(12.20 hodin)
(pokračuje Benda)
Tak tady bych prosil, abychom o této části, o bodu 4 ústavněprávního výboru, hlasovali v závěrečném hlasování zvlášť. Ještě na to ve třetím čtení upozorním. A myslím, že je to věc, která by měla být upravena zvlášť. Pokud by to neprošlo, budu alespoň navrhovat, aby v závěrečných ustanoveních, která určují účinnost, se i tato část - nově navrhovaný bod 4, novelizační body zřejmě 8, 9, 10 a dále občanského zákoníku - dostala do toho režimu, který nabývá účinnosti až 1. 1. 2018, protože si myslím, že je opravdu nešťastné, aby takto zásadní změna nabývala účinnosti v průběhu roku. Dva měsíce potom, co zákon vejde v platnost. Pokud už by Sněmovna měla vůli schválit znovuzavedení zákonného předkupního práva - které si samozřejmě spoluvlastníci mohou sjednat, to je jejich věc. Otázka zní, jestli má být ze zákona. Kdyby Sněmovna tuto vůli měla, tak bych navrhoval, aby byla zcela jasně od prvního nějakého roku, že se vracíme k původní koncepci, i když já ji pokládám za méně šťastnou. To je první obecná poznámka.
Druhou obecnou poznámku, a zase k původnímu návrhu, a spíše zdůvodnění toho, co budu posléze předkládat jako návrhy v podrobné rozpravě. Z mně nepochopitelného důvodu při stále sílící snaze chránit práva dětí, posilovat práva rodičů, posilovat práva státu, zasahovat do práv dětí, dneska se tady o tom mluvilo téměř ve všech předchozích vystoupeních, pokaždé trochu z jiného úhlu pohledu, někdo vztah k diagnostickým ústavům, někdo vztah k dětem, někdo vztah k výživnému, tak jednou z novot, kterou přináší tato novela občanského zákoníku, je změna § 35 a povolení, aby nezletilý, který nedokončil povinnou školní docházku, měl možnost zavázat se k výkonu závislé práce podle jiného právního předpisu. Pro mě nepochopitelný lobbing zřejmě odborářů a možná části zaměstnavatelů, který má vést k jedinému, aby ještě když jsem na škole, bylo mi už tedy patnáct, ale ještě jsem nedokončil povinnou školní docházku, tu desetiletou, abych se mohl zavázat, že pak nastoupím k dotyčnému zaměstnavateli a bylo to pro mě závazné. Já to prostě nechápu. Myslím si, že úprava, která byla doteď, je mnohem lepší, která říká, může se zavázat, poté co mu je patnáct a poté co dokončil povinnou školní docházku. To nemusel vychodit samozřejmě celou střední školu. Ale dokončil povinnou školní docházku. A pokud mu je méně než šestnáct, tak pokud je to potřeba pro jeho výchovu nebo vzdělávání, tak rodiče mají právo takový poměr rozvázat.
Tváříme se, že děti mezi patnáctým a osmnáctým rokem spoustu věcí udělat nemohou, spoustu práv nemají, ale z nějakého důvodu jsou tady upřednostněni zaměstnavatelé, nebo dohody se zaměstnavateli, které mají zvýhodnit tyto zaměstnavatele a umožnit jim, aby ještě dokud je na škole, ještě než ukončil povinnou školní docházku, aby ho přinutili, aby s nimi pracovní poměr podepsal. Opět navrhnu, abychom tento bod vypustili. Myslím si, že nebyl dostatečně diskutován. Že není dostatečně promyšlen, abychom ho vypustili. Pokud bychom ho nechtěli vypustit a chtěli jsme odebrat zákonným zástupcům právo zasahovat u dítěte mezi patnácti a šestnácti lety do toho, kde je zaměstnáno, i to bych si dokázal představit. Ale myslím si, že představa toho, že někdo se zavazuje do budoucna k výkonu závislé práce podle jiného právního předpisu předtím, než dokončil povinnou školní docházku, mi připadá opravdu velmi nepřijatelná.
Další body, které navrhnu v podrobné rozpravě, už jsou spíše detailního charakteru. Jediné, na co bych chtěl ještě upozornit, je bod 16 původního vládního návrhu, kterým se navrhuje snížit možnou - a opět říkám možnou, ne maximálně možnou, ne povinnou kauci na dlužné nájemné v případě pronájmu bytové jednotky z šestinásobku na trojnásobek. Zase je to věc, která byla v občanském zákoníku velice široce diskutována. Dává smysl. Její snížení povede jenom k tomu, že se bude obcházet. Dobře víme, že i v minulosti to tak bylo. Že se nacházely jiné způsoby, jak si zajistit to, že mi to nájemné bude placeno. Já si myslím, že pronajímatel má nějaké právo si jistit své budoucí nároky. Jestli s ním nájemce smlouvu uzavře, nebo neuzavře, je přece naprosto jeho věcí. Jestli tam nájemné bude měsíční, nebo tříměsíční, nebo šestiměsíční je naprosto jeho věcí. Ale proč zákon, který se opravdu snaží být minimalistický v dopadech na občanský zákoník, zrovna v této části jde ze šesti měsíců na tři měsíce jako maximálního možného nájemného, které lze požadovat, nerozumím. A myslím si, že upřímně řečeno nakonec to vždycky jsou ustanovení, která jsou vůči těm chudším nebo lidem ve složitější sociální situaci nakonec tvrdší. Protože vypadají, jako že jim chtějí pomoct, ale ve výsledku jim vůbec nepomohou.
Děkuji za pozornost a podrobné návrhy přednesu v podrobné rozpravě.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Nyní vystoupí v obecné rozpravě paní poslankyně Helena Válková - ale před ní s přednostním právem pan zpravodaj. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji za slovo. Dovolil bych si navázat na kolegu Bendu, který hovořil o předkupním právu, abychom neskákali z jednoho tématu na druhé. V tuto chvíli bych chtěl konstatovat, že návrat předkupního práva považuji za podstatný právě proto, že předkupní právo nikdy nemělo být zrušeno. Myslím si, že fungovalo. Nečinilo žádné problémy. A pokud činilo, to znamená, prodlužovalo například dobu prodeje, pak to bylo určitě vyváženo tím, že nedocházelo k situacím, kdy by např. jeden ze spoluvlastníků prodal bez souhlasu, pod cenou, v uvozovkách, buď fiktivně, anebo přímo, ten spoluvlastnický podíl např. v rodinném domě osobám, řekněme, méně přizpůsobivým, které následně svým chováním, svým jednáním donutily nepřímo prodat toho dalšího spoluvlastníka svůj podíl pod cenou. Stejně tak se může stát, že bude prodán podíl na rodinném domku někomu, kdo nebude mít zájem na jeho údržbě, a bude to znamenat další spor se stávajícím vlastníkem. Myslím si, že není nic proti ničemu, pokud bude druhý spoluvlastník mít právo na to, aby pokud někdo chce druhý podíl prodat, aby nejdříve ho nabídl spoluvlastníkovi druhému. A pokud on odmítne, tak za cenu stejnou nebo vyšší může prodat komukoliv jinému. Na tom si myslím, že není nic příliš komplikovaného.
Nechci, aby to byl souboj ideového pohledu. Myslím si, že to má spíše praktický pohled. Zdůrazňuji spíše snahu scelit to vlastnictví než rozdělovat. Ale chápu, že na to mohou být pohledy různé.
Chtěl bych také vyvrátit to, co zaznělo při debatách v ústavněprávním výboru, že snad tady vznikne nějaké předkupní právo, které by se jinde neobjevovalo. Chtěl bych říct, že nový občanský zákoník zavedl předkupní právo ze zákona, tak jak ho my chceme zavést u všeho spoluvlastnictví. Zavedl ho pro ty, kteří mají buď budovu na cizím pozemku, anebo mají pozemek a na něm stojí cizí budova ve vztahu k těmto dvěma objektům. V tomto smyslu si myslím, že z legislativního hlediska tedy znovuzavedení je možné, byť chápu teoretické výhrady, jestli má platit do budoucna, anebo jestli má platit automaticky od chvíle, kdy je zákon změněn. ***