Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

11.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb.,
o předškolním, základním, středním, vyšším odborném
a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 841/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová. Prosím, paní ministryně, ujměte se slova.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi předložit v rámci druhého čtení návrh zákona, kterým se mění zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, školský zákon.

Jak už jsem vás informovala v rámci prvního čtení, předmětným návrhem zákona usilujeme o odstranění nerovného postavení jednotlivých příjemců podpory státu, tzn. krajů i jednotlivých krajských a obecních škol. Usilujeme o zajištění skutečně účinného vynakládání finančních prostředků státního rozpočtu, tzn. aby finanční prostředky následovaly jak realitu poskytovaného vzdělávání, tak i platovou úroveň v jednotlivých školách. Přejeme si také transparentnost pro školy i jejich zaměstnance, větší předvídatelnost pro ředitele škol. Domníváme se, že zajistíme takto větší možnost cílené realizace podpory prioritních zájmů státu v oblasti vzdělávání. Proto tedy navrhujeme zohlednit objektivní rozdíly vzdělávacích soustav v jednotlivých krajích, odstranit rozdílné financování stejných oborů vzdělání, nerovnosti v odměňování zaměstnanců a negativní dopady spojené s takovým snížením počtu žáků, které je z pohledu organizace vzdělávání bezvýznamné, avšak ve stávajícím systému může školu přivést až k vážným ekonomickým problémům. Také eliminujeme u středních škol ekonomický tlak na přijímání co největšího počtu žáků.

Upouštíme tedy od financování regionálního školství prostřednictvím republikových a krajských normativů. Tento systém zůstane zachován pouze pro financování vzdělávání a školských služeb poskytovaných školskými zařízeními s výjimkou financování mzdových výdajů pro pedagogické pracovníky školních družin.

Ráda bych se v úvodu vyjádřila také k debatám, které byly na školském výboru nebo které se objevují v rámci veřejného prostoru. Chtěla bych říct, že ačkoli samotný zákon logicky neobsahuje konkrétní počty dětí v jednotlivých třídách, nařízení vlády, která tento zákon doprovázejí a která jsou dojednána s odbornými asociacemi škol a s dalšími partnery, takovéto standardy zajišťují. Zjednodušeně řečeno se dá říct, že počítáme s 24 dětmi na třídu, se 17 dětmi jako minimálním počtem. U určitých typů škol, např. u škol, které jsou plně organizované, avšak mají jednu, maximálně dvě třídy v ročníku, počítáme s průměrem 15 dětí na třídu jako nejnižším možným počtem. Současně jsou zpracována speciální pravidla pro malotřídky nebo speciální pravidla, která zohledňují specifika financování středních odborných škol a učilišť.

Chtěla bych vás ubezpečit, že na této změně jsme pracovali velmi dlouho. Existuje velmi důsledná shoda odborných školských asociací a odborů, stejně tak zřizovatelů. A chtěla bych vás ujistit, že také jednomyslné hlasování školského výboru ukazuje, že jsme se snažili maximálně najít cestu, která bude znamenat pro naše školy lepší financování, a tím zajistí kvalitnější vzdělávání našich dětí v budoucnu. Prosím vás tedy o propuštění tohoto návrhu zákona přes druhé čtení. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní ministryně. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako výboru garančnímu. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 841/1 a 841/2.

Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu poslanec Petr Kořenek, informoval nás o projednání návrhů ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Kořenek: Dobře, děkuji vám, pane předsedající. Takže 192. usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu ze 31. schůze ze dne 3. listopadu k vládnímu návrhu zákona: Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu po odůvodnění ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřiny Valachové, zpravodajské zprávě poslance Petra Kořenka a po rozpravě doporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, školský zákon, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 841, ve znění pozměňovacích návrhů.

Pozměňovací návrhy jsou součástí usnesení. Jedná se, jenom velmi krátce, k úpravám při studiu v zahraničí, k úpravám sběru dat u žáků, kteří nemají trvalé bydliště na území České republiky, dále k právům a povinnostem pedagogických pracovníků, ke stanovení postupu ředitele v případě závažného porušení povinností stanovených tímto zákonem a dále je tam úprava paragrafu ve směru k odborným školám.

Dále školský výbor pověřil předsedu poslance Jiřího Zlatušku, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a pověřil zpravodaje výboru poslance Petra Kořenka, aby toto usnesení přednesl ve schůzi Poslanecké sněmovny. Zároveň pověřil zpravodaje výboru poslance Petra Kořenka, aby ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativně technické úpravy.

Na závěr jenom znovu připomínám, že se jedná o sněmovní tisk 841/2. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které eviduji šest přihlášek. První řádně přihlášenou je paní poslankyně Semelová. Připraví se paní poslankyně Dobešová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Marta Semelová: Dobrý večer, vážené kolegyně, vážení kolegové. Novelu školského zákona, která má za cíl změnit financování regionálního školství, vnímáme jako potřebnou. Financování škol podle počtu žáků se neosvědčilo a přineslo řadu problémů, které se mimo jiné odrazily na poklesu kvality vzdělávání. Dosavadní způsob nemůže reflektovat specifika v jednotlivých krajích, jako je rozdílná velikostní struktura škol, malotřídky, školy pouze s prvním stupněm a podobně, a dochází tak ke značným, a to zcela neopodstatněným, rozdílům. Pro příklad uvedu, že v roce 2015 byl rozdíl mezi některými kraji v rozpočtovaném platu ve školství až 3 000 korun, takže se to odráží ve výši mzdových prostředků pro pedagogické i nepedagogické pracovníky škol, kdy mnozí ředitelé jsou nuceni dofinancovávat platy z nenárokových složek, a také ve financování ostatních neinvestičních výdajů.

Mezi další negativní dopady stávajícího systému patří i nepředvídatelnost výše prostředků, s čímž se musí každoročně ředitelé škol potýkat. S tím souvisejí komplikace při organizování a plánování vzdělávacího procesu. Nemalé problémy pak nastávají v případech, kdy během školního roku dojde k úbytku žáků, a tím i k významnému poklesu nebo úbytku peněz, i když se třeba jedná pouze o jednoho žáka, který přejde jinam. V případě středních škol způsobuje v současnosti platný systém financování na hlavu úsilí ředitelů škol o přijetí maximálního počtu žáků. Tím dochází ke snižování nároků na přijímání i v průběhu studia.

Logicky se to společně s dalšími v minulosti přijatými nepromyšlenými a nesystémovými kroky negativně odráží na kvalitě vzdělávání jako takového. Novela by měla tyto chyby napravit. Měla by odstranit nerovnosti v odměňování zaměstnanců a financování škol v jednotlivých krajích, ředitelům pak zajistit předvídatelnost toho, co pro školu dostanou. Proto ve shodě s odbornými asociacemi, jak už tady bylo řečeno, školskými odbory a dalšími dotčenými subjekty podporujeme změny systému, který zohledňuje nejen počet žáků, který je nastaven na třídu a na učitele a na financování podle odučené práce podle rámcových vzdělávacích programů.

S čím ovšem máme problém, a podotýkám, že se netýká navrhovaných změn, ale školského zákona a financování škol jako takových, to ano, a to jsou církevní školy. Právě financování církevních škol na rozdíl od škol soukromých upravuje školský zákon, který stanoví, že církevní školy a školská zařízení jsou financovány přímo Ministerstvem školství a mají na rozdíl od škol soukromých plnou finanční podporu státu. K tomu mohou vybírat školné, i když je pravda, že řada církevních škol tuto možnost nevyužívá.

V roce 2014 působilo v České republice 114 těchto škol a školských zařízení. Letos jich je 140. Ze státního rozpočtu dostávaly tyto školy v roce 2016 1 360 milionů, což bylo proti roku 2015 o 126,5 milionu víc. Pro rok 2017 je pro ně navrhována už částka 1 427 417 974 korun, to je částka na výkonové financování podle školského zákona bez výdajů na rozvojové programy. Vedle uvedené provozní dotace a prostředků pro navýšení platů byly církevním školám v roce 2015 poskytovány i další účelové dotace, prostředky na asistenty pedagogů, pro žáky se zdravotním či sociálním znevýhodněním ve výši 21 855 000 korun, na vybavení škol kompenzačními pomůckami 730 600 korun, na podporu implementace etické výchovy 530 050 korun. A tak bych mohla dál a dál pokračovat.

Postavení církví ve společnosti po jeho dočasném a částečném vzedmutí vlivem společenských iluzí po roce 1989 trvale klesá, stejně jako počet aktivně a pasivně věřících. Podle odhadů Ministerstva kultury ubývá jenom římskokatolické církvi ročně sto tisíc věřících. Přesto všichni, nejen věřící, ze svých daní financujeme církevní školství, navíc v době, kdy církve dostaly v rámci takzvaných církevních restitucí desítky miliard korun a další obrovský majetek, který byl sebrán lidu, jenž ho svou prací vytvořil. Z tohoto daru mohou církve své školy a školská zařízení financovat.

To je také smyslem mého pozměňovacího návrhu, podle něhož nemá být církevní školství nadále financováno ze státního rozpočtu, ale z vlastních zdrojů. Ušetřené finanční prostředky by měly být vynaloženy do škol veřejných, kde přes navýšení rozpočtu, které oceňuji, finance nepokrývají všechny potřeby v oblasti výchovy a vzdělávání, řadu věcí dofinancovávají kraje, obce a rodiče. Je potřeba zvýšit částku na platy pedagogických i nepedagogických pracovníků škol, na asistenty, mimoškolní činnost, pro vysoké školy atd. Ze státního rozpočtu by tedy mělo být financováno především veřejné školství tak, aby byla zabezpečena dostatečná síť, kvalita a dostupnost. Církevní školství ať žije, ale za své.

Ke zmíněnému pozměňovacímu návrhu se přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji. (Potlesk několika poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Nina Nováková, poté paní poslankyně Dobešová.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, asi se dalo předpokládat, že někdo zareaguje na podstatu tohoto pozměňovacího návrhu. Skoro to vypadá, jako kdybychom u nás měli dvoje děti - jedny děti, které chodí do těch církevních škol. A to nejsou naše děti? To nejsou lidé, kteří budou tady v téhle zemi pracovat a odvádět daně?

Myslím si, že každý rodič si může vybrat, v jakém stylu školy své dítě nechá vzdělávat. A ten nadstandard, který církevní školy mají - ostatně podívejte se na jejich úspěšnost třeba církevních gymnázií při maturitních zkouškách a jejich úspěšnost. Ale ony mají také školy, v kterých se třeba vzdělávají ve středním vzdělávání děti, které se pohybují na ulici, dospívající děti, které by jinak zůstaly na ulici. Takže ty programy jsou elitní školy a školy, které jsou jasně sociálně zaměřené.

A pak bych ještě chtěla podotknout, že to vůbec není tak, že v církevních školách by někdo někoho nutil, aby se třeba modlil nebo aby byl nějakého vyznání. Naopak je to tak, že rodiče, chtějí-li dát dítě do školy, kde jsou trošku v bezpečném prostředí s menším rizikovým chováním, ale samozřejmě i s etickou výchovou, tak si často církevní školy volí. A není to jen v České republice, je to v celé Evropě. Vůbec to nesouvisí s tím, je-li člověk věřící, nebo rodiče jsou-li věřící, nebo ne.

Děkuji za slovo. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Eviduji další dvě faktické poznámky. Omlouvám se paní poslankyni Dobešové, ale požádám vás o trpělivost, přečtu omluvu. Dnes od 18 hodin do konce schůze se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Jaroslav Klaška.

Nyní tedy pan poslanec Kudela. Připraví se pan poslanec Gabal s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Petr Kudela: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, chci poděkovat předřečnici za velice pěknou rekapitulaci a její starost o církevní školství. Paní poslankyně Nováková už zde hovořila o tom, že církevní školy jsou skutečně otevřeny celé společnosti, to není nějaká výběrová nebo úzká skupina lidí, církevní školy mají velice dobré výsledky, asi proto leží někomu v žaludku.

Co se týče oblasti kriminality a závadného chování, je na těchto školách minimální, téměř vyloučená. Jak organizuji prohlídky po zajímavých stavbách, tak jsem připraven uspořádat také prohlídku školy, která se věnuje skutečně těm nejpotřebnějším dětem, která také patří do skupiny církevních škol, abychom prakticky mohli poznat skutečné zaměření a podmínky, ve kterých církevní školy také fungují. Je to tady nedaleko na druhém konci Karlova mostu. Takže uspořádám další prohlídku, ale asi až po Novém roce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Ivan Gabal. Vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Já jsem chtěl poděkovat vaším prostřednictvím paní poslankyni Semelové za úžasný adventní návrh. Ještě možná měla paní poslankyně říct, že děti z církevních škol by měly dostat zákaz studia na středních školách. Zejména proto, že církevní střední gymnázia mají nadprůměrné výsledky. Těm by se měl zakázat vstup na vysokou školu. V rámci boje za posilování křesťanských základů Evropy je potřeba s nimi zatočit, že jo. (Poslanec se dívá k poslaneckým lavicím klubu KSČM.)

Ale zajímavé je, že v podstatě touhle metodou navrhuje komunistická poslankyně zavedení školného do základního školství. To mně přijde pozoruhodné vzhledem k tomu, že tam nechodí jenom děti z věřících rodin, ale i ostatní, tak budou muset platit školné, když jim paní poslankyně adventně zakáže státní příspěvky. To mně přijde opravdu úžasné. Já bych jim zakázal studovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan předseda Kováčik, po něm paní poslankyně Semelová.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Koukám, adventní atmosféra je na tom dokonce tak, že se tady začíná i vtipkovat, jinak si nedokážu vysvětlit předchozí vystoupení. Prosím pěkně, kdyby to bylo tak, že kdysi dobrý systém jednotného školství, systém, kde daně nás všech, tedy aspoň těch, co jsme daňovými poplatníky, byly užívány na jednotnou školu, kdy se sem do tehdejšího Československa ti, kteří nám přišli kázat, jak to máme dělat, nakonec jezdili učit, jak to mají dělat oni, tak bych to bral jako vtip. Ale bohužel my přece nemůžeme dále tříštit, dále drtit systém, dále dělat z našich dětí polovzdělance. A nikdo nikomu nic nezakazuje, žádné studium na střední škole! Kéž by alespoň ta úroveň byla taková jako před lety, myslím teď úroveň studia, úroveň absolventů! Kéž by se jednotná škola, kterou jste tady s velkou slávou zrušili, alespoň částečně vrátila, a tím se i mezinárodní hodnocení absolventů našich škol vrátilo na jedno z předních míst v Evropě i ve světě.

To je zase můj příspěvek k tomu zdánlivému vtipkování dnes večer. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji další dvě faktické poznámky: paní poslankyně Semelová a pan poslanec Gabal. Prosím.

 

Poslankyně Marta Semelová: Já děkuji. Já si myslím, že bychom měli skutečně posilovat především veřejné školství, kde se neplatí žádné školné, kde by měla kvalita být zaručena a podobně. Nevím, proč tady mluvíme o společném vzdělávání, když do toho máme všelijaké školy soukromé, víceletá gymnázia, církevní školy, alternativní školy a tak dále a tak dále.

Pokud jde o to, co tady říkal pan poslanec Gabal prostřednictvím pana předsedajícího. Já jsem neřekla, že by měly skončit církevní školy, že by měly církevní školy navyšovat školné nebo zavádět školné, ale myslím si, že když církve jako zřizovatel určitě mají takový velký zájem o vzdělávání a když mají teď tolik peněz, takové dary, tak velice rádi tyto školy zaplatí ze svého. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktická poznámka pana poslance Gabala. Prosím.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Když budeme rozebírat právní aspekt návrhu paní poslankyně Semelové, tak ona nejenom že navrhuje zavést školné do části základních škol, ona ještě navrhuje porušení Ústavy, která ukotvuje nárok na základní vzdělání ze státních zdrojů pro všechny studenty základních škol, takže i soukromé základní školy dostávají státní příspěvek. Takže návrh komunistické poslankyně Semelové je nejenom adventní a protikřesťanský, on je taky protiústavní.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktická poznámka, paní poslankyně Semelová.

 

Poslankyně Marta Semelová: Vážený pane poslanče Gabale prostřednictvím předsedajícího, vím, že je advent a že máte plné myšlenky adventu, ale zkuste trošku vnímat to, co tady říkám. V žádném případě nenavrhujeme ani já, ani KSČM nějaké zavádění školného! Naopak jsme to byli my, kteří jsme protestovali proti tomu, aby se zavádělo školné na vaše návrhy na vysokých školách, byli jsme to my za KSČM, kteří jsme dávali návrh do školského zákona, aby se zrušilo školné na vyšších odborných školách, aby se zrušilo školkovné za pobyt v mateřských školách, a vy jste proti tomu byli! Takže my veřejné školství podporujeme, aby na ně skutečně dosáhli všichni podle svých schopností a možností, ale určitě ne podle peněženky. Soukromé a církevní školství, to je úplně něco jiného. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan předseda Kováčik.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Ostatně kdo chtěl slyšet, již slyšel. A kdo ví, jak to bylo a je, tak to ví. A já bych chtěl poprosit kolegy z mého klubu, tedy z klubu KSČM, z klubu, který je mi nade všechno drahý, aby na kdejakou pitomost už přestali reagovat. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. S přednostním právem se hlásí pan poslanec Sklenák. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, jak jsem mluvil s představiteli jednotlivých poslaneckých klubů, tak je vůle dokončit dnes projednávání druhého čtení školského zákona. A byť se domnívám, že v tomto případě, protože je druhé čtení a nebudeme hlasovat, tak bychom ani nemuseli hlasovat o tom, že budeme jednat po 19. hodině, tak vzhledem ke zvyklostem Poslanecké sněmovny jménem dvou poslaneckých klubů - sociální demokracie a ANO 2011 - navrhuji, abychom dnes jednali i po 19. hodině, abychom mohli dokončit projednávání právě projednávaného tisku.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Vzhledem k tomu, že se jedná o procedurální návrh, dám o něm hlasovat bez rozpravy. Eviduji žádost o vaše odhlášení. Já vás odhlásím a požádám vás, abyste se znovu přihlásili svými kartami.

 

Zazněl procedurální návrh. Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 24. Přihlášeno je 115 poslankyň a poslanců, pro návrh 80, proti 6. Konstatuji, že s tímto návrhem byl vysloven souhlas.

 

Budeme tedy pokračovat v projednávání tohoto bodu. Řádně přihlášenou do rozpravy je paní poslankyně Dobešová, připraví se paní poslankyně Chalánková. Prosím. (V sále je hlučno.)

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Dobrý podvečer, dámy a pánové, vážený pane předsedající. Ráda bych tu diskusi vrátila zpět k projednávání novely zákony 561 a k meritu věci a to je financování školství.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, paní poslankyně, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale požádám vás, kolegové a kolegyně, o ztišení. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Děkuji. Chtěla bych konstatovat, že, tak jak paní ministryně tady uvedla, i moje předřečnice, myslím, že odborná školská veřejnost velmi kladně hodnotí tyto změny, a proto si také myslím, že diskuse vedené ať už ve výborech, či podvýborech byly velmi věcné a vedly k dobrým závěrům.

Z hlediska zákona mohu říct, že jistě změny, které přináší novela, jsou naprosto správné. To, o čem se v současné době diskutuje a co je potřeba opravdu velmi precizně zpracovat, jsou podzákonné normy, které budou vyplývat právě z těchto změn. Při diskusích ať už ve výboru, či podvýborech byly specifikovány takové oblasti, jako je správné financování výuky autoškoly ve školách, které mají v rámcově vzdělávacích programech právě autoškolu ať už typu T, či B zařazenu do vzdělávacího procesu. Dále také myslím, že bychom se měli zabývat i specifičností středních zemědělských škol, které v oblasti nepedagogických pracovníků mají daleko vyšší náročnost na počet zaměstnanců, než jsou tomu školy jiného typu, a to především z toho důvodu, že mnohé z nich mají součástí školy i školní hospodářství a taková školní hospodářství, která nemohou podnikat v doplňkové činnosti, protože jim to neumožňuje jejich rozsah, velikost, tak takové školy se mohou s těmito školními hospodářstvími opravdu dostat do určitých rizik financování ošetřovatelů, ať už ve stájích skotu, či jiných stájích. Myslím, že tyto podzákonné normy by měly pamatovat především v PH maxech právě na tyto typy škol.

Myslím také na to, že je potřeba pregnantně zvážit i financování vyšších odborných škol, ve kterých se denní forma v současné době přelévá především do formy kombinované a dálkové. V současné době dálková a kombinovaná forma je velmi špatně financována, dá se říct, že podfinancována svými parametry, a pokud tyto školy existují samostatně, tak mají velké problémy, nemají-li velký počet na denním studiu studentů toto studium zafinancovat.

Myslím také na to, že je potřeba dořešit i otázku zvyšování minimální garantované mzdy státem, která se v současné době nepružně - nebo neodráží se do tabulek či platových tarifů především nepedagogických pracovníků, a je celá řada kategorií zaměstnanců, jako jsou uklízečky či kuchařky či pomocný personál a nebo řekněme i na odborných školách greenkeepři, kteří se při zařazení do platové třídy a platového stupně dostanou silně pod garantovanou státem minimální mzdu. V současné době za současných podmínek, pokud zřizovatel dofinancovává střední školy, tak tyto školy mají určité prostředky a cesty, jak dofinancovat mzdy těchto pracovníků. Nastane-li ale změna ve financování, tak se můžeme dostat opravdu do situace, kdy, pokud dostaneme přesně mzdy kopírující platovou třídu a platový stupeň, nebudou mít ředitelé prostředky na dofinancovávání těchto mezd, pokud nedojde ke změnám platových tabulek či platových tarifů. (V sále je trvalý hluk!)

To, že odborná veřejnost přijímá změnu financování, je vidět také v tom, že tak jak je mi známo z projednávání výboru pro vědu, výzkum a vzdělávání, nepřišel téměř žádný pozměňovací návrh, který by razantně změnil systém navržený Ministerstvem školství. Je to tedy pro mě velmi dobrý signál toho, že tato novela je velmi dobře připravena.

Vzhledem k tomu, že zákon je otevřen, dovolila jsem si také podat již na výboru pro výchovu a vzdělávání pozměňovací návrh, který se netýká přímo financování škol, regionálních škol, ale naopak který se týká zkvalitnění odborného vzdělávání na středních odborných školách. Tento můj pozměňovací návrh v podstatě kopíruje to, co se v terénu již děje a co závisí na tom, zda ředitel je vizionář, je ten, který se snaží zkvalitňovat sám o sobě kvalitu odborného vzdělávání. Můj pozměňovací návrh se týkal právě propojení odborných škol se zaměstnavateli. Proto v tomto pozměňovacím návrhu v § 57 se zabývám takovými záležitostmi, jako je spolupráce školy se zaměstnavateli při projednávání školních vzdělávacích programů -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, paní poslankyně, že vám opět vstupuji do vašeho projevu, ale požádám vás, kolegové a kolegyně, jestli máte něco důležitého, co potřebujete řešit, jděte do předsálí, ať se zde nepřekřikujeme. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Děkuji. Já jsem myslela, že můj hlasový fond je dostatečně silný, ale pravděpodobně budu muset ještě přidat. Takže prosím klid.

Dále tedy v návrhu navrhuji, aby se zaměstnavatelé zapojili také do tvorby koncepčních záměrů jednotlivých škol a aby školy také zabezpečily spolupráci s firmami tak, aby v průběhu praxe studenti pracovali v reálném prostředí u fyzických osob. Dále také, aby odborník z praxe měl možnost se zapojit i do teoretické výuky při přípravě na povolání v daném oboru, a také, aby odborník z praxe se účastnil i profilové části maturitní zkoušky. Dále, aby se umožnilo pedagogickým pracovníkům odborných stáží u zaměstnavatelů, a tím se zkvalitnila i teoretická příprava, a řekněme, lepší propojení právě té teorie, teoretického výkladu, s odbornou praxí.

K tomuto pozměňovacímu návrhu, který prošel ve výboru v bodě 4 usnesení tohoto výboru, si dovoluji doplnit ještě tento pozměňovací návrh o další část, a to bod 3, aby si ředitelé školy mohli vytvářet poradní sbor ze zaměstnavatelů za účelem spolupráce se zaměstnavateli, a to právě podle odstavce 2. Myslím si, že tímto pozměňovacím návrhem se tak dovrší snaha o pevnější propojení středních odborných škol se zaměstnavateli. Záměrně se zde uvádí termín zaměstnavatelé, nikoliv sociální partneři, jak tomu bývalo v předešlých citacích spolupráce školy s praxí.

Dále si pak v podrobné rozpravě dovolím načíst ještě jeden pozměňovací návrh, který se zabývá právě také prohlubováním spolupráce středních odborných škol se zaměstnavateli, a to ve smyslu uzavírání smluv studentů prostřednictvím svých zákonných zástupců se zaměstnavateli s cílem pobírání stipendií a závazku v budoucnu se nechat zaměstnat tímto zaměstnavatelem. Doplňuji tak pozměňovací návrh, který prošel v minulé novele. Byl to pozměňovací návrh pana kolegy Fiedlera, který rozšiřuji o to, že žák střední školy by měl také vstupovat do tohoto smluvního vztahu, a to především z toho důvodu, aby nenastávaly situace, které se dějí, že smlouva, která je uzavřena mezi zákonnými zástupci a zaměstnavateli, která funguje, která se plní ze strany zaměstnavatele, se naplněním plnoletosti žáka stává neplatnou a žáci, ačkoliv prostřednictvím této smlouvy pobírali stipendia, a někdy jsou to poměrně velké částky, jako třeba 2,5 tis. měsíčně, pak nechtějí svým závazkům dostát a v podstatě tuto smlouvu neprodlužují. Myslím si, že na obou stranách, jak na straně školy, tak na straně zaměstnavatelů, je snaha o vzájemné prohloubení. Je snaha o to, aby se studenti připravovali pro určité zaměstnavatele, aby byli připraveni a ušiti jim na míru. Nicméně tyto snahy většinou končí u toho, že nedochází k naplnění smluv, které v dobré víře v průběhu studia vznikají.

Já bych si dovolila pak přihlásit k tomuto pozměňovacímu návrhu v podrobné rozpravě. Děkuji vám všem, kteří jste vydrželi být v klidu, za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní řádně přihlášená paní poslankyně Chalánková, připraví se paní poslankyně Putnová. Prosím.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte, abych se přihlásila ke svému pozměňovacímu návrhu pod číslem 5293. A vzhledem k tomu, že chci poděkovat paní ministryni za upozornění na legislativně technické úpravy, tak ho budu muset načíst v té nové podobě celý.

Pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 841).

A. Navrhované změny

1. V článku I se za bod 3 vkládá nový bod 4, který zní: "4. § 32 včetně nadpisu zní: "§ 32 Zákaz politické propagace, reklamy a prodeje nevhodného zboží -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Paní poslankyně, já se omlouvám, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale přesná citace se čte až v podrobné rozpravě.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Dobře. Přesnou citaci nechám do podrobné rozpravy a nyní si dovolím okomentovat tento svůj pozměňovací návrh.

V novele školského zákona zvažujeme především prospěšnost či škodlivost změn ve financování veřejných škol. Samotný školský výbor nám však doporučil i další dílčí změny ve školském zákoně. Proto i já si dovolím zvednout téma, které považuji za důležité. Je navíc aktuální a vím o něm od mnoha rodičů i ředitelů škol, se kterými jsem měla možnost mluvit.

Většina z vás určitě ví, a média nám to v uplynulých týdnech několikrát připomněla, že v platnost vstoupila tzv. pamlsková vyhláška, která velmi přísně reguluje prodej potravin ve školách, a to ještě neznáme přesnou metodiku, kterou prý chystá Ministerstvo zdravotnictví. Nová pravidla by měly školy respektovat od Nového roku. Bohužel už dnes se ale ukazuje, že bohulibý účel této detailní regulace,se zcela míjí s praxí. Místo aby se v tuto chvíli školy na její plnění připravovaly a zlepšovaly sortiment potravin ve školních bufetech, drtivá většina škol tato prodejní místa ze strachu před postihem plošně ruší. Nelíbí se mi to z několika důvodů.

Za prvé je velmi subjektivní posuzovat, co pro které děti kterého věku je, či není zdravé. A pokud ze stávajícího znění vyhlášky vyplývá, že za nezdravý může být považován i normálně tučný jogurt, je něco velmi špatně.

Za druhé, praktickým efektem tohoto opatření bude vyhánění dětí do okolních samoobsluh, bister a obchodů, kde si nakoupí, co samy uznají za vhodné. Ve výsledku budou jíst mnohem nezdravěji, než kdyby si ve školním bufetu koupily loupáček nebo housku se šunkou.

Za třetí se mi nelíbí selekce škol, pro které vyhláška platí a pro které nikoliv. Střední školy si na ministerstvu vymohly výjimku. Ta se ale netýká víceletých gymnázií a dalších škol s odpoledním provozem. Přitom na nich probíhá odpolední vyučování, probíhají zde odpolední kroužky, vím o školách, v jejichž prostorách fungují hudební školy. Právě v těchto školách nyní zavřou i dobře spravované bufety, na které byly děti zvyklé a které často přispívaly i k dobrému prostředí ve škole. Jinými slovy, místo aby stát taková prodejní místa považoval na školách za bonus pro studenty i učitele, tak je raději zlikviduje.

Je ale ještě jeden důvod, proč se mi nová regulace nelíbí. A ten důvod je zásadní. Jsem přesvědčena, že veřejná moc by neměla rodičům předepisovat, jak se mají stravovat jejich děti. Současně jsem přesvědčena, že úprava možností dopoledního i odpoledního stravování je v kompetencích ředitelů jednotlivých škol. To oni nesou za řízení školy zodpovědnost, to oni jsou v kontaktu s rodiči, to oni znají dobře konkrétní podmínky ve škole. Jinak se totiž ptám, na co mají děti rodiče a na co mají školy ředitele. Aby nedošlo k nedorozumění - ani já si nemyslím, že by na prvním stupni základní školy měl stát na chodbě automat s coca-colou.

Nechci však v této souvislosti útočit na Ministerstvo školství. Jsem si vědoma toho, že k vydání tzv. pamlskové vyhlášky bylo ministerstvo v podstatě dotlačeno doposud platným zněním školského zákona. Chci upozornit, že stávající ustanovení § 32 školského zákona je formulováno velmi kostrbatě a málo srozumitelně. Konkrétně odst. 2 nutí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo zdravotnictví určovat potravinové výrobky, které lze na školách prodávat, nikoliv v kontextu péče o zdraví žáků, ale v kontextu zákazu reklamy. A právě tato absurdita vedla k vydání diskutované pamlskové vyhlášky, která se setkala s nevolí nejen žáků a studentů, ale i ředitelů škol a rodičů.

Ráda bych vás proto seznámila s pozměňovacím návrhem, který tuto situaci řeší. Diskutovala jsem ho i s kolegy ze školského výboru a s lidmi takříkajíc z terénu. Věřím, že velmi jednoduchou změnou v zákoně můžeme zachránit školní bufety a současně respektovat snahu o zdravější stravování našich dětí, což je cíl, s nímž se plně ztotožňuji i já. Účelem mého návrhu je přenést rozhodování o prodeji zejména potravin na školské rady. V těchto radách mají své zastoupení i rodiče a jako samosprávné orgány školy jsou více způsobilé než Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo zdravotnictví zabývat se takovýmito margináliemi. Změna navíc umožní vzít v potaz specifické podmínky na každé škole.

V odst. 2 § 1 navrhuji text zachovat.

V odst. 2 navrhuji zakotvit zákaz reklamy či prodeje na školách. To se pochopitelně netýká jen potravin, ale např. i finančních produktů a jiných komodit.

V odst. 3 dává ale můj návrh školské radě možnost prodej a reklamy v jí vymezeném rozsahu povolit. Může se to týkat nejen prodeje chlebíčků ve školním bufetu, ale např. i reklamy na značkové oblečení žáků. Předpokládám, že školské rady by svého oprávnění využily právě k povolení prodeje běžných potravin, sanitárního zboží, jako jsou třeba papírové kapesníčky, nebo např. psacích potřeb. Odstavec 3 současně obsahuje výčet reklamy a prodeje, které jsou zakázány vždy, a nemůže je povolit ani školská rada. Jedná se např. o cigarety, alkohol, lehké drogy, pokud by byl jejich prodej povolen, nevhodné časopisy atd. Schválením tohoto návrhu se tak stane bezpředmětnou i kritizovaná vyhláška, protože ztratí zákonnou oporu.

Dámy a pánové, přestože máme na mnoho otázek různé názory a na některých se prostě nikdy neshodneme, tento návrh není ani pravicový, ani levicový. Domnívám se, že je to návrh zdravého rozumu. Je to návrh, jehož podporou můžete projevit respekt k rodinám a důvěru ředitelům škol a jejich samosprávným orgánům. Je to návrh, jehož podporou můžete zrušit zbytečnou regulaci, která nic nelepší a naopak otravuje život mnoha studentům, učitelům i rodičům. Velmi vás prosím, pročtěte si návrh pozorně a zvažte jeho podporu. V podrobné rozpravě ho načtu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní tedy řádně přihlášená paní poslankyně Anna Putnová, připraví se pan poslanec Petr Kořenek. Prosím.

 

Poslankyně Anna Putnová: Dobrý večer, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové. K dnešnímu vystoupení mě přiměly tři důvody. Za prvé bych chtěla podpořit pozměňující návrh paní poslankyně Chalánkové. Je skutečně dobře, abychom udělali revizi tzv. pamlskové vyhlášky a podívali se na situaci zdravým selským rozumem. Možná více než výčet jednotlivých aktivit a námětů vám poslouží příklad, který jsem zažila nedávno na Gymnáziu v Králově Poli. Když mě pan ředitel pozval na kávu a na rohlík, sdělil mi, že díky pamlskové vyhlášce musíme opustit prostor školy, jakkoliv to na území prostoru školy je, a musíme projít jiným vchodem, abychom vyhověli normě. Upozornil mě, že vzhledem k tomu, že se tam prodávají sladké výrobky, jim toto předpisy zakazují, a požádal mě, abych podpořila i novelu, pozměňující návrh, který by umožnil regulérní prodej v rámci školy. Od roku 2011 jsem podporovala zdravou výživu ve školách a sportování dětí. Netušila jsem, že pan ministr Chládek se s takovou vervou ujme iniciativy a vyústí to v pamlskovou vyhlášku. Čili tímto ještě jednou podporuji pozměňovací návrh paní poslankyně Chalánkové.

Tím druhým důvodem bylo vzdělávání dětí v zahraničí, tzv. české školy bez hranic. Možná si ještě vzpomenete, že jsme před časem přerušili jednání v prvním čtení novely školského zákona, české školy bez hranic, kterou jsem spolu s kolegy iniciovala. Dnešní podoba, tak jak je včleněna do novely, vychází ze společné dílny Ministerstva školství a pana poslance Kořenka, je podle mého soudu horší než ta moje - zcela neskromně -, a to v tom, že přibývá byrokracie pro české školy bez hranic a nedává jim tu jasnou garanci a předvídatelnost, kterou měly v případě českých škol bez hranic, tak jak jsem ji navrhovala já. Nicméně respektuji, že zástupci a reprezentanti českých škol bez hranic, jako je paní Lucie Boucher, přijali tuto novelu, či tento pozměňující návrh, já to vidím jako opravdu velmi mírný pokrok v mezích zákona. Čili to je ta druhá poznámka.

Tím třetím tématem se vracím k samotné novele školského zákona, čili k financování. Od léta, kdy se probíráme jednotlivými kroky, ve mně hlodají některé pochybnosti a byla bych ráda, kdyby paní ministryně mohla tyto pochybnosti rozptýlit.

Za prvé nejsem si jistá, zda tato novela skutečně přispěje k tomu, že se zvýší kvalita vzdělávání. Vede mě k tomu jednoduchá úvaha. Pokud dnes máme školy, které jsou velmi nadstandardní, které poskytují kvalitní vzdělávání a jsou vyhledávané, obávám se, že tím, že vznikne optimalizace těch funkcí z hlediska možností, které máme, čili to, co bude hrazené, tak se ředitelé naučí velmi rychle pracovat s tím, že půjdou tou cestou optimalizace a tyto výborné školy se stanou průměrnými. Byla bych ráda, kdyby tyto mé obavy byly rozptýleny, protože praxe a život ve školství dvacet let ukazuje, že život si obvykle najde cestu. A ta cesta je takovou jednodušší metodou a tato se přímo nabízí.

Druhým tématem, o kterém bych ráda mluvila, a doufám, že se k tomu paní ministryně vyjádří, je fakt, že v důvodové zprávě se uvádí, že díky tomu, že se zruší normativní financování, tak se dá očekávat, že nebude tlak ředitelů škol, aby přijímali děti, které nemají naprosto žádné studijní předpoklady pro to, aby byly přijaty na střední školu. Tento princip zdá se mi být také neudržitelný, protože ať vycházíme z toho, že se budou financovat třídy, nebo se budou financovat jednotliví žáci - třída a učitelohodiny se dají zvýšit tím, že se přijme více žáků. Takže tento princip je z mého pohledu ne zcela jasný.

Třetí oblast, která mě zajímá, je pozice krajů po této školské reformě. My jsme si ji částečně vyjasnili na školském výboru, nicméně myslím, že by stálo za to, kdyby se k tomu mohla vyjádřit paní ministryně školství.

To je vše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy řádně přihlášený pan poslanec Kořenek. Po něm paní poslankyně Nina Nováková. Prosím.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji, pane předsedající. Možná bych jenom krátce k pozměňovacímu návrhu, protože jsem si jej četl, paní kolegyně Chalánkové. Já tedy nevím, jestli je úplně dobře, aby v pozměňovacím návrhu bylo, že se vyhláška ruší zákonem. V podstatě si myslím, že vyhláška se dá změnit vyhláškou, ale to jenom spíš taková poznámka.

Dovolil bych si odůvodnit pozměňovací návrh, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě. Týká se spíše jenom technických úprav. S ohledem na skutečnost, že vládní návrh novely školského zákona má nastaveny tři různé okamžiky nabytí účinnosti jednotlivých novelizačních bodů a výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu doplňuje pozměňovacími návrhy tuto předlohu, aniž by bylo upřesněno, ke kterému dni jednotlivé body mají nabýt účinnosti, navrhuje se usnesení výboru doplnit o nový bod, který stanoví účinnost jednotlivých bodů pozměňovacího návrhu. Navrhuje se, aby veškeré pozměňovací návrhy, které výbor doporučuje přijmout svým usnesením, s výjimkou bodu 6 až 9, nabyly účinnosti 1. září. To jsou ty, které se vztahují ke sběru dat, které se vztahují k chráněné osobě školám bez hranic a dalším, a body 6 až 9 jsou změny, které jsou přímo závislé na změně systému financování regionálního školství, a proto by měly nabýt účinnosti až dnem 1. září 2018. Čili je to pozměňovací návrh, který upravuje účinnost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní řádně přihlášená paní poslankyně Nina Nováková.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, téma mého pozměňovacího návrhu - protože nemusím se vyjadřovat k celé novele školského zákona, protože velmi výstižně některé postřehy řekla paní poslankyně Putnová, tak téma mého pozměňovacího návrhu, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě, je téma, které tady zaznělo již několikrát, a to je, k jaké kultuře se školy v České republice hlásí.

Mám-li zrekapitulovat, když jsme naposledy tady projednávali novelu školského zákona, dovolila jsem si navrhnout v pozměňovacím návrhu, aby v obecných vzdělávacích cílech bylo zakotveno, že na našich školách žáci získávají seriózní informace o všech světových kulturách, hodnotových systémech odlišných kultur a na základě těchto informací jsou vedeni k tomu, aby měli vůči jiným kulturám patřičný respekt. To je ovšem na úrovni informací. Na druhé straně však je kultura, ke které bychom se měli hlásit.

Když jsem o tom mluvila před rokem, tak jsme prožívali takzvaně dějiny. Ale my ty dějiny prožíváme, dámy a pánové, dál. A to, že je velice nutné, aby naše společnost držela pohromadě, aby posilovala ty systémy, které ji právě pohromadě drží, což je ten školský systém, protože jenom do základních škol a do středních škol také, ale jenom do základních škol chodí povinně celá naše populace. To znamená, to, co si odtud odnese, k jaké kultuře, vědomí, k jaké kultuře patří, to je může orientovat potom na celý život.

Dovoluji si tedy k bodu, pod bod, v němž se hovoří o seznámení se světovými kulturami, přidat bod nový, a to je - na našich školách se žáci seznamují na úrovni pochopení, respektive pochopí a osvojí si základy evropských kulturních hodnot a tradic. Konkrétně tady hovořím o základních evropských kulturách a hodnotách humanismu, ale je také dobré, aby naši žáci věděli, že to nepřišlo z ničeho nic, ale že naše kultura má po tisíciletí opravdu velice solidní základy a ty základy stojí na kultuře antiky a na prvcích, které do kultury přidala žido-křesťanská kultura.

Rozhodně tím nemíním, že bychom měli naši kulturní identitu spojovat s nějakým konkrétním náboženstvím. Pokusím se to znovu hned říci. Naši žáci by měli být vedeni k tomu, že tak jak už víme třeba 2700 let od začátku antické filozofie, vždycky máme spoléhat na rozum. Od té doby, co se pokoušeli staří Řekové budovat systém demokracie a zkoušeli všechny možné systémy, tak my máme v sobě zakotveno, že občan se má podílet nějakým způsobem na tom, v jakém státě žije. Antika nám také odkázala velice hluboký estetický rozměr našeho života. To jenom kdybychom mluvili o řecké kultuře. Ale další část antické kultury, Řím, nám předala, že máme vždycky usilovat o spravedlnost, že máme sestavovat zákony, které nejsou v rozporu se zdravým rozumem, ale nejsou v rozporu s vyššími principy mravními, a že tyto zákony nejsou zákony, které stanoví třeba nějaké náboženství nebo nějaký náboženský představitel. Že jsou to zákony, které si jsme schopni na základě rozumu sestavit a snažíme se podle nich řídit. To je rozum.

A pak přichází oblast etická a to je křesťanství, které samo do sebe implementovalo židovské desatero, takže i když všichni děláme chyby a nikdo z nás není bez vady, víme přesto, že bychom neměli zabíjet, že bychom neměli lhát a tak dále. Nějak v nás, ačkoliv to neumíme vyjmenovat, to desatero je. No a to, co je velmi důležité, je schopnost být solidární se slabými, solidární se znevýhodněnými, schopnost odpouštět, ochota dávat lidem, kteří udělali nějakou chybu, byť i vážnou, dávat jim druhou šanci. A tohle všechno je kulturní odkaz křesťanství. A jestliže se k tomuto hlásíme a potom dodáme, že během evropských dějin a dějin západní kultury došlo k takovému posunu k soustředění se na člověka a na jeho seberozvoj, na jeho svobody, to je ve všech fázích humanismu. Já tady nechci dělat žádné historické školení, proto mluvím o tom humanismu jako o věci, která je velice obecná a prošla různými fázemi, ale vždycky je tam to soustředění na jedince. Došli jsme postupně k tomu, že jsou si všichni lidé rovni. Došli jsme postupně k tomu, že jsme byli schopni vydefinovat Úmluvu o lidských právech a svobodách, ale také jsme byli schopni vydefinovat tři základní otázky, kterými se řídí společnost - respektive v odpovědích na tyto otázky se vlastně lišíme třeba v tom politickém spektru.

Jsou to odpovědi na otázky: V čem si vždycky musíme být rovni? V čem si vždycky musíme uchovat svobodu? A v čem máme být solidární. A právě míra a kvalita odpovědí na tyto tři otázky v podstatě se prolíná našimi moderními dějinami a pokračuje až do 21. století. Toto je kultura, na kterou opravdu naši žáci mohou být hrdi, na kterou můžeme být hrdi všichni, a tahleta kultura, si myslím, že by měla být tím, co si žáci na našich školách osvojí a k čemu se hlásí. Znovu říkám, vůbec tím nemíním, že bychom se měli hlásit k nějakému konkrétnímu náboženství, ba naopak, součástí naší kultury je, že náboženství je věc ryze, ale ryze soukromá a že v žádném případě nemůže vstupovat třeba do tvorby zákonů a tak dále. To je jedna část mého pozměňovacího návrhu.

A ta druhá část přidává v § 2, kde se hovoří o obecných vzdělávacích cílech, v bodě c), kde se mluví o pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, přidává tam něco, o čem věřím, že je také velmi důležité. A to je, že naši žáci by měli být vedeni k tomu, že mají plnit své občanské povinnosti. Měli by být vedeni k tomu, že s každou svobodou je spjata také povinnost. To, že bychom měli začít hovořit o nějakých občanských povinnostech a o větším povědomí o tom, co vlastně to, že je někdo občan, znamená, to jsem nevymyslela já, o tom se již několik let mluví v odborné veřejnosti, ale také vznikla třeba pracovní skupina na Ministerstvu školství. A co jsem si k tomu ještě dovolila dodat - nejen plnění občanských povinností, ale také společenských rolí. Jestliže přijmu nějakou společenskou roli, do které tedy nejsem uveden třeba tím, jaké jsem národnosti, jaké jsem rasy a tak dále, ale jestliže přijmu nějakou společenskou roli, mám ji brát jako výzvu, ať už jsem prezident, nebo policista, nebo matka, nebo vychovatel, nebo politik. Je to výzva a je to zároveň úkol, který se mám snažit co nejlépe splnit. A to, že se budu snažit co nejlépe splnit všechny své sociální, či chcete-li společenské role, mě zcela jistě povede k tomu, že i já budu moci rozvíjet svoji osobnost.

Tolik tedy k mým pozměňovacím návrhům. Jsou v podstatě na místě, kde by mohla být preambule, je to § 2. Můžeme říci, v tom školském zákoně má sice vysokou právní sílu, ale na druhé straně, a to je velice důležité, dámy a pánové, pokud toto tam vložíme do toho školského zákona, vůbec to neznamená, že bychom museli měnit rámcově vzdělávací programy, že bychom museli měnit nějaké základní školské dokumenty. Ten cíl je, abychom si uvědomili a pedagogové si uvědomili, že nemají plnit jenom rozvoj rozumové složky, že nemají děti naplňovat jenom nějakými znalostmi, ale že jsou také další dimenze. A samozřejmě to také znamená, že na území České republiky školy, které by nebyly ochotny ve svém školním vzdělávacím programu se k této kultuře hlásit - znovu říkám, tím není umenšován respekt ke kulturám jiným -, ale které by nebyly ochotny se k tomu hlásit, by potom u nás neměly působit.

Tolik k mému pozměňovacímu návrhu. Jen bych podotkla, že v červnu se z tohoto pozměňovacího návrhu stala novela, poslanecká novela, a k této poslanecké novele se přihlásili někteří z vás, celkem to bylo asi 56 nebo 58 z vás, dámy a pánové, ze šesti politických klubů. Proto si myslím, že to není žádný výmysl jenom TOP 09 nebo můj, ale že to rezonuje celkově v naší celé společnosti. K tomuto návrhu se potom přihlásím a ve třetím čtení budu prosit o podporu pro něj. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Faktickou poznámku má přihlášenu pan poslanec Chalupa. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Navážu na to, co tady říkala paní kolegyně. Vzhledem k tomu, že jsem nenašel paragraf, do kterého bych zpracoval pozměňovací návrh, tak se o tom zmíním aspoň ve faktické poznámce. Mrzí mě, že novela školského zákona nerozšiřuje dotaci na výukové hodiny a že nepřemýšlela a ani tam není žádná ambice o zavedení branné výchovy jako povinného předmětu do škol, to znamená do základních i středních škol. Myslím, že je to velmi důležité. Je to v návaznosti na to, co tady bylo řečeno. Rozhodně se této ambice nevzdám, protože ji považuji - a to navazuje na to, co tady bylo řečeno: máme nějaká práva, ale máme i povinnosti. Máme povinnost my jako Poslanecká sněmovna připravit mladou generaci na rizika, krizové situace atd.

Chápu, já jsem to diskutoval s Ministerstvem školství, pokud nemáme dostatečný počet hodin, ve kterých by se to dalo učit, tak je potřeba ten počet hodin rozšířit, jak je to dnes běžné v řadě západních zemí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Než udělím další slovo, přečtu omluvu. Dnes od 19.15 do konce jednacího dne se omlouvá paní poslankyně Jana Lorencová.

Další faktickou poznámku má pan poslanec Petr Kořenek. Prosím.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Budu jen krátce reagovat na předřečníka. Já zopakuji. Prosím vás, v RVP jsou veškerá témata bezpečnosti zahrnuta a ona jsou tam zahrnuta od devadesátých let. Jmenuje se to ochrana života za mimořádných situací. Je to průřezové a v podstatě kdybychom to chtěli postavit tak, jak to říká kolega, teď v současné době mě neberte za slovo, musel bych si prověřit všechny texty, ale myslím, že nic nebrání řediteli případně zahrnout ve větší míře či vytvořit nějaký předmět v rámci disponibilních hodin, který tato témata může zařadit jako samostatný předmět. Takže já si nemyslím, že všechno je potřeba regulovat zákonem. Je to v podstatě jenom otázka vrátit se k tomu, co už ve školách je, resp. najít i odborníky, kteří to budou kvalitně vyučovat. On je to obecně problém třeba i občanské výchovy, že je často doplňována do úvazku a není učena kvalifikovanými lidmi. Je také potřeba si říci, jestli na výuku všech těch témat máme dostatek odborně zdatných lidí, zvláště na menších školách. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Chalupa.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Ještě jednou děkuji za slovo. Jenom abych to dořekl. Já jsem v pátek nebo v sobotu našel výsledek České školní inspekce, která prověřovala 6 tisíc žáků základních a středních škol právě s tím, že zkoumali, jak jsou tato děcka připravena na krizové situace. Výsledek je velmi špatný.

Jako poslance mě vůbec nezajímá, jestli na to máte lidi nebo hodiny. Ten stav je špatný a my se tím budeme muset zabývat a budeme to muset řešit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s řádnou přihláškou pan poslanec Vilímec. Prosím.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, nechci být dlouhý, ale myslím, že je dobré, pokud se k tomu návrhu zákona také vysloví někdo, kdo není součástí školské odborné veřejnosti, protože ty zákony, které schvalujeme, nemohou být - ani tento - pouze pro nějaký jeden segment, ať už školskou odbornou veřejnost, nebo nějakou jinou veřejnost jako parciální.

Zde bylo několikrát řečeno, že školská odborná veřejnost v zásadě bezvýhradně souhlasí s tím konceptem, který je zde předkládán, to znamená s tou poměrně zásadní změnou financování regionálního školství. Já se přiznám, že jsem se setkával a setkávám i s názory opačnými a považuji tyto názory za docela relevantní, protože jsou spojeny s velkou zkušeností v oblasti školství a financování regionálního školství.

Možná by bylo dobré, kdyby paní ministryně poslouchala a debaty s předsedou klubu KDU-ČSL se odvíjely někde jinde.

Já jsem už na minulém jednání kolem tohoto zákona v prvém čtení vyslovil docela pochybnosti a obavy, vážné obavy k tomuto zákonu. Pro mě, když jsem si přečetl jednotlivé paragrafy, tak je to sled dost nesrozumitelných a málo transparentních záležitostí. Nechci to zde rozebírat.

S mírným uznáním musím alespoň konstatovat, že alespoň některé legislativní chyby byly odstraněny, ale to je na konto garančního výboru, byť některé se asi ještě budou muset odstranit.

Chtěl bych se spíše omezit na dvě poznámky k tomuto návrhu zákona. Jsme po krajských volbách. Krajské reprezentace jsou dnes trochu jiné, pestřejší, možná názorově pestřejší, možná i názorově vyváženější, než tomu bylo v minulém volebním období. Myslím, že by bylo dobré, kdyby krajské reprezentace - protože ať už krajské samosprávy, nebo krajské úřady jsou součástí toho systému regionálního školství a jsou součástí i systému financování školství - aby se k tomu mohly, k důsledkům tohoto zákona, opětovně vyjádřit. Myslím si, že je to naprosto namístě, poněvadž je evidentní, že tento systém vede jednoznačně ke zmenšení úlohy krajských úřadů ve financování regionálního školství. Myslím, že to je evidentní a na tom se shodneme. Jestli to tak má být, nebo nemá být, je věc jiná, ale myslím, že by kraje měly dostat po těchto volbách šanci se k tomuto návrhu ještě vyjádřit. To je jedna poznámka.

Druhá poznámka, která se možná netýká úplně základního fundamentu tohoto zákona, ale také je důležitá a mám z ní obavy, protože zase něco prolamujeme, je docela zvláštní pozměňovací návrh školského výboru spojený s kompetencí krajského úřadu ve věci takzvaného určení rozsahu financování investičních nákladů u obcí v situaci, kdy vznikají spádové školské obvody. Vím, že možná tento návrh byl veden nějakou zkušeností z jednoho kraje, nějakou zkušeností z kraje, kde se třeba v některých obvodech nedokážou obce domluvit. Ale je to - a na to bych chtěl upozornit - zase další jakoby prolamování určitých práv obcí na samosprávu. Já si nedokážu moc dobře představit, že - byť opatřením obecné povahy - krajský úřad v přenesené působnosti rozhodne, kolik která obec má přispívat na investiční náklady ve školském obvodu. Chtěl bych znát stanovisko paní ministryně. Myslím, že je to téměř zase na hranici nějaké ústavnosti a že opět tady prolamujeme tímto zákonem pojetí obcí jako samosprávných institucí. To je druhá poznámka.

Ty další poznámky tady nechci rozvíjet, protože vím, že je 19.17 hodin, a vím, že všichni spěcháme domů. Přesto mám pochybnosti o tomto zákoně. Mám pochybnosti z toho důvodu, že nevím, jestli je tady nějak - možná ano, ale já o tom nejsem přesvědčen, že je tady nějak jasně vykomunikováno, jaká má být role krajů jako samospráv, krajských úřadů coby tedy řekněme orgánů státní správy v přenesené působnosti, jaká má být úloha zřizovatelů, jaká má být úloha Ministerstva školství, a bez toho teď přinášet tento velmi kontroverzní zákon já považuji za velmi rizikové.

Proto bych chtěl alespoň znát názor paní ministryně, zda je připravena komunikovat s novou reprezentací krajů, krajských samospráv i třeba krajských úřadů dopady tohoto zákona, protože já pocházím z Plzeňského kraje a Plzeňský kraj i v tom minulém volebním období, jak jsem zjistil, s tímto pojetím zákona nesouhlasil. Proto si myslím, že je namístě, aby Ministerstvo školství komunikovalo s reprezentací nově volených krajů.

Pak bych chtěl znát i názor na svoji druhou poznámku, protože považuji skutečně to prolamování samosprávných institucí nebo práv těch samosprávných institucí, především obcí, za velmi rizikové. Je to velmi citlivá záležitost. Otevíráme mnoho zákonů. Jednou je to rozpočtová zodpovědnost, v každém tom zákoně jakoby omezujeme práva obcí, práva samospráv, která jsou Ústavou garantována.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou paní poslankyně Bohdalová.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: Jednu jedinou větu. Ministerstvo školství pod vedením paní ministryně celý minulý rok s krajskými reprezentacemi, s řediteli škol tento zákon projednávalo a co vím, tak už se dělají semináře i teď za nových vedení krajů. Takže nemohu říct, že by ministerstvo tyto věci nekomunikovalo. Proto je tento zákon přijímán v terénu tak pozitivně, protože je vykomunikován. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. To bylo několik rozvitých souvětí, ale dobře. Nyní se táži, zda se někdo další hlásí do podrobné rozpravy. Nikoho nevidím, v tom případě končím podrobnou rozpravu a táži se, zda paní navrhovatelka? Obecnou, pardon. Obecnou rozpravu končím a táži se, zda paní navrhovatelka nebo pan zpravodaj si chce vzít závěrečné slovo v tento moment. Prosím, paní ministryně.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Já jenom velice stručně s ohledem na čas. Přece jenom musím zareagovat na otázky opozice. Budu velmi stručná.

Jak na kolegyni Putnovou, tak na kolegu Vilímce budu reagovat zejména odkazem na závěry OECD, které, jak známo, nerozlišují, která centrální vláda nebo krajská vláda je u moci, a právě i závěry OECD upozorňují na rizika krajských variací, rozuměj mezikrajových rozdílů v počtech žáků na učitele, v krajských normativech mezd pedagogických pracovníků, chybějící národní regulace financování nepedagogické práce, možnost konfliktu zájmů krajů jako zřizovatelů škol - tady ke kolegovi Vilímcovi - a zároveň prostřednictvím svého úřadu i distributora finančních prostředků státního rozpočtu školám jiných zřizovatelů, rigidní systém národních, rozuměj republikových, normativů, neumožňující zohlednit objektivní specifika vzdělávacích soustav v jednotlivých krajích. Ve svých doporučeních pak OECD akcentuje, považuje za klíčové zejména přenést odpovědnost za financování mateřských a základních škol na stát z hlediska základní regulace, zaměřit financování na škole jako instituci a omezit financování vzdělávacích programů, rozuměj obecný systém, ve prospěch a v neprospěch speciálních dotačních programů. Krajským úřadům zůstane řada pravomocí zachována, dál budou rozdělovat dané finanční prostředky směrem ke školám. Co se týká ministerstva, tak se dá říct, že právě v zákoně se jenom přesněji popíší pravidla, a musí se to říct v zákoně, která budou znamenat dostatek financí pro ohodnocení učitelů, učitelek, nepedagogické práce, zohlednění sítě škol a zabránění toho, aby tady finanční prostředky opravdu plynuly tam, kde je třeba v tuto chvíli nejvíce dětí v demografii a podobně. Tolik stručně k těm pochybnostem.

Opravdu je pravda, že s krajskými úřady, Asociací krajů a kraji dlouhodobě komunikujeme. K Plzeňskému kraji chci říct, že jsem ještě s předchozím vedením ty rozpory vypořádala a střední odborné školství, které leželo Plzeňskému kraji na srdci, bylo i ve shodě s tripartitou kladně vypořádáno a objevilo se ve změnách PH max zohledňujících odborné školství.

A co se týká obavy, abychom si něco nevymysleli na města s ohledem na jejich samosprávu, to jsou ty příspěvky investic v případě spádových obvodů, tak tady chci jenom říct, že je to naopak vynuceno Svazem měst a obcí a sdružením místních samospráv. Svaz měst a obcí na školském výboru dlouhodobě požaduje po Ministerstvu školství vlastně tuto úpravu pro jistotu. Já naopak dlouhodobě tvrdím, že není nutno to přímo upravit, protože ona kompetence krajského úřadu, která by znamenala striktní autoritativní vymezení spádového obvodu, doposud nikdy směrem k základním školám nebyla upravena a není důvod se domnívat, že se tak stane u mateřských škol. Nicméně jedná se o pozměňovací návrh podporovaný Svazem měst a obcí a to skutečně pravda je.

K branné výchově chci říct, že to upravuje rámcový vzdělávací program, nikoliv zákon. Budeme na to myslet. Ostatní věci ponechám samozřejmě k detailní rozpravě na garančním výboru a bezpochyby samozřejmě k individuálním konzultacím jednotlivých poslanců. Například co se týká pamlskové vyhlášky, jsem připravena vám dát detailní zprávu včetně toho, co se děje, stalo, s čím jsme se museli vypořádat, nebo jak to můžeme případně řešit. Nechci krátit rozpravu ani nechci být nezdvořilá, nicméně přihlížím k lidským právům poslanců a poslankyň a času 19.24.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Také pan zpravodaj se hlásil o závěrečné slovo před otevřením podrobné rozpravy. Prosím.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Já jenom zkonstatuji, že v obecné rozpravě zaznělo osm diskusních vystoupení a 11 faktických připomínek a v podstatě všechny pozměňovací návrhy, předpokládám, že budou načteny v podrobné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Otevírám tedy podrobnou rozpravu, do které eviduji několik přihlášek. Požádám tedy o vystoupení paní poslankyni Semelovou a připraví se paní poslankyně Dobešová. Prosím.

 

Poslankyně Marta Semelová: Dobrý večer. Já se jen formálně přihlašuji k svému pozměňovacímu návrhu pod číslem 5288. Myslím, že zdůvodněn už byl dostatečně v obecné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní tedy paní poslankyně Dobešová, připraví se paní poslankyně Chalánková. Prosím.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Dobrý podvečer. Přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu, který je zanesen v systému pod číslem 5313. Týká se doplňujícího pozměňovacího návrhu v bodě 4 k usnesení výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu číslo 192 ze dne 3. listopadu 2016, kde se v bodě 7 doplňuje v § 57 nový odstavec 3.

Dále se přihlašuji k pozměňovacímu návrhu číslo 5314, který se zabývá v § 30 doplněním vztahu, smluvního vztahu mezi zaměstnavateli a studentem, kde se doplňuje, že žák střední školy, který dovršil 15 let a ukončil povinnou školní docházku, se může zavázat smlouvou podle věty první. Smlouva podle věty první uzavřená nezletilým žákem je neplatná, jestliže k jejímu uzavření nedal souhlas zákonný zástupce žáka.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní paní poslankyně Chalánková, připraví se pan poslanec Kořenek. Prosím.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. Přihlašuji se ke svému pozměňovacímu návrh pod číslem 5293, ale v upraveném znění. Pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, školský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Navrhované změny.

1. V článku I se za bod 3 vkládá nový bod 4, který zní. 4. § 32 včetně nadpisu zní: § 32 Zákaz politické propagace, reklamy a prodeje nevhodného zboží.

Za prvé. Ve školách a školských zařízeních není povolena činnost politických stran a politických hnutí ani jejich propagace.

Za druhé. Ve školách a školských zařízeních se zakazuje reklama a prodej.

Za třetí. Školská rada může stanovit výjimky z odstavce 2. Nesmí však povolit prodej alkoholických a tabákových výrobků ani dalších výrobků, které ohrožují zdraví, psychický nebo morální vývoj žáků, dětí, dětí žáků a studentů nebo které jsou ze své podstaty určeny výhradně dospělým osobám, ani reklamu na takovéto výrobky.

Dosavadní nadpis nad § 32 se zrušuje.

2. V článku I se za bod 16 vkládá nový bod 17, který zní: 17. V § 168 odst. 1 se na konci písm. i) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písm. j), které zní: j) povoluje výjimky ze zákazu prodeje reklamy ve škole.

3. V článku III se dosavadní text označuje jako bod 1 a doplňuje se nový bod 2, který zní: 2. Zrušuje se vyhláška číslo 282/2016 Sb., o požadavcích na potraviny, pro které je přípustná reklama a které lze nabízet k prodeji a prodávat ve školách a školských zařízeních.

Odůvodnění pozměňovacího návrhu zůstává stejné, jako je vložené v systému. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Kořenek a připraví se paní poslankyně Nováková.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Já se přihlašuji k pozměňovacímu návrhu, který je v systému vložen pod číslem 5309. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní požádám paní poslankyni Novákovou o vystoupení.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu, který je vložen do systému pod číslem 4833. Tento pozměňovací návrh jsem zdůvodnila v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní nevidím nikoho přihlášeného do podrobné rozpravy a táži se, zda je tomu tak, zda se nikdo nehlásí. Nevidím přihlášku. V tom případě končím podrobnou rozpravu a táži se paní ministryně nebo pana zpravodaje, zda si chcete vzít závěrečné slovo. Paní ministryně, chcete si vzít závěrečné slovo? (Ne.) V tom případě končím druhé čtení tohoto návrhu. Paní ministryně si chce vzít ještě závěrečné slovo. Paní ministryně, pojďte, jestli chcete promluvit předtím, než přeruším dnešní jednání.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, poslanci, chtěla bych moc poděkovat za trpělivost, že jste doprojednali tento bod. Je to důkaz, že si vážíte vzdělávání. Moc vám za to děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Vážené kolegyně a kolegové, končím dnešní jednání a přerušuji jednání Poslanecké sněmovny do zítřejších 9 hodin ranních. Přeji vám pěkný zbytek dnešního dne.

 

(Jednání skončilo v 19.31 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.