(19.20 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Rozumím tomu, že už to nešlo v minulém volebním období, že ten problém začal někdy jindy, ale jsme v novém programovacím období a můj první dotaz zní: Máme to vyřešeno, nebo zase každý zadavatel bude trpět nebo se obávat toho, že přijdou dvě kontroly, z nichž každá má jinou autoritu? Jedna podle českého práva a řekne všechno v pořádku a jiná řekne: sice nějaký ÚOHS to rozhodl, ale my vám uděláme korekci, budete vracet peníze, titulky. Velmi často se to používá i v komunální politice - ten náš starosta chyboval podle auditní jednotky, co za tím je? Město bude trpět. Přitom starosta má papír českého orgánu státní správy, který dokonce podléhá, myslím, i novému zákonu o státní službě, který jsme také museli přijmout, abychom mohli čerpat peníze. Také to byla ex ante podmínka toho, abychom mohli vůbec čerpat. A jednou bychom už měli říct dost. Těch 40,5 mld., které máme platbu do evropského rozpočtu, máme v rozpočtu. Jaké k tomu máme podmínky? Nic! Dostaneme cifru, my ji tady schválíme, protože nic jiného nemůžeme udělat, a pošleme, a pak zpátky ty peníze dostáváme za velmi těžkých podmínek. Byrokraticky náročné. Ale to je problém, který bychom měli řešit společně. Tak buď když je to veřejná zakázka a jsou tam evropské peníze, ať vůbec nemá pravomoc ÚOHS to šetřit, ať je tam jeden, ale ať tam nejsou dva a ještě k tomu jsou tam různé výsledky. To je to nejhorší, ta nejistota. A pak je jedno, jaký ten zákon je, jestli je lepší, nebo horší, když nejistota existuje.
Jednou z ex ante - já raději říkám podmínek než kondicionalit, je to takové složité slovo, byla příprava nebo schvalování zákona o EIA. Už o tom tady opakovaně mluvíme, kolegové se tím zabývají na hospodářském výboru, mluvili jsme o tom u státního rozpočtu. Také jsme slyšeli, že když to neschválíme, nebudeme moci čerpat. Podle mě to také nemá žádný právní základ, když nám to naschvál komplikují, aby co nejvíc peněz v tom Bruselu zůstalo. Já si fakt myslím, že to je úmysl. A situace dneska vypadá tak, že jsme přesně tam, kde jsme být nechtěli. My jsme schválili zákon a díky tomu zákonu nemůžeme - my sice můžeme čerpat, ale fyzicky nemůžeme, protože musíme plnit nové povinnosti a to, co jsme měli nachystáno, už neplatí. Nebude to s tímto zákonem hodně podobné? Já nevím. Nevíme, jak skončí legislativní proces. Já očekávám desítky pozměňovacích návrhů tady i v Senátu.
Pro mě není rozhodující doba. Když to stihneme k 1. dubnu, je to dobré, když to nestihneme a bude kvalitnější zákon, nic se neděje z mého pohledu. Já myslím, že i Brusel bude mít jiné starosti než u všech transpozic kontrolovat termíny, jak jednotlivé země plní implementaci a transpozici.
Důležitá otázka, která se diskutuje oprávněně, je zvýšení objemu nebo ceny - 20 %, 30 %, 50 %. Tady jsme zase vymysleli podle mě českou specialitu, a nebylo to za této vlády, tím pádem za to nemůže paní ministryně, že se sčítají jenom vícepráce. Takže vysoutěžíte za milion, díky změnám v rozpočtu je výsledná cena 900 tis., vy jste 100 tis. ušetřili, ale protože ty změny byly například za 400 tisíc - koupili jste levnější dlaždičky nebo levnější cihly nebo levnější cokoliv a porušili jste zákon a jste v bezvýchodné situaci jako zadavatel. Tak já rozumím tomu procentu k vysoutěžené ceně. To má logiku. Pak se bavme o tom procentu. A 50 % je prostě mnoho k vysoutěžené ceně, protože pak ten projekt byl opravdu mizerně připravený. A týká se to rekonstrukcí, tam je největší problém v okamžiku nějakých rekonstrukcí, že vznikají nečekané práce, něco se odkryje, všichni to známe. Ale když bude pokračovat to, že to budou vlastně jenom ty tzv. vícepráce, přitom to může být jenom náhrada materiálu, koupím levnější počítač, než bylo v projektu, a tak dále, tak je to nelogické, a pak těch 20 % prostě nestačí, která by stačila. A to zase máme sami v rukou. To mě nikdo nepřesvědčí, že tenhle výmysl, že méněpráce se nepočítají proti vícepracím, že jsme si vymysleli sami. Pokud ne, tak bych chtěl vědět, ve které směrnici EU to je, a pokud to je, tak bych požádal českou vládu, aby se snažila ji změnit, protože to nemá žádnou logiku. Takhle žádný soukromý investor nepostupuje, protože opravdu tím naopak stavbu mohu zdražit, protože řeknu - do toho nejdu. Vždyť to známe. Když jsme dělali my první evropský projekt, tak jsme tam dali něco levnějšího, a hned z toho byly neuznatelné výdaje. Šup, podíl evropských peněz dolů, podíl městských peněz nahoru! Přitom ta stavba jako celek byla levnější, než byla vysoutěžená cena. Přesto jsme byli tzv. trestáni za porušení pravidel čerpání evropských peněz. Naprosto nelogická věc. A měli bychom to odstranit, měli bychom se poučit z minulého programovacího období, protože my de facto teprve začneme čerpat. Příští rok bude vlastně první rok, tak jak byl poprvé, jak jsem říkal, rok 2009 byl reálně první rok čerpání v tom předchozím programovacím období. To je podle mě důležitější než konkrétní návrh zákona.
Co je důležité, jsou reference. Pro mě je důležité, aby reference byly hodnoticí kritérium. Přece, a mluvil o tom pan starosta, pan kolega poslanec Farský, přece známe případ, kdy nám dodavatelé opakovaně podstřelují ceny, vyhrávají veřejné zakázky a pak nejsou ochotni provádět záruční opravy, protože řeknou: to není záruční oprava. A vám nezbývá nic jiného než to provést na vlastní náklady, případně se s tou firmou pak soudit o to, aby peníze, které jste vynaložili na opravu, uhradila, ale mezitím vám ta firma udělá úplně to samé a vy jste nuceni tu zakázku udělat znova. A to je špatně. Rozuměl bych tomu, kdyby váha kritéria reference byla omezena shora, aby nemohla převažovat. Třeba 80 % reference, 20 % cena. To podle mě není dobré, protože tam opravdu vzniká prostor pro spekulaci a pro subjektivní hodnocení. Ale reference jsou subjektivní hodnocení. A zase, soukromý investor když chce něco postavit od garáže přes rodinný dům přes něco jiného, tak se neptá jenom na nabídkovou cenu, ale zeptá se, co jste už postavili, zajede se tam podívat, zeptá se, zda firma dodržela cenu, zda dodržela termín, zda po těch letech byly nějaké záruční vady, nebo ne, a i podle toho vybírá.
Je pravda, že tady existuje mýtus, že se musí v dnešní době soutěžit na cenu. Nemusí. Ale zejména úředníci mají oprávněnou obavu, protože se kriminalizuje rozhodování o veřejných zakázkách. Přispívají k tomu i politici na všech úrovních. Místo toho, aby používali politické nástroje souboje a říkali třeba oni to neudělali dobře, my bychom to udělali lépe, my bychom to lépe vedli, město, kraj nebo stát, tak se podávají trestní oznámení s tím, že tam je to nějaké podezřelé, tam byla cena navíc, tam byl dodatek. Zatěžuje to policii a pak to vede k tomu alibismu - nejjednodušší je to soutěžit na cenu, protože nikdo nemůže být obviňován z toho, že někoho případně preferoval. Ale cena bez kvality nemá žádný význam. Myslím, že to znají - možná ne na základní škole, ale určitě na střední škole - poměr cena/výkon je přece standardní věc a posuzuje to každý z nás v soukromém životě, když kupuje předměty denní spotřeby, nejen když dělají velké investice. Když to neděláme u velkých investic, tak důsledky nás doženou za několik let. Někdo vám dá deset roků záruku, ale my se pak musíme ptát po deseti letech, jestli to vydrželo, a pokud ne, jestli skutečně byly provedeny záruční opravy na účet dodavatelské firmy nebo na účet zadavatele.
Takže můj další dotaz je - a já nepotřebuji ani odpověď dneska, já potřebuji, aby ta odpověď zazněla do té doby, než zákon finálně schválíme - jak se budou posuzovat vícepráce, méněpráce a co reference, protože to, že vám dodá někdo - takové to oblíbené "dokažte, že jste v posledních pěti letech udělali tři zakázky v podobném předmětu podnikání v objemu nad 30 milionů" vám neříká nic o tom, jak zakázka proběhla a zda zadavatel byl, nebo nebyl seriózní a zda plnil své povinnosti.
Možná při mém prvním vystoupení k tomuto návrhu zákona paní ministryně říkala, že odstranili buď na vládě, nebo po jednání vlády 60 připomínek. Já se chci zeptat jak. Teď nemyslím konkrétně. Vy jste je akceptovali, anebo tak, jak se to děje velmi často v rámci připomínkového řízení - neakceptováno, neakceptováno, protože i to je vypořádání. Takže jestli jste je akceptovali, nebo jste to z úrovně politické, to znamená ministrů, udělali tak, že ministři námitky stáhli a dali za pravdu paní ministryni, že je přesvědčila na vládě, že jejich úřady nemají pravdu. Protože také je pravda, že velmi často právní oddělení jednotlivých ministerstev se zkoušejí, kdo z nich to napíše lépe a kdo to pečlivěji přečte a kdo tam najde chybějící středník nebo čárku. Taková neformální soutěž mezi právními útvary evidentně probíhala a domnívám se, že probíhá i v této době, protože je to důležité. A právě ta zkušenost z minulého projednávání, kdy naštěstí se opravdu změnila atmosféra - kdo tady byl v roce 2011 a dal i racionální návrh, tak byl okamžitě veřejně označen za korupčníka. ***