(11.50 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Teď bych se chtěl ještě vrátit k jedné věci. Asi zhruba před rokem, když jsme tuto zprávu projednávali za rok 2013, tak jsem navrhl a upozornil na to, zdali by nebylo možné pokračovat nebo vrátit se k tradici vydávání zpráv o životním prostředí za jednotlivé kraje. To se nakonec podařilo. Do novely zákona č. 123/1998 Sb., která byla v loňském roce schválena, byla právě ministerstvu povinnost tyto zprávy vydávat stanovena. A tedy ministerstvo zase poprvé od roku 2010 vydalo zprávy o životním prostředí v jednotlivých krajích. Tady musím, i když jsem tady panem ministrem brán jako významný kritik jeho ministerstva a jeho osobně jako předkladatele návrhu, tady musím ministerstvo pochválit, poděkovat mu za to, za tuto aktivitu. Zprávy o životním prostředí v jednotlivých krajích jsou nové, přinášejí novou strukturu. Nejsou to pouze a jenom vytržená data ze zprávy o životním prostředí ČR, jsou zde mezikrajová srovnání ať už z hlediska ekonomického dopadu, nebo i z hlediska samotných údajů a dat týkajících se životního prostředí. Takže tady bych si dovolil vyslovit ministerstvu a panu ministrovi uznání a poděkování.
Čili my budeme hlasovat kladně v případě vzetí na vědomí a za zprávy o životním prostředí v krajích ministerstvu děkuji. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Zahradníkovi. To byl jediný písemně přihlášený. Nyní vidím pana poslance Leoše Hegera přihlášeného do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, členové vlády, já bych si dovolil několik málo poznámek k té zprávě, které mají spíš než politický takový technický charakter. Nebudu nijak tu zprávu negovat nebo kritizovat, spíš jenom upozorním na některé problémy, které budou trvat asi věčně, bilancování toho, co je prospěšné pro život lidský a ekonomický a co je prospěšné pro životní prostředí.
Jak všichni víte z lehké mediální hysterie, i když celkem podložené, máme nové nebezpečné agens na světě, virus zika, který šíří komáři. Komár, který ho šíří, se tady v Evropě kromě nějakých extrémně vzácných výjimek nevyskytuje, ale velmi intenzivně se zkoumá, jestli jeden druh, který se vyskytuje v jižnějších partiích i u nás, náhodou není přenašečem, což je takový hezký příklad právě té obtížně balancovatelné situace. A spojeno s tím, jak se mění klima a jak se velká pozornost přenesla z oblasti ochrany před povodněmi na oblast ochrany před případným blížícím se suchem, tak se velmi často ozývá zase zpětně to, jak je potřeba, aby příroda absorbovala vodu, zadržovala ji v krajině, a jak je potřeba, aby tady byly menší oblasti, které tu vodu budou držet. Což já si vždycky představuji jako močály na jižní Moravě a v jižních Čechách, které bývaly dříve. A ono to s tím trošku souvisí, protože ty močály v dřívějších dobách, pár století zpátky, vedly k tomu, že se v těch jižních partiích ČR občas vyskytovala malárie, která tady už u nás naštěstí není, a jenom případy, které jsou známé, se objevují spíše u lidí, kteří přijíždějí ze zahraničí. Takže to riziko, kdyby té vody tady bylo zase příliš moc a v nevhodné koncentraci takové nebo v nevhodném výskytu takovém, který podporuje výskyt komárů, by určitým způsobem jisté riziko mohlo být.
S tím souvisí docela zajímavý vývoj, který nepatří ani tak do naší republiky jako do celosvětového pohledu, který se při takových příležitostech čas od času vyskytne, a to jsou debaty okolo toho, jestli lidstvu prospělo DDT, nebo mu uškodilo. To se už před třiceti čtyřiceti lety, když DDT bylo označeno za prostředek, který je nebezpečný pro přírodu a životní cykly, tak se dalo do klatby a od té doby se jednou za pár let objeví úvaha, co vlastně je lepší zejména pro rozvojové země, to se nás tak netýká, jestli použití toho DDT se všemi riziky, která možná má a která jsou někdy lehce zpochybňovaná, anebo to riziko malárie. Tak v případě viru zika se ty debaty objevily opět.
Já nejsem samozřejmě žádný velký odpůrce aktivistů, kteří bojují za životní prostředí. Je potřeba, aby to bylo vybalancované s jinými proudy ve společnosti. Takže takové příhody, jako že někde se objeví vlk a je chráněný a roztrhá nějaké ovce, tak to je asi tolerovatelné. Jistě by nebylo tolerovatelné, kdyby tady běhali vlci po každém lese a nikdo by nemohl bezpečně vyrazit do přírody. Tak to jsou extrémy. Ale ti komáři přece jenom určité riziko jsou a chtěl jsem na to upozornit. Jinak proti té zprávě tedy nevystupuji, aby to bylo zcela jasné. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Bendl.
Poslanec Petr Bendl: Kdyby to šlo, pane předsedající, neboť není nikdo přihlášen, tak s řádnou.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Může být.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji. Ale budu se snažit vejít do těch dvou minut. Já nemám problém hlasovat pro tuto zprávu v souladu s doporučením pana kolegy Zahradníka, a to i když jde o zprávu, která už je vlastně dva roky stará a reflektuje něco, co se nedělo vloni. Ale to je dlouhodobá bolest Poslanecké sněmovny, že projednává zprávy o činnosti různých organizací či o situacích v jednotlivých sektorech života občanů v ČR zpětně, někdy i více než dva roky staré, vzhledem k tomu, jak je Sněmovna zaplavena často nesmyslnými návrhy zákonů.
Já jsem chtěl ale upozornit na věc, která je aktuální a která s životním prostředím extrémně souvisí, zmiňovali ji tady i mí předřečníci a týká se nedostatku vody a problému sucha v ČR. Neboť se objevuje čím dál tím více snaha stavět přehrady v ČR. Postavit přehradu znamená do budoucna provést změnu, která je nevratná. Taková záležitost by měla být opravdu promyšlena všemi směry. A existuje-li varianta, jde-li o udržení vody v krajině, která by nás nenutila k postavení přehrady, pak máme jít spíše tou variantou, která nebude z hlediska budoucích generací a vůbec života nebo existence přírody v ČR způsobovat nevratné změny.
Já jsem se dozvěděl, že se má - nebo existuje nějaká studie, že se má stavět přehrada na Berounce. Já dnes budu interpelovat ministra zemědělství, který má tuto záležitost na starosti. Chtěl bych apelovat na vás, pane ministře, a na českou vládu, aby stavěla přehrady teprve tehdy, neexistuje-li variantní řešení. Myslím si, že máme především prozkoumat krajinu z hlediska možností obnovy rybníků. Česká republika v minulosti přišla opravdu o desítky tisíc rybníků a vodních ploch. Česká republika také tím, že vybudovala a udělala hodně pro ochranu životního prostředí, v okamžiku, kdy vystavěla čistírny odpadních vod, které tady v minulosti nebyly, ta kvalita vod jako takových se velmi zlepšila, ale došlo k tomu, že máme málo vody v půdě, protože ji stahujeme z domácností sběrem do čistíren odpadních vod, do potoků, do řek a do moře. ***