(19.40 hodin)
(pokračuje Heger)
Ale jak se doba vyvíjela, tak se to horšilo. My jsme zcela určitě zůstali, a ta nemocnice, kde jsem byl, dodnes zůstala na úrovni, že výběrová řízení dělá dobře. A to, co tady říkal pan kolega Luzar, že se prostě nakupovalo o třetinu víc a že se ukázalo potom, že to může být podstatně míň a že jaksi je tam stoprocentní polštář, to není tak úplně pravidlem. Řada nemocnic si vedla docela rozumně. Já můžu konkrétně říct, že přestože okolní subjekty nakupovaly někdy o třetinu víc stavební zakázky, tak nám se skoro vždycky podařilo jít pod tu hranici, kterou stanovil rozpočet a nějaké katalogové ceny. Takže ono to jde. A proč to jde, už tady říkali moji předřečníci. A proč to nejde, také říkali.
Nevýhodou trošku nebo zmatením téhle té diskuse je, že my hovoříme o korupčním prostředí a o řešení všech těch problémů, které nad námi celá ta léta visí, tak dneska hovoříme jenom z pohledu toho zákona. A už to tady zaznělo, prostě demonstruje to to, že tady není část vlády. Já jsem rád, že je tady pan ministr spravedlnosti, protože ono to prostředí také souvisí s tím, jak tady funguje justice a zákony a prostě všechny normy, které musíme dodržovat. Ale je to problém, nad kterým by měl bdít premiér a celá vláda a přinejmenším ministr financí. A ti tady nejsou a my tady máme tedy jenom ten zákon, který můžeme kritizovat, a není to tak trošku úplně fér, protože bychom měli právě dneska vést hlavní debatu o tom prostředí.
To, co bylo zajímavé, těch mých patnáct let zkušeností s tím zákonem, bylo, že se to postupně horšilo. Nehoršilo se to tím, že by se nějak ten zákon kazil. Ono principiálně to funguje opravdu tak, že když se nějaká norma vytvoří, tak nastane taková vlna problémů a pak si postupně sedá, všichni se tomu přizpůsobí. Ale horšilo se to tím prostředím, kde se postupně horšilo něco, co se vnímá jako právní stát a co já bych laicky trošku nazval srozumitelnost zákona, vymahatelnost zákona a dodržování zákona. A horšilo se to i tím, co tady zmínil myslím pan kolega Bendl, že se podnikatelské prostředí velmi přiostřilo a začaly se používat metody, které některé vady našich zákonů začaly brutálně zneužívat.
Proč to říkám? Já jenom stručně zrekapituluji, jak já si představuji ten systém, jak by měl asi fungovat systém racionálního nákupu a jakéhosi protikorupčního mementa. Tak v první řadě je tady ten zákon, to je to hlavní, o čem mluvíme. Ale pak je tady něco, co lze nazvat obecně kulturou prostředí, která sestává z celé řady elementů, o kterých už tady byla řeč. A v tom je ten problém. Tak kde se bere korupce, nikdo pořádně neví. Nikdo nezná jednoduchý recept, jak s ní bojovat, ale je to ten hlavní problém, před kterým dneska stojíme a který diskutujeme.
Ale jsou i další. Zazněly tady skoro všechny. Je to problém dotací. Dotace prostě v podstatě deformují systém a způsobují to, proč je komerční sféra asi v některých případech opravdu efektivnější než ta veřejná sféra. Komerční sféra je většinou mnohem méně závislá na dotacích a dotace s sebou nesou termíny, které samozřejmě kdo staví, musí dodržovat, a nechce zdržovat období, kdy něco zainvestoval, půjčil si na to a ono mu to nefunguje. Ale to memento, že musíte utratit nějakou částku na konci roku nebo se strašně snažit po státním rozpočtu, aby vám to přesunul do druhého roku, to je prostě drama v každé hospodářské organizaci, a jak se ukázalo u těch evropských projektů, je to ještě daleko o jeden řád horší. Tak ty dotace jsou jeden problém. (V sále je hlučno.)
Obecně, a to patří opravdu do kultury těžko uchopitelné, těžko ovlivnitelné, je profesionalita. To s tím projektováním, jak tady říkal kolega Farský, úzce souvisí. Když máte dobrý projekt, dobře ho připravíte, máte v té instituci specialisty, kteří se vyznají v zákoně o výběrových řízeních a dovedou ho aplikovat, mají dlouhé zkušenosti, tak to jde. Ale já jsem pozoroval subjekty, které byly desetkrát menší než my, a ty s tím měly problémy. Často řešily složitost věci tím, že prostě si najaly firmu, která za ně výběrové řízení udělala, a celá řada z nich na to dopadla, protože zrovna tak jako si můžete najmout špatného právníka levného, tak si můžete najmout špatnou firmu a je z toho malér a prostě věci, které potom lidi doženou k vracení dotací nebo k nějakému souzení. (Intenzita hluku v sále se zvyšuje.)
Ale to úplně nejdůležitější v té sféře kultury, co považuji za opravdu příčinu toho zhoršování, je čitelnost a jednoznačnost zákonů a jejich vymahatelnost. Vy jste ten zákon dávali dohromady, jak jsem se ještě přesvědčoval tady v kuloárech, dávali dohromady s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. To je naprosto klíčový orgán. Měl jsem tu čest to pozorovat v Německu, kde takový úřad mají, a tam říkají: ano, bez toho nefunguje čistá -
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám, pane poslanče, ale chtěl jsem připomenout, že jako řídící schůze jsem tady také naprosto klíčový orgán, a jako takový vás žádám o klid. Děkuji. (Smích v sále.)
Poslanec Leoš Heger: Děkuji klíčovému orgánu. Já už budu brzy končit.
Jednoznačnost posuzování sporů je naprosto klíčovou záležitostí k tomu, aby právo bylo konzumovatelné, čitelné a jednoznačně interpretovatelné a potom také vymahatelné. Tam si myslím, že ten náš úřad nevykonává dobrou práci - a teď mluvím z hlediska empirických zkušeností. Není to kritika toho úřadu. Já opravdu nevím, jestli je to těmi zákony, nebo jestli je to tím, že ten úřad má málo lidí, že nemá dostatek odborníků, ale v žádném případě prostě není oporou systému, který by problémy okolo veřejných zakázek pomáhal účinně řešit. A je to příčinou i toho, že odvolání a zneužití té nejistoty, jak a kdy to na Úřadu pro hospodářskou soutěž dopadne, je příčinou toho, proč se prostředí ve veřejných soutěžích tak zhoršilo a proč se tolik lidí velmi cíleně a účelově odvolává. (Atmosféra v sále se nezklidnila, hluk přetrvává.)
Takže já bohužel tedy nemám úplně jasnou představu, co by se v tom zákoně mělo změnit, ale mám zcela jasnou představu o tom, jak by se tahle ta diskuse měla vyvíjet. A tam, kde budou věci, které -
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano, pane poslanče, já mám také představu, jak by se tato diskuse měla vyvíjet, a prosím, aby se vyvíjela v klidu v Poslanecké sněmovně. Nechci jmenovat známé hříšníky, kteří se pořád baví.
Poslanec Leoš Heger: Tak já se omlouvám, že jsem nezaujal tak jako jiní, lepší rétoři, ale já už se opravdu chýlím k závěru.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ne, pane poslanče, určitě jste zaujal. Je to problém... (Nesrozumitelné, hovoří oba řečníci současně.) Prosím, pokračujte. ***