(17.40 hodin)
(pokračuje Válková)
Pochopitelně jako asi většinu z nás mě zaskočilo to - použiji termín, který mě napadl - komplexní přepracování původního návrhu, který jsme projednávali ve výborech, to bylo tedy v té první fázi našeho jednání. Teď když se seznamuji s jednotlivými návrhy, tak zjišťuji, že jsou to vlastně návrhy, které zněly v podobné podobě na jednáních ústavněprávního výboru a zřejmě i jiných. Takže zas tak obrovská změna to není, jen to teď zní z Ministerstva zdravotnictví.
V závěru svého vystoupení, nebyla jsem připravena, že budu vystupovat takhle komplexně, protože jsem myslela, že ta debata už odezněla, budu se moct věnovat svému pozměňovacímu návrhu, aby byl zákaz kouření v zoologických zahradách nebo na nástupištích veřejné hromadné dopravy. Nebyla jsem na to připravena, ale v závěru mi dovolte, abych shrnula těch pár poznámek, doporučení, abychom se zamysleli, jestli chceme jít cestou, která se v zahraničí ne příliš osvědčila. Na Slovensku situaci znám a vím, že říkají: Nepřijímejte úpravu, jakou jsme přijali my, nám se to neosvědčilo. A jestli se budeme jako v minulosti už mnohokrát schovávat za naši typickou českou vlastnost, že jsme kreativně schopni obejít cokoli kdykoli jakkoli proti komukoli, pokud k tomu budeme takto přistupovat, tak vlastně nemá cenu, abychom tady přijímali zákony, které chtějí stanovit nějaké plošné regulace.
Doporučuji se spíše podívat na ty vyspělejší země, myslím z hlediska právní kultury, kde to funguje docela dobře. A já sama jsem měla veliké pochybnosti, že třeba v Itálii nebo ve Španělsku tento zákaz bude dodržován. V obou zemích jsem byla několikrát, nesetkala jsem se s tím, že by dodržován nebyl. Nemluvím o disciplinovaných zemích skandinávského typu nebo Německu a Rakousku, tam víme, že disciplína je nade vše, a my jsme tomu relativně dosti vzdáleni. Ale právě ty jižněji situované země jsou nám v mnohém blízké i milé a myslím si, že tam ten příklad funguje. Slovensko myslím není příklad, kterým bychom se měli příliš v této oblasti inspirovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Válkové. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Klán. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Dovolte, abych vašim prostřednictvím zareagoval na paní kolegyni Válkovou.
Já jsem pro ty výjimky. A to například i po vzoru Rakouska. Rakousko má ty výjimky také. A já bych se je nebál tady aplikovat. Přišel bych i s takovým nápadem, ať si tedy každý provozovatel dané restaurace, hospody vybere, jestli chce mít zařízení kuřácké, nebo nekuřácké. Dáváme volbu jak tomu provozovateli, tak volbu občanovi, nebo zákazníkovi, který tam chce jít. Takže on si může vybrat: půjdu do kuřácké restaurace nebo hospody, anebo nepůjdu. To samé jako nekuřák. Já můžu jít tam i tam. Ať si tedy každý vybere podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jestli si chce ničit jakoby zdraví. A ten provozovatel to takhle určí. Ale musí to být při vstupu jasně označeno, že se jedná o kuřácké zařízení nebo o nekuřácké. A ono postupem doby například dojdeme k tomu, že budeme mít samé nekuřácké provozovny a nebudou žádné kuřácké. Ale já říkám, chce to čas. Protože pokud budeme tvrdě regulovat úplným zákazem kouření, tak se to bude jenom obcházet. Všude se to bude obcházet.
Opravdu tady apeluji na tenhle ten princip. Říkám, už tady bylo řečeno, vzal bych si třeba vzor z toho Rakouska. A když ne ze Slovenska - i když já se nebojím ani jednoho modelu, protože nějakým způsobem funguje, ale říkám, dejme na výběr tomu provozovateli, zda kuřácká, nekuřácká, a tomu konzumentovi, zda chce jít tam, anebo tam. Bude to asi nejjednodušší. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Klánovi za tento demokratický přístup. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Jiří Štětina. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Štětina: Dobrý večer. Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsem zvyklý, že nehovořím z papíru, ale tentokrát jsem si ten papír musel připravit, ne proto, že to bude hrozně dlouhé, ale jenom abych na něco nezapomněl. Budu ale velmi stručný. Takže jsem si nachystal pouze jakési teze.
Teze jedna. Naše republika je poslední zemí v Evropě, kde tento zákon není. Není. Já se ptám: A proč? Domnívám se, že i na této schůzi jsme si mohli z jednotlivých diskusních příspěvků vypočítat a ty důvody zjistit.
Za druhé. Je třeba, aby přijetí tohoto zákona bylo naprosto zásadní a potřebné pro zdraví občanů této země.
Za třetí. Mnoho diskusních příspěvků nebudu komentovat, protože dávat přednost podnikání před zdravím našich občanů považuji za nehoráznost.
Za čtvrté. Vážím si Ministerstva zdravotnictví, že tento zákon připravilo a udatně bojuje proti demagogickým argumentům některých politiků. A právě komplexnost, to znamená kouření, alkohol, návykové látky, považuji naopak za velmi pozitivní pro obhajobu tohoto zákona.
Za páté. Výbor pro zdravotnictví jako garanční výbor tento zákon projednal a připravil usnesení, které přednesl pan zpravodaj a které já podporuji bezvýhradně.
Za šesté. Žádný zákon není dokonalý a přijatelný pro každého občana. Nelze totiž zákonným způsobem vymezit, zakázat nebo dovolit všechny situace, které někteří kolegové zneužívají k nepřijetí, vrácení nebo alespoň oddálení platnosti zákona na co nejdelší dobu.
Za sedmé. Na závěr bych rád upozornil na jednu zásadní věc. Pokud si někteří páni poslanci myslí, že tento zákon je pro ně pozitivní politikum a budou opět zvoleni do této Poslanecké sněmovny, tak bych rád věřil tomu, že právě tento jejich přístup k tomuto zákonu bude mít pro ně negativní důsledek a občan, tedy volič, a zase ho budeme po čtyřech letech jednou potřebovat, si právě jeho postoj k zásadním zákonům uvědomí a hlas mu nedá.
Na závěr přeji Ministerstvu zdravotnictví, aby tento zákon obhájilo. A nám poslancům přeji rozum. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Štětinovi. Dalším zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Vít Kaňkovský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobrý večer. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, protikuřácký zákon je evergreenem této Sněmovny. To už tady dneska mnohokrát zaznělo. Už tady také zaznělo, že zákon v této podobě je vnímán hlavně jako protikuřácký, a to zejména ze strany médií. S tím asi nic nenaděláme. Ale tak jako už tady kolegyně Pastuchová, prostřednictvím pana předsedajícího, ale i někteří další bych se rád zmínil i o některých dalších aspektech tohoto zákona.
Na začátek ještě taková malá glosa. Tento zákon je takovým nesmiřitelným bojem mezi těmi, kteří by rádi o něco více přispěli k právu nekuřáků, proti těm, kteří naopak velmi tvrdošíjně a zarputile chrání práva kuřáků. S tím nic nenaděláme. Tak to v životě chodí. Ale pevně doufám, že přes ten zarputilý boj se nakonec v té změti pozměňovacích návrhů dobereme k výslednému konci a tento zákon - a z mého pohledu potřebný zákon - nakonec schválíme.
Přesto si troufám tvrdit, že v těchto zdech se s tímto zákonem stejně nesetkáváme naposledy. Když tak - a to bez prostřednictví, možná přes éter - poslouchám názory pro mě ale jinak velmi váženého senátora pana Kubery, tak jsem přesvědčený o tom, že v těchto zdech se s tímto zákonem ještě setkáme. Nechci být špatným prorokem. Ale kdyby se to náhodou nestalo, tak tady veřejně slibuji, že panu senátorovi zakoupím, a to teď bude z úst lékaře znít velmi nehezky, karton velmi luxusních cigaret. ***