(9.50 hodin)
(pokračuje Luzar)
Každopádně tento zákon, který je nám předkládán, je dle mého soudu velice, velice špatný, protože nás vrací v tomto zákoně o veřejných zakázkách o deset, patnáct let zpět, do doby, kdy obce sloužily jako průtokový ohřívač prostředků mezi rozpočty a soukromými podnikateli bez výrazné kontroly. Usuzuji z toho i na ty tlaky zvednout limit víceprací, protože tady vyloženě zbavujeme zodpovědnosti projekty a projekční kanceláře za zpracovávání projektů, a ty se nejvíce odrážejí na výstupu a hodnotě zakázky. Jak kvalitně je zpracován projekt, tak dalece je výsledná cena rozdílná oproti projektové ceně.
Množství připomínek, které k tomuto zákonu přišlo, mě ale uvedlo v rozpaky v rámci systému projednávání tohoto zákona. Je velice těžké takovéto obrovské množství připomínek projednat v tom tempu, v jakém byl zvolen. Tady se nedívám vyčítavě na paní ministryni, nedívám se ani vyčítavě na člověka, který, chudák, to musel potom všechno sepsat, ale spíše mířím k přípravě tady tohoto zákona, přípravě legislativního procesu v parlamentu, protože dle mého názoru v projednávání ve výborech byla ošizena ta možnost adekvátní reakce na připomínky, adekvátní reakce na argumenty protistrany. Protože zkuste jako poslanec argumentovat proti špičkovým právníkům ÚOHS, když proti nim nepostavíte druhé špičkové právníky ÚOHS, pardon, špičkové právníky z praxe, aby si tito právníci mezi sebou byli schopni vysvětlit a my jako nestranní pozorovatelé poslanci mohli hodnotit, který argument je správný a který argument je lichý. Toto neproběhlo z časových důvodů. Proto mě to velice mrzí a tento zákon z tohoto pohledu považuji za kulhající v těchto konkrétních věcech, protože je samozřejmě zřejmé, že připravíte-li pozměňovací návrh, který by řešil ať v pozitivním, nebo negativním slova smyslu pracovní náplň nějakého úřadu, a zeptáte se toho úřadu, jak se na tento návrh dívá, tak nečekám nějaký pozitivní výkřik a ovace, ale spíše naopak hromadu subjektivních a objektivních důvodů, proč to neschválit a proč to zamítnout, protože by to samozřejmě mohlo přidělat práci. A tady tato část, bohužel, nastala.
Myslím si na závěr, trochu odlehčeně, že z tohoto zákona budou mít největší radost pekaři, kteří pečou vánočky, a výrobci pilníků, protože vánočka se zapečeným pilníkem bude velice důležitý artikl na tomto trhu. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Prosím pana poslance Farského a připraví se pan poslanec Hovorka.
Poslanec Jan Farský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, budu ve svém vystoupení stručný a pokusím se přímo upozornit na jednotlivé pozměňovací návrhy, které z mého pohledu by mohly původní záměr předkladatele destruovat a také nám přinést více negativ než užitku.
Na začátek bych jen zmínil, že skutečně, jak tady už zaznělo, a jsem moc rád, že po tří- až čtyřletých útocích na předchozí zákon o veřejných zakázkách a na transparentní novelu, o které se rozšířil mýtus o tom, že se musí soutěžit kvůli zákonu jen na cenu, tak konečně se začíná opakovat, že to tak není a že to nebylo zákonem, ale bylo to výkladem a podmínkami dotačních programů. Přesto i při přípravě tohoto zákona a při argumentaci pro to, proč je potřeba ho přijímat, tento argument byl zmiňován a také se promítl do toho, že se přímo definovalo více možných kvalifikačních kritérií, kvalifikačních úprav, ale v podstatě došlo jenom z mého pohledu k rozvedení už stávající možnosti v zákoně.
Další věcí, která v zákoně je uvedena a která z mého pohledu je sice líbivá, hezká, ale pochybuji o její funkčnosti s odkazem na to, jakým způsobem bylo nakládáno se soutěžemi na cenu, je tzv. blacklist. Nějak si nedovedu představit, že obce, ale i ostatní zadavatelé, kteří neměli tu odvahu a sílu soutěžit nejen na cenu, ale zapojit i další kvalifikační kritéria, tak teď budou mít tu odvahu, že budou vyřazovat jednotlivé uchazeče o veřejné zakázky s odůvodněním, že jim v minulosti nevyhovovali, neuspěli, odvedli nekvalitní práci. Dokud tam nebude pravomocný rozsudek, který bude přesně definovat pochybení, tak si myslím, že si nikdo nedovolí žádnou takovou firmu vyloučit. Jen pro dokreslení, tato možnost už byla v zákoně o veřejných zakázkách, tato pravomoc vyloučit firmy byla na Ministerstvu pro místní rozvoj a celkově jich bylo vyloučeno za ty roky kolem deseti, pokud si správně pamatuji.
Co v zákoně také je a bohužel z mého pohledu nepřináší větší transparentnost, byť si myslím, že s využitím současných technologií je namístě, a paní ministryně Jourová, která původně mluvila o tomto zákoně a která na začátku byla u jeho přípravy, byť ta byla zdržena přípravou tou, řekl bych, takřka zbytečnou novelou, tak je zvyšování dalších limitů. A to, že se tehdy zmiňovalo, že zjednodušení zákona a snížení administrativních požadavků umožní registr smluv, teď je otázka, jestli když registr smluv sice schválen je, ale znovu je otevřen, a myslím, že je velké riziko, že po projednání ve výborech i na plénu z něho zůstane torzo, jestli tato berlička ještě je pro zákon o zadávání veřejných zakázek použitelná.
Co mě osobně se ještě hodně nelíbí, je zvednutí limitu pro zjednodušené podlimitní řízení z deseti na padesát milionů. Sice předkladatelé říkají, že to vlastně nic moc neznamená, ale to jsme slyšeli i u toho, když se rušila povinnost zrušit veřejnou zakázku v případě jednoho dodavatele, a během jednoho roku jsme si dobyli páté nejhorší umístění v Evropě tím, že se v České republice soutěží až třetina veřejných zakázek, kdy ji vyhrává jeden uchazeč ve výběrovém řízení. A samozřejmě že to vyvolává různé pochybnosti. A tady navážu i na předchozí vystoupení pana kolegy Plíška. Je to přece událost cca 14 dní stará, která médii proběhla takřka bez povšimnutí, když Olma vyhrála tendr od Státní správy hmotných rezerv na skladování sušeného mléka za 31 milionů korun. Je to firma stoprocentně vlastněná místopředsedou vlády a ministrem financí. Olma byla jediným uchazečem v soutěži a druhý možný uchazeč, Madeta, tak její majitel pan Teplý to komentoval, že byly nastaveny podmínky tak, že je nemohl splnit. Dovedete si představit, že by před pěti lety, a teď budu osobní na pana předsedu, že by firma pana předsedy Kalouska se zúčastnila výběrového řízení, v té době místopředsedy vlády a ministra financí, byla jediným uchazečem a jediným účastníkem v tomto výběrovém řízení a vyhrála by státní zakázku za 31 milionů korun? Já se ptám, jak dlouho by pan ministr Kalousek zůstal ministrem té vlády a místopředsedou vlády? Jak dlouho by trvalo, než by musel skončit, protože by byl nařčen z toho, že jeho firma, firma místopředsedy vlády a ministra financí, vyhrála zakázku za 31 milionů jako jediný uchazeč v soutěži, která ještě navíc byla napsaná na míru. Takhle se změnila situace. Proto bych podpořil jednoznačně návrh pana poslance Plíška, protože do této situace jsme se dostali. A není to dobrá situace, protože samozřejmě vyvolává řadu pochybností, řadu dohadů a střet zájmů nikdy nebyl tak velký, jaký je v tuto chvíli. ***