(9.40 hodin)
(pokračuje Plíšek)
Paní ministryně Šlechtová při své argumentaci odkazovala na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci CS 213/07, který však zcela překroutila. Původně tvrdila, že státy EU nemohou rozšiřovat výčet důvodů pro vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení. Následně přiznala, že tato interpretace je chybná, a argumentovala porušením principu přiměřenosti, tedy proporcionality. Oba argumenty se nezakládají na pravdě a nejsou ani uvedeny v citovaném rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie. Z uvedeného rozhodnutí naopak vyplývá, že členské státy mohou stanovit další opatření směřující k vyloučení účastníka, jejichž cílem je zaručit dodržování zásady rovného zacházení s uchazeči a zásady transparentnosti, pokud taková opatření nejdou nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle. Soudní dvůr dále přímo konstatoval, že každý členský stát může nejlépe ve světle svých historických, právních, hospodářských nebo sociálních hledisek, která mu jsou vlastní, identifikovat situace, ve kterých může docházet k jednáním vedoucím k porušování těchto zásad, tedy k potenciálnímu střetu zájmů. Právo Evropských společenství tedy nebrání přijetí vnitrostátních opatření za účelem vyloučit ve výběrových řízeních na veřejné zakázky riziko praktik ohrožujících transparentnost a narušujících hospodářskou soutěž.
Předkládaný pozměňovací návrh přitom směřuje právě k odstranění rizika ohroženosti transparentnosti, když v případě společnosti, v níž má podíl na hlasovacích právech člen vlády, reálně hrozí, že zadavatelé budou tuto skutečnost brát v úvahu. Tyto společnosti také mohou disponovat neveřejnými informacemi, se kterými disponuje právě člen vlády, které je mohou v zadávacím řízení zásadně zvýhodnit. Předložený pozměňovací návrh tedy neporušuje ani princip proporcionality.
Paní ministryně také na výboru a potom i na plénu odkazovala na kauzu z Řecka. V posuzovaném řeckém případě bylo předmětem zkoumání Soudního dvora přípustno vyloučení subjektů majetkově nebo personálně propojených s podniky sdělovacích prostředků. Toto vyloučení bylo velice široké. Tady doplním, že řecká ústava, která tuším ale ještě nebyla změněna, obsahuje ustanovení, že majitelé médií se nesmějí ucházet o veřejné zakázky.
Můj návrh, který jsem navrhl a který schválil ústavněprávní výbor, je však daleko užší a nemá s řeckým případem nic společného. Oproti tomu tedy mnou navržený pozměňovací návrh, nebo navrhované vyloučení uchazečů ze zadávacích řízení se týká pouze malého množství subjektů, jež nakládá s podílem na hlasovacích právech člen vlády. Toto úzké vymezení bylo přitom voleno i s ohledem na zachování přiměřenosti daného opatření, protože je skutečně rozdíl mezi například členem vlády, který rozhoduje o vynakládání miliardových finančních prostředků ze státního rozpočtu, a například poslanci a senátory, kteří o tomto nerozhodují a také jsou samozřejmě jinak voleni, kdežto člen vlády je do své funkce jmenován a zákon o střetu zájmů a jiné zákony stanovují některé podmínky pro výkon jeho funkce. Takže platí přitom, že naprosto přiměřeným a spravedlivým požadavkem, aby se společnosti vysokých veřejných činitelů, tedy členů vlády, neúčastnily zadávacích řízení.
Na závěr je také vhodné uvést, že nová zadávací směrnice číslo 2014/24/EU přímo umožňuje členským státům vyloučit ze zadávacích řízení určité subjekty, pokud nelze jinými, méně omezujícími opatřeními vyřešit střet zájmů. Čili já to ustanovení chápu jako doplnění toho, co už ta směrnice obsahuje, tedy zpřesnění.
Dovolím si tedy shrnout právní analýzu. Nechci ji samozřejmě číst celou. Soudní dvůr Evropské unie výslovně stanovil, že členské státy mohou rozšiřovat důvody pro vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení. Dále, každý členský stát je oprávněn na základě svých odůvodněných a reálných potřeb přijmout potřebná opatření k zachování transparentnosti. Směrnice 2014/24/EU umožňuje vyloučit uchazeče ze zadávacího řízení k vyřešení střetu zájmů. Navrhované opatření je v souladu s principem proporcionality.
Chtěl bych se tedy na milé kolegyně a na milé kolegy obrátit s tím, až budeme hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu, abychom neřešili nebo nějakým způsobem neodkazovali na pohádku o údajném rozporu s evropským právem. Dnes tady budeme hlasovat desítky pozměňovacích návrhů k tomuto zákonu. Pokud jej schválíme, bude muset proběhnout notifikace a nikdo z nás tady v tomto sále, ani samotná paní ministryně, nemůže autoritativně o těch návrzích prohlašovat, zda jsou, nebo nejsou v souladu s evropským právem. To bude předmětem notifikačního řízení, případně dalších právních kroků. To znamená, nenechme se touto pohádkou o údajném rozporu s evropským právem mást. Tímto se obracím i na kolegy ze sociální demokracie, kteří se dnes tedy nějakým způsobem rozhodli, byť řada z nich chtěla tento návrh podpořit. a jak jsem zmínil, Rakousko ve svém právním řádu tento návrh má. Takže vás žádám o jeho podporu. A kolegům, kteří případně změní stanovisko oproti hlasování na výboru, dodávám, že je mi to líto.
Neodpustím si i určitou politickou poznámku. Tento týden jsme na určitých billboardech viděli nějaká hesla o tom, že stát není firma. Viděli jsme nějaké deklarace o předkládání legislativy v oblasti střetu zájmů v médiích. Jsou to ale bohužel zdá se jenom řeči. Skutek je bohužel jiný.
Děkuji za pozornost a prosím o podporu mého návrhu. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Teď tady mám dvě faktické poznámky. První pan předseda Schwarzenberg a potom pan předseda Kalousek. Prosím.
Poslanec Karel Schwarzenberg: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, předřečník tady rozvedl, jaká je právní situace, že každý evropský stát má právo se tímto problémem zabývat a nastavit přísná pravidla. Ano, právo má každý. Ale ne každý má vůli se tím zabývat a opravdu v tom zjednat pořádek. To je ten rozdíl mezi evropskými státy. Děkuji mnohokrát. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Kalouska.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dobré ráno, dámy a pánové. Dovolte mi jenom krátkou polemiku s řadou médií i s řadou vzácných kolegů z řad ANO 2011, kteří často ve zkratce říkají, že to, co obhajuje pan poslanec Plíšek, je lex Babiš, že je to namířeno proti Babišovi. Vyjdeme-li ze slov pana předsedy ANO, tak to tak prostě nemůže být. Dovolím si jeho přesný citát, který uvedl pro deník iHNED: "Naše síla a nezávislost je ale v tom," říká pan předseda Babiš, "že neděláme veřejné zakázky."
Tak jsou jenom dvě možnosti. Buď pan předseda ANO 2011 lže a je to přesně naopak, vaše síla je především v tom, že děláte veřejné zakázky, anebo mluví pravdu, ale pak to nemůže být lex Babiš, protože když nedělá veřejné zakázky, tak se ho to nemůže týkat. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní tedy řádná přihláška pana poslance Luzara. Připraví se pan poslanec Farský.
Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedo, pane premiére, paní ministryně, dámy a pánové, pokusím se nezneužívat třetí čtení k obhajování svých pozměňovacích návrhů. Chtěl bych se pouze obecně zmínit k úloze tohoto zákona.
Tento zákon je jeden z nejdůležitějších zákonů pro komunální politiku. To se myslím všichni shodneme. Velká většina z nás z té komunální politiky přišla. Velká většina z nás v té komunální politice funguje doposud. Dle přípravy tohoto zákona jsem nabyl dojmu, že mnoho starostů nebo výkonných pracovníků těchto obcí si přeje co nejjednodušší zákon. Poukazují na nedostatky stávajícího zákona, hlavně na nedostatek, který bych pojmenoval soutěž o cenu. Chci upozornit, že ten stávající zákon není zákonem o soutěži o cenu. Je pouze takhle vykládán, protože cena by měla být jedním z rozhodujících kritérií, ale není tam implicitně napsáno, že musí být soutěží o cenu. Že jsme to jako starostové nebo jako komunální politici neuměli prosadit, aby se nemuselo soutěžit o cenu, a vypsali ty soutěže tak, aby byly i bez tohoto kritéria schůdné, to je chyba komunální politiky, chyba metodického vedení. Možná. ***