(17.40 hodin)
(pokračuje Kolovratník)
A tady chci jenom podotknout, a mohl bych být také zlý u téhle silnice, zabývám se v regionu její historií, mohl bych hovořit o Ivo Tomanovi, členovi ODS, který byl vládním zmocněncem pro výstavbu této silnice, a pokud vím, tak s ní neposunul ani o píď. Mohl bych mluvit o Vítu Bártovi, který ty stavby zastavoval, ale nebudu to dělat. A navážu právě na Milana Urbana, který mi krásně nahrál. Já jsem rád, když jsme udělali tady ve Sněmovně loni výbornou zkušenost, kdy jsme bez ohledu na stranické průkazky se domluvili na té rychlé novele zákona č. 416, týkající se hlavně výkupů pozemků, pod tím návrhem jsme byli podepsáni jak opoziční, tak koaliční poslanci. S tou iniciativou během loňského léta, je to něco přes rok, za námi kolegové přišli a domluvili jsme se vlastně během jednoho měsíce.
Takže i já za sebe chci deklarovat tuhle snahu o spolupráci a věřím, že když páni ministři přítomní za námi, za poslanci z hospodářského výboru, přijdou, jsme schopni udělat tu dohodu a jsme schopni i rychlými a malými legislativními úpravami jim v té jejich práci pomoct. Myslím, že česká infrastruktura si to stoprocentně zaslouží. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Michal Kučera s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, děkuji za slovo. Já budu reagovat tady na slova svého předřečníka pana předsedy Pilného. Já bych to všechno podepsal, kdyby to řekl před dvěma lety. To, že pan premiér měl jednat v Bruselu, to je jasné. A měl jednat ale v době, kdy jsme schvalovali tento zákon. Měl vyjednávat podmínky, za jakých bude platný. Dokonce možná ještě předtím, než to přišlo do Sněmovny. Tehdy tam měl být premiér. Možná že by tam i byl, kdyby nás pan ministr Brabec celou dobu neuváděl v omyl, že se stavět bude. Já tady cituji jeho slova: "Je to mantra, že nebudeme stavět. Není to pravda, budeme stavět i tak. Je to kompromis mezi rezorty, Svazem průmyslu a dopravy, Hospodářskou komorou." Možná že tehdy, kdybychom si skutečně přiznali a nelhali do kapsy, že schválením tohoto zákona se nepostaví ani kilometr silnice, ani kilometr dálnice v následujících letech, tak jak jsme mimochodem tady na to tady upozorňovali několikrát, tak v tu dobu mohl vyrazit premiér Sobotka do Bruselu, mohl politicky vyjednávat a mohl skutečně najít nějaký kompromis. Já si myslím, že těch dohod, které v Bruselu probíhají, je celá řada, a určitě by našel možnost, jak ten kompromis udělat třeba výměnou za něco jiného, i když to samozřejmě není úplně vždy šťastné.
Zazněla tady slova o sloučeném řízení. To samozřejmě je také jedna z možností. Ale tehdy nám to bylo slibováno před těmi dvěma lety, dokonce ministr Brabec vyzýval, ať ho z toho můžeme zkoušet příště, až tady bude, tak možná, že ho můžete vyzkoušet na klubu, proč ještě v tuto chvíli toto sloučené nebo jednotné povolovací řízení není. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Pilný. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ivan Pilný: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych jenom vaším prostřednictvím chtěl upozornit pana poslance Kučeru, aby si přečetl příslušná usnesení hospodářského výboru a výboru pro evropské záležitosti, která jsem inicioval a která byla v té době podávána a která přesně to, co tady říkám, chtěla. Bohužel se nic nestalo. Jenom pro... Stejná slova, která říkám tady, jsem opakoval už před těmi dvěma lety, možná že to je i víc. Ale bohužel se nekoná.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. To byla zatím poslední faktická poznámka. Nyní řádně přihlášený do obecné rozpravy, pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, přiznám se, ani jsem nečekal, že na mě dojde řada díky množství faktických poznámek a hlavně díky výtečné argumentaci mých předřečníků v této věci. Po vyslechnutí těch připomínek jsem nabyl dojmu, že je Ministerstvo dopravy zakleté. Buď má zakletou židli ministr, anebo koberec před tou židlí je zakletý, protože je to x-tý ministr dopravy, který před sebou vleče tento problém výstavby. Ty analýzy tady byly, nebo byl pokus tyto analýzy řešit.
Zaznělo tady, že máme špatnou legislativu. Tady se ale musím ptát, kdy jindy, než když jsou všichni tři dotčení ministři z jedné politické strany, by měl být nalezen konsenzus tohoto postupu. Chybí mi tu samozřejmě paní ministryně místního rozvoje. Ale všichni tři dotčení, kteří tu legislativu důležitou pro tyto liniové stavby mají ve svých gescích, jsou z jedné strany a měli by najít tuto dohodu. A jestliže nejsou schopni tuto dohodu najít, tak by do toho teprve měl vstoupit nějaký představitel, třeba pan ministr financí coby předseda, popřípadě celá vláda. Ale zaráží mě, že právě odvolávka na to, že máme špatné zákony, nám již tři roky brání, když o tom víme ty tři roky, tyto zákony řešit. Zvlášť když jsou z jedné strany. Toto považuji za jemný alibismus, který tady zazněl.
Otázka Evropské unie a výmluvy na Evropskou unii, je to výmluva. My jsme přece věděli, jaké předpisy platí, a pokud jsem slyšel poslední tři roky tady, tak všichni ministři do toho Bruselu jezdili, všichni ministři odtamtud přijížděli se sliby, které nám tady předkládali, a všichni ministři, kteří tam jezdí, nikdy neřekli: My jsme v koncích, Brusel s námi vyběhl, my potřebujeme silný kalibr, my potřebujeme toho premiéra, protože my ministři nejsme schopni toto řešit. To tady nikdy nezaznělo, a pokud mám tu informaci, ani na vládě nikdy nezaznělo, že by ministr přiznal: Se mnou v tom Bruselu se nikdo nebaví. Já potřebuju pomoc silného kalibru. Najednou to zaznívá jako omluvný argument, že ten premiér tam nejel a nebojoval. Druhý takový argument, který považuji za jemně alibistický.
Třetím argumentem, který tady ještě nezazněl, a možná se k němu dostaneme, je zákon o veřejných zakázkách, který protahuje stavby, jejich řešení, jejich zadávání. Přednedávnem jsme tu schvalovali novelu zákona o veřejných zakázkách. Když jsem upozornil na tyto problémy, hovořil jsem o tom, že tady existuje Úřad pro ochranu veřejné soutěže, který by právě u těchto složitých staveb, které zadávají přímo ministerstva, měl být ten poradní orgán, který by pomohl. Možná by dneska nemusel projednávat odvolání vůči mýtnému systému a podobně. Tehdy jste to vy, kolegové, zabili, protože tento úřad má dost velkou lobby mezi vámi, a byla by to navíc práce pro něho a on se jí zřekl, nechtěl ji činit, byť mnozí v zákulisí říkali, že by to nebylo špatné. Protože kdo jiný je odborníkem než tento úřad, aby poskytl servis odborný, pomoc ministrovi a ministerstvu, aby si nemuselo najímat drahé právníky, kteří nakonec ve svém důsledku nezmůžou nic?
Zazněly tady otázky, ke kterým se připojím. A to je otázka priorit. Já tady budu - můžu říct ani ne výjimečně - souhlasit s kolegou Stanjurou. Tato republika má dvě stavby, které potřebuje. On je tady pojmenovává. Opravdu odlehčení dálnice D1 spojením Prahy s Ostravou přes Hradec Králové. A ač... (Hlas ze sálu.) D35, a odlehčení D1 jsem říkal pro kolegu, aby nekřičel přes sál. A obchvat Prahy. Ač Ostravák, a tady to taky zaznělo, bych mohl říct, že na Praze mi nezáleží. Záleží mi na ní, protože sem docela často jezdím. Tyto dvě stavby by měly být možná v konsenzu realizovány urychleně. Ale mluví se o nich strašně dlouho - a tady do toho vstupuje, jak už tady zaznělo, ta ekologická lobby. Ale nechci to rozebírat.
Chci se zaměřit na to, co tady zaznělo, jaká je vlastně časová úspora toho, že jsem vyjmuli těch deset staveb, popřípadě tu jednu stavbu jsme z tohoto seznamu vyňali. Já předpokládám, že pan ministr dopravy ještě nám k tomu řekne své. Ale přiznám se, zazněl tu i argument, proč vytahujeme jednotlivé stavby, že nejsme odborníci a že tyto stavby tady omíláme, aniž bychom byli schopni sami posoudit jejich důležitost. Omyl. My jsme to tady nezanesli, tyto stavby. To zanesli odborníci z Ministerstva dopravy. Tento seznam, který nám tady předložili, a sotva jsme ho schválili, už nebyl platný. Už našli nějakou jinou cestičku, aniž by se uráčili dopředu říci, že možná tam budou výjimky, popřípadě nějaké změny. ***