(Schůze pokračovala v 14.30 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji přerušenou 44. schůzi Poslanecké sněmovny. Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Omluvy, náhradní karty a jejich čísla platí tak, jak bylo řečeno na 45. schůzi Poslanecké sněmovny. K tomu mi ještě doputovaly tyto omluvy z dnešního jednání: od 14.30 do konce jednacího dne se omlouvá pan ministr Chovanec z pracovních důvodů, mezi 14.30 až 19.00 se omlouvá z pracovních důvodů pan poslanec Martin Sedlář a pan poslanec Václav Votava se omlouvá z dnešního jednání od 14.30 do konce jednacího dne.
To byly omluvy a nyní přistoupíme k bodu
231.
Ústní interpelace
Prosím k mikrofonu paní poslankyni Aulickou Jírovcovou, která byla vylosována jako první v pořadí, aby přednesla svou interpelaci. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji paní předsedající. Dovolte mi přednést svoji interpelaci.
Vážený pane premiére, interpeluji vás na základě materiálu připravovaného do vlády panem ministrem Dienstbierem ve věci možného postupného zákazu umístění dětí do tří let věku a poté postupně do sedmi let věku dítěte do ústavní péče a předložení návrhu právní úpravy sjednocení služeb sociální prevence, služeb poskytujících pobytovou péči dětem, služeb sociálně-zdravotních nebo výchovných a dalších služeb pro ohrožené děti a jejich rodiny v jejich působnosti pod jeden resort. Tuto snahu jsme na výboru pro sociální politiku zaznamenali již u paní ministryně Marksové. U většího počtu členů výboru napříč politickým spektrem se tento plán neshledal s kladným stanoviskem. Paní ministryně argumentovala, že jsme jediný stát v Evropské unii, který nemá tuto péči pod jedním ministerstvem. Otázka ale zní, co to znamená pro státy, které taková opatření přijaly. Pokud se budeme bavit například o Slovenské republice, kde k tomuto sjednocení došlo, je zde velká vůle opět navrátit systém do původního stavu, protože současný stav se stává neúnosným. Po zrušení možnosti umístění dětí do tří let věku do ústavní péče museli, ať chtěli, nebo nechtěli, zaměstnanci těchto zařízení přejít na pěstounskou péči, protože se o děti umístěné v těchto zařízeních prostě neměl kdo starat.
Uvedu jen pár statistik z naší republiky. Pěstounů na přechodnou dobu je nyní aktuálně 558 a dětí umístěných do pěstounské péče 559. Dle dat krajů k 31. 12. 2015 je České republice celkem 5 377 dětí vhodných k adopci a celkový počet pěstounů jak dlouhodobých, tak krátkodobých je 738.
Vážený pane premiére, jak chcete postupovat při přípravě této legislativy, když není dobře zaveden ani současný stav vyhledávání, příprav, školení a provázení pěstounů především na přechodnou dobu z legislativní strany? Kam chcete umístit děti, které mají určité zdravotní postižení nebo nějaký hendikep a pěstouni o ně většinou nemají zájem? (Předsedající upozorňuje na čas.) A jak chcete umístit potřebný počet kvalitních a příslušně vzdělaných pěstounů pro tyto děti? Uvědomujete si, že jsou to právě nejzranitelnější osoby, které se nemohou nijak bránit? Děkuji za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím pana premiéra o reakci. Prosím, máte slovo.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, především bych chtěl říci, že nejsem stoupenec fundamentalistických řešení. Nejsem stoupenec, a to už jsem tady dneska ráno říkal, černobílého pohledu na svět. A když slyším návrhy na to, že by mělo něco zakázat, skutečně o tom velmi dlouho přemýšlím, jestli je něco takového skutečně potřeba a jestli je něco takového skutečně nutné.
Nicméně si myslím, že je potřeba se podívat na tu otázku ústavní péče o děti v České republice i z pohledu toho, jak malých děti se tato otázka týká. Když se odvolám na to, co říká Organizace spojených národů k náhradní péči o děti, tak tam se uvádí: "V souladu s převládajícím názorem odborníků by se péče o malé děti, zejména o děti ve věku do tří let, měla uskutečňovat v prostředí rodinného typu. Výjimky z tohoto pravidla lze povolit v případech, kdy by to znamenalo rozdělení sourozenců, nebo v případech, kdy se jedná o nouzové umístění nebo umístění na předem určenou velmi krátkou dobu trvání s plánovanou opětovnou integrací do rodiny nebo přechodem do jiného vhodného dlouhodobého řešení." Tolik stanovisko OSN.
Musím říci, že v posledních letech došlo k výraznému poklesu počtu dětí, které jsou umísťovány do zařízení pro děti ve věku do tří let. V České republice máme zhruba 30 dětských domovů pro děti do tří let - to jsou bývalé kojenecké ústavy. Pro informaci, v roce 2014 byla jejich kapacita využita ze zhruba 80 %. Vliv na pokles počtu dětí, které jsou umisťovány do těchto zařízení, měl rozvoj pěstounské péče na přechodnou dobu, díky níž mohou děti trávit první týdny a měsíce života v rodinném prostředí i v situacích, kdy se o ně z nějakého závažného důvodu nemohou starat jejich rodiče.
Závažné negativní dopady ústavní péče na vývoj dítěte byly prokázány řadou studií. Řada studií říká, že už krátkodobý pobyt dítěte v ústavní péči může mít za následek určitá omezení vývoje některých mozkových struktur. To znamená, jsou tady studie, které říkají, že pobyt zejména takto malých dětí v ústavní péči pro ně může mít negativní důsledky. Proto je snahou české vlády, ale i řady dalších vlád snižovat počty dětí, a to zejména těch nejmenších, které jsou umisťovány v ústavních zařízeních. Tento zájem byl potvrzen i národní strategií ochrany práv dítěte schválené vládou v roce 2012.
Samozřejmě že tím nejdůležitějším předpokladem - a teď se skutečně nechci bavit o nějakých zákonných rámcích, o nějakých administrativních limitech. Bavme se o tom, jaké vytvoříme předpoklady pro to, aby děti u nás nemusely být umisťovány do ústavních zařízení, nebo aby tam byly umisťovány až teprve v poslední řadě, když se nepodaří jakékoliv jiné řešení.
Proto je myslím důležité, aby tady existovala pomoc a podpora původním rodinám. To je myslím základní věc. Pomoc a podpora původním rodinám, tak aby se o děti zvládly postarat. Proto také vláda pracuje mimo jiné na přípravě zákona o sociálním bydlení, protože se ukazuje, že právě nevhodná situace z hlediska bydlení je jeden z nejčastějších důvodů, pro který jsou u nás děti odebírány rodinám. To znamená ze sociálních důvodů z hlediska nedostatečné péče v oblasti bydlení.
Dalším důležitým článkem systému péče o ohrožené děti je také náhradní rodinná péče, a to ve formě pěstounské péče, pěstounské péče na přechodnou dobu, nebo poručenství. Myslím, že je důležité, aby tady existovala i účinná síť služeb, včetně odlehčovacích služeb a služeb pobytových. Ale jsem přesvědčen o tom, že využívání pobytových služeb by mělo být až poslední možností v případech, kdy se nedaří pomoci rodině dítěte ani umístit dítě do náhradní rodinné péče. Myslím, že je potřeba také říci, že i takovéto případy existují.
Pokud se podíváme na dnešní situaci v dětských domovech pro děti do tří let, u nás máme, jak už jsem zmínil, zhruba třicet těchto zařízení. Tato zařízení mají dnes kapacitu zhruba 1 500 míst. K prosinci roku 2014 - mám tady údaj z roku 2014 - v nich bylo umístěno víc, než 1 200 dětí. V těchto zařízeních dnes pracuje v České republice něco kolem tisícovky pracovníků. Trend je klesající, pokud jde o umístění dětí do těchto zařízení. Zatímco v roce 2011 tam bylo umístěno 2 133 dětí, v roce 2014 jich tam bylo umístěno 1 606. To znamená, daří se řešit sociální situaci těchto dětí tím, že jsou umísťovány do náhradní rodinné péče a teprve v případech, kdy to není možné, jsou využívána tato pobytová zařízení.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Paní poslankyně, chcete položit doplňující otázku? Ano. Prosím. ***