(15.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Myslím si, že střet zájmů byl dlouhá léta měněn pouze dílčími novelami. Myslím si, že to nebylo úplně šťastné, a myslím si, že potřebujeme komplexní úpravu, která ten návrh zákona zmodernizuje, a bude Česká republika patřit mezi země, které jsou maximálně transparentní z hlediska majetkových poměrů a příjmových poměrů veřejných činitelů.
Máme před sebou druhé čtení tohoto návrhu zákona. Jsem připraven poté, kdy budou předneseny všechny pozměňující návrhy, abychom jednali o tom, jak co nejlépe zákon zlepšit a jak co nejlépe zamezit střetu veřejného a privátního zájmu včetně situací, kdy privátní zájem má podobu konkrétního podnikání nebo vlastnictví v akciových společnostech.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Zeptám se pana poslance, zda si přeje položit dotaz. Ano.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Pane premiére, chtěl jsem pouze upozornit na to, že měříme dvojím metrem. Na zastupitele jednotlivých měst a obcí vymýšlíme co nejpřísnější kritéria, ale v případě, že se jedná o mnohonásobně větší finanční prostředky, v případě, že některá z osob vládních činitelů případně podniká, pak v tom nečiníme nic.
My jsme měli na jednání výboru pro veřejnou správu v této věci debatu. Pan ministr Dienstbier, musím říct, že neprojevil žádný velký zájem o to, tuhle situaci řešit.
Předseda PSP Jan Hamáček: Slovo má pan předseda vlády.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Myslím si, že bychom neměli měřit rozdílným metrem. V tom s vámi souhlasím. A to, co mohu říci, je, že nás čeká druhé čtení návrhu zákona. Já podporuji to, aby ten zákon, tak jak ho vláda předložila, aby byl schválen, a nebráním se tomu, abychom debatovali, eventuálně schválili pozměňující návrhy, které zabrání tomu, aby se měřilo rozdílným metrem. Ano, pojďme ten návrh schválit v takové podobě, která bude vyvážená a která bude spravedlivá vůči všem. A souhlasím s tím, že ten princip zvyšování přísnosti s významem veřejné funkce je namístě. To je namístě. A samozřejmě že pro nejvyšší ústavní činitele včetně členů vlády musí být uplatňována přísná kritéria, a pokud budou přísnější než u zastupitelů měst a obcí, tak si myslím, že to také není špatně.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji a prosím pana poslance Josefa Nekla, připraví se paní poslankyně Věra Kovářová.
Poslanec Josef Nekl: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane předsedo vlády, obracím se na vás s dotazem, který trápí nejednoho našeho spoluobčana. Jde o neochotu a liknavost při vypořádání pracovních úrazů a náhrady ušlého výdělku. Většinou těch, kteří poctivě pracovali pro své zaměstnavatele, při výkonu práce se zranili s trvalými následky a zaměstnavatel se chce vymanit z odpovědnosti z tohoto pro něj plynoucí. Nedávno jsem o tom viděl pořad v televizi a se stejným problémem jsem se setkal i ve svém volebním obvodě.
Zaměstnanec soukromé firmy působící v oblasti opravy stavebních železničních vozidel utrpěl 5. ledna 2010 pracovní úraz, na základě kterého byl druhý den operován. Ještě v době nemoci dostal výpověď ze zaměstnání, kterou však byl zaměstnavatel nucen vzít zpět. Opakovaně výpověď v roce 2013, kdy nebyla zaměstnanci nabídnuta odpovídající náhradní práce. Po celou tu dobu nedostává zaměstnanec mzdu ani za něj nebyly odváděny povinné odvody. Okresní soud rozhodl ve prospěch zaměstnance. Poté zaměstnanec požadoval náhradu ušlého výdělku, který k dnešnímu dni činí více než 550 tisíc korun. A hra začíná znovu. V říjnu 2015 krajský soud projednával odvolání firmy proti rozsudku o náhradě mzdy, 22. ledna 2016 okresní soud ustavuje soudního znalce v oboru lékaře posudkového lékařství, aby do osmi týdnů vypracoval nový znalecký posudek ke zdravotnímu stavu zaměstnance. Vzhledem k dosavadnímu průběhu žije zaměstnanec a jeho rodina v nedobrých ekonomických podmínkách.
Možná moc konkrétní příklad, ale lze ho zevšeobecnit, protože jistě není jediný. Proto se ptám vás, vážený pane předsedo vlády, jaké právní prostředí je nastaveno ve prospěch potřebných. Proč zcela jasná záležitost se vleče šestým rokem? Přemýšlí vláda o tom, že příští vypořádání těchto nároků převezme správa sociálního zabezpečení? Po intervencích na Ministerstvu spravedlnosti - nemůže ovlivňovat nezávislé soudy k urychlení projednávání a Ministerstvo práce a sociálních věcí nemá dostatek prostředků k nápravě. Je třeba najít cestu k právní ochraně postiženého zaměstnance. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Prosím pana předsedu vlády.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, k tomu stávajícímu systému, tak jak v České republice funguje v posledních letech. Rozhodnutí o tom, zda se stal nebo nestal pracovní úraz, je na příslušném zaměstnavateli. V případě, že zaměstnanec nesouhlasí s tím, jak zaměstnavatel posoudil úraz, který se mu stal, tak rozhoduje soud. V případě, že zaměstnanec nesouhlasí se zaměstnavatelem, může podat žalobu k soudu. V případě, že zaměstnavatel ten pracovní úraz uzná, dochází k jeho odškodnění. V současné době ten systém vypadá tak, že odškodnění vyplácí buď Česká pojišťovna, nebo Kooperativa, podle toho, u koho je zaměstnavatel pojištěn. V některých případech se stává, že tyto pojišťovny nechtějí pracovní úraz uznat, ačkoli k tomu nemají žádné oprávnění.
Tento systém byl v minulých letech často kritizován. Bohužel nedošlo zatím k tomu, aby tady byl tento systém jasně definován pro příští období. My jsem o tom začali debatu v rámci vládní koalice. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo analytický materiál, kde navrhlo několik variant možného vývoje systému úrazového pojištění v České republice. A nakonec tedy vláda na základě tohoto materiálu rozhodla o tom, že by systém odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání měl přejít na Českou správu sociálního zabezpečení. V současné době má Ministerstvo práce a sociálních věcí za úkol připravit návrh konkrétní legislativy a tato legislativa potom bude předložena do parlamentu.
Čili mohu potvrdit, že na základě debat a úvah má vláda za cíl postupně připravit přechod výplaty a správy odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání na ČSSZ, což je státní organizace v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí.
Přirozeně ten konkrétní případ, který pan poslanec zmiňoval, neznám jeho podrobnosti, a pokud bych měl možnost se s nimi seznámit, tak bych pravděpodobně mohl říci více k příčinám toho, proč celá věc trvá tak dlouho. My jsme v minulosti vedli debaty o tom, jestli by nestálo za to, aby v oblasti, která se týká pracovněprávních sporů, nebo sporů, které se týkají právě nároků zaměstnanců vůči zaměstnavatelům, nemohly tady fungovat speciální soudní senáty, které by se zabývaly právě i otázkami pracovního práva nebo nároků, které vyplývají z pracovních úrazů, ale tato myšlenka se zatím neprosadila. To znamená, máme tady systém obecných soudů. A to, co oprávněně občané často kritizují, je příliš zdlouhavý způsob, jakým dnes u nás obecné soudy rozhodují.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan poslanec má prostor pro svůj doplňující dotaz.
Poslanec Josef Nekl: Děkuji, pane předsedo vlády, za vaši odpověď. Je vidět, že se nějaké ledy pohnou. Ono je to asi způsobeno tím, že zaměstnavatel má vždy nějakou větší páku a soudy si to přehazují ping-pong, protože soud uznal, on se odvolal, soud uznal, on se odvolal. To teď asi tady nevyřešíme. Ale já určitě využiji vaší nabídky a zpracuji určitou zprávu i ve spolupráci s poškozeným a s jeho odborovou organizací a potom bych vám to předal a třeba najdeme spolu nějaké východisko. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan předseda vlády si nepřeje vystoupit. Prosím tedy paní poslankyni Věru Kovářovou a připraví se pan poslanec Ivan Adamec.
Poslankyně Věra Kovářová: Vážený pane premiére, dovolte mi, abych se na vás obrátila s interpelací ve věci vylidňování venkova. Já tento jev, jeho kvalitativní i kvantitativní rozměr považuji za závažný, a myslím, že je potřeba mu čelit. Některé kroky této vlády ve mně vyvolávají obavu, zda můj názor vláda sdílí. Ať již to byla redukce počtu finančních úřadů, která se řešila loni v létě, neřešený nedostatek lékařů ve venkovských oblastech nebo třeba z poslední doby neschopnost čerpat 14 mld. na zrychlení internetového připojení, které by pomohlo v první řadě venkovským oblastem. Všechny tyto problémy rozhodně nenapomáhají tomu, aby lidé chtěli na venkově zůstat. Samozřejmě je to chyba. ***