(15.20 hodin)
(pokračuje Lorencová)
Pane premiére, co jste udělal pro to v průběhu těch 25 let, anebo v průběhu těch posledních osmi, kdy jste pro to měl podle mého názoru zcela jistě něco udělat, co jste udělal pro to, aby v lidech nevznikl pocit frustrace, neprosté bezmoci a naprosté beznaděje? Jakýsi hmatatelný výsledek činnosti vaší strany a vás je to, že se smí o Bakalovi říkat, že je gauner. A to je všechno! Zatím. (Upozornění na čas.)
Ještě bych chtěla dodat, že v Evropské komisi se projednává nedovolená podpora -
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Paní poslankyně, já se moc omlouvám, ale vaše dvě minuty uplynuly. Poprosím pana premiéra o odpověď.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené poslankyně, vážení poslanci, shodou okolností na minulých interpelacích, které jsem tady měl v Poslanecké sněmovně minulý týden, tady byla interpelována otázka jiných bytů v jiné společnosti, která je v zásadě dneska aktuální, protože je to otázka prodeje bytů v Praze, které realizuje společnost ČEZ, kterou stát vlastní ze 70 %, a po pravdě řečeno i toto je věc, která je velmi složitá zejména v situaci, kdy společnost a její management, orgány společnosti, byť je ze 70 % vlastněna státem, tak přirozeně musí postupovat s péčí řádného hospodáře. Ale ukazuje se, že ty byty nebyly vloženy jenom do OKD v době, kdy se dělala privatizace OKD, ale ty byty byly bohužel vloženy i do jiných společností předtím, než tyto společnosti byly privatizovány, a pak samozřejmě je velmi složité, jakým způsobem s těmi byty následně bylo naloženo.
Já pokládám za největší problém fakt, že v době, kdy se zřizovala akciová společnost OKD, což bylo skutečně před 25 lety, jak říkala paní poslankyně, tak do OKD byly vloženy nejenom výrobní části podniku, ale byly tam vloženy také nevýrobní části podniku. Včetně velké části bytového fondu. Když jsem zjišťoval, a samozřejmě jsem procházel i ty věci historicky, tak jsem se snažil zjistit, proč vlastně celý bytový fond OKD, který je velký, nebyl třeba převeden na města a obce a zůstal součástí podniku. Tehdy údajně sami zaměstnanci OKD, zástupci odborů, vnímali jako větší jistotu, že byty budou součástí OKD. Měli pocit, že budou mít větší vliv na to, jak bude třeba v bytech stanovováno nájemné nebo jakým způsobem s těmi byty bude nakládáno. Čili tehdy vlastně v roce 1990 tehdejší vláda vložila byty do OKD, a tím se podle mého názoru vytvořil velký problém.
Druhá část problému se vytvořila v okamžiku, kdy OKD bylo divoce zprivatizováno a stát přišel o majoritu. Já už jsem tady o tom mluvil, když se projednával bod, který se týkal té privatizace. Koneckonců je rozprojednán na Poslanecké sněmovně. To byla léta 1996, 1997, 1998, kdy vlastně stát přišel o majoritu v OKD i zvláštními rozhodnutími Fondu národního majetku. Ale taky tím, že obce a města, které měly akcie OKD, tak je prostě prodaly. To znamená, stát přišel o majoritu v OKD. A pak už stát prodával minoritu na základě posudku, který měl k dispozici, a za cenu, která byla vyšší než posudek, který měl k dispozici. Ale stát už neprodával byty, stát prodával akcie, minoritní podíl v akciové společnosti. Ty byty bohužel byly vloženy v roce 1990 a to si myslím, že byla ta největší chyba, která se stala. Měly být v té době převedeny na obce a města nebo měly být vloženy do nějakého zbytkového státního podniku, mohlo být s nimi naloženo.
Co se stalo, nebo co se udělalo? Samozřejmě že v průběhu minulých let Ministerstvo financí, a byť jsme byli v opozici, tak jsme na to vyvíjeli tlak, Ministerstvo financí opakovaně zkoumalo tu privatizační smlouvu. Snažilo se uplatnit sankce vůči nabyvatelům z hlediska nakládání s bytovým fondem a z hlediska plnění této smlouvy. V některých sporech MF uspělo, v jiných sporech MF neuspělo, pokud jde o nakládání s tímto. A po pravdě řečeno, naše vláda je v tuto chvíli zejména konfrontována s tím, že se OKD dostalo do těžké ekonomické situace v důsledku toho, jak v minulých letech hospodařilo, v důsledku poklesu cen uhlí. A my se v tuto chvíli snažíme udržet v OKD zaměstnanost a rozložit útlum těžby v OKD do několika let, aby nedošlo k vážným problémům sociálního charakteru v Moravskoslezském kraji. Čili tímto se vláda velmi intenzivně zabývá.
Já jsem viděl návrh usnesení, jeden z možných návrhů usnesení pro Poslaneckou sněmovnu. Myslím si, že určitě jsme připraveni jako vláda zmapovat všechno to, co se odehrávalo kolem privatizace OKD, nicméně problém je, že řada těch procesů se odehrávala před poměrně velkým množstvím let. Nicméně už dnes je zřejmé, že vložení bytů do OKD a divoká privatizace OKD na konci 90. let vlastně znemožnily státu, aby s těmi byty následně dále nakládal. Stát pouze dal do privatizační smlouvy v roce 2004 podmínky pro omezení nakládání s těmi byty a nyní se vede spor, jestli noví majitelé ty podmínky dodrželi, či nikoliv. Já se domnívám, že je nedodrželi, ale z hlediska rozhodnutí soudu v té věci to úplně takto posouzeno nebylo.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Paní poslankyně, máte minutu na položení doplňující otázky.
Poslankyně Jana Lorencová: Moje doplňující otázka zní takto: Pane premiére, já jsem se domnívala, že víte o tom, že od začátku šlo vlastně o podvod. Ty byty nebyly jen tak vloženy v souladu s platnými zákony a předpisy. Já jsem přesvědčena o tom, že to tedy snad víte. Ony byly nazvány byty služebními. A proto byly vloženy do toho privatizovaného majetku, byť to bylo zcela v rozporu s platnými předpisy, s platnými zákony! Tak proč něco další vlády, i ta vaše, proč jste něco neudělali pro to, aby se toto napravilo? Protože my tu zátěž těch tunelů, toho darebáctví, ke kterým tady docházelo zcela evidentně, vlečeme za sebou! A jestli se s tím něco opravdu neudělá, tak ji povlečeme dál.
Ale já si ještě dovolím jednu poznámku. (Upozornění na čas.) Evropská komise se zabývá tím, k čemu došlo -
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Paní poslankyně, já se moc omlouvám, ale minuta je pryč.
Poslankyně Jana Lorencová: Omlouvám se i já, já se tedy budu vracet s touto interpelací neustále znovu.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Poprosím pana premiéra o odpověď.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Už jen dvě poznámky. Pokud tedy je podezření, že to rozhodnutí, které tehdy učinilo Ministerstvo hospodářství v roce 1990, na konci roku 1990, kdy byl zrušen státní podnik, byla zřízena akciová společnost a bylo rozhodnuto o tom, jaký majetek se tam vloží, bylo učiněno na základě nějakých nepravdivých skutečností, tak samozřejmě tato věc může být prozkoumána. Nicméně už je to 25 let. Je to 25 let zpátky, kdy se tato věc odehrála.
Nicméně já bych požádal paní poslankyni, pokud k tomu má nějaké konkrétní podněty, tak samozřejmě můžeme tuto věc nechat prověřit a předpokládám, že příslušné úřady, které disponují archiváliemi, tak by tu věc prověřit mohly. To je první poznámka.
Druhá poznámka, pokud jde o otázku veřejné podpory. Veřejná podpora bohužel v době, kdy proběhla ta divoká privatizace, kdy se k OKD dostali majitelé, aniž by zaplatili jedinou korunu, tak jsme nebyli členy Evropské unie a nemohla Evropská komise zkoumat, jestli byla poskytnuta veřejná podpora, prostě proto, že byla zvolena nevhodná forma privatizace - kupony. Privatizovat kupony doly podle mě nebyl dobrý nápad. Evropská komise posuzovala pouze to, jestli ten prodej minoritního podílu akciového byl v souladu s evropským právem, nebo ne. A Evropská komise řekla, že ano, že to bylo v souladu s evropským právem. Ale nemohla zkoumat to, co se odehrálo před vstupem do Evropské unie, i v souvislosti s tím, že tam byly vloženy byty, a v souvislosti s tím, že tam byla divoká privatizace.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu pana poslance Karamazova. Připraví se paní poslankyně Kovářová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Simeon Karamazov: Vážený pane premiére, občané Velké Británie se, byť relativně těsnou většinou, vyjádřili pro odchod z Evropské unie. V tento moment vypluly na povrch názory mnohých eurohujerů požadujících, aby při vyjednávání podmínek odchodu byla Evropská unie vůči Velké Británii nekompromisní. Domnívám se, že k této situaci vzhledem ke vzájemným obchodním vztahům nemůžeme být lhostejní. Vždyť Velká Británie je po Německu a Slovensku naším třetím nejvýznamnějším exportním trhem. A ani v případě dovozu nejsou naše vztahy rozhodně zanedbatelné. Nedávná statistika Ministerstva průmyslu a obchodu řadí Velkou Británii na šesté místo mezi našimi největšími importními trhy. Nutně je proto v zájmu České republiky, aby obchodní vztahy s Velkou Británií byly i nadále na velmi vysoké úrovni. ***