vzdělávání. Proto návrh na jeho rozšíření i na druhý stupeň klub KSČM nepodpoří. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Eviduji dvě faktické poznámky. První má paní poslankyně Nina Nováková a poté paní poslankyně Anna Putnová. Takže paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, promluvím velice krátce. Před chvílí jsem tady hovořila o zjevné nedůvěře. Dnes v tomto příspěvku jsme to opět slyšeli. Byla tam vyjádřena nedůvěra k církevním školám, případně soukromým školám, že by byly hodny toho, aby ovlivňovaly dítě první rok před nástupem k povinné školní docházce. A pak se ta slova ještě zesílila. Mohlo by se stát, že v těch individuálních skupinách budou se shromažďovat děti, které jsou třeba pod vlivem nějaké náboženské skupiny. Jakým právem je škola, která je církevní, nazývána tou, které nemá dát stát důvěru? Slyšeli jsme tady dokonce vyjádření, že to je rizikové. Mně to, dámy a pánové, je tady nás mnoho dříve narozených, připomnělo, že rizikové chování dětí, když budou pod vlivem nějakého náboženského přesvědčení, je totéž, jak už jsme slyšeli, náboženství je opium lidstva. Mnozí z nás to známe. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Požádám s další faktickou poznámkou paní poslankyni Putnovou a poté je do rozpravy přihlášen pan poslanec Zlatuška.

 

Poslankyně Anna Putnová: Děkuji za slovo. Já jsem se cítila fakticky vyvolaná, takže mně nezbývá, než abych reagovala na některé věty, které tady zazněly.

Především je potřeba říct, že pokud se bavíme o individuálním vzdělání, bavíme se o základní ideji, kdo je zodpovědný za vzdělání našich dětí. Já chápu celkem pozici poslanců komunistické strany, že jsou přesvědčeni, že stát je zodpovědný za vzdělávání a k tomu má mít všechny patřičné nástroje, ať už kontrolní, tak i restriktivní.

Já se s tímto názorem zásadně neshoduji a setrvávám na svém stanovisku, že jsou to rodiče a pro ně by mělo být vytvořeno prostředí, aby mohli rozhodovat o svých dětech. To je ten základní ideový střet a myslím si, že koalice, která se definuje jako středová, středolevá, někdy středopravá, by si měla být vědoma, že o toto se jedná. Tady se rozhodujeme o tom, zda budeme do budoucna považovat stát za nejvyšší autoritu ve vzdělání, anebo jestli budeme rodiče považovat za ty, kteří budou rozhodovat o svých dětech.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, a než udělím další slovo, tak pro pořádek upřesním jednu omluvu. Dnes bylo ráno načteno, že dnešní den se omlouvá pan poslanec Daniel Korte. Po rozpravě s ním je to tak, že dnes je pan poslanec Daniel Korte přítomen a omlouvá se zítra do 13 hodin z pracovních důvodů. Tak tolik pro pořádek a nyní požádám pana poslance Zlatušku o jeho příspěvek do rozpravy a poté je přihlášena paní poslankyně Anna Putnová.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, debata o novele školského zákona je poměrně dlouhá z toho důvodu, že na samotném výboru se nepodařilo dojít k uspokojivě shodnému stanovisku, ta většina tam nebyla taková, aby to bylo možné označit za konsensus. A je zde také stanovisko, doporučení výboru sociálního.

Jednoznačně se kloním k tomu, co zde už poměrně kvalifikovaně a podrobně říkala paní kolegyně poslankyně Berdychová. Uváděla konkrétní důvody pro to, proč by se měla ta problematická ustanovení z § 16a vypustit. Uvedla také celou řadu podporujících odborných i společenských uskupení.

V jednání, které na výboru tady kolem tohoto bylo, bych ten spor charakterizoval jako spor, ve kterém stojí několik skupin, několik zájmových skupin. Jedna z nich jsou psychiatři, vedle nich psychologové, tam ještě kliničtí respektive poradenští, a vedle toho speciální pedagogové. Tady v tomto věcném sporu, který měl být posuzován především dialogem a jakýmsi terminologickým zpřesňováním toho, o co se jedná, se bohužel předkladatel přiklonil jen k jedné z těch skupin a ty zbylé se rozhodl ignorovat, nebrat je v potaz, a to přesto, že v ustanovení, vlastním textu té novely, je tam odkaz na parametry, které jsou veskrze lékařské, tak jak tady zcela správně poznamenával pan poslanec Svoboda. Lékařské posuzování navzdory té obecné deklaratorní rovině v zákoně je svěřováno nelékařům se všemi sekundárními důsledky, které to má, kolize se zákony, které určují, jakým způsobem se vykonává lékařská profese a jaká je tam odpovědnost, i kolize s odpovědností za tady takové posuzování. Čili další spor, který je tam, je ten spor mezi lékaři nelékaři.

Kdybych chtěl charakterizovat to, jak v dnešní podobě navrhované ministerstvem ustanovení toho zákona tam je, tak v poloze, kdy se to týká problematiky veskrze psychiatrické, lékařské versus psychologické nebo poradenské, ministerstvo volí deklaratorní ustanovení, které říká: uděláme to odborně - ale dává to do rukou neodborníků. Bylo by to asi, jako kdybychom popisovali bezpečnost jaderné elektrárny. Do předpisu, kterým by se to řídilo, bychom dali, že se to řídí podle poznatků vědy a techniky, zejména jaderné fyziky a podobných disciplín, a provádění bychom tímtéž zákonem svěřili jako zájmovou aktivitu dětí v mateřských školkách při hraní si na pískovišti. Toto je extrémní vypodobnění, ale takto chápu ten problém, jak stojí.

Na výboru samotném na to upozorňoval pan doktor Matys, který poukazoval na to, že ustanovení, tak jak je tam dnes napsáno, jenom zastírá skutečný stav v rozsudku DM a je tam vlastně jako obejití skutečného stavu vůči těm následným soudním jednáním, která mohou v budoucnu na Českou republiku dopadnout. Považuji za důležité tady toto zmínit, protože pokud přijmeme tu myšlenku, že se s tím rozsudkem můžeme vypořádat tak, že nebudeme evolučně postupovat směrem ke zmenšování podílů těch vyčleňovaných dětí - zase paní poslankyně Berdychová už tady říkala ta konkrétní čísla, nebudu je opakovat - tak pokud se na tohle to postavíme, tak můžeme naopak zhoršit situaci České republiky vůči těm mezinárodním orgánům, které nás v minulosti kritizovaly. S tím souvisí také to, jaká opatření jsou kolem tady tohoto prakticky prováděna a čemu slouží tady tahle ta zástěrka té řekněme vědeckosti, odbornosti, která je tam tímto způsobem do zákona dávána.

Pan poslanec Kořenek zde zmínil, že je zbytečné se bavit o manuálu DSM-5, protože je to manuál, který u nás není použitelný, platí jenom pro Spojené státy, a že nikdo tady takovýto manuál nezmiňoval. No, v zákoně samotném ten manuál zmíněn není, ale byl zmíněn na kulatém stole hned v úvodním vystoupení v kulatém stole, který Ministerstvo školství organizovalo 8. prosince 2014, mimochodem kulatém stole, který byl organizován v pauze mezi dvěma jednáními školského výboru, která byla zaměřena na to, aby se projasnila stanoviska. Nicméně zápis z toho kulatého stolu jsme dostali den před zasedáním podvýboru a navíc to dostali jenom účastníci toho kulatého stolu, takže tady Ministerstvo školství bohužel promarnilo příležitost přispět k tomu, aby se dospělo k většímu konsensu. Ale toto je jedno místo, kde byl manuál DSM-5 zmíněn. Druhé místo, kde byl zmíněn, byla prezentace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k naplňování akčního plánu, která proběhla 20. března 2014. Byla to zpráva o implementaci změn v oblasti diagnostické a tam se hned na první stránce té prezentace říká: "Diagnostika jako nástroj podpory dětí z kulturně odlišného a sociokulturně znevýhodněného prostředí. Odborníci v Evropě i ve Spojených státech se shodují na tom, že role inteligenčních testů při stanovování školní úspěšnosti žáků z kulturně odlišného a sociálně znevýhodněného prostředí je na ústupu. Testy samy nedokáží zachytit další důležité ukazatele pro školní úspěšnost a socializaci těchto žáků." A třetí odrážka: "Východiskem se stane DSM-5 (The Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disordes), který umožňuje rozšíření postupů o další kvality a dovednosti žáka důležité pro jeho vzdělávání."

Takže tohle je oficiální stanovisko, které Česká republika prostřednictvím Ministerstva školství dává evropským orgánům. A není pravda, co říkal pan poslanec Kořenek, že by se o manuálu DSM-5 nemluvilo. Naopak. Pracuje se s ním a pracuje se s ním jako se základem pro další projekty.

Mimochodem je to trošku oříšek pro stenografy - je tam "testy sami nedokáží", to sami má měkké i na konci. Pravděpodobně při přepisu by tam člověk napsal tvrdé. Ale i to je úroveň, se kterou se bohužel v této oblasti pracuje.

Dále bych chtěl upozornit na to, že vážným problémem toho, proč tady vznikají takové nejasnosti a diskrepance v tom, jak má být vlastně tady tahle ta záležitost ošetřena, mohou být prostě ty projekty, které se realizují pod záminkou zlepšování testování. Paní poslankyně Berdychová to zase velice přesně charakterizovala. Nepotřebujeme další velké prostředky na projekty, potřebujeme investovat do dětí. Potřebujeme investovat do konkrétních podpůrných opatření a potřebujeme, aby Ministerstvo školství v rámci toho, co je lege artis, v rámci toho, co je i vyučováno jako standardní součást výuky všech ať už psychiatrů, nebo psychologů, pracovalo na tom, aby se sjednotily parametry. Na toto žádné další ustanovení není potřeba.

To, co může být potřeba, to je odůvodňování různých výdajů na další projekty typu projektu efektivního poradenského systému ve školství, které jsou typicky organizovány v rozsahu stovek milionů korun a prakticky neprodukují výsledky, které jsou v nich deklarovány, nebo produkují výsledky, které si potom poradenská centra musejí kupovat, a nemají prostředky na to, aby to nakupovala. Kdybych jenom vyjmenoval názvy: RAMPS, VIP, DIS, SPIV, CPIV. Tohle všechno jsou minulé projekty, které v okamžiku, kdy spočítáte sumy, které do nich šly, tak ty se blíží jedné miliardě korun, a jedná se zde převážně o to, že je to práce pro zcela konkrétní zainteresované lidi, kteří jsou placeni z těchhle projektů a které poté nacházíme jako účastníky různých vyjadřovacích řízení, která organizuje Ministerstvo školství. Nevím, jestli o tomhle Ministerstvo školství ví, nebo neví, nebo jestli je to jenom náhoda, ale je to tak.

Když byla na školském výboru kolem tohoto debata - pomohu si jenom drobnou citací paní doktorky Zapletalové z tohoto jednání: "Další projekt z tohoto RŠPP byl v roce 2008 až do léta 2011 s tím, že já jsem byla odvolána panem ministrem Dobešem k 30. dubnu 2011. Psychologové neměli včas projekt, který zastavil pan ministr Dobeš - projekt RAMPS, který, jak tady zmiňoval pan poslanec Zlatuška, byl za 250 milionů korun, tak to byl projekt, ve kterém se nekoupil ani jeden diagnostický nástroj. Jistě to lze prokázat. Projekt řídil dva roky pan doktor Mertin. A poté, protože se tam prostě ukázaly nějaké potíže, tak jsem začala ten projekt řešit já s tím, že jsme odevzdali řádně všechno, co v tom projektu bylo. Nástroje se nekoupily vůbec žádné."

Rozjede se projekt za 250 milionů korun, čtvrt miliardy. Ten projekt havaruje na tom, že ministr to ad hoc přidělí jednomu řešiteli. Zdůrazňuji, není to současný ministr, mluví se zde o ministru Dobešovi. Poté se zkonstatuje, že ten nový řešitel tady tohle není schopný dělat. Ale jede se dál, přestože výstupy fakticky z takovýchhle velkých projektů nejsou, nejsou takového druhu, aby se projevily konkrétně v péči o děti, kam ty prostředky měly být směřovány přednostně a kde jsou potřeba. Takže toto bych výrazným způsobem podtrhl v tom, co říkala paní poslankyně Berdychová.

Podtrhujeme finance směřovat do podpůrných opatření, do toho, aby měla poradenská centra skutečně možnost příslušnou poradenskou činnost vykonávat a nezastavovala se na tom, že nemají prostředky na to, aby si třeba nakupovala tady ty komerční testy. Nepotřebujeme nové projekty, pro které se tady tímto způsobem sekundárně zavádí jakési opodstatnění v okamžiku, kdy se posuzuje účelnost vynaložených nákladů.

Z dalších věcí, co zde byly zmiňovány, drobnou poznámku k registru pedagogických pracovníků. Jsem profesí informatik, takže v okamžiku, kdy vidím tak masivní distribuovanou databázi, na které nebudou mít bezprostředně zájem jednotliví ředitelé škol, ale pouze centrální ministerstvo, navíc tam jsou anonymizované údaje, nevěřím, že bude naplněna údaji, které by byly nějakým způsobem hodnověrné. Je to dobrý způsob, jak utrácet peníze, ale bylo by účelnější udělat pouze evidenci potřeb, čili evidenci nekvalifikovaných pracovníků, resp. evidenci těch specializací, které na školách chybí, nikoli zmnožovat evidenci státu o všech učitelích.

A u domácího vzdělávání - paní poslankyně Semelová tady měla dlouhý výklad - ale u domácího vzdělávání je pro mě podstatné, že odborné stanovisko bylo doporučující pro to, aby se odborné vzdělávání rozšířilo z prvního stupně na druhý. A ten druhý fakt, který je velice významný, je, že se to týká méně než jednoho promile žáků, kteří se na školách učí. Méně než jednoho promile! V těchto počtech není rozumné předpokládat, že se dá udělat nějaká vypovídající studie, která bude mít bůhví jakou vypovídající hodnotu. Jedná se zde skutečně jenom o respektování vůle rodičů zanedbatelného počtu dětí. Počtu dětí, který bude mnohem menší než přirozený výskyt nějakých vyšinutých osob, které na ně působí během celého jejich života v mnohem větší míře.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Mám zde tři faktické poznámky, tedy už čtyři. První má pan ministr, dále pan poslanec Kořenek, pan poslanec Svoboda a pan poslanec Gabal.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek Děkuji za slovo. Dovolím si reagovat, protože vystoupení pana Zlatušky bylo plné nepravd. Chtěl bych reagovat alespoň na ty z nich, které se týkají zákona, protože jak je dobrým zvykem pana poslance Zlatušky, tak ve svých vystoupeních mnohdy komentuje věci, které se vůbec netýkají zákona.

Není pravdou, a chtěl bych se proti tomu ohradit, co tady řekl pan poslanec Zlatuška, že předkladatel ignoroval jednu skupinu při diskusi. Ta diskuse tady byla tak široká, probíhala tady tak dlouho, že dokonce jsme umožnili i výboru, aby poslanci mohli být účastni této diskuse. A na ten kulatý, jím zmiňovaný kulatý stůl byli všichni poslanci pozváni, takže se mohli zúčastnit. Nemuseli čekat na zápis.

Co se týká diskuse na výboru, dovolím si ostatní poslance, kteří nebyli přítomni, informovat o tom, že v rámci § 16 se tam diskutovalo o jedné větě - podotýkám o jedné větě - tři hodiny. A že výbor nedošel ke konsensu, tak já si myslím, to je také do značné míry ovlivněno způsobem řízení tohoto výboru.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku má pan poslanec Kořenek.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Dovolím si reagovat jenom na to, co tady zaznělo ve slovech předsedy. Předně bych se chtěl ohradit proti tomu, že projekty RAMPS a VIP nebyly užitečné. Zeptejte se těch ředitelů, kteří vybudovali školská poradenská zařízení, zeptejte se těch lidí, kteří skutečně pomoc potřebovali a tu pomoc dostali z těchto projektů. A já prosím, aby půda Sněmovny nebyla zneužívána k dehonestaci lidí, kteří pro školství něco udělali a jenom o tom nemluví. Já si paní dr. Zapletalové, byť jsem ji viděl třikrát v životě, velmi vážím, protože je to člověk, který o školství něco ví a něco pro něj skutečně udělal.

Co se týká citace DSM-5, jenom řeknu. Citace z jiných zdrojů je naprosto běžná. Já myslím, že vědci používají naprosto jednoznačně poznatky, které získali v cizí literatuře, inspirují se a upozorňují, že něco takového existuje. Nijak jinak to nevnímám.

Co se týká zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, upozorňuji, že tento zákon je určen pro přesně vymezený okruh subjektů, které jsou v tomto zákoně definovány, tzn. že vylučujeme školská poradenská zařízení. Takže školská poradenská zařízení se řídí trošku jinými předpisy a bylo tady upozorněno, že mezi školským psychologem a klinickým psychologem rozdíl není. Já jsem taky upozorňoval na to, že kliničtí psychologové mají daleko širší rozsah činnosti než psychologové pedagogičtí a v podstatě vyšetření dítěte si samozřejmě žádá i delší čas.

A co se týká toho vzpomínaného výboru a nejednoznačného přijetí usnesení, tak já jenom bych chtěl pro úplnost a celkový obrázek upozornit, že z 21 členů výboru bylo 15 přítomných a pro usnesení hlasovalo 11 a 4 se zdrželi. Takže nejedná se o žádné nejednoznačné rozhodnutí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku má pan poslanec Svoboda, po něm pan poslanec Gabal a po něm pan poslanec Zlatuška. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji. Chtěl bych jenom věcně podpořit argumenty, své argumenty, které zde řekl pan kolega Zlatuška. Mám k dispozici materiál, který je rozeslán organizací AGPP, což je organizace zastupující profesní zájmy pedagogických a psychologických poraden, kde - cituji: "V této souvislosti je povinností každé pedagogicko-psychologické poradny vyhodnocovat oprávněnost vydaných odborných posudků." (S důrazem na slova vyhodnocovat oprávněnost.) A poslední věta je: "Předpokládáme, že všechny pedagogicko-psychologické poradny takto budou postupovat."

Čili pedagogicko-psychologické poradny posuzují oprávněnost odborného posudku psychiatrického bez jakéhokoli dalšího komentáře. Tady opouštíme to, že znalecký posudek lze vyvrátit jenom jiným znaleckým posudkem, resp. musí to být podání, které bude řešit pravděpodobně soud. Tady to budou řešit pedagogicko-psychologické poradny bez jakýchkoli mantinelů a bez jakékoli kvalifikace.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Přečtu dvě omluvenky, než udělím další slovo. Dnes se omlouvá od 11.15 do 19 hodin z pracovních důvodů pan ministr dopravy Dan Ťok a pan poslanec Bohuslav Chalupa upravuje svoji dnešní omluvenku - původně se omlouval od 9.30 do 12.30, zkrátil to do 10.15.

A nyní s další faktickou poznámkou pan poslanec Gabal.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Já se kolegům a kolegyním omlouvám. Nechci zdržovat, ale protože jednáme dlouho, chtěl jsem se zeptat pana kolegy Zlatušky, jestli jsem slyšel dobře, že do diagnostického výzkumu šla jedna miliarda korun při takových počtech chybně vyřazených dětí. Mohl byste mi říct, prosím vás, za jaké období to bylo a zda je to nějakým způsobem navázáno na některý z paragrafů navrhované legislativy? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Pan poslanec může hned odpovědět, protože je přihlášen s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Jsou to ty projekty, které jsem zmiňoval, čili je to v době realizace operačního programu a financí z Evropského sociálního fondu. Podrobněji by tady tohle mělo Ministerstvo školství v příslušných listech těch projektů. Tam by se také viděl překryv těch projektů, financování těch aktivit.

To, co zde říkal pan poslanec Kořenek. Věc není černobílá. Lidé dělají dobré věci i věci, na kterých mají nějaký osobní zájem. Tady z hlediska těch prostředků se mi zdá osobní zájem nepochybný, resp. i v souvislosti s tou debatou si to těžko dovedu vysvětlit jinak.

A co se týče pana ministra z hlediska nerespektování části zájmových skupin, které byly na kulatém stolu. Zde jsem pouze parafrázoval vyjádření pana náměstka Mlsny tak, jak jej řekl na školském výboru. Řekl, že na kulatém stolu se střetla stanoviska psychologů a psychiatrů a ministerstvo se rozhodlo dát na psychiatry a neslyšet psychology.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji i za dodržení času. A nyní řádně přihlášení do rozpravy. První je paní poslankyně Anna Putnová a připraví se po ní paní poslankyně Ivana Dobešová. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Anna Putnová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, připravila jsem pozměňující návrh a předtím, než se k němu přihlásím v podrobné rozpravě, ráda bych vás seznámila s jeho obsahem. Je to pozměňující návrh, který má dva body, jejichž hlavním cílem je zachovat současnou právní úpravu. Jedná se o vypuštění novelizačního bodu číslo 75 a číslo 89. Řeknu ve stručnosti, o co se jedná.

Pokud jde o novelizační bod 75, ten předpokládá, že by se rušila pravomoc navrhovat odvolání ředitelů školským radám. Mnozí z vás si pamatují, když jsme se v roce 2010 snažili pro školské rady vymoci větší pravomoci a také odpovědnost za vzdělávání dětí. Většinou se jedná o rodiče, kteří jsou na vzdělávání a na kvalitě školy přímo zainteresovaní. Považuji za krok zpět, abychom umenšovali pravomoc rodičů, abychom v situaci, kdy si přejeme, aby rodičovská veřejnost se podílela na zodpovědnosti za kvalitu školy, byla tímto způsobem obejita. Čili pléduji pro to, aby tento novelizační bod byl vypuštěn a byla ponechána stejná úprava.

Totéž se týká novelizačního bodu číslo 89. Jedná se o možnost dostat se k informacím týkajícím se výsledků maturitních zkoušek. Současná právní úprava je taková, že pokud si požádáte o výsledky maturitních zkoušek, dostanete celý balík výsledků, který anonymizuje jednotlivé studenty, nicméně máte výsledky ze školy. Právní úprava, kterou přináší novela školského zákona, se týká toho, že by tyto výsledky spadaly do zvláštního systému, který by podléhal utajení. Považuji to znovu za velmi chybný krok. Důvodová zpráva uvádí, že smyslem je chránit především data, která by byla získána vytěžováním pro účely, pro něž nebyla použita a jejichž naplnění by narušilo důvěryhodnost zpracování těchto dat. - Není naprosto zřejmé, proč by důvěryhodnost měla být narušena tím, že bude o věci informováno. Snad jen že by se vycházelo z předpokladu, že ty informace samotné jsou pochybné a že by neobstály při kritice veřejnosti. Transparentnost je jedním z principů veřejné správy, a proto navrhuji, abychom měli právo získávat svobodně informace a aby právní úprava, která toto dnes umožňuje, zůstala i nadále zachovaná.

Novela školského zákona, tak jak jsme ji měli možnost posuzovat do této chvíle, přináší několik kontroverzních ustanovení a současně přináší i návrhy, které nás vracejí o dvě generace zpátky. Administrace, kontrola, restrikce, utajování informací. Tyto dva novelizační body, které jsem zmiňovala, jsou příkladem toho, že novelou školského zákona se v některých případech vracíme do období tuhé normalizace. Nemohu tedy proto s tímto předkladem v těchto bodech souhlasit a přihlásím se v podrobné debatě k pozměňujícímu návrhu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní požádám paní poslankyni Ivanu Dobešovou o její příspěvek do rozpravy. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Dobrý den, vážený pane předsedající, dobrý den, vážený pane ministře, vážení kolegové. Já bych také ráda přispěla svým příspěvkem k diskusi nad tématem novely zákona 561, školského zákona.

Vzhledem k tomu, že jsem zpravodajem za klub ANO pro mé kolegy, tak jsem tuto novelu opravdu velmi pečlivě prostudovala a ve své zprávě, kterou jsem zpracovala pro kolegy, jsem konstatovala, že novela ve své šíři upravuje 30 témat. Bohužel veškerá diskuse na výborech, podvýborech se točila pouze kolem témat tří. Jedno z nich byl § 16, který ve stávajícím znění zákona 561 je velmi obecný a neurčující žádná pravidla pro posuzování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, a novela tohoto zákona se opravdu snaží poprvé v historii nastavit určitá pravidla. Já si toho velmi vážím. Překvapila mne reakce všech asociací, institucí zabývajících se tímto tématem a jejich urputnost soustředit se na § 16a odst. 5 a ty sporné věty, které tu dnes zazněly několikrát. Vážím si všech kolegů, kteří zde vystoupili a prostudovali si tento paragraf a přes prizma svých zkušeností zde sdělili svůj názor. Dovolte mi, abych i já sdělila svůj názor.

Nevím, kolik z vás zde přítomných či vůbec sedících v parlamentu máte doma mentálně zdravotně postižené dítě. Já už 20 let. Dnes jsem se poprvé dozvěděla, že diagnóza mentálně zdravotního postižení neexistuje. Já s ní žiji 20 let. Musím říci, že jsem si prošla několika pedagogicko-psychologickými poradnami a jejich vyšetřeními a zaplatila jsem daň za to, že jsme v roce 2000 se rozhodli veškerou odpovědnost přenést na kraje a kraje si ve svých koncepcích řídí také své pedagogicko-psychologické poradny, tudíž přístupy k vyšetření jsou různé a pokyny, jak postupovat na základě výsledků vyšetření, jsou také rozdílné. A já poprvé v této novele vnímám pokus Ministerstva školství opět dostat pod kontrolu to, aby ten člověk, který je vyšetřován v pedagogicko-psychologické poradně, byl vyšetřen se stejným výsledkem na Moravě jako v Praze. Díky tomu, že tady byla tato centralizace, jsem k takovému výsledku u mého dítěte nedospěla.

Překvapuje mě, že najednou, když je snaha říci, že mentální postižení bychom měli posuzovat také ve vztahu k sociálnímu a kulturnímu zázemí dítěte, je to vlastně kontraproduktivní. Z mého pohledu to není kontraproduktivní. Já se nestydím, aby ke mně přišel nějaký odborník, do mé domácnosti, provedl se mnou rozhovor a dospěl k závěru, jestli se dostatečně svému dítěti věnuji, nebo ne, a pokud dojde k závěru, že ne, tak očekávám, že mi doporučí, co bych dále pro jeho rozvoj měla udělat.

Myslím si, že záměr ministerstva nebyl až tak hluboce dotažen, jak je tady některými poslanci naznačováno. Je mi to nesmírně líto, protože všichni ti, co zasvěceně o tom hovoří, co mají na to názor, po skončení této sněmovny zavřou za sebou dveře a nemusí se tím problémem zabývat. Já ano, protože se svým dítětem jsem 24 hodin denně. Proto prosím vezměte v úvahu, protože jste moudří lidé, i můj názor člověka, který 20 let s tímto problémem žije. Možná že nebude pro vás dostatečně důležitý, možná že se přikloníte k názoru jiných poslanců, přesto vás prosím, vezměte ho alespoň v potaz.

To je k § 16. Myslím si, že k tomu zaznělo opravdu hodně.

Dalším tématem, které se táhlo jednáním podvýborů a výborů, bylo domácí vzdělávání. Za sebe jako ředitelka školy říkám, že domácí vzdělávání určitě své místo ve vzdělávacím systému má. Měli bychom ale vyhodnotit, zda opravdu na všech základních školách na druhém stupni jsou vytvořeny takové podmínky, aby ředitelé mohli toto domácí vzdělávání zajistit. Řekl tu už pan poslanec Kořenek, že opravdu to zkomplikuje z hlediska organizace ředitelům život. Ne malých škol, ale škol velkých, protože jistě, někteří rodiče budou žádat konzultace a to je čas, který pedagogové musí tomu dítěti věnovat mimo svoji pracovní povinnost. Vím, že Ministerstvo školství nemá ve svých prostředcích žádné speciální prostředky vyhraněné na mzdy pedagogů, kteří se tomuto tématu budou věnovat. Proto prosím pojďme zvážit, zda opravdu je nutné, aby toto domácí vzdělávání, tento pozměňovací návrh, který chce plošně zařadit domácí vzdělávání do všech škol, je opravdu nutný, jestli by nebylo lépe, pokud by domácí vzdělávání bylo zajištěno na určitém typu základních škol, řekněme tak, aby byly spádové z hlediska regionu.

Co se týká registru smluv, musím říci, že já jako ředitel to vnímám jako krok pozitivní, protože opravdu v poslední době pedagogické fakulty vzdělávají více pedagogů v oborech, které nejsou tolik potřeba na trhu práce, a méně vzdělávají v přírodních vědách, matematice, fyzice atd. a registr smluv by k tomuto jistě měl pomoci.

Jak už jsem řekla, novela zákona řeší daleko více bodů a bude vymezovat život ve školách v daleko více oblastech, než zde bylo zmíněno. Jednou z oblastí jsou závěrečné zkoušky, které budou nyní garantovány jednotným zadáváním, což považuji za velmi dobrý krok ke sjednocení výstupů tohoto typu vzdělávání.

To, co tato novela neřeší a co bych ráda řešila pozměňovacími návrhy, je kvalita odborného vzdělávání na středních odborných školách. Proto jsem připravila jeden z pozměňovacích návrhů týkající se možnosti vzniku tzv. firemních škol. Je tím myšleno to, že nepředpokládám obecně nárůst středních škol, protože těch je v této republice hodně, ale předpokládám, že ty školy, které krajské úřady chtějí necitlivě zoptimalizovat a mnohdy násilně spojit s jiným typem středních škol, jako je třeba gymnázium, obchodní akademie, a které tím samozřejmě ve své kvalitě v budoucnu utrpí, bude možné převést na firmy, které projeví o tyto odborné školy zájem, protože jejich výrobní program koresponduje právě s obsahem vzdělávání těchto odborných škol. Byla bych velice ráda, kdybyste tento pozměňovací návrh podpořili, stal se součástí vládního pozměňovacího návrhu.

Za sebe pak podávám dva pozměňovací návrhy. Jeden se týká školských rad. Opět téma, které se táhlo podvýbory a výbory.

Dovolím si teď říct za sebe jako ředitelku svůj názor na funkčnost školských rad. Takové kompetence, jaké dnes školské rady mají, a v takovém rozsahu, jak pracují, a tak, jak jsou dnes personálně nadistribuovány pro obsazení, jsou pro školy dost nefunkční. Mohou se stát samozřejmě nástrojem pro odvolání ředitele školy, ale většinou jsou to na středních školách spíše orgány, které řediteli školy příliš jeho činnost neulehčí. Proto si dovoluji podat pozměňovací návrh, aby u oborů vzdělání s praktickou přípravou, tedy ve školách, kde jsou tyto obory zařazeny, školské rady byly rozšířeny z třetinového zastoupení na zastoupení čtvrtinové. Jenom připomenu. První třetina jsou zástupce zřizovatele, zástupce pedagogického sboru, zástupce rodičů a zletilých žáků. Já bych ráda pozměňovacím návrhem pozměnila toto třetinové zastoupení na čtvrtinové a čtvrtinou by měli být zástupci právě sociálních partnerů, tedy firem, na které tyto školy jsou navázány. Věřte, že ředitelům škol toto hodně pomůže v jejich řízení a plánování budoucnosti. Jednak se dozvědí, co firmy přesně potřebují, a také firmy vstoupí do školy a samy se seznámí s tím, v jakém prostředí školy své budoucí absolventy připravují. Vnímám v poslední době rozevřené nůžky mezi tím, co odborné firmy potřebují, a tím, co odborné školy produkují. A jedním momentem té disproporce může být také to, že obě strany nemají dostatek příležitosti z hlediska formálního tyto vztahy navázat a lépe praxi se školou propojit. Dělají to, ale neformálními vztahy.

Můj druhý pozměňovací návrh se týká vyšších odborných škol. Novela zákona se v části, která se týká vyšších odborných škol, v podstatě nijakým způsobem k vyšším odborným školám nevyjadřuje. Můj pozměňovací návrh, ke kterému se v podrobné diskusi přihlásím, řeší formální záležitost délky přijímacího procesu na vyšších odborných školách. Podle současného platného zákona vyšší odborné školy mohou přijímat studenty do prvního ročníku do 30. září, ale z hlediska praxe, protože jsem ředitelkou vyšší odborné školy, vidím potřebu prodloužit tento termín přijímání žáků do prvního ročníku do 31. října. Důvod je čistě a ryze praktický. Mnoho studentů totiž má dvě přihlášky. Je přijato na vyšší odbornou školu a na vysokou školu. Během prvního měsíce studenti v podstatě zjistí, jestli chtějí v bakalářském oboru zůstat studovat, a pokud se rozhodnou, že ne, mají ještě, pokud prodloužíme termín pro přijímání do prvního ročníku, šanci dostat se na podobný obor na vyšší odborné škole. Věřím, že i tento pozměňovací návrh, protože je to spíše technická novela, podpoříte.

Na závěr bych vám všem chtěla poděkovat, protože vidím, že jste mě opravdu pečlivě sledovali. Děkuji vám za pozornost. Doufám, že dojdeme k takovému konsensu, aby si ředitelé, kteří si pak přečtou novelu zákona, v ředitelnách netrhali za vlasy. Mně se to, pánové a dámy, někdy v ředitelně stávalo, protože jsem v podstatě zjistila, že věci, které v zákoně jsou, jsou pro určitou velikost a typ školy téměř nerealizovatelné.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Mám zde jednu faktickou poznámku pana poslance Zlatušky. Potom se připraví se svým příspěvkem paní poslankyně Nohavová. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Dámy a pánové, naprosto souhlasím s tím, co tady říkala kolegyně Dobešová o potřebě sjednocení posuzování tak, aby nedocházelo k odlišnostem. Bohužel, kdyby jenom toto bylo součástí ministerského návrhu, bylo by to v pořádku.

Co se týká vlivů prostředí, které se zde opakovaně zmiňují, mám tady obsah manuálu MKF, což je manuál Světové zdravotnické organizace, který je platný i v České republice. V okamžiku, kdy se člověk do tohoto manuálu podívá na to, co je v něm upravováno, jsou tam části - jednostupňová kvalifikace, dvoustupňová kvalifikace, jsou tam podkapitoly - tělesné funkce, tělesné struktury, aktivity a participace a čtyři faktory prostředí. Faktory prostředí včetně sociálního jsou dnes součástí tohoto manuálu. Není potřeba se někam vlamovat nějakými dalšími ustanoveními. Je to obsaženo v tom, co by mělo být dnes bráno v úvahu a co také všechny oponentní posudky říkaly: řiďte se manuálem MKF, nikoliv neplatnou americkou knihou.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče, i za dodržení času. Ještě jedna faktická poznámka. Hlásí se pan poslanec Bendl. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, ještě na konto předřečnice, která chce dát pozměňovací návrhy, které by umožnily privatizování nebo odprodej soukromým firmám středních škol, chci říci, že paní poslankyně je zároveň paní ředitelkou jedné ze středních škol, kde společnost Agrofert žádala Středočeský kraj o odkup této školy, kterou kraj potřebuje. Myslím, že by bylo od ní fér, kdyby řekla, že je trochu v konfliktu zájmu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Paní poslankyně Dobešová s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Dámy a pánové, dovolte mi, abych na toto zareagovala. Je to prosím dezinformace, která prošla novinami, o tom, že firma Agrofert chtěla odkoupit Střední zemědělskou a vyšší odbornou školu v Benešově. Já jsem u jednání byla. Nechtěla ji odkoupit. Jednala s krajem o pronájmu na deset let se závazkem investic do majetku kraje. Nechtěla řešit odkup majetku kraje. Takže mi to je nesmírně líto. Je to dezinformace. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. S faktickou poznámkou opět pan poslanec Bendl. Máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji, že jste se k tomu takto přihlásila. Právě proto navrhujete pozměňovací návrhy, aby toto zákon umožnil. Vedení Středočeského kraje oficiálně na jednání krajského zastupitelstva na otázku, zda Agrofert měl zájem na tom koupit tuto střední školu, dostalo odpověď, že ano.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Paní poslankyně Dobešová s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Pak se omlouvám. Diskuse nebyla podstatná, protože ten dopis mám v ruce. Nic takového tam nezaznělo. Je mi nesmírně líto, že Středočeský kraj dezinformuje. Je mi to nesmírně líto.

Vycházela jsem z jiné zkušenosti. Na mě se obracejí zástupci různých krajů. Jeden z mých prvních úkolů byl v listopadu loňského roku, kdy jsem se stala předsedkyní podvýboru, vyřešit problémy v Pardubickém kraji, kde se opravdu řešila velmi necitlivě optimalizace jedenácti škol. Jsem ráda, že ve finále se podařilo najít řešení, že se toto nepodařilo. Vím, že v jiných krajích projevily některé firmy zájem o to, aby mohly provozovat školy, které kraje chtěly zoptimalizovat. Nebylo jim to umožněno. To byl jediný cíl. A myslím, že by nebylo fér to vztahovat jenom na jednu školu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Bendl.

 

Poslanec Petr Bendl: Naopak, paní kolegyně prostřednictvím předsedajícího. Bylo by fér, kdybyste řekla, že jste v konfliktu zájmů, že jste ředitelkou organizace, která jedná o desetiletém nájemném střední školy s významnými pozemky na Benešovsku a podobně, která reprezentuje politickou stranu, která má k Agrofertu velmi blízko. A nezlobte se, prostě je to konflikt zájmů, měla jste to tady říct.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré odpoledne. Děkuji. Zatím nebudeme pokračovat v rozpravě, ale s faktickou poznámkou - prosím, paní kolegyně, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Já bych na to také ještě ráda jednou reagovala. Nevím, o kterých pozemcích mluvíte, protože žádné pozemky Středočeský kraj v Benešově nevlastní. Vy jste je totiž ještě nestihli za 15 let převést od Pozemkového fondu. Vy jste tak liknaví, až vám je někdo vytáhne! Takže prosím, nemaťte aspoň tady tu Poslaneckou sněmovnu a buďte natolik féroví, že řeknete, že pozemky jsou Pozemkového fondu a jsou v pronájmu, je o ně dána žádost a nejsou vydány. Takže o tyto pozemky nebude moct jít.

A protože držíte moji brožuru, tak ráda bych reagovala na tu kauzu, kterou rozvíjíte na krajském úřadě ve snaze nějak školu poškodit. Prosím, je to brožura, která naprosto přesně v souladu s požadavky kraje propojuje školu s praxí. Nejenom že se tam propaguje Agrofert, ale i jiné firmy. A samozřejmě že tam hovoří i zástupci ODS, například na poslední straně za Svaz zemědělců. Je tam logo Středočeského kraje a jsou tam loga samozřejmě také jiných firem.

Děkuju vám, pane Bendle, za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Ivaně Dobešové. Pan kolega Schwarz byl přihlášen ještě před kolegou Bendlem k faktické poznámce. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Dobrý den, pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Já bych vás poprosil, kolegyni i kolegu, bavme se o školském zákoně. Já se nechci zastávat, já ten váš problém nechci řešit. Jenom vás chci požádat, když už mě bavilo poslouchat návrhy tamhle z pravicového spektra, co bychom mohli odhlasovat, tak bych prosil, nestrhávejme zase tuhle sněmovnu někam. Bavíme se o školském zákoně. Nechápu střet zájmů. Řešme školský zákon, který bude pro všechny školy - nejenom její nebo Agrofertu nebo Středočeského kraje. Prosím vás, pro všechny školy. Třeba u mě i v Mostě. Děkuju. (Tleskají poslanci ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Schwarzovi. Jenom upozorňuji, že každý poslanec, který vystupuje, pokud se cítí v konfliktu zájmů, to má před svým vystoupením ohlásit, to je zákon o jednacím řádu. Čili v tomto ohledu nemohu té diskusi nijakým způsobem zabránit.

Prosím, pan poslanec Bendl k faktické poznámce.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji. Já už budu stručný. Prostě paní kolegyně prostřednictvím předsedajícího, vlastně jste potvrdila, že o těch pozemcích víte. Občanská demokratická strana už druhé volební období nemá koalici na kraji, nevyjednávala s vámi jako s ředitelkou jím řízené organizace a Agrofertem o zájmu o odkoupení či dlouhodobém pronájmu střední školy. Nicméně tady navrhujete, aby se v zákoně, o kterém dneska mluvíme, zavedly paragrafy, které by vám usnadnily cestu k tomu, aby Agrofert tuto střední školu koupil. A to, že jste zmínila tuhle brožuru - no já ji tady mám dlouhou dobu schovanou, protože tam prezentujete především Agrofert a vůbec ne zřizovatele, který vás financuje. Ale to už je jenom vaše věc a věc hnutí ANO, kterého jste členem.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. Ještě jedna faktická poznámka paní poslankyně Dobešové. Pak se snad dostane na řádně přihlášenou kolegyni Alenu Nohavovou. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Moc děkuju, že si ji konečně pan poslanec Bendl přečetl. Obávám se, že když byl hejtmanem, tak žádnou moji brožuru nečetl. Jestli jsem dosáhla toho efektu, že se opravdu seznámil se školou, tak mě to velmi těší. Doufám, že vy ostatní si ji také přečtete. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní budeme pokračovat v řádné rozpravě. Vystoupí paní poslankyně Alena Nohavová, připraví se pan poslanec Ivan Gabal. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Nohavová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, já bych se chtěla vyjádřit k § 47 školského zákona, který jedná o zřizování přípravných tříd. Vládní návrh říká, že obec, kraj, svazek obcí, náboženské společnosti mohou zřizovat přípravné třídy v základních školách pro děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, u kterých je předpoklad, že zařazení do přípravné třídy vyrovná jejich vývoj, zejména dětí, kterým byl povolen odklad školní docházky. V pozměňovacím návrhu navrhuji nahradit slovo zejména slovem přednostně, a to z toho důvodu, že ve skutečnosti by takovéto třídy mohly být naplněny dětmi mladšími, a to i dětmi pětiletými, a děti s odkladem školní docházky by v podstatě byly opomenuty. Slovo přednostně tedy tuto nejednoznačnost napravuje. Tím není nikterak bráněno zřizovatelům - prostě přednostně budou umístěny děti s odkladem školní docházky, a bude-li místo, mohou být zařazeny do této třídy i děti bez odkladu, zejména děti s hraničními stavy, kdy sice podle odborníků by byl vhodný odklad školní docházky, ale rodiče s tím nesouhlasí. Nebo zase naopak, kdy rodiče odklad požadují, ale dle názoru odborných pedagogů není odklad nezbytný. Uvedené znění jednoznačně tedy upřednostní děti s odkladem školní docházky a to navíc navazuje i na připravovanou novelu o zřizování povinného posledního ročníku mateřské školy. V podrobné rozpravě se potom přihlásím ke svému pozměňovacímu návrhu.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Aleně Nohavové. V rozpravě vystoupí pan poslanec Ivan Gabal a připraví se pan poslanec Rostislav Vyzula. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Dobrý den, pane předsedající, dámy a pánové, vládo. Já v podrobné rozpravě přednesu svůj pozměňovací návrh. Teď se do ní hlásím. Dovolte mi jenom pár slov k jeho zdůvodnění.

Vzdělávací systém je integrující nejenom v oblasti přenosu poznatků kulturního kapitálu, rozvíjení schopností, tradic, ale také z hlediska vývoje společenských nerovností v přístupu na pracovní trh, v zaměstnanosti, v kvalitě i v životní úrovni. Jedním z nejvýznamnějších zdrojů vzdělanostních nerovností v České republice a nerovností vzdělanostních šancí je sociální původ. Vzdělání a sociální postavení rodičů významným způsobem, jak ukazují výsledky dostupných analýz, ovlivňují šance dětí. Vzdělávací systém tak přímo ovlivňuje nerovnosti v české společnosti, její soudržnost, výskyt a šance na překonání špatné sociální situace, nižšího vzdělání rodičů apod. V mezinárodních srovnáních a výzkumech např. OECD patří Česká republika dlouhodobě k zemím, kde jsou vzdělanostní výsledky a vzdělanostní dráhy dětí nadprůměrně silně ovlivněny jejich sociálním původem a jsou tak silně ovlivněny mimoškolními faktory. Pro vaši představu: dlouhodobě zhruba ze 60 a 70 srovnávaných zemí je Česká republika z hlediska síly vlivu sociálního původu na vzdělanostní dráhu dětí asi čtvrtá, pátá s nejsilnějším efektem.

Česká republika dosud čerpá informace o váze sociálního původu a nižší přidané hodnotě školy pro šance dětí zejména z mezinárodních výzkumů PISA. A protože se dlouhodobě nedaří zlepšovat výsledky žáků pramenící z jejich sociálního původu, je nutné zavést pravidelné sledování a na základě našeho vlastního podrobného šetření provádět vývoj jak vzdělanostních drah a šancí dětí právě na základě jejich ekonomického, sociálního a etnického původu. To vše je nezbytné pro efektivní zavádění a využívání školské politiky, pro její optimalizaci včetně finančních investic.

Je potřeba zdůraznit, a pro vaši představu, že u nás mají tyto nerovnosti mimořádně významný územní dopad na snižování šancí dětí z některých regionů bez ohledu na jejich individuální schopnosti. To znamená pro poslance z Moravskoslezského kraje, Ústeckého kraje, Karlovarského kraje, částečně Olomouckého kraje je to opravdu silné téma a hledání odpovědi na to, proč jsou děti v těchto regionech strukturálně zatížené znevýhodněny a mají nižší šance na dosahování vyšších stupňů vzdělání, je skutečně relevantní.

Moje osobní zkušenost je, že i v těch nejtěžších oblastech sociální dynamiky, pokud nejsou kvalitní informace, nezačne se nic řešit. Teprve v okamžiku, kdy informace jsou, je možné začít politiky optimalizovat a začít se vůbec bavit o tom, jak zmíněný problém řešit.

Z obecného hlediska se domnívám, že bychom také měli mít zájem vědět, jak se vyvíjí šance našich dětí v mezinárodním srovnání a pro jejich schopnost obstát na evropském pracovním trhu. Ukazuje se totiž, že v těch generacích, které žily v uzavřeném prostředí, neměly možnost se seznamovat s evropským vzděláním v nejrůznějších oborech, a to znamená, dnes rodiče nejsou schopni své děti podpořit znalostí tohoto prostředí, není náš školský systém schopen tuto věc doplnit a tyto kompetence jim dát. Proto máme tak malé podíly dětí, které vyjíždějí na zahraniční studijní stáže a pobyty, proto se tak těžko uplatňujeme na evropském pracovním trhu. Protože jde o standardní typ šetření zejména ve vyspělých zemích, svým pozměňovacím návrhem alokuji odpovědnost za pravidelné každoroční dostatečně detailní měření sociálních nerovností a nerovností šancí do kompetence České školní inspekce a měla by to být rutina a výsledky a informace by měly být k dispozici nejširší veřejnosti, ať už se to týká školské veřejnosti, nebo správní, regionální, místní a dalších orgánů, včetně odborné veřejnosti, pro srovnání.

Děkuji vám za pozornost a případně i za podporu tohoto návrhu. Je to opravdu důležité. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ivanu Gabalovi za jeho vystoupení. Dále v rozpravě vystoupí pan poslanec Rostislav Vyzula, připraví se pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych obrátil vaši pozornost na jednu záležitost, která se týká školského zákona, a to v části první článku jedna, novelizační bod číslo 31. Navrhuji jej bez náhrady zrušit. A vzhledem k tomu, že bych se přihlásil potom v podrobné rozpravě k tomuto návrhu, tak bych jej teď jenom krátce odůvodnil.

Novelizační bod číslo 31 v části první článek jedna novely mění § 50 školského zákona v tom smyslu, že doplňuje odst. 4 následovně. Cituji: "Pokud se cizinec, který nemá trvalý pobyt na území České republiky, neúčastní vyučování nepřetržitě po dobu nejméně 60 vyučovacích dnů a nedoloží důvody své nepřítomnosti v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem, přestává být dnem následujícím po uplynutí této doby žákem školy."

Je tady určitá diskrepance, která by mohla vést k diskriminaci cizinců. Já bych se to jenom pokusil definovat. Pojem cizince je definován v ustanovení § 20, přičemž cizinci se zde rozumějí občané Evropské unie a jejich rodinní příslušníci, jakož i občané třetích států, kteří mají stejné podmínky pro přístup ke vzdělávání definovanému v odst. 2 písm a) až d). Navrhovaný odst. 4 zavádí odlišný režim pro cizince, když na tyto se dle výše uvedených ustanovení vztahuje povinná školní docházka, měli by mít dle § 20 stejné podmínky pro přístup ke vzdělání. Jestliže však tito nemají povolený trvalý pobyt, což je ovšem odlišný institut od oprávnění pobývat dle § 36, pak v případě šedesátidenní neomluvené absence přestávají být žáky školy, což však občana České republiky potkat nemůže. Tedy jde o to, abychom nediskriminovali cizince z Evropské unie, poněvadž jsou známy výsledky jednání Evropské komise, která již tuto diskriminaci například v případě Španělského království řešila, a mohlo by to být předmětem potom zbytečného soudního jednání.

To je vše. Já vám děkuji za pozornost a pochopitelně i případnou podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Rostislavu Vyzulovi a jako poslední řádně přihlášený v obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane kolego, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych se na úvod svého vystoupení chtěl nejprve zmínit k tématu, které teď tady připomněl pan kolega Vyzula, a to jsou podmínky pro účast na vzdělávacím procesu pro cizince - ne příslušníky Evropské unie. Já si vzpomínám, jak jsem tady před mnoha lety jako tehdy krajský hejtman předkládal krajský návrh zákona, který by právě umožnil těmto dětem přístup nejenom ke vzdělání, ale i k aktivitám, které jsou nabízeny našimi školami mimo hlavní vzdělávací proces, tedy třeba školní stravování nebo účast na kroužcích a mimovzdělávacích aktivitách. Tehdy byl ten návrh jako návrh krajský smeten ze stolu, ale vidím, že nakonec tedy na to dochází a že přes vady, které pan kolega Vyzula právem vytýká, tito naši vlastně spoluobčané mají právo na vzdělání podobné jako děti naše.

Dále bych chtěl už teď v rámci svého připraveného příspěvku upozornit na několik věcí, zejména tedy § 19, který ukládá ministerstvu stanovit vyhláškou různé procesní věci pro zajištění právě naplňování tohoto zákona, konkrétně tedy písmeno h), které stanoví podmínky pro využití asistenta pedagoga. Musíme si uvědomit, jak velký význam má tento institut, protože chceme-li integrovat děti s větší nebo menší mírou postižení do hlavního proudu vzdělávacího procesu, je podle mého názoru osoba a funkce asistenta pedagoga nezbytná. Navíc na pedagogických fakultách probíhá příprava učitelů pro základní školy ve strukturovaném studiu, to znamená, studenti ukončí první, bakalářský stupeň, a na to ještě musí absolvovat stupeň magisterský, protože stát se učitelem je možné pouze pro ty, kteří absolvovali magisterský stupeň studia. Absolventi, kteří by z jakýchkoliv důvodů chtěli skončit své studium bakalářským titulem, jim jsou umožněna vlastně v tomto oboru učitelství jenom asi dvě možná uplatnění - člověk angažovaný při přípravě volnočasových aktivit dětí, případně tedy asistent pedagoga. Proto se přimlouvám za to, aby právě působnost tohoto asistenta byla v doprovodných usneseních a doprovodných dokumentech, které ministerstvo bude připravovat, velmi důkladně zvážena.

Dále bych se chtěl vyjádřit k registru pedagogických pracovníků. To, co myslím hlavně můžeme vytýkat, je, že vlastně dává k dispozici poměrně i soukromá data učitelů, již tady kritizoval můj kolega poslanec Radim Holeček. Já bych se chtěl podívat na jinou věc, kterou bych tomuto registru chtěl vytýkat, a to je to, že mnozí z nás, myslím, že i pan poslanec Kořenek se tak zmiňoval, a nakonec i určitá mediální interpretace tohoto paragrafu zaznívá v našich médiích, že by tento registr mohl pomoci k tomu, aby školy mohly lépe získávat nedostatkové aprobace učitelů do svých učitelských sborů. Mám tedy obavu, že to k tomu bohužel nepřispěje, protože některé nedostatkové aprobace, mám teď na mysli třeba a aprobace matematika - fyzika, tedy zejména učitelství fyziky je velmi úzkoprofilové, velmi malý počet absolventů středních škol se odhodlává jít na pedagogické fakulty studovat fyziku. Samozřejmě je to proto, že je to obor velmi náročný ať už z hlediska studia samotného, nebo potom i z hlediska výkonu učitelské praxe. Podobný osud stíhá matematiku. Já si tedy myslím, že počet budoucích učitelů matematiky, případně těchto aprobací, nezvýšíme tím, že budeme tvořit registr pedagogických pracovníků, jehož existence jednak tedy zatíží ředitele škol další administrativní činností a jednak samozřejmě také otevře určité osobní údaje učitelů. Proto bych se připojil k těm poslancům a poslankyním, kteří budou hlasovat pro vyřazení tohoto paragrafu, konkrétně § 28a, z předloženého návrhu.

Konečně můj poslední bod, kterému se chci věnovat, je § 32 našeho návrhu, který hovoří o zákazu činnosti a propagace politických stran a hnutí a zákazu reklamy. Samozřejmě nic proti tomu, aby na školách nebyla povolena činnost politických stran a jejich propagace, to všichni víme a souhlasíme s tím a samozřejmě také všichni tento paragraf respektujeme.

Ale pak je zde další paragraf (odstavec), který mluví o zákazu reklamy -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, já vás přeruším a požádám sněmovnu o klid.

 

Poslanec Jan Zahradník: Děkuji. O zákazu reklamy, ale také o zákazu nabízení k prodeji anebo prodeje samotného. Jednak tedy se už toto poměrně citlivé téma v názvu paragrafu neobjevuje, tam to končí tou reklamou, o zákazu prodeje se tam tedy nehovoří. Přitom je to poměrně citlivé, protože je tady zakazován prodej potravin, které jsou v rozporu s výživovými požadavky na zdravou výživu dětí, žáků a studentů. Kdo tyto požadavky bude určovat? No, v další větě se říká, že to bude určovat ministerstvo vyhláškou, nebo dvě ministerstva vyhláškou. Tedy to zase bude ministerský úředník, který ve své moudrosti bude vědět, které jsou ty výživové požadavky.

Takovéto vágní stanovení může být poměrně nebezpečné. Mám s tím svou vlastní zkušenost. Když jsem kdysi při zakládání soukromé školy jako novopečený ředitel psal školní řád, tak jsem tam tenkrát také napsal takové vágní ustanovení, že je zakázáno donášet do školy látky zdraví škodlivé. Měl jsem na mysli, kdyby možná někoho napadlo donést nějaký alkohol nebo nedejbože drogy, načež jeden chytrý student opáčil, zdali se ten zákaz také vztahuje na chleba se sádlem, který je také možno vnímat jako zdraví škodlivý, i když generace našich dědů na něm vyrostly a byla to pro ně docela kýžená potravina.

Proto si myslím, že je lepší, a myslím, že je tady určitá příprava podrobnějšího výčtu těch nápojů a potravin, které skutečně škodí, tedy řekněme nápojů například podle obsahu kofeinu, a to se dá poměrně přesně stanovit. Co třeba mléko? Mléko je považováno jistě za zdravou potravinu, ale je považováno za stejně zdravou potravinu mléko zbarvené nebo mléko oslazené, doplněné o nějakou umělou ochucovací přísadu? To prostě tady samozřejmě z toho přímo neplyne. Bude to dáno na vůli ministerských úředníků, a proto si myslím, že tento paragraf také v tom návrhu podle mého názoru není vhodně umístěn.

Já jsem žádný pozměňovací návrh nepřipravil, jenom chci vyjádřit svůj názor, který z těchto dvou důvodů k tomu návrhu příliš pozitivní není.

Děkuji mnohokrát a tím se s vámi loučím. Na shledanou.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Zahradníkovi. Nyní ještě v obecné rozpravě předseda klubu KDU-ČSL, pan poslanec Jiří Mihola. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení kolegové, již jen několik poznámek k novele školského zákona. Poněvadž jsem také místopředseda školského výboru, účastnil jsem se těch debat, tak bych tady chtěl na některé příspěvky drobně reagovat. Záměrně vystupuji až jako poslední s přednostním právem, právě proto, že jsem tady celou tuto obšírnou debatu poslouchal, abych si ještě některé věci ujasnil nebo na jiné mohl reagovat.

Myslím si, že té problematice byla věnována patřičná pozornost jak na podvýborech, tak potom na samotném školském výboru. Někteří kolegové se tady jenom zopakovali, jiní své názory, podněty a připomínky rozšířili nebo sdělili ještě něco nového.

Takže mi dovolte, abych nejdříve zdůraznil podporu KDU-ČSL individuálnímu vzdělávání neboli domácímu vzdělávání. Jsme přesvědčeni, že jednak je funkční na prvním stupni, kde je již patnáct let součástí standardního vzdělávacího systému, a také pokusné ověřování tohoto domácího vzdělávání na druhém stupni probíhá již osmým rokem a Národní ústav pro vzdělávání doporučuje legislativní ukotvení tohoto domácího vzdělávání pro druhý stupeň.

Já sám jsem se tomu docela obšírně věnoval a víte, že i v jiných záležitostech se snažíme nejenom komunikovat, ale poznávat i terén, a tak bych si i dovolil polemizovat s tezemi, které tady zazněly, jako degradace povolání učitele. To si opravdu nemyslím. Já myslím, že je to docela nelehké rozhodnutí pro domácí vzdělávání už vzhledem k tomu, jaké nároky na toho, kdo vzdělává, to klade. To si opravdu nemůže troufnout každý. A také představa, že celé toto vzdělávání se odehrává jenom v pokoji někde na jednom místě v uzavřeném prostoru, si myslím, že je lichá. To vím z konkrétních situací, kdy jednak jsou předměty, kde je záhodno, že se schází více lidí a je pro ně k dispozici odborník, protože skutečně ne všechno třeba zvládnou rodiče samotní, takže i v tomto ten systém funkční je. A pak si myslím, že právě ten individuální přístup dovoluje daleko více praktického poznávání, než umožňuje škola.

A když tady byla řeč o těch laboratořích, jakkoliv jsou velmi důležité, vzpomeňme si všichni, když v těch třídách, tehdy třeba se třiceti, čtyřiceti, dnes, dobře, jen s dvaceti žáky, tak si toho pokusu naplno užívali ti v předních řadách nebo ti, co tomu byli nejblíže, ti v druhých už tak jenom pokukovali a ti třetí už se bavili kolikrát o něčem jiném. Takže ono pak nejde říci, že musí být nutně tady v tomto nějaký hendikep to, když doma někdo někomu předvede něco, přímo tomu jedinci, a může se mu naplno takto věnovat.

Podporuji pozměňovací návrh paní docentky Putnové v tomto ohledu a myslím si, že jsme už vícekrát deklarovali, že tady vlastně je společný pohled většiny klubů, pokud vím, tak pěti klubů, což jsme opakovaně i na výborech připomínali.

Potom bych se chtěl vyjádřit také k otázce přípravných tříd. Je dobře, že se rozšiřují, ale naprosto mi není jasné, proč by se měly vyjmout z dotací nebo z podpory na provoz církevní třídy nebo církevní školství. Já kudy chodím a jezdím - a věřte, že jsem hodně v kontaktu se spoustou zařízení a se spoustou kolegů třeba z pedagogické fakulty, tak i ti upřednostňují pro svoje děti, a prosím vás, není to otázka konfese, ale když mohou, tak upřednostňují velmi často právě církevní školky, pokud jsou po ruce, nebo k dispozici, nebo základní školy, takže naprosto tento přístup nechápu. My bychom podle dosažených výsledků a podle zájmu o církevní školství měli spíše podporu pěstovat a zdůrazňovat, nikoliv je z něčeho vyjímat.

Co se týká školských rad, které, jak bylo řečeno, fungují od roku 2004, já si myslím, že svůj smysl mají, ale pakliže fungují, což se obávám, že v mnoha případech je to spíše formální záležitost a nenaplněná idea, což je škoda. Tady bych spíše požadoval, aby po těch x letech byla činnost školských rad a jejich funkčnost nějakým skutečně obšírnějším způsobem vyhodnocena. Tady bych narazil i na to - jsem pro spoluúčast rodičů na chodu a řízení školy, ale nesmí se to odehrávat tak, že jsou tito rodiče voleni naprosto formálně, nikde se nikomu ani nepředstavují.

Byl jsem sám při jedné takové situaci, kdy se prostě sbíraly hlasy úplně naslepo a jenom místní poradkyně nebo hospodářka říkala: "Jo, ta je dobrá, ta je slušná. Ten se věnuje tomu nebo onomu." Takže pokud je takové zastoupení, že vlastně rodiče vůbec nevědí, koho tam mají nebo o koho se mají opřít a kdo jejich zájmy reprezentuje, tak myslím, že je to zhola na nic. Věřím, že pokud ale by se podařilo nějakým způsobem školské rady oživit ve funkčnosti, tak naopak si myslím, že není namístě nebo není k dobru věci omezovat jejich kompetence v jakémkoliv směru, že by mohly být naopak velmi přínosné právě proto, aby škola fungovala tak, jak fungovat má.

Jinak bych také zdůraznil právo rodičů a veřejnosti na svobodný přístup k informacím. Ani tady nesouhlasím s žádnou redukcí. Myslím si, že i informace o kvalitě škol, jakkoliv můžeme polemizovat, zpochybňovat různé žebříčky, koneckonců se s tím setkáváme, i co se týká různých srovnávání výzkumů volebních a dalších, tak rozhodně bych nebránil žádným informacím tohoto typu. Myslím, že je to cesta špatným směrem.

Tato novela školského zákona - její hlavní záměr se týkal především oblasti změny přístupu ke vzdělávání žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Tady k tomu bylo řečeno už mnohé, takže už se nechci po někom opakovat nebo příliš polemizovat, protože ta polemika byla od podvýboru přes výbor a myslím, že je zřejmé, že se neshodnou ani odborníci. S řadou z nich jsem mluvil právě i na pedagogické fakultě. Nebylo to o pěti minutách, ale byly to vždycky hodinové rozhovory. Přijde mi po důkladné úvaze nejrozumnější asi podpořit pozměňovací návrh paní kolegyně Berdychové, totiž tu spornou nebo tolik diskutovanou pasáž, ten odstavec 5 paragrafu 16a, prostě vypustit. Takže já osobně podpořím tento pozměňovací návrh a doporučím to i poslancům klubu KDU-ČSL.

Na závěr mi dovolte, abych rovněž podpořil pozměňovací návrh pana kolegy Gabala, který se týká § 174 v druhém odstavci o provádění každoročního zjišťování v oblasti rovného přístupu ke vzdělávání zejména s ohledem na sociální a etnický původ dětí a žáků. Já se s tím plně ztotožňuji a myslím si, že to výrazně přispěje i k upřesnění kompetence České školní inspekce tady v těchto záležitostech.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Miholovi. Ptám se, jestli se někdo hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak. Obecnou rozpravu končím. Pokud jde o návrhy, myslím, že tam nepadl žádný, o kterém bychom mohli hlasovat po obecné rozpravě.

Než zahájíme rozpravu podrobnou, budu konstatovat omluvu pana poslance Stanislava Humla od 14.30 do konce dnešního jednacího dne.

Zahajuji podrobnou rozpravu a první je přihlášen pan poslanec Petr Kořenek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, chtěl bych se jen velmi krátce přihlásit k písemným pozměňovacím návrhům v tisku 288. Jedná se o dva návrhy, které se vztahují k usnesení školského výboru a byly vloženy do systému pod čísly 1869 a 1870, a další dva pozměňovací návrhy, které jsou zaneseny v systému pod čísly 1871 a 1872. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Kořenkovi. Nyní v podrobné rozpravě paní poslankyně Pecková. Připraví se pan kolega Fiedler. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Pecková: Dámy a pánové, já bych se přihlásila k pozměňovacímu návrhu, který je pod číslem 1811. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Karel Fiedler v podrobné rozpravě. Pan poslanec Karel Fiedler v podrobné rozpravě. Připraví se paní poslankyně Berdychová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Dobrý den. V podrobné rozpravě jen krátce - přihlašuji se ke sněmovnímu tisku 1422, což je pozměňovací návrh, který se týká tohoto školského zákona. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Berdychová, připraví se paní kolegyně Nováková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Martina Berdychová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu, který je do systému vložen pod číslem 1824.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Berdychové. Nyní paní poslankyně Nováková, připraví se paní poslankyně Semelová. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji ta slovo. Dámy a pánové, přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu, který je vložen do systému pod číslem 1757. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Marta Semelová a připraví se paní poslankyně Putnová.

Kolegyně Semelová tady není, takže jí propadá pořadí. Zařadím ji na konec. (Poslankyně vbíhá do sálu.) Už je tady. Tak paní poslankyně, máte slovo. Prosím.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Chtěla bych se přihlásit k pozměňovacímu návrhu číslo 1599, který je zanesen v elektronické podobě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Paní poslankyně Putnová nyní. Připraví se paní kolegyně Dobešová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Anna Putnová: Děkuji za slovo. Chci se přihlásit k pozměňujícímu návrhu, který nese číslo 1889. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Dobešová. Prosím.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, přihlašuji se k dvěma pozměňovacím návrhům. Jeden je uvedený v elektronickém systému pod číslem 1892, druhý pod číslem 1896.

Dále mi dovolte, abych v zastoupení paní inženýrky Jaroslavy Jermanové přihlásila také její pozměňovací návrh, který je v elektronickém systému pod číslem 1336. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Alena Nohavová, potom pan poslanec Gabal. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Nohavová: Děkuji za slovo. Přihlašuji se ke svému pozměňovacímu návrhu, který byl vložen do systému pod číslem 1827.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan poslanec Gabal nyní, poté pan poslanec Vyzula. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, vážený pane předsedající. Přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu 1882, který se týká pravidelného měření nerovnosti vzdělanostních šancí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Vyzula, připraví se pan poslanec Snopek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte mi, abych se přihlásil k pozměňovacímu návrhu k tisku 288, jedná se o sněmovní tisk (dokument) 1728.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Snopek, připraví se paní poslankyně Bohdalová.

 

Poslanec Václav Snopek: Hezké poledne, dámy a pánové. Hlásím se k pozměňujícímu návrhu, který byl zařazen do systému pod číslem 1899. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Bohdalová. Prosím.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, hlásím se ke svému pozměňovacímu návrhu k sněmovnímu tisku 288, který je v systému uveden pod číslem 1825.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji.

Poslední v podrobné rozpravě pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji. Hlásím se ke svému pozměňovacímu návrhu, který je vložen v elektronickém systému pod číslem 1848.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji.

To byl poslední písemně přihlášený poslanec, poslankyně v podrobné rozpravě. Ptám se, kdo se ještě do podrobné rozpravy hlásí. Nikoho nevidím, podrobnou rozpravu končím.

Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova. Pane ministře? Ano, máte slovo, pane ministře.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, chtěl bych vám předně poděkovat za podnětnou diskusi, která v drtivé většině byla kromě pár minut v odborné rovině. Za to bych chtěl velmi poděkovat. Také bych chtěl poděkovat za to, že velká část změn, protože jich tam napočítáte asi osmnáct nebo dvacet v té novele, tak vzhledem k tomu, že nikdo kriticky nevystupoval k většině těchto návrhů, tak to beru tak, že to je pozitivně vnímáno napříč politickým spektrem, a takto by to mělo být. Samozřejmě těch 21 nebo 22 pozměňovacích návrhů si nyní necháme stáhnout a dáme vám k tomu i odborné stanovisko naší legislativy. Takže ještě jednou děkuji za spolupráci.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi školství. A nyní paní zpravodajka, jestli se nehlásí k závěrečnému slovu po podrobné rozpravě. (Nehlásila se.) Protože v podrobné rozpravě nepadl žádný návrh, který bychom měli hlasovat, končím druhé čtení tohoto návrhu. Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce a končím bod číslo 14.

 

Pokračovat budeme bodem číslo 15. Tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.