(17.30 hodin)
(pokračuje Stupčuk)
Třetí podmínkou, kumulativní, je to, že se snaží pozměňovací návrh vycházet vstříc i požadavkům na ochranu zdraví zaměstnanců, že takováto kuřárna, která nebude přesahovat oněch 30 % a bude stavebně technicky oddělena, bude vždy bez obsluhy.
Mám za to, že tento návrh by mohl být posouzen jako určitý kompromis, konsenzus i ve světle toho, že přece nechceme kuřáky vyhánět na ulice z xy různých důvodů. A chtěl bych ještě říci, uvědomme si, že my se tady neustále snažíme zvyšovat komfort a úroveň, kvalitu práv jednotlivých menšin. Ti kuřáci jsou taky menšina. Je jich 34 %. Nevidím skutečně nic pohoršujícího na tom, abychom jim vymezili stavebně technicky oddělené provozy, kde mohou kouřit, aniž by tím ohrožovali nekuřáky či obsluhu. Bavíme se tady také o určité důstojnosti. Já bych se moc přimlouval za to, abychom se nad tímto návrhem společně zamysleli, protože jsem přesvědčen, že takovýto návrh je velkým krokem kupředu v oblasti regulace konzumace tabákových výrobků. Nelze ani odhlédnout od situace, že Česká republika přistupuje doposud poměrně liberálně v oblasti nabídky možností nákupu tabákových výrobků. Takže já bych toto kladl i do určité rovnováhy vůči té straně nabídky. Moc bych za to prosil. A snad neřeknu nic špatného, když mám za to, že zde existuje v tuto chvíli určitý, byť implicitní konsenzus i s předkladatelem.
Chtěl bych vás, vážené kolegyně, kolegové, poprosit o zvážení podpory tomuto návrhu. Já se k němu samozřejmě přihlásím ještě ve zvláštní rozpravě. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Stupčukovi. Nyní s přednostním právem pan předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Ne, já jsem se přihlásil s faktickou, protože chci jenom zareagovat na předřečníka. Já jsem se skutečně nad jeho pozměňujícím návrhem zamýšlel, protože jsem si to dlouho myslel taky a veřejně jsem tento názor podporoval. Proto pokládám za nutné krátce sdělit, proč jsem změnil názor.
Když tenhle pozměňující návrh podpoříme, jakkoliv zní sympaticky, tak v obcích od dvou tisíc do deseti tisíc zlikvidujeme hospody, kde se dnes vaří, pije a kouří, protože každý, kdo tam dnes chodí jíst, pít a kouřit, tak si tam dá rychlé jídlo a přesune se přes ulici do nálevny, kde se nevaří, ale kde se kouří a pije. Takže v těch hospodách buď tímto opatřením zrušíme kuchyni, protože nebudou schopni konkurovat, anebo to zavřou úplně. Prostě podmínka, že by měly být rovné podmínky pro všechny, by měla být zachována. To znamená, buď to zakažme všude, nebo to nezakazujme nikde. Ale když to jedněm zakážeme a druhým nezakážeme, vytvoříme nerovnost, která bude naprosto nespravedlivě likvidovat určitý typ podnikání v tomto sektoru veřejného stravování.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji za tuto faktickou poznámku. S další faktickou poznámkou pan poslanec Štěpán Stupčuk. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Štěpán Stupčuk: Já se nepovažuji za nějakého velkého znalce v oblasti jednotlivé komparace úprav této problematiky, ale chtěl bych jenom na svého předřečníka reagovat v tom smyslu, že jednak takováto úprava je obvyklá i v zahraničí. Není to nic, co by bylo zcela nevyzkoušené. Ale vyjdeme-li z nějakého liberálního pohledu, tak ten říká, že vždycky je lepší rozhodnutí ponechat na lidech. Já si myslím, že můj návrh směřuje k určité možnosti volby, proto bych ji preferoval nad tou svázaností té státní regulace, byť tomu argumentu, který jste uvedl, rozumím. Protože samozřejmě v této sešněrovanosti se hledá ta cestička samozřejmě velice obtížně, ale pořád si myslím, že je lepší prostě ponechat nějaký určitý prostor na volné úvaze jak těch provozovatelů, tak těch konzumentů, než přicházet s plošným absolutním zákazem. Podobně tomu může samozřejmě být i u těch elektronických cigaret, protože pokud tam bude ta výjimka, tak my tím nepřímo zákonem vytvoříme komparativní výhodu pro producenty právě elektronických cigaret a samozřejmě producenti tradičních tabákových výrobků budou znevýhodněni právě novou právní úpravou.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Stupčukovi. Další řádně přihlášenou je paní poslankyně Helena Válková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, když posloucháme tu debatu, tak nám jistě neujde, že většina z nás, minimálně těch, kteří tady debatují, má zájem na tom, abychom zákaz kouření v podobě, o které jsme na začátku hovořili, nezavedli. Táži se, jestli je to tím, že spíše mlčí ti, kteří byli pro absolutní zákaz kouření ve vnitřních prostorách zařízení společného stravování, či nikoliv. Jak víte, je tady ještě jeden sněmovní tisk 272, který tuhletu větičku obsahuje. A pro případ, že by se nepodařilo tento zákon zdárně v tom původně zamýšleném rozsahu dovést až do konce, tak vždycky je možno se k němu vrátit. To jenom v úvodu na tuto eventualitu chci ještě jednou upozornit.
Pak bych ráda upozornila na to, že zatím tady málokdo hovoří o tom, že zaměstnanci v restauračních zařízeních jsou velmi často nepřímo nuceni svou finanční situací k tomu, aby přijali práci, která je v současné době už dobře, v Praze velmi dobře, mimo Prahu ale dobře oproti jiným zaměstnáním honorovaná, a strpěli i to, že budou vykonávat práci v podmínkách, které škodí jejich zdraví. Navštěvuji ráda restaurace, samozřejmě ne každý den, ale natolik často, abych znala tu situaci dost dobře, a vím, že naprostá většina z nich by přivítala zákaz kouření.
Přivítali by ho i lidé, o kterých bychom řekli, že celkem ten zákaz kouření můžou vnímat jako určitou neutrální normu, bude, nebude. Jsou to lidé, kteří navštěvují třeba tady v Praze restaurace, použiji toho starého termínu nižší cenové kategorie, kteří říkají: když do té restaurace přijdeme, většinou se tam kouří, musíme potom větrat své šatstvo, bylo by dobré zavést plošný zákaz kouření.
Osobně nevěřím na oddělené stavební prostory, protože shodou okolností na Praze 2 jsme zasedali teď na schůzi našeho klubu Prahy 2 v zařízení, které má takzvaně oddělené prostory, a samozřejmě při každém otevření dveří do té nekuřácké části tam proudil silně zakouřený vzduch, takže za chvíli po našem příchodu už jsme měli pocit, že sedíme v kuřácké části. A tak je to i v jiných restauracích. Takže já si myslím, že jakmile tyto výjimky zavedeme, uděláme z nich pravidlo a budou součástí zákona, tak vlastně nemusíme schvalovat vůbec nic.
Já to tedy takto vnímám, na rozdíl od druhé části zákona, která ohrožuje tu první protikuřáckou, a to je v podstatě částečně až v té původní verzi prohibiční ustanovení, které se týká konzumace alkoholu a kde si myslím, že ty pozměňující návrhy, například jak je přednesl kolega Benda na ústavněprávním výboru, v mnohém, když jsem potom o nich ex post přemýšlela, jsou natolik dobře zdůvodněné současnou situací třeba podávání alkoholu na plesech a podobně, že si myslím, že ten zákon bude pro veřejnost přijatelnější, rozhodně v té pozměněné podobě pro něj ruku zvednu, resp. pro pozměňovací návrhy tohoto typu. ***