(17.20 hodin)
(pokračuje Brabec)
Takže teď je primárním cílem zajistit taková technická opatření v případě postupu těžby, který se dá očekávat v příštích letech, aby k tomuto ohrožení nedošlo. Na to se teď sešla pracovní skupina v tomto týdnu, kdy si experti obou stran za prvé vyměnili celou řadu informací, které Česká republika dlouhodobě požadovala, a nedostala je vždycky v rozsahu, ve kterém jsme chtěli. Teď už bychom je měli mít, abychom mohli úspěšně připomínkovat dokumentaci EIA mezistátní, kterou polská strana bude pro rozšíření vypracovávat. Měla by být k dispozici na přelomu letošního a příštího roku. Budeme technicky chtít, aby byla zajištěna taková opatření, která minimalizují riziko ohrožení vod.
Česká republika má k dispozici i určité právní nástroje. Jsou uzavřeny mezivládní dohody. Jsou právě uzavřeny dohody v oblasti spolupráce v oblasti vod. Existuje i evropská směrnice o vodách, která umožňuje aplikaci na takové případy. Takže jsou tady právní nástroje, ale to je až to poslední.
Polská strana se dneska pod naším tlakem jednoznačně hlásí ke své odpovědnosti a i na nejvyšší úrovni prohlašuje, že je pro ni nepřípustné, aby česko-polské vztahy byly poškozeny tím, že by mohly desítky tisíc lidí přijít reálně o vodu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Pan poslanec je spokojený s odpovědí, tudíž poprosím dalšího v pořadí. Tím by měl být pan poslanec Radim Fiala, ale nevidím ho v sále, tudíž jeho interpelace propadá. Nyní tedy dám slovo panu poslanci Ondráčkovi, aby přednesl svou interpelaci na pana ministra Pelikána. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, paní předsedající. Vážený pane ministře, paní ministryně, na začátku března tohoto roku jsem vám podal písemnou interpelaci ohledně přesčasových neplacených hodin u Vězeňské služby. Na konci měsíce jste mi odpověděl s tím, že o problému víte, věc je v řešení. A připouštíte, že obdobné problémy, jako byly u příslušníků Vězeňské služby ve Věznici Plzeň na Borech, se mohou vyskytovat i v dalších věznicích, a ujišťujete mě, že Ministerstvo spravedlnosti bude sledovat, jak jsou práva příslušníků respektována.
Bylo by to hezké, kdyby neexistoval zápis z jednání koordinačního výboru odborových organizací Vězeňské služby, které se konalo 21. března tohoto roku, kde je ve věci 150 hodin přesčasů zpětně tři roky, což umožňuje občanský zákoník, uvedeno, že na základě stanoviska Ministerstva spravedlnosti nebude žádostem příslušníků vyhověno, žadatel se k zamítnuté žádosti odvolá ke generálnímu ředitelství, pokud dostane zamítavé stanovisko, bude se muset o proplacení hodin soudit. To znamená, že vy víte o tom, že jste ve Vězeňské službě mnoha příslušníkům nařizovali služby přesčas v rozporu se zákonem, ale nehodláte to řešit.
Takže otázka. Z jakého důvodu nedbá Ministerstvo spravedlnosti nálezu Nejvyššího správního soudu a jak budete oprávněné nároky příslušníků Vězeňské služby opravdu řešit? Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Poprosím pana ministra o odpověď. Prosím, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, Ministerstvo spravedlnosti dbá nálezu Nejvyššího správního soudu. Situace ovšem není tak docela jednoduchá, protože i nález Nejvyššího správního soudu, jak je koneckonců u judikátu na rozdíl od zákona normální, neřeší všechny možné situace a ty jsou skutečně velmi různé, každou je nutno posuzovat individuálně.
Jde o to, co je a co není tím důležitým nepředpokládaným zájmem služby, ve kterém lze tedy nařídit přesčas v limitu 150 hodin. Nejvyšší správní soud tam řekl, že to nesmí být plánované dopředu. Ale teď my nevíme, co to ještě přesně znamená. Co v případě, že nám třeba onemocní příslušník? Můžeme povolat nějakého jiného? Co když vypadne z nějakého jiného důvodu? Co když je třeba posílit? A tak dále a tak dále. Takže případy je potřeba brát jeden po druhém, protože bohužel i ředitelé věznic přistupovali předtím k čerpání přesčasů různě v různých případech A to je tedy to, co zatím Vězeňská služba zastává s naším vědomím jako názor. To znamená, bere se to každé zvlášť, přezkoumává se to, něčemu se vyhoví, něčemu se nevyhoví. Čemu se nevyhoví, tak předpokládáme, že bude podána správní žaloba. Tím se nám v tom správním soudnictví vyřeší i další sporná místa, která tam ještě zbývají. A ve chvíli, kdy budeme mít tedy celou tu baterii už pokrytou, tak potom to budeme rádi rozšiřovat i na další případy. Ale v tuto chvíli se z toho jednoho rozhodnutí a pár vět, které tam o tom jsou, neodvažujeme učinit tak dalekosáhlý závěr, že bychom z veřejných prostředků uvolnili najednou poměrně rozsáhlou částku. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Pan poslanec bude pokládat doplňující otázku. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji. Pane ministře, ono se nejedná o jedno rozhodnutí, protože pokud byste se podíval do judikatury, respektive do těchto rozhodnutí, které se týkalo příslušníků Policie České republiky, tak už uvidíte, že rozhodnutí je řádově kolem desíti, možná dvanácti. Takže není potřeba hledat, že příslušník Vězeňské služby je něco jiného než příslušník Policie České republiky. Je to příslušník podle zákona 361, takže v tom nemusíte kličkovat a hledat, co je důležitý zájem služby u příslušníka Vězeňské služby a co je důležitý zájem u příslušníka Policie České republiky. To už je myslím poměrně dáno.
Já myslím, že se vás za nějaký čas zeptám, kolik případů jste posoudili a kolika případům jste vyhověli. Mně přijde zbytečné zatěžovat soudy správními žalobami, když byste to mohli vyhodnotit a příslušníkům zpětně proplatit to, co si prostě opravdu zaslouží, protože oni ty hodiny odsloužili. Takže hledejte cestu k tomu, abyste to i do budoucna nějakým způsobem pořešili. A myslím, že u Vězeňské služby je hodně problémů. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím pana ministra. Nebude reagovat. Nyní poprosím k mikrofonu paní poslankyni Putnovou, aby přednesla svou interpelaci na paní ministryni školství. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Anna Putnová: Dobré odpoledne. Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, s nově vyhlášenými programy týkajícími se programu OP VVV, speciálně prioritní osa 2, která je zaměřena na vysoké školy, se na mě obrátila univerzita, která má obavu, že nebude moci naplnit potřebné indikátory, protože se domnívá, že některé indikátory jdou proti strategii a dlouhodobému záměru její univerzity. Jde o to, že v minulosti jsme měli snahu, abychom redukovali počty studijních oborů a zaměřili se na kvalitu, případně přesunovali jednotlivé studijní obory do programů. Indikátory, které v této prioritní ose jsou, jsou postaveny například na počtu nově vytvořených akreditovaných studijních programů v českém jazyce, počtu nově vytvořených studijních programů vyučovaných ve spolupráci s jinou vysokou školou, počtu nových bakalářských studijních oborů zaměřených na praxi, počtu nových studijních oborů zaměřených na praxi, počtu nových studijních programů celkem.
Čili můj dotaz je, jak se mají vypořádat s takovými požadavky fakulty, které mají akreditaci do roku 2019 a jejich současným strategickým záměrem je snížení počtu studijních oborů a programů. Děkuji. ***