(12.20 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Nicméně chci říct, vláda jako celek má na přípravu rozpočtu zhruba čtyři měsíce. Myslím, že první návrh, který projednávala vláda, je standardně někdy v červnu, kdy se projednávají takové ty prvotní návrhy. A červen, červenec, srpen, září, čtyři měsíce, kdy vláda a armády úředníků na jednotlivých ministerstvech připravují návrh rozpočtu. My ho dostaneme 30. září. Dneska jsme zhruba sedm týdnů poté, co jsme ho dostali. A není to jenom zhruba těch tisíc stran rozpočtu, ale když k tomu připočtete jednotlivé kapitolní sešity, protože pokud chcete hledat úsporu, tak musíte číst i kapitolní sešity, tak to jsou tisíce stran. Tím se omlouvám, pokud je v některém z našich pozměňovacích návrhů nějaká drobná chyba, případně drobná nelogičnost, protože toho času je mnohem méně, než má vláda, a samozřejmě i zázemí, například úřednický aparát, má vláda mnohem větší než opozice. Ale to platí vždycky. Když jsme byli ve vládě, tak to platilo naopak. Tak to berte spíš jako žádost, že je možné, že tam něco není úplně přesně a že možná jsem to číslo zaokrouhlil a neříkal jsem to přesně na korunu, tak je to dané také množstvím údajů a množstvím dat.
Teď bych přešel k těm dvěma konkrétním pozměňovacím návrhům. Ten první má číslo 3292, já pak oba dva odevzdám panu předsedovi rozpočtového výboru, dneska v roli zpravodaje. Týká se mnohokrát diskutovaného návrhu na zvýšení výdajů na obranu o 2 miliardy 280 milionů. Já jsem napsal programové financování kapitoly o částku 2 miliony 280 podle návrhu výboru pro obranu. Omlouvám tu drobnou chybu. Přesný název té položky je "programové financování EDS/SMVS". Těchto osm písmen tam nemám, ale jsem přesvědčen, že pan zpravodaj takový návrh připustí k hlasování, že to je drobný nedostatek, nebo není ten název psán celý, případně by to mohla být legislativně technická úprava.
Peníze jsme našli v položce Všeobecné pokladní správy, nebo navrhujeme je nalézt v této položce, ale ne obecně, ale ve čtyřech ukazatelích, kdy si myslíme, že se dá snížit ukazatel stavební spoření o částku 100 milionů, penzijní připojištění a doplňkové penzijní spoření o částku 200 milionů, výdaje kapitoly, která se nazývá ukazatel odškodnění obětem trestné činnosti, škody způsobené při výkonu veřejné moci, soudní spory z titulu ochrany osobnosti a soudní řízení o omezení vlastnického práva a ostatní náhrady o 80 milionů, a ukazatel podpora exportu, spoření o částku 1 miliarda 900 milionů korun.
Číslo 3292. Říkám ale, skutečným autorem je výbor pro obranu. Jak jsem od kolegů, kteří se tím zabývají, zjistil, tak těch 80 milionů je tam k tomu, abychom překročili částku 50 miliard. Doufám, že jakoby symbolickou částku. Když si ale řekneme 2 % HDP a zaokrouhlíme HDP na nějaké 4 miliardy 100 milionů, tak k té částce 82 miliard máme ještě dlouhou cestu. Ale věřím, že i vzhledem k současné mezinárodní bezpečnostní situaci tu cestu společně zvládneme, protože si myslím, že výdaje na obranu jsou společná věc koalice i opozice. A my to navrhujeme jako zodpovědná opozice, připojujeme se k návrhu posílit výdaje na obranu.
Druhý pozměňovací návrh má číslo 3299. Obsahuje celkem zhruba těch 30 položek. Je to v písemné podobě a já zmíním aspoň některé, kde si myslíme, že výdaje jsou rozpočtované příliš vysoko, reálně by se buď neutratily, nebo by se reálně mohly použít na něco jiného, a dáváme je k dispozici vládě. Všechny tyto položky, které navrhujeme snížit, jsou ve prospěch položky Všeobecná pokladní správa. Dávky nemocenského pojištění minus miliarda. Když se podíváte na vývoj v jednotlivých letech od roku 2012, tak si myslíme, že tam ten prostor je a že ty peníze by tam zbyly. To jsou mimochodem také ty peníze, které potom paní ministryně Marksová v polovině roku nebo na konci roku zázračně najde a řekne: "Já jsem ve svém rozpočtu našla tu čtyři, tu pět, tu šest miliard." Myslím si, že pokud máme rozpočtovat, tak to radši nechme ve vládní rozpočtové rezervě.
Znovu připomínám složitou mezinárodní situaci, migrační vlnu. Nevíme, k čemu vláda bude potřebovat rychlé peníze. A sami víme, my, členové rozpočtového výboru, že schválení rozpočtového opatření některého ministerstva je poměrně byrokratický a zdlouhavý proces, a pokud by se jednalo o vyšší částku, tak to dokonce musí přijít až na plénum Poslanecké sněmovny.
Další položkou, a mluvil o ní pan předseda Fiala, jsou dávky v hmotné nouzi, kdy roste (?) nezaměstnanost, rostou platy především ve veřejné sféře, ale i v privátní sféře, a vláda navyšuje dávky v hmotné nouzi. A ono to zní hezky, ale když si uvědomíme, že v rámci této položky je také doplatek na bydlení - a o tom si myslím, že mnozí, neříkám všichni, ale mnozí z nás se domnívají, a oprávněně, že dochází ke zneužívání doplatku na bydlení, tak ty peníze nejsou dobře a účelně vynaloženy. My navrhujeme zase tuto položku snížit o 1 miliardu. Ale v zásadě, kdyby to prošlo, tak hledat ji můžete v tom doplatku, ne v té samotné dávce pomoci v hmotné nouzi. A stačilo by, kdyby Ministerstvo vnitra a Ministerstvo práce a sociálních věcí postupovalo v souladu se zákonem, který jsme tady společně schválili takřka sto procenty hlasů, a nechali závazné stanovisko obcím, které vědí nejlépe, zda ten, kdo přijímá doplatek na bydlení, ho zneužívá, nebo ne. Ale MPSV se opřelo o výklad Ministerstva vnitra, že prostě obce to mají dělat, ale je to v zásadě jedno, k tomu stanovisku se nepřihlíží. A pak se nešetří. To je naprosto logické.
Další položka, která souvisí s dobrou situací na trhu práce a souvisí také s předpokládaným ekonomickým růstem, je snížení podpory v nezaměstnanosti o půl miliardy. Věřím, že mnozí z vás mluví se zaměstnavateli ve svých regionech. My se pomalu blížíme do stavu, který si pamatujeme naposledy z roku 2008, že i v regionech s poměrně vysokou nezaměstnaností, jako je Moravskoslezský region, který já tady zastupuji, mají problém zaměstnavatelé sehnat pracovní sílu, přestože tam je nadprůměrná nezaměstnanost k republikovému průměru. Takže je tady cesta, ti lidé mohou jít do práce a můžeme snížit položku podpory v nezaměstnanosti.
Oblíbená položka takřka všech, neříkám všech, ministrů práce a sociálních věcí. Oblíbená položka našich levicových kolegů, která se jmenuje aktivní politika zaměstnanosti. Měkké peníze, měkké projekty, školení tam a zpátky, žádné měřitelné výsledky - navržená částka 10 miliard na příští rok. Deset miliard! A jestli někdo říká "no protože je budeme čerpat z Evropské unie", tak je nečerpejme. Měli bychom vyhodnotit reálně za posledních šest let, můžeme zhodnotit tři vlády, jakým způsobem byly čerpány prostředky aktivní politiky zaměstnanosti, kolik a jaké jsou výsledky. Jestli jsou vůbec nějaké měřitelné výsledky. Samozřejmě organizace, které ty peníze čerpají, velmi rády dělají školení, to všichni znáte. Školení, hlavně tam musí být prezenční listina, vlaječka Evropské unie, fotka, a už se fakturuje nájem, občerstvení, odměna lektorovi. Každý říká, jak ty dlouhodobě nezaměstnané po jednom, dvou, třech školeních zaměstná. Není to reálné, není to realistické, nic se neděje. Zase tam navrhujeme 10 miliard. To není aktivní politika zaměstnanosti, to jsou aktivně vyhazované peníze. O tom jsem dlouhodobě přesvědčen. Ale říkám, je to položka, kterou mají ministři práce a sociálních věcí takřka všichni velmi rádi. Tady navrhujeme ušetřit nebo převést do vládní rozpočtové rezervy 2 miliardy korun.
Když jsme kritizovali vysoké mzdové výdaje, tak v několika kapitolách - nebudu to citovat, protože je to v písemné podobě - navrhujeme snížit mzdové výdaje, protože si myslíme, že v některých kapitolách je navržené zvýšení neoprávněné. Chci ale rovnou říct, že pokud mluvím o úsporách v provozních výdajích, v režijních výdajích, mzdových výdajích, tak jsou resorty - a znovu zmíním Ministerstvo obrany -, kde nenavrhujeme odebrat vůbec nic. Takže není to tak, že bychom brali úplně všem. Myslíme si, že některé návrhy i na zvýšení počtu zaměstnanců jsou správné.
Ale největší problém je, že se zvyšuje celkový objem mzdových prostředků a souvisejících výdajů. Ta cesta by měla být jiná. Jestli chceme zvýšit atraktivitu veřejné služby, tak musíme zvýšit platy. A platy můžeme zvýšit jedině, aby to dlouhodobě fungovalo, že zvýšíme efektivitu, snížíme počet zaměstnanců a těm lépe zaplatíme. To si myslím, že je správný princip. My jsme se o něj pokoušeli. Jak úspěšně, můžete se podívat do těch trendových tabulek a grafů, kolik bylo zaměstnanců, jaký byl průměrný plat apod., a myslíme si, že to je cesta. Ne to, co mají tak rádi opět kolegové z levice a kolegové z odborů. I když v odborech jsem nikdy nebyl, tak to nejsou kolegové. V levici jsem také nebyl, tak to také nejsou kolegové. Tak levicoví politici a odboráři nejraději přidávají všem stejně. (Poznámka z lavic.) Kolegové z Poslanecké sněmovny, to souhlasím, to jsou skutečně kolegové a kolegyně. ***