Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Radek Vondráček)

6.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech
a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech),
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 706/6/ - vrácený Senátem

Senát vrátil návrh zákona s pozměňovacími návrhy. Jeho usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 706/7. Teď se rozhlížím, zda máme mezi sebou zástupce Senátu.

 

Nejprve budeme hlasovat o tom, zda Sněmovna schvaluje účast zástupce Senátu při tomto jednání, pana senátora Petera Koliby.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 278. Přihlášeno je 133, pro 108, proti žádný. Tento návrh byl přijat.

 

Poprosím pana senátora, aby zaujal své místo. Nyní prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu a předloženým pozměňovacím návrhům vyjádřil ministr zdravotnictví pan Miloslav Ludvík. Prosím, pane ministře, máte slovo. (V sále je velký hluk.)

 

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík Dámy a pánové, vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Přeji dobrý den. Dovolte mi, abych se na tomto místě v krátkosti vyjádřil k návrhu novely zákona o léčivech, kterou s pozměňovacími návrhy postoupil do této Sněmovny zpět Senát.

Jak jsem již několikrát uvedl, a bylo to mnohokrát diskutováno, jádro vládního návrhu sleduje dva hlavní cíle. Prvním z nich je adaptace unijního nařízení o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků, tím druhým pak je zakotvení mechanismu pro omezení takzvaných reexportů léčivých přípravků tak, aby byla zajištěna dostupnost léčivých přípravků pro pacienty v České republice. Jedná se tedy o důležitou a žádoucí úpravu, která bude ku prospěchu pacientů v celé České republice.

Na pozměňovací návrhy, které adresoval této Sněmovně Senát, bych zde nyní rád reagoval i vzhledem k tomu, jaké ohlasy vyvolaly. Především bych zde ale chtěl vyjádřit podporu senátní verzi návrhu novely zákona o léčivech a dovolte, abych řekl pár slov k nejdůležitějším bodům.

První byla otázka poskytování údajů ze strany policie a Ministerstva vnitra ze základních registrů a agendových informačních systémů Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv. V zákoně o léčivech dosud není upraven přístup SÚKLu k těmto údajům. Vzhledem k tomu, že SÚKL vykonává státní správu, navíc v tak citlivé oblasti, jakou tvoří svět léčivých přípravků, jeví se tato norma jako zcela rozumná a žádoucí, a troufám si říci i nezbytná, aby mu byl umožněn v rámci výkonu této jeho pravomoci přístup k údajům ze základního registru obyvatel. Státní pozemkový úřad, Státní zemědělský a intervenční fond, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Česká inspekce životního prostředí, všechny tyto orgány vykonávají státní správu již dnes a mají v rámci svých gescí umožněn ve stejném režimu, jako je zde nyní navrhován Senátem ve prospěch SÚKLu, přístup k těmto údajům ze základního registru agendových systémů.

Co tedy musím na tomto místě v tuto chvíli velmi zdůraznit, je fakt, že v žádném případě, a to zdůrazňuji, v žádném případě nejde o jakýkoliv bezprecedentní průlom v otázce přístupu státních orgánů k těmto informacím a nejedná se ani o vybočení z dnes již ustálené praxe. SÚKL bude potřebovat přístup k těmto údajům jednak kvůli zajištění fungování centrálního úložiště či registru pro léčivé přípravy s omezením, ve velkém množství případů pak půjde o ověřování údajů uvedených v žádosti subjektů o udělení oprávnění k výkonu jejich činnosti a dále o ověřování údajů při provádění kontroly a dozoru týkajících se kontrolovaných a dozorovaných osob. Celé toto má zefektivnit činnost SÚKLu. (V sále je stále velký hluk a neklid!)

Teď bych se chtěl vyjádřit k hlavnímu tématu, které je dnes největším předmětem kontroverzí, a to je otázka změny ustanovení § 77 odst. 1 písm. h) zákona o léčivech, které upravuje povinnost distributorů nově zajistit, a to bez zbytečného odkladu, dodávky humánních léčivých přípravků. Zde platí i po změně navržené Senátem -

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Pane ministře, já se omlouvám. Ještě jednou prosím kolegy, kteří hovoří, ať jdou hovořit do předsálí, když je nezajímá, co pan ministr říká. Doporučuji poslouchat. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík Takže platí, že i po změně, kterou navrhl Senát, se dále nařizuje distributorům dodávat léky tak, aby byly zajištěny potřeby pacientů, ovšem nikoliv ve fixní lhůtě dvou dnů, ale právě bez zbytečného odkladu. To "bez zbytečného odkladu" je standardní právní formulace, která značí, že když distributor má lék k dispozici, musí ho bezodkladně... (Odmlka pro hluk. Předsedající zvoní zvoncem.)

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Prosím o klid. Důrazně! Teď spíš napravo. Děkuji.

 

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík Možná bychom mohli rozdat nějaká anxiolytika.

Když distributor má lék k dispozici, musí bezodkladně jednat tak, aby do lékárny takový přípravek dodal. Pokud jím nedisponuje, vyplývá mu povinnost jej dodat ihned poté, co jim disponovat bude. Je to opatření dávající povinnost distributorům a lépe zajišťuje dostupnost léčivých přípravků v lékárnách.

Já bych znovu zdůraznil, že ve sněmovní verzi je řečeno do dvou pracovních dnů, a dodal bych úplně klasický příklad z poslední doby, kdy jsme byli informováni výrobcem léku Tamiflu, že díky běžící chřipkové epidemii v Evropě hrozí zvýšené riziko reexportu. Takže Ministerstvo zdravotnictví zastavilo reexporty léků Tamiflu, ale byli jsme upozorněni výrobcem, že v případě, že by byl nedostatek Tamiflu na českém trhu, jsou schopni ho dodat až za šest měsíců. Tedy i kdybychom stanovili povinnost dvou dnů, tak se prostě nebude realizovat.

Ono se to moc neví, ale léky se nevyrábějí linkovým způsobem, že na začátku vložíte nějakou surovinu a na konci linky vám vypadne acylpirin a jede to tak nonstop. Takhle to není. Léky se vyrábějí takzvaným reaktorovým způsobem, což znamená, že máte nějakou nádobu, říká se tomu opravdu reaktor, a v té se chvíli vyrábí acylpirin, výroba skončí a začne se vyrábět například penicilin. Proto má každý lék svou šarži. To je jeden z těchto důvodů. Proto je velmi problematické a ve farmacii běžné, a ve zdravotnictví to známe, že léky často vypadávají prostě proto, že na trhu nejsou.

Takže ta povinnost, která je dnes stanovena ve sněmovním tisku, do dvou pracovních dnů, je v podstatě nevymahatelná. Kdežto formulace, která byla nahrazena a říká bez zbytečného odkladu, je formulace někdy přísnější, protože pokud to má distributor na skladu, tak dnes distributoři běžně zavážejí lékárny i pětkrát denně, a je povinen to dodat hned, kdežto když to nemá na skladě, tak to dodá ve chvíli, kdy to na sklad do České republiky dostane, nebo někdy do evropského distribučního skladu. Tohle je jeden z důvodů, proč si myslíme, že senátní návrh, jak byl podán, je lepší než původní, byť dobře míněná formulace.

Dále Senát reagoval též na vyjádření ÚOHSu, který upozornil na určitý nesoulad mezi zněním návrhu zákona postoupeného Senátu a právní regulací hospodářské soutěže. Tyto dopisy ze dne 18. října 2016 a 7. prosince 2016 máme k dispozici. Dle vyhodnocení ÚOHSu bylo znění schváleného sněmovního návrhu v příkrém rozporu se zásadami ochrany hospodářské soutěže. Zejména pak ÚOHS navrhovanému znění vytýkal zavedení kontraktační povinnosti pro výrobce léčiv a s tím spojené posilování postavení distributorů spolu s nízkou kontrolovatelností dodávek léčiv ve vztahu k tržnímu podílu distributorů. Návrh by tak podle závěru ÚOHSu vlastně ani sám o sobě nezaručil naplnění hlavního cíle tohoto ustanovení, totiž zabezpečení dostupnosti léků pro pacienty.

Dále se jako velmi problematické ve vztahu k soutěžnímu prostředí, ale vůbec prostředí obchodnímu jeví i Sněmovnou navrhované ustanovení, které z povinnosti dodat léčivý přípravek vyjímá distributory a držitele registrace, k nimž jejich druhá smluvní strana má alespoň jeden peněžitý dluh. Já bych v této chvíli přece jenom zkusil trošku objasnit tento problém, protože ten se ukazuje jako kruciální. Tady vznikla, nevím proč, ale je to taková mlha, vznikla fáma, že ten návrh, tak jak byl schválen Sněmovnou, pomáhá lékárnám. Já bych jenom poprosil, abyste mi věnovali pozornost, jak zní sněmovní verze.

Sněmovní verze říká: Distributor na základě požadavku provozovatele oprávnění k výdeji léčivých přípravků zajistí dodání léčivého přípravku nejpozději do dvou pracovních dní od obdržení jeho požadavku. Distributor pro zajištění dostupnosti léčiv na trhu v České republice má právo vyzvat držitele rozhodnutí o registraci. Tady je důležité říct, distributor má právo vyzvat držitele rozhodnutí, čili distributor má právo vyzvat výrobce v rozsahu tržního podílu distributora a výrobce má povinnost mu je dodat. Ten návrh nemluví o lékárnách. Tady se neustále mluví o tom, že lékárna díky tomuto ustanovení má nárok na léky, protože samozřejmě se řešilo, že spousta lékáren má problémy a nemůže od distributora léky dostat. Ale ta sněmovní verze o tom nemluví. Ta sněmovní verze mluví o tom, že distributor má právo dostat léky od výrobce. Nikoliv lékárna od distributora. Já vím, že jste všichni byli zahlceni spoustou mailů, kde si lékárníci stěžují, a mnohdy oprávněně, na téma, že nedostávají léky, ale to je problém ÚOHSu, který by to měl řešit. Ale sněmovní verze toho návrhu zákona, ta mluví o tom, že léky dostane distributor, nikoli lékárna.

Chtěl bych znovu zdůraznit, že tohle je ten problém, který se tam ukazuje. A ve chvíli, kdy např. jeden z distributorů skončí na trhu, tak, dejme tomu, že jeho tržní podíl činil 20 %, v tu chvíli je Česká republika chudší o 20 % objemu těch léků, typicky onkologických, prostě proto, že dneska ten návrh zákona petrifikuje ty tržní podíly, takže pak se nebude ta část objemu těch léků distribuovat.

Celkem chápu, že je tedy poměrně značný zájem pomoci lékárnám, a já ho podporuji, ale upřímně řečeno, tak jak bylo to znění schváleno, to lékárnám nepomůže. Nebo možná jinak - pomůže to těm lékárnám, které mají distribuční oprávnění, těch je asi zhruba 200 nebo 400 z celkového počtu 2 700, a upřímně řečeno, některé z nich, jak nedávno zjistil SÚKL kontrolou, se právě na těch reexportech podílejí, ale je to menšina.

Takže já bych znovu zdůraznil - kdežto senátní znění, které bylo konzultováno s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, zní: Za účelem dostupnosti léčivých přípravků zajistit bez zbytečného odkladu dodávky léků, jejichž je distributorem, provozovatelům oprávněným vydávat léčivé přípravky - čili lékárnám -, a to v množství odpovídajícím potřebě pacientů v České republice. Abych znovu zdůraznil, ta senátní oprava je v tomto případě podle mého názoru opravdu příznivější, nebo přívětivější, vůči lékárnám než ta, která původně Sněmovnou, říkám, byť určitě vedena těmi nejčistšími a nejušlechtilejšími úmysly, byla přijata.

Dále bych chtěl ještě říct, podle stanovisek, která máme dneska k dispozici, je, že by to Sněmovnou schválené znění toho prožluklého § 77, který jsem tady citoval, bylo nejen značně omezující, ale ve své podstatě vlastně neaplikovatelné právě z těch důvodů, které jsem zmínil. A podle toho, co jsem také zmínil, by to asi opravdu nemělo ten efekt pro pacienty. To původní znění má velký efekt pro distributory, to je pravda.

Je třeba říci, že hlavním cílem, který dneska ministerstvo opravdu sleduje, je docílit dostupnost léků, jak se říká, léčivých prostředků, ale řekněme léků pro pacienty v České republice. Hlavně si myslím, že je důležité a přínosné zmínit fakt, že díky iniciativě Senátu jsme se dokázali vyvarovat budoucích sporů, které by z důvodů, jež předestřel ÚOHS, musely nezbytně vzniknout, protože už si umím představit spory, které by z tohoto vznikly z důvodu neaplikovatelnosti toho ustanovení.

Chci říci, že zbylé návrhy, které jsou obsaženy ve znění zákona, které postoupil Senát, ty další opravy, jsou spíše legislativně technické povahy a v podstatě to byly jenom také ty drobné technické pozměňovací opravné návrhy.

V této chvíli bych vás opravdu chtěl požádat o to, abyste ten návrh zákona, tak jak je postoupen do Sněmovny, schválili ve znění, které bylo postoupeno Senátem. A chci zdůraznit jednu straně důležitou věc. Ten zákon musí být přijat. Ve chvíli, kdy nebude přijat, Česká republika bude mít obrovské problémy v klinickém hodnocení léků, což bude mít dost drastické dopady jak do té vědecké části, tak i do ekonomického fungování v České republice. Je to strašně důležité. Já bych proto velmi, velmi plédoval na vás, milé poslankyně, milí poslanci, abychom to schválili. Protože je mi jasné, že první se bude hlasovat o senátní verzi, která by měla projít prostou většinou, pokud neprojde senátní prostou většinou, je třeba najít 101 hlasů, ale tato norma přijata být musí, protože bude dosaženo zvýšení ochrany pacientů prostřednictvím nové úpravy zajišťující dostupnost léků i v situaci, kdy bude hrozit jejich nedostatek.

Tento zákon řeší opravdu primárně problematiku reexportu, problematiku klinických hodnocení. On opravdu neřeší dostupnost léků v lékárnách pro pacienty. Chtěl bych toto znovu zdůraznit a děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Tak já děkuji, pane ministře, že jste to zvládl. Pořád eviduji řadu poslanců, co si spolu nahlas povídají. Jestli je to opravdu tak nutné, poprosím vás, běžte do předsálí, ať máme důstojný průběh tohoto bodu.

Nyní se chtějí vyjádřit postupně zpravodaj garančního výboru pan Rostislav Vyzula. Takže pan zpravodaj. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedající. Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážený pane senátore. Dovolte mi, abych se jako zpravodaj tohoto tisku, kdy jsme se touto problematikou zabývali ve zdravotním výboru, myslím, že více než rok a půl, a to velmi důkladně, a kdy prostě ta původní myšlenka, která zde byla nastavena, kterou jsme se snažili celou dobu řešit, bylo to, abychom omezili reexporty, i neadekvátní reexporty, aby léky byly dostupné pro naše pacienty v případě různých epidemií, tak jak zde bylo zmíněno např. teď chřipkové, ale jsou i jiné situace, a na druhé straně abychom umožnili našim pacientům, aby měli přístup ke klinickým hodnocením, která jsou dneska uváděna na globální úrovni, tak aby naši pacienti rovněž měli k nim přístup, protože si myslím, že si to zaslouží, a je to mnohdy zásadně přínosné.

Nicméně v podstatě na závěr až téměř ve druhém čtení se dostal pozměňovací návrh do této novely, který byl poslaneckým návrhem a který vlastně trochu řešil problematiku, ne zcela odlišnou, ale nicméně velmi složitou. Je to vztah mezi lékárnami, distributory a výrobci léčiv. Tato problematika je tak náročná a za dobu 25 let nebo 26 let tzv. tržní ekonomiky v našem státě se natolik zkomplikovala, že není možné podle mého úsudku, kdy pracuji ve zdravotnictví 35, 36 let a přece jenom něco ohledně toho jsem dokázal vnímat, tak není možné tuto problematiku tak jednoduše vyřešit díky jednomu pozměňovacímu návrhu. A ten se potom stal - samozřejmě, protože je to záležitost tak náročná pro všechny tyto skupiny. Konečně dostávali jste desítky mailů, zastavovali se za vámi zástupci všech těchto skupin, aby vás přesvědčili o své pravdě. A kde je potom ta pravda vlastně? Dobře víte, že když dva dělají totéž, není to totéž, a když se několik lidí dívá na stejnou problematiku, tak každý ji vidí jinak. Toto téma bylo konečně opakovaně i zfilmováno, kdy jeden příběh byl ukázán a diváci měli vždycky různé názory. Takže vlastně nějaká absolutní pravda... Absolutní pravda už vůbec neexistuje, v ničem. Ale i ta relativní pravda je velice závažná a není tak jednoduché k ní přistoupit. A apeloval bych tady na to, abychom zvážili, do jaké míry co můžeme v této novele připustit.

Já od senátorů opakovaně slyším, že Senát je pojistkou demokracie. Mně se to moc líbí. Nicméně pojistka, pojistka, dobře. Co si představuji pod pojistkou, tak to je maximálně ta elektrická pojistka, která má svůj určitý limit. A ten limit je buď nízký a pustí se jenom určité množství proudu přes tu pojistku, anebo je limit vysoký a může se pustit vyšší hladina proudu. A tak se stane, že prostě někdy je hladina této pojistky i v Senátu nízká a někdy je ta hladina vysoká. Tak se stane, že dobrá myšlenka projde, anebo dobrá myšlenka neprojde vůbec. To je právě i předmětem tohoto návrhu. Ono důležité je si uvědomit ty původní ideje, které vedly k tomuto návrhu, a vlastně jeden jediný návrh potom vyvolal takovouto obrovskou odezvu mezi nejrůznějšími skupinami. Je to logické, samozřejmě. Vidíme, že v systému distribuce a prodeje léků jsou za ty roky určitě zvláště divné metody. Velké řetězce se dohodly s distributory a výrobci a mají mnohdy přístup k lékům, které jsou pro ně lukrativní. Malé a střední lékárny však taky chtějí tyhle lukrativní léky mít pro sebe. A tak vznikl boj. Možná si pamatujete, byl jsem v pořadu ČT paní Jílkové Máte slovo, kde se rozohňovaly jednotlivé strany a já jsem tam byl, zdálo se mi, víceméně navíc.

Poslanecký návrh, původně pana poslance Běhounka, ke kterému jsem se také přihlásil, prosím, a to ještě budu muset zdůvodnit, umožňuje, aby v podstatě, i když se jedná o distributory, jak zde mluvil pan ministr, ale umožňuje to, aby jakákoliv lékárna na základě požadavku požádala toho distributora o ten daný i třeba lukrativní lék, a požaduje dodání tohoto léku do dvou dnů. Jak bylo řečeno, v některých případech je to naprosto nemožné. Ale co je tam ještě vloženo, je, že jenom lékárnám může dodat tento lék, které nemají 30denní dluh, ani jeden 30denní dluh u daného distributora. To je problém, který je určitým nešvarem v našem zdravotnictví, ale nedá se odstranit ze dne na den. Určitě se ho nezastávám, ale je to dáno prostě ať platebním kalendářem, ať průtokem peněz přes třeba nemocnice, které mají také své lékárny, takže to není tak jednoduché vyřešit.

Tohle se nelíbilo ÚOHSu, tedy Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, a tak se objevila právě jiná verze, a to v Senátu. Tato verze umožňuje každé lékárně požádat distributora, ale ne každého distributora, ne jakéhokoli distributora, ale jen toho, který daný lék distribuuje, aby jej dodal v době zvyklé, tady je uvedeno bez zbytečného odkladu. Byl jsem právníky ubezpečen, že je to běžný pojem, který je právně únosný, zodpověditelný a obhajitelný. Takže ten lék by prostě měl být i v daném případě do dané lékárny dodán.

Jenomže vznikla hysterie v podobě těch stovek mailů, které se k vám dostaly a které vznikly pravděpodobně určitým nepochopením na jedné straně, ale na druhé straně si myslím hlavně potom manipulací ze strany vedení Asociace malých lékáren, kterým se senátní návrh zdá být příliš benevolentní. Ale de facto i podle mne je to určitý pokrok. Malé a střední lékárny mohou i v tomto případě dostat i výjimečné léky - pochopitelně na ten předpis, takže k nějakému reexportu nemůže dojít. Nemůže. Aby si jakákoliv lékárna požádala distributora o jakékoliv množství lukrativního léku, který by použila k vlastnímu obohacení reexportu, to tento návrh neumožňuje. Tedy veškerá hysterie je podle mě zbytečná a hlavně zavádějící. Poplašná pro mnohé lékárny. A já tím považuji ten původní úkol, který se skrývá za tímto poslaneckým pozměňujícím návrhem, který vlastně chtěl umožnit i malým a středním lékárnám, aby dostávaly výjimečné léky, aby nedocházelo k tomu, že prostě jim distributor odmítne ten lék z jakéhokoli důvodu, tak já ho považuji za splněný. A kdo se důkladně podívá - anglicky tzv. peer review - kdo se podívá na oba návrhy, tak si myslím, že to tam musí vidět. Pochopitelně samozřejmě mohou vzniknout různé okolnosti, a nechci to říkat naplno, ale zákon se mnohdy obchází, že. Já to v žádném případě neomlouvám a nezastávám takové stanovisko.

A teď ještě trochu další věci. V obou pozměňovacích návrzích se ještě skrývá problematika distributorů a výrobců a to je to, co mne znepokojuje. Poněvadž zcela podloudně se zde dostává zvýhodnění distributorů, a to v poslaneckém návrhu, což nebylo jen tak na první pohled vidět, a teprve další diskuse, a to hlavně s ÚOHSem, ji odhalila. Tady je vidět, že diskuse je prospěšná, a i když můžeme namítat, že někdy je rozsáhlá diskuse zavádějící, tak v tomto případě se ukázalo, že naopak. Problematika distribuce léků je totiž za ty roky volného trhu natolik nepřehledná, zavádějící, matoucí, že není úplně jednoduché do problematiky se dostatečně dostat. A na druhé straně je třeba si rozumně přiznat, že farmaprůmysl s distribucí je tak vždycky pět až deset kroků před námi, tedy před legislativou. A už vůbec před lékaři nebo lékárníky.

V případě poslaneckého pozměňovacího návrhu je umožněno, aby vznikali další a další distributoři, kteří budou moci ze zákona požádat výrobce o jakýkoliv lék, aby jej dodali ve dvou dnech do požadující lékárny. Tím vlastně podporujeme distributorské firmy a proti tomu má ÚOHS zásadní připomínky. Ve druhém, senátním návrhu se pak distribuce léků chová naprosto stejně jako nyní, ale s výjimkou, že budou muset požadované lékárně lék dodat ve lhůtě tzv. bez zbytečného odkladu. Mohou sice tvrdit různé věci, ale to je to obcházení.

Teď ještě k těm výrobcům. Já vím, že to není tak úplně jednoduché, a musel jsem se tomu věnovat po všech těch stránkách, protože je to důležitá problematika, je důležité se tím zabývat. Ještě k výrobcům trochu. Ze strany výrobců musím přiznat, že první poslanecký návrh nutí farmafirmy, aby dodávaly všem distributorům na požádání. Těžko to však budou moci udělat, protože je v tom vložena klauzule tzv. tržního podílu. Tady to bylo už řečeno. A i když existuje jakási definice tržního podílu, tak zde je nejasně formulovaná a to bude dělat problémy. Ve druhém, senátním návrhu je v podstatě stav takový, jaký je teď v současné době. Nebudu a nechci se zastávat farmafirem nebo je zvýhodňovat v zákoně, ale poslanecký návrh je může odradit od zavádění nových inovativních léků v České republice z důvodu strachu třeba z reexportu, a tím nedostupnosti pro naše pacienty. Těch možností pro ně je celá řada, ale nebylo by to moc příjemné. To vidím jako možnou hrozbu pro naše pacienty.

Neříkám, že dosavadní cesty distribuce léků, zvláště tzv. kanály, říká se tomu, přímo do lékárny, direct to farmacy, nebo přímo do nemocnice, direct to hospital, že jsou to metody košer. V žádném případě. Naopak. Ale je to složitá problematika, která se nedá šmahem zrušit jedním poslaneckým návrhem podaným ve druhém čtení. Vyžadovalo by si to důkladnou diskuzi se všemi možnými participanty, tak abychom se dostali na úroveň západních zemí, kde tyto praktiky nejsou myslitelné. Tímto návrhem je však nezatrhneme. Nevidím možné, že bychom si sami v ČR vytvořili pravidla pro globalizované farmafirmy. Tady je nezbytný společný postup s dalšími evropskými státy, a to nejen s EU, která je příliš zkostnatělá a v podstatě dnes vlastně nefunkční.

Suma sumarum, blížím se k závěru. Po důkladném zhodnocení obou návrhů jsem přesvědčen, že malé a střední lékárny budou uspokojeny v obou případech - do jisté míry. Ne absolutně prosím. Za druhé, pokud bychom přijali poslanecký návrh, tak zvýhodníme distributory. A za třetí, výrobci léků budou v riziku poslaneckého návrhu, a pokud přijmeme senátní návrh, tak se stav pro ně vlastně nezmění. A jak jsem říkal, já to neobhajuji a opakovaně při diskuzích s lékárníky jsem říkal: jsem pro to, abychom mluvili o této problematice, abychom našli nějaké řešení, které by bylo pro všechny přínosné, a zvláště tedy pro pacienty.

Mně z toho všeho vychází, že se postavím na stranu senátního návrhu a doporučuji jeho schválení. Ovšem pokud k tomu z nějakého důvodu nedojde, tak budu hlasovat i pro poslanecký návrh, protože tady je nutná ta základní myšlenka této novely a ta tkví v reexportech a v klinických studiích a to potřebujeme bez jakékoliv pochybnosti.

Jak vidíte, svým projevem v podstatě jsem do jisté míry popřel svůj podpis a svoji záštitu pod poslaneckým návrhem, který jsem nejdříve obhajoval. Není to vůbec jednoduché. Znáte všichni známou Churchillovu větu, nebudu ji opakovat, ale je to opravdu velmi těžké přiznat se k tomu, že změna názoru může nastat. A já jsem pevně přesvědčen o tom, že ta druhá verze - senátní - je elegantnější. Ona ještě navíc i pomáhá SÚKLu a má některá další technická vylepšení, ale je elegantnější a v tomto případě bych se za ni přimluvil.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče, za váš příspěvek. Chtěl by se vyjádřit i zpravodaj výboru pro evropské záležitosti Jan Zahradník? Chcete se vyjádřit, pane poslanče, k tomu, nebo ne? Máte zájem. Dobře, výborně.

Než ke mně dojdete, přečtu některé omluvy. Omlouvá se z jednání schůze Poslanecké sněmovny ve dnech 31. 1. 2017 až 3. 2. 2017 z osobních důvodů pan poslanec Václav Horáček, omlouvá se pan poslanec Marek Černoch dne 31. 1. od 16 do 18 hodin z pracovních důvodů a omlouvá se pan poslanec Ivan Pilný 31. 1. od 15 hodin do konce jednání ze zdravotních důvodů.

A teď máte slovo, pane zpravodaji. Prosím.

 

Poslanec Jan Zahradník: Děkuji, pane předsedající. Výbor pro evropské záležitosti se tímto zákonem zabýval z titulu dá se říci více formálního, totiž z toho titulu, zdali je návrh, který byl předložen do Sněmovny, v souladu s právem EU. Já jsem se jako zpravodaj snažil prosadit názor, že úplně v souladu není, ale nakonec výbor hlasováním tuto moji tezi odmítl, takže podle usnesení výboru, které teď nemám úplně v ruce, ale které můžu volně citovat, nebo aspoň volně formulovat, říká, že předložený návrh je v souladu s právem EU. Čili já se v tom případě jako zpravodaj už nechci ani k tomu, ani k onomu vyjadřovat, protože jsem pak předkládal nějaké pozměňovací návrhy, už tedy jako poslanec, ne z pozice zpravodaje, a ty návrhy nebyly schváleny. Takže můj názor v tomhle směru je teď neutrální. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní otevírám rozpravu a v rozpravě jako první vystoupí náš vzácný host pan senátor Koliba. Prosím.

 

Senátor Peter Koliba: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení páni ministři, pane ministře, vážení hosté, dovolte mi, abych jako předseda výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu ČR vám přinesl návrh zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a změnách některých souvisejících předpisů, byl to senátní tisk číslo 5 a poslanecký tisk číslo 706.

Jak již tady zaznělo z úst pana ministra, my jsme návrh zákona, kterým se novelizuje zákon o léčivech a souběžně též zákon o regulaci reklamy, zákon o veřejném zdravotním pojištění, zákon o státní službě, který postoupila Poslanecká sněmovna Senátu 18. listopadu, organizační výbor Senátu přikázal návrh zákona našemu výboru jako garančnímu výboru a jednání výboru dne 13. prosince se zúčastnili všichni zástupci dotčených složek. Pozvali jsme lékárnickou komoru, Grémium majitelů lékáren a další, aby i na půdě našeho výboru měli všichni možnost se vyjádřit a připomínkovat. Vzhledem k rozdílnosti stanovisek nebylo možné vyhovět úplně všem připomínkám, a proto jsme dospěli ke kompromisní verzi ve znění již načtených pozměňovacích návrhů, které přišly ze Senátu. Pozměňovací návrhy byly předkládány hlavně na základě připomínek Státního ústavu pro kontrolu léčiv a byly projednány s Ministerstvem zdravotnictví.

Senát na své 3. schůzi v 11. funkčním období dne 14. prosince 2016 hlasováním číslo 46 rozhodl počtem 52 hlasů z přítomných 59 senátorů o vrácení návrhu zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou obsaženy v příloze usnesení číslo 62.

Vláda jako předkladatel návrhu zákona byla při projednávání zastoupena panem ministrem zdravotnictví, panem doktorem Ing. Miloslavem Ludvíkem, který k pozměňujícím návrhům obsaženým v příloze usnesení číslo 62 pod body 1 až 6 a 8 zaujal kladné stanovisko a k bodu 7 vyjádřil stanovisko neutrální.

Teď mi dovolte velice stručně uvést odůvodnění těchto pozměňovacích návrhů.

K bodu 1. Dosud platný zákon o léčivech neupravuje přístup správních orgánů, především Státního ústavu pro kontrolu léčiv, do základních registrů, ač je to nezbytné k tomu, aby mohl právě tento úřad řádně naplňovat svoji zákonem stanovenou povinnost. Smyslem pozměňovacího návrhu je proto napravit tento, v uvozovkách, nedostatek a doplnit do zákona ustanovení zavádějící oprávnění Státního ústavu pro kontrolu léčiv využívat referenční údaje ze základního registru obyvatel, údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel a údaje z agendového informačního systému cizinců. Jde hlavně o zajištění fungování předepisování lékařských předpisů především v elektronické podobě, kdy elektronické podpisy jsou uloženy v centrálním úložišti elektronických receptů a jejich správu vykonává právě SÚKL.

K bodu 2 - pozměňovacímu návrhu číslo 2. Jak víte, v médiích bylo uvedeno, že Senát tímto pozměňovacím návrhem vypustil tzv. antimonopolní ustanovení. Ale je tomu právě naopak. Kdybychom zákon schválili bez úprav, došlo by k rozporu, na který nás upozornil přímo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který uvedl, že poslanecký návrh je v příkrém rozporu se zásadami ochrany hospodářské soutěže. Šlo hlavně o zavedení kontraktační povinnosti pro výrobce léčiv a s tím spojené posilování postavení distributorů spolu s nízkou kontrolovatelností dodávek léčiv ve vztahu k tržnímu podílu distributorů. Návrh by tak podle závěrů ÚOHSu vlastně ani sám o sobě nezaručil naplnění hlavního cíle tohoto ustanovení, tudíž zabezpečit dostupnost léčivých přípravků pro pacienty. I proto jsme vyhověli těmto připomínkám. A je třeba zdůraznit, že vůči Senátem k navržené změně tohoto ustanovení již nemá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže žádné výhrady. Úprava, která se týkala distribuce léků ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou, by byla v praxi těžko aplikovatelná, zejména jde-li o otázku zajištění a vymezení toho tržního podílu distributorů.

Ještě jedna poznámka k distribuci léků. Bylo by chybné v zákoně přímo uvádět, že je nutné některé léky dodávat do dvou pracovních dnů, protože to zkrátka u některých léků není technicky možné, a to například v těch případech, kdy výroba trvá několik týdnů. Povinnost distributora dodat léky je v pozměňovacím návrhu stanovena termínem "bez zbytečného odkladu", která by měla značit, že jde o velmi krátkou lhůtu. Tím je míněno bezodkladně, neprodleně. To jest bezprostřední a okamžité jednání ke splnění této povinnosti. Používá se to i v jiných právních souvislostech. Jedná se tedy o termín, který náš právní řád zná a jako takový umožní distributorům flexibilně reagovat dle aktuální situace.

K bodu 3 pozměňovacího návrhu. Záměrem je reagovat ustanovení definujícím skutkovou podstatu správního deliktu podle § 105 odst. 2 písm. t) zákona o léčivech na nově Senátem navrhované znění § 77 odst. 1 písm. h) uvedeného zákona.

V bodě 4 je záměrem navrhovaného pozměňovacího návrhu odstranit duplicitu sankcí za spáchání správního deliktu podle § 105 odst. 6 písm. a) zákona o léčivech.

V bodě 5 - záměrem navrhovaného pozměňovacího návrhu je jednoznačně stanovit, že vydání vyhlášky k provedení § 77 odst. 1 písm. f) zákona o léčivech je ve společné působnosti Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva zemědělství podle § 114 odst. 2 zmíněného zákona.

Bod 6. Vzhledem k Senátem navrhovanému znění § 77 zákona o léčivech, které nepředpokládá vydání prováděcího právního předpisu, se pozměňovacím návrhem navrhuje vypustit odkaz na citované ustanovení ve zmocňovacím ustanovení § 114 odst. 2 uvedeného zákona.

K bodu 7. Protože směrnice Evropského parlamentu a Rady z 2009/39/ES z 6. května 2009 o potravinách určených pro zvláštní výživu upravující pojem potraviny pro zvláštní výživu byla s účinkem od 20. července 2016 nařízením Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. června 2013 zrušena, je záměrem navrhovaného pozměňovacího návrhu vypustit uvedený pojem z navrhovaného znění novely zákona o regulaci reklamy.

A bod č. 8. Záměrem navrhovaného pozměňovacího návrhu je upřesnit pro příslušná ustanovení navrhovaného zákona výjimku z obecné účinnosti tohoto zákona.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych závěrem vás poprosil o pochopení této situace. Vím, že legislativní proces je složitý. Věřte mi, že i v Senátu Parlamentu ČR se snažíme jak ve výborech, tak i na plénu velice zodpovědně přistupovat k jednotlivým bodům legislativy, která přichází. A samozřejmě je to otázka všech senátorů podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ale je to otázka i určité zodpovědnosti vůči občanům, kteří nás do těchto institucí vyslali. Proto bych vás požádal o podporu znění tohoto zákona ve znění pozměňujících návrhů zaslaných Senátem Parlamentu ČR.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Vážený pane senátore, já vám děkuji.

Eviduji šest přihlášených do rozpravy. První tedy vystoupí paní poslankyně Marková. Připraví se pan poslanec Skalický. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážení kolegové, milé kolegyně, dovolte mi, abych tady krátce přednesla stanovisko poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy k tomuto vrácenému návrhu Senátem.

V souvislosti s vrácením novely zákona o léčivech ze Senátu se opět rozvířila debata o tzv. reexportech léčiv a přístupu pacientů v České republice k potřebné léčbě. Evropské státy se k paralelnímu vývozu chovají naprosto rozdílně podle toho, jak jsou u nich léčivé přípravky drahé. Státy s vyšší cenovou hladinou dovozy spíše podporují, protože tím mohou ušetřit plátci péče i pacienti. Země, které vývozu brání, mají léky levnější a díky jejich vývozu se pak mohou stát pro pacienty hůře dostupnými. Právě mezi tyto země se řadí Česká republika a Slovensko. Náš nejbližší soused, Slovensko, ale přijal proti reexportům přes kritiku EU taková opatření, aby této neblahé praxi skutečně zabránil. Jejich úprava se týká pouze léků regulovaných úhradou z veřejného zdravotního pojištění a případný vývoz je možné uskutečnit pouze na základě rozhodnutí a jménem držitele rozhodnutí o registraci léčivého přípravku. Zcela se tedy obchází distributor. Lékárnám se současně ukládá povinnost vydat lék výhradně pacientovi.

Tento tlak na lékárny není od věci. To koneckonců nedávno potvrdil i ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv informací, že se v České republice objevují stále častěji i nelegální reexporty lékáren, které nejsou držiteli oprávnění distribuovat. Nedávno Státní ústav pro kontrolu léčiv díky kontrolám udělil pokuty ve výši 34 mil. korun za nelegální vývoz léčivých přípravků lékáren, především pro pacienty s anginou pectoris či cukrovkou, v hodnotě téměř 150 mil. korun. Je jasné, že nelze házet všechny lékárny do jednoho pytle a musíme rozeznávat ty s distribučním povolením od těch na našich náměstích a v ulicích malých měst, které někdy v konkurenci bojují o přežití a o to, aby pacient měl přístup ke svým potřebným lékům.

Je příznačné, že současná vládní koalice ve shodě s pravicovou opozicí odmítly můj pozměňovací návrh k novele tohoto zákona, který přesně kopíruje slovenskou předlohu a byl připraven spolu i s pacientskými organizacemi. Jenže byznys za minimálně 3 mil. korun má u nás bohužel větší váhu než skutečné potřeby pacientů.

Nyní nás čeká opětovná diskuse nad verzí senátní. A jsme právě uprostřed této diskuse, proti které bojují především lékárníci. Dokonce zorganizovali svým způsobem nátlakovou akci. Z celé republiky nám jsou do poslanecké pošty přeposílány žádosti o přijetí původní sněmovní podoby. Lékárníci se tak stali součástí jedné bojující lobby proti druhé s tím, že se i oni staví za kontroverzní podobu zákona, která ve skutečnosti nic neřeší. Může totiž paradoxně působit jako podpora vývozu tam, kde úmysl distributora nebo lékárny s distribučním oprávněním nebude zajistit takto vyžádané zboží právě českým pacientům. V senátním návrhu totiž tato povinnost chybí. Jedinou cestou, jak se doopravdy vypořádat s paralelním vývozem léků, zamezit nemravným miliardovým ziskům a zabezpečit potřebné léčivé přípravky pro české pacienty bez zbytečných nároků na veřejné finance, je přijmout takovou podobu zákona, jakou má dnes Slovensko. Na to ale nemá současná Poslanecká sněmovna kromě Komunistické strany Čech a Moravy dostatek odvahy a vůle.

Jen pro dokreslení přidám jednu zajímavou aktuální informaci. Zatímco vloni v říjnu, kdy Slovensko zaznamenalo největší nedostatek léků, chybělo v zemi 2 644 různých typů léčiv, letos v lednu to bylo již jen 365 léků, tedy zhruba 14 % původního počtu. Sedmkrát méně chybějících léků pro slovenské pacienty je jasným důkazem, že slovenský příklad je třeba následovat, pokud opravdu, nikoliv na oko, chceme reexportům zabránit. Sněmovní ani senátní verze tento záměr nenaplňují.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy pan poslanec Skalický a připraví se pan poslanec Svoboda. Prosím.

 

Poslanec Jiří Skalický: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, chtěl bych se vyjádřit k novele zákona o léčivech a úplně úvodem souhlasím s panem ministrem, že prostě ať ta, nebo ta verze se musí schválit.

Chtěl bych tady připomenout, že původní primárně novela zákona sledovala tři základní cíle. Za prvé to bylo transpozice nařízení Rady Evropské unie číslo 536 z roku 2014 o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků, které tady zmiňoval pan profesor Vyzula. A všichni kolegové, kteří se pohybují v této oblasti, vědí, oč jde. Za druhé to byla problematika padělků, spolupráce Generálního ředitelství cel a SÚKLu v identifikaci padělků a zejména v problematice objednávání přes internet, což do budoucna může být velký problém. A za třetí je to opravdu omezení reexportu jako takového, kdy víme, že tato problematika byla identifikována a prostě reexport narůstal zejména v letech 2010 a 2013 a posléze v letech následujících. Chtěl bych zde jenom připomenout, že v roce 2013 byly novelou tohoto zákona částečně omezeny lékárny s distribučním povolením, nicméně se ukázalo, že tento parciální krok a tato úprava nevedla prakticky k žádnému efektu.

Kdo se skutečně podílí na reexportu. Tak prakticky se na reexportu podílejí všichni, tzn. výrobci, držitelé rozhodnutí o registraci, distributoři nebo lékárny s distribučním povolením. Ministerstvo zdravotnictví se v této novele poměrně významnou měrou pokusilo problematiku reexportu řešit, byť dle mého názoru - což jsem prezentoval už dříve - poměrně komplikovanou formou administrativního charakteru, která vyžaduje opakovanou spolupráci mezi SÚKLem a Ministerstvem zdravotnictví. Nicméně je to jakýsi krok kupředu pro to, aby se reexport minimálně zkomplikoval nebo omezil. Vedle toho vznikl problém, který tady řešíme dnes, a to je nedostatek některých léčivých přípravků v lékárnách. Dlužno říct, že má řadu příčin. Některé souvisí s reexporty, některé vůbec s reexporty nesouvisí. Z velké části se ale samozřejmě týkají dodávek od distributorů, protože distributoři dodávají léčivé přípravky do lékáren.

Pokud se týče poslanecké verze, respektive příslušného pozměňovacího návrhu, tak tady jsem přesvědčen, že řeší celou problematiku v řetězci výrobce - distribuce - lékárna. Krátká poznámka k termínu dvou pracovních dnů. Myslím si, že to je trošku zástupný problém, protože i při jednání s distributory ti jasně řekli, že dva pracovní dny pro ně není až tak zásadní problém. Dále bych chtěl říct, že poslanecký návrh se týká běžných lékových přípravků na recept. Nejedná se tedy o centrové léky a nejedná se tzv. DTP kanály.

Pokud se týče senátní verze, pracovně "bez zbytečného odkladu", pak souhlasím s tím, že právně tento termín opravdu je standardně používán, je správný, je běžný, právníci s tím nemají problém. Otázka je, jak pak samozřejmě v reálné praxi v této problematice by se dal využít, nebo respektive by fungoval. Z mého pohledu ta senátní verze je opravdu tak jednoduchá, že až některé podmínky, které jsou v té sněmovní verzi, příliš neřeší. Předpokládá je, že jak už tady bylo zmiňováno, že prostě tak to bude a je tak možné postupovat.

Chtěl bych tady jen krátce říct, co neřeší, ne co řeší. To jsme tady slyšeli. Senátní verze v zásadě zachovává monopolní postavení distributorů, což nikdo nezpochybnil, ale dlužno si uvědomit, že ti distributoři jsou v tom řetězci současně největšími reexportéry. Tak to je a nikdo to nezpochybňuje. Výrobce nemá povinnost dodávat léky více distributorům. To tady také zaznělo a je věcí do diskuse, jestli to je správně, nebo ne. Já si myslím, že by měl mít povinnost dodávat více distributorům.

Další. Distributor nemá povinnost dodávat lék pro pacienty do jakékoliv lékárny, to je ten tlak na to, aby jakákoliv lékárna se mohla na distributory obrátit. A poté formulace bez zbytečného odkladu - to už jsem se tady zmiňoval, že právně je v pořádku. Jedině praxe by ukázala, zda je funkční a do jaké míry.

Ještě dvě krátké poznámky. Jednak k tomu stanovisku ÚOHSu. Dle mého názoru stanovisko ÚOHSu ke sněmovní verzi je příliš vágní, není explicitní. Cituji: Navržené znění pozměňovacího návrhu pokládá za potenciálně vedoucí k negativním dopadům na hospodářskou soutěž. Přiznám se, že termín "potenciálně vedoucí k negativním dopadům" je možno vykládat různým způsobem.

Poslední poznámka k distributorům a řetězcovým lékárnám, protože tam je největší problém dle mého názoru nikoliv to, jestli jsou to dva pracovní dny, dva dny, anebo bez zbytečného odkladu. Víme, že v České republice jsou čtyři velcí distributoři: Penta se sítí lékáren Max - 394 lékáren, Fénix s vlastníkem řetězce lékáren Benu - 250 lékáren, Allianz Helsker s virtuálním řetězcem Alfega - zhruba 250 lékáren, a Pharmos, virtuální řetězec mojelekarna.cz - zhruba 405 lékáren. Pokud bude v tom senátním návrhu vlastně zachován systém monopolního distributora, tak zcela jednoznačně bude dlouhodobě v tom senátním návrhu vlastně podpořena a posílena vazba monopolní distributor a jeho řetězcové lékárny. Bez ohledu na akci, která probíhá na argumenty té nebo oné strany, tak jsem si ověřil mimo lékárny, které patří do řetězců, že kolegové mají problém s tím objednat léčivé přípravky u distributora, u kterého nejsou. Odpověď je jasná: Primárně to dáme do své lékárny, do svých lékáren - a zeptejte se za nějaký čas, možná že vám něco dáme. Takže pro mě je největší problém v tom, že tady není povinnost distributorů dodávat do jakýchkoliv lékáren.

Z tohoto důvodu ten senátní návrh opravdu považuji za tak benevolentní, s tím, že vynechal, vypustil nebo předpokládá některé kroky jako automatické, že senátní návrh nelze podpořit. A mohu jenom konstatovat, že praxe, ať projde ten, nebo ten, ukáže, v uvozovkách, která strana má nebo měla větší pravdu, protože jak argumenty z jedné, tak z druhé strany jsou někde relevantní, někde účelové.

Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jak vám také děkuji. Nyní tedy pan poslanec Svoboda, připraví se pan poslanec Kostřica.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážený pane senátore, stejně jako můj předřečník musím konstatovat, že tento zákon, tato novela musí být přijata v nějaké podobě. Je prostě pro náš systém nezbytná. A jak senátní, tak poslanecká verze obsahují obě dvě celou řadu chyb a řadu pozitivních věcí. Bohužel musíme sázet na ty věci pozitivní, protože chceme zdravotnictví posunout dopředu.

Slyšeli jsme rozsáhlou argumentaci pana ministra. A potom vnímám to, co říkal kolega Skalický, jako druhé zásadní analyzování těchto materiálů. Já jsem také přesvědčen, že celá ta hysterie okolo tohoto zákona se opírá o věci, které jsou nepodstatné. Není podstatné dva dny, nebo bezprostředně. Já rozumím tomu, že pro lékárníka je problém, když si přijde pacient pro lék, aby mu řekl "já vám ho opatřím bezprostředně". On mu potřebuje říct "přijďte zítra" nebo "pozítří ve dvě hodiny, já ten lék budu mít". Z tohoto pohledu definice ve dnech mi připadá dobrá, i když vnímám dobře všechny problémy, které takováto definice přináší. Ale je to nepodstatné.

Zcela zásadně se domnívám, že problémem tohoto zákona není reexport léků. Protože ani jedna verze ho neřeší tak, aby mu zabránila. Ani jedna verze ho neřeší tak, aby mu zabránila. Samozřejmě jako všichni ostatní, byl jsem zaplaven celou řadu emailů, tak jak tomu říká pan ministr, jedné lobbistické skupiny. Já jenom musím konstatovat, že v okamžiku, kdy mi takovéto emaily začnou chodit, už jsme to zažili několikrát u různých témat, tak je přestávám číst. To žádný smysl nemá a počítat, jestli jich bylo 100, nebo 50, to je mi úplně jedno. Je to otázka vlastně technicistická, kolikrát dokážete odeslat pod různým názvem stejný text.

Proto jsem se snažil s tou problematikou seznámit. Hovořil jsem s lidmi, kterých se to týká, na úrovni těch velkých lékáren a otázek velkých distributorů, i na úrovni těch malých lékáren, a myslím si, že to, co je pro nás jako pro (nesrozumitelné) zásadní, je to, že poslanecká verze svým způsobem řeší problematiku malých lékáren. Já jsem přesvědčen o tom, že malé lékárny mají své místo v našem zdravotnickém systému. Byl bych velmi nerad, kdybychom skončili tím, že bychom zde měli jenom velké řetězcové lékárny a každý by si sedl do autobusu a dojel by si do nějakého makra, kde by si to v 11 hodin večer opatřil ať již za přímou platbu, nebo na recept.

Myslím si, že komunikace pacienta s lékárníkem má něco do sebe, a není to sentiment. Není to sentiment, je to skutečnost, kterou znám, protože pacienti dodnes mají toho lékárníka jako jednoho ze svých poradců ve svých zdravotních problémech.

Viděl jsem, jakým mechanismem - z dokumentací, z objednávek a potom z toho řešení, jak ti velcí distributoři přistupují k těm malým lékárnám. A samozřejmě že naprosto jasně vyplývá, že jejich zájem je na velkých objemech. Proto také s těmi maloobjemy v lékárnách zacházejí tak, že v té prvé verzi bezprostředně slíbí, že to dostanou, a v druhém kroku jim nic nedodají, protože na dotaz řeknou, že v tuto chvíli ten lék již nemají.

Jsem přesvědčen o tom, že posílení síly těch čtyř řetězců, které tady máme, by bylo chybou prostě proto, že v tom okamžiku se staneme už naprosto závislí na někom, na koho nebudeme mít žádné páky, protože žádný z těch návrhů nějaké silné páky pro to nedává. Jenom otevření prostoru pro větší počet lékáren, kontaktů s těmi pacienty to může trošičku upravit. Je mi jasné, že nad tím, co říkám, může někdo kroutit hlavou, že ne, a někdo jiný může přikyvovat. Je to problém, který je velmi obtížně analyzovatelný a musí - bohužel - každý zaujmout nějaké stanovisko, které, znovu říkám, nebude úplně čisté prostě proto, že oba dva návrhy obsahují celou řadu problematických bodů a chyb. Volit ze dvou zel to menší je to nejhorší, co může poslanec dělat. Ale jsem přesvědčen, když teď v tuto chvíli říkám, že podpoříme poslaneckou verzi návrhu, podporuji věc, která bude ku prospěchu zdravotnictví. Jestli mám pravdu, nevím, ale po zvážení všech fakt, která jsou na stole, jsem se rozhodl takto a se mnou náš poslanecký klub. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Rom Kostřica. Připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím.

 

Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení páni ministři, dámy a pánové, dovolte, abych se také vrátil k této novele zákona. Já jsem na rozdíl od jednoho předřečníka si také přečetl cca 120 emailů nějaké té nátlakové nebo organizované skupiny a vyselektoval jsem z nich ty, které byly z mého regionu, to znamená Jihomoravského kraje. Podařilo se mi v předchozích 14 dnech kontaktovat buďto osobně, nebo telefonicky 37 majitelů lékáren i řetězců, abych skutečně zjistil, jaký je skutečně stav věci.

Já zde mám myslím 21 stránek, nebojte se, nebudu vás s tím zatěžovat, 21 stránek - hustě psaných - léků, které v průběhu posledních 4 nebo 5 měsíců v těchto malých lékárnách, nebo rodinných lékárnách, i v řetězcích chyběly. Samozřejmě že se mnohé z nich opakují. Chtěl bych zde říct, že jsem vyloučil firemní nedostatky, jako byl třeba framykoin, když skutečně výroba nebyla schopna dodat tyto preparáty. O tom jsem se nechtěl zmiňovat. Z těchto 37 oslovených se 33 vyslovilo zásadně pro známou verzi, poslaneckou verzi tohoto zákona, což je pochopitelné, protože jsou to zřizovatelé lékáren, je to jejich majetek, kteří se pochopitelné snaží o to, nějakým způsobem uspokojit pacienty a provozovat svůj - nechci říct byznys, ale svoje zaměstnání, což je pochopitelné. Jenom pouze ve dvou případech jsem se doslechl, že jsou spokojeni s touto věcí. Nicméně to byly otázky, které jsem kladl lékárnám ve větších řetězcích. Jenom jedna, taková menší, nebo jedna lékárna byla spokojena se stavem věcí, nicméně se jednalo o lékárnu, která byla na velmi preferované klasické pozici, která zřejmě neměla problémy s předpisy jako takovými.

Když se na to podívám z druhé strany, jasně chápu snahu pana ministra, nebo Ministerstva zdravotnictví, zabránit nějakým způsobem reexportu. Ale zdá se mi to být svým způsobem nelogické, že se jedná v podstatě o omezení dodávek léků do těchto malých lékáren. Protože kdybych byl na straně reexportéra, tak bych se snažil zejména - naprosto logicky - oslovit toho distributora. Nesháněl bych jednotlivé krabičky léků v malých lékárnách. Čili já se domnívám, že pokud by se jednalo o reexport těchto léků, tak bych se samozřejmě zaměřil na toho distributora, ať už má monopolní postavení, nebo kvadrupolní, to už je jiná věc. Tady totiž v těch velkých městských celcích, jako je Brno, Praha, větší města, tam není ten problém stran pacientů, protože pokud nedostanou příslušný lék v té lékárně, tak jdou o dvě tři ulice dál a tam ten příslušný lék dostanou. Ale uvědomte si, že je tady celá řada pacientů, kteří jsou odkázáni v podstatě na jednu lékárnu, kdy další je vzdálena 5, 10, 20 kilometrů, a tam pochopitelně včasné dodání léku je problematické. Mohu vám říct, že třeba jako lékař v některých případech jsem raději volil jiný druh léku, který byl sice také možný, ale nebyl tak efektivní jako jiný, protože jsem viděl, že ten pacient ho v dohledné době není schopen sehnat. A nejedná se o nějaké zvláštní léky.

Já si tady dovolím ocitovat jenom jeden příklad, kdy v lékárně byl dotaz na distributora. Přečtu jenom pár řádků. Potřebovali bychom objednat Fraksiparin 3x0,1 mililitru. Můžete nám prosím navýšit limit? V říjnu jsme odebrali dva kusy a další nelze objednat. Potřebovali bychom navýšit na cca deset kusů za měsíc. Odpověď toho distributora je taková: S ohledem na velmi nízké skladové zásoby tohoto přípravku bych vás chtěl požádat o uvedení jen urgentního množství pro objednání, doložené oskenovanou kopií receptu se zakrytými údaji pacienta. - Když se na to podíváte z praktického dopadu, tak si uvědomte, že pacient skutečně přijde do lékárny, tam mu řeknou "já to zkusím objednat", vezmou si jeho recept, zakryjí jeho jméno, jeho nacionále, oskenují to, pošlou to distributorovi a on se potom rozhodne, jestli to skutečně pošle, či nikoliv. To je věc, o které si myslím, že nějakým způsobem ten problém, který jsem viděl jako původní, ten reexport, se přenáší na bedra nejenom té lékárny, ale zejména pacientů. Z tohoto důvodu jsem pevně přesvědčen, že poslanecká verze tohoto zákona by měla mít naprosto vrch nad senátorskou.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Dnes s náhradní kartou číslo 61 bude hlasovat pan premiér Sobotka.

Nyní požádám o vystoupení pana poslance Ludvíka Hovorku a připraví se pan poslanec Jiří Štětina. Prosím.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, jedná se skutečně o složitou problematiku. Podvýbor pro ekonomiku ve zdravotnictví, zdravotní pojištění a lékovou politiku se tímto zabýval na semináři, který byl uspořádán k tomuto zákonu o léčivech a k problematice deformace hospodářské soutěže. Domnívám se, že skutečně v České republice existuje deformace hospodářské soutěže v oblasti distribuce léčivých přípravků, a v podstatě i ten seminář na to poukázal. Dostali příležitost vyjádřit se jak Ministerstvo zdravotnictví, tak Státní ústav pro kontrolu léčiv, tak lékárníci a distributoři, a to velkodistributoři i malodistributoři i zástupci průmyslu.

Já chci vyslovit určité rozpaky k postoji Ministerstva zdravotnictví, kdy nejdříve, tuším, někdy v říjnu nebo v listopadu, podpořilo jednomyslně oba pozměňovací návrhy k tomuto zákonu, jak pozměňovací návrh pana poslance Vyzuly, který významně snižuje ceny generik a ceny biosimilars, tedy kopii biologických léčiv, a současně také pozměňovací návrh pana poslance Běhounka, který vlastně zavádí tu možnost, nebo nařizuje plošné dodávky léčiv do všech lékáren. Tehdy to ministerstvo a pan ministr Němeček jednoznačně podpořili a také to podpořil celý výbor pro zdravotnictví. Myslím, že jednomyslně byly tyto návrhy schváleny. Je tedy s podivem, že za dva měsíce ten názor je zcela úplně jiný a ministerstvo zase naopak podporuje senátní verzi, která v podstatě ty návrhy do značné míry eliminuje. Ptal jsem se, co se stalo na ministerstvu. Řekli mi: došlo k výměně ministra. Tak nevím, jestli to je ten největší problém. Ale v zásadě chci říct, že při projednávání v Senátu bylo navrženo nahradit toto řešení, které navrhuje pan poslanec Běhounek, zcela odlišným textem, který oslabuje povinnost distributora dodat každé lékárně a zcela odstraňuje povinnost výrobce dodat distributorovi. Takže Ministerstvo zdravotnictví, byť se o necelé dva měsíce plně ztotožnilo s pozměňovacím návrhem pana poslance Běhounka, podpořilo při projednávání v Senátu zcela odlišné řešení, které bylo Senátem schváleno.

Obsahem kritiky poslanecké verze bylo, že narušuje hospodářskou soutěž mimo jiné tím, že zavádí kontraktační povinnosti výrobců léčiv, že narušuje jejich obchodní modely dodávek do lékáren DTP kanály a vytváří prostor pro reexport. Že není zřejmé, podle čeho bude vykládán pojem tržního podílu, že fixuje stávající tržní poměry a že lhůta dvou dnů pro dávky do lékárny je vůči distributorovi příliš přísná. Rolí Poslanecké sněmovny je nyní vyhodnotit, jestli jsou tyto námitky důvodné a zda senátní verze dostatečně řeší problém nedostupnosti léků v lékárnách, nebo zda je třeba se přiklonit k poslanecké verzi.

Já vám tedy řeknu své stanovisko. Problém nedostupnosti léčiv v některých lékárnách je reálný. Pacienti a lékárníci na něj po léta upozorňují. Jde o důsledek soustavného a dlouhodobého narušování platného soutěžního práva, na které bohužel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže dosud dostatečně nereagoval. A když reagoval na podněty, tak špatně, viz problém dodávek Clexanu do lékáren. Tento problém lze řešit buď důslednějším přístupem Úřadu pro hospodářskou soutěž, anebo legislativně. Reexport je problém již současného stavu, kdy se vyveze zhruba za 3,5 miliardy korun léčiv, doveze zhruba za 350 milionů korun. Čili jedna desetina se doveze ze zahraničí těch léků, které jsou v zahraničí levnější. Největší podíl na reexportu z finančního hlediska mají tzv. centrové léky, přestože tyto léky dodává jen velmi omezený počet distributorů a přestože většina specializovaných center jsou státní a veřejné nemocnice. Existující omezené distribuční kanály tedy reexportu nebrání. Reexport může představovat skryté korupční riziko. Omezování počtu distributorů do nemocnic vede k nižší konkurenci a k menšímu počtu soutěžitelů o veřejné zakázky. Patrně v důsledku toho jsou centrové léky takřka univerzálně vykazovány zdravotním pojišťovnám za maximálně vyšší úhrady, tedy včetně maximálních marží, přestože reálná tržní cena těchto léčiv je v některých případech podstatně nižší.

Správným legislativním řešením všech těchto problémů alespoň pro oblast těch nejdůležitějších hrazených léčiv by bylo zavedení přímého nákupu léčiv zdravotními pojišťovnami. Přechod vlastnictví hrazeného léčiva z výrobce přímo na zdravotní pojišťovnu by zabránil reexportu a zdravotní pojišťovna by dosáhla výhodnějších cen a zdravotní pojišťovna by současně byla povinna zajistit rovnou regionální dostupnost léčiv. Tento model by umožnil hradit práci lékárníků výkonově a odboural by zbytečné prostředníky čerpající marži. Posílila by se transparentnost a předvídatelnost trhu. Tento model tady již fungoval do doby, než ho zrušil pan ministr Rath. Toto řešení však není možné, neboť v dané fázi legislativního procesu je možno pouze volit mezi existující poslaneckou nebo senátní verzí zákona. Z těchto dvou možností se přikláním k poslanecké verzi, neboť lépe řeší problém nedostupnosti léků v lékárnách. Námitky, které jsou vzneseny proti této verzi, považuji dílem za řešitelné, dílem za nedůvodné a dílem za rozporné s evropským soutěžním právem.

Nyní bych si dovolil říct, že to, že vlastně léky do nemocnic, především ty drahé centrové léky, dodává výhradně distributor, tak to samozřejmě omezuje soutěž, resp. tu soutěž v podstatě ruší, protože jeden jediný dodavatel dodá za cenu, kterou si stanoví. Pan ministr zde sdělil jednu výhradu, a sice že ten pozměňovací návrh pana poslance Běhounka, neřeší dodávku léčiv přímo do lékárny. Já bych chtěl říct, že v pozměňovacím návrhu pana poslance Vyzuly, který jsme schválili, je právě doplněno v části jeho pozměňovacího návrhu, v druhém pozměňovacím návrhu, že v § 82 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno h), které zní: jde-li o provozovatele lékárny, je povinen použít léčivé přípravky dodané distributorem v souladu s § 77 odst. 1 písm. h) výhradně k výdeji pacientům nebo poskytovatelům zdravotních služeb. A protože jak tento pozměňovací návrh, tak pozměňovací návrh pana poslance Běhounka byl schválen, tak považuji problém dodávek do lékáren, nikoliv distributorům k další distribuci, za vyřešený.

Nyní bych se krátce dotkl § 19b, který byl přinesen SÚKLem nebo Ministerstvem zdravotnictví na senátní výbor. Tímto pozměňovacím návrhem se Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv zřizuje téměř neomezený přístup do základního registru obyvatel a do agendových informačních systémů evidence obyvatel a cizinců. V odst. 6 navrhovaného § 19b je sice uvedeno, že z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu, ale vzhledem k téměř bezbřehému vymezení úkolů SÚKLu, viz § 13 zákona o léčivech, se tak ústavu zřizuje právo přístupu do základního registru fakticky bez jakýchkoli omezení, a to vše navíc bez toho, aby si významu tohoto návrhu měli senátoři možnost všimnout, uvědomit si jeho význam a alespoň o něm vést nějakou základní diskusi. K té před přijetím tohoto ustanovení vůbec nedošlo. Senátorům byl návrh předložen jen se stručným vysvětlením, že takový přístup Státní ústav pro kontrolu léčiv potřebuje. To ovšem neodpovídá významu, který tato změna má. A pokud toto skutečně státní ústav potřeboval, tak to měl předložit ve Sněmovně, ve sněmovním výboru, a zajisté by se o tom vedla přiměřená diskuse.

V závěru chci ještě říct, že jsme dostali spoustu mailů, ale jeden mail zde chci skutečně zmínit. Nestává se často, že bychom dostali dopis z Americké obchodní komory, která by podporovala nějakou verzi zákona, ale stalo se to už minimálně dvakrát. Před více lety jsme dostali dopis, kterým nás žádala Americká obchodní komora o podporu zákona o vytěsnění minoritních akcionářů z akciových společností. A tady jsme dostali dopis, kterým je nám předkládáno, že ta nejlepší možná verze je verze senátní. Takže chci říct, že pokud chceme skutečně omezit to, co dneska funguje, tu monopolizaci trhu a omezení dodávek jenom určitým lékárnám a určitým distributorům, tak si myslím, že je potřeba podpořit tak jako minule senátní verzi. A doufám, že takto většinově také učiníme.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní tedy požádám pana poslance Jiřího Štětinu, aby vystoupil v rozpravě, a připraví se pan poslanec Leoš Heger. Prosím.

 

Poslanec Jiří Štětina: Dobré odpoledne. Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážený pane senátore, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem slíbil, že zde nebudu hovořit dlouho. Já nemám rád dlouhá slova, tak také tak budu konat. Navíc jsme tady slyšeli mnoho rozumných a pravdivých slov. Ano, zatím jsem tu nezaregistroval žádná lobbistická slova, žádné nátlaky. Myslím, že veškerá diskuse byla ve vší počestnosti a slušnosti. To je dobré. Čili já budu mít jednoduchou úlohu. Já tady v podstatě shrnu - aby to nemusel dělat pan ministr, ale on to stejně udělá, protože to musí udělat - základní věci a na závěr pak řeknu, jak budeme hlasovat.

Vážené dámy a pánové, o co jde. Na prvním místě jde o peníze. Všichni víme, že za léčiva se vydá možná něco okolo 70 mld. plus minus něco. Čili jedná se o to, aby byl zachován finanční tok tak, jak je. A je úplně jedno, jestli to je jeden distributor, nebo druhý, nebo jestli to jsou lékárny atd. Než jsem si udělal nějaký názor - a samozřejmě podotýkám odborný, protože tady není politika. Zbytečně bychom se tu hádali, jestli to je věc z pravé strany, která je tzv. konzervativní, a z levé strany, která je tzv. sociální. Myslím, že o tom to není. Já jsem si každý názor, který jsem slyšel, ověřoval minimálně z obou dvou stran a mnohdy jsem si připadal, že jsem jakýmsi vyšetřovatelem, protože jsem musel na nějaké názory, které se mně nelíbily, najít tu odpověď, se kterou jsem se ztotožnil.

A už se vlastně blížím k tomu závěru. Já se domnívám, že nemůžeme dopustit, abychom nepřijali žádný zákon. A to bych byl rád, abychom to tady všichni pochopili. Jak říkal pan ministr, tak samozřejmě pan zpravodaj pan profesor Vyzula vaším prostřednictvím, je potřeba, abychom novelizovaný zákon o léčivech měli.

Já samozřejmě budu podporovat návrh Poslanecké sněmovny, protože jsme mnohokrát o tom diskutovali, mnohokrát jsme se pohádali, mluvili jsme se všemi zástupci, jak s lékárníky, kteří vykonávají zdravotnické služby, tzn. vydávají léky, tak samozřejmě i s těmi, kdo je vyrábějí a kdo je distribuují. Ale já si myslím, a myslím, že i v těch diskusích jsou ty názory takové, že je to asi tak v této době fifty fifty. Čili já teď nebudu samozřejmě nějakým způsobem zdůrazňovat nebo říkat, abychom hlasovali pro ten či onen návrh, ale my ten zákon mít prostě musíme. A kdybychom ho neměli, tak je to prosím vás naše prohra.

A už úplně na závěr. Když jsem se dozvěděl nebo jsem se dočetl, že nám chybí lék Berodual, což je elementární lék na léčbu astmatu u dětí, tak prostě u člověka, který má za sebou přes padesát let praxe, který psal úmrtní listy malým dětem na astma, tak toto já nepovažuji za správné. Já to považuji za zločin. To je elementární lék, který nám velmi pomáhá. A samozřejmě dnes, pokud máme tato bronchodilatancia, tak samozřejmě už ani nevíme, co to je úmrtí na astma.

Takže myslím, že reexporty samozřejmě omezit, protože zamezit tomu nikdy nemůžeme. A nesmíme dovolit, aby léky, které jsou nutné nejenom pro neodkladnou péči, ale pro akutní péči, byly reexportovány. Já vám děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní tedy zatím poslední přihlášený v obecné rozpravě, pan poslanec Leoš Heger. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leoš Heger: Vážený pane premiére, vážený pane ministře, dámy a pánové, dobrý podvečer. Dovolte mi, jestli budu poslední, tak shrnout jenom pár podivností, které tento návrh, který zde máme, provázely. Chtěl bych předem ujistit pana ministra, přestože mám odlišný názor od toho, co říkal, že jsem optimista, protože jeho předchůdce pan kolega Němeček ukázal i se shozeným kuřáckým zákonem, že je sociální demokracie šikovná a schopná ten zákon prosadit v předělané verzi do jednoho týdne. Tak snad to dopadne dobře.

Já si také myslím, že ten zákon je potřeba, zejména pokud jde o tu transpoziční část. A možná je to memento určité, aby se transpozice dělaly opravdu jako čisté transpozice a nekomplikovaly se v tom případě, kde lze tušit problémy. Za to samozřejmě pan ministr Ludvík nemůže, že to takhle bylo provedeno. Bylo to jistě v dobré vůli. Ale stává se to zde opakovaně. A já jenom ze svých zkušeností mohu potvrdit to, co zde padlo mnohokrát, že řešit farmaceutické záležitosti je mimořádně obtížné, ta regulace je v mnoha mimoběžných úrovních a je celkem všeobecně známo, že farmaceutičtí obchodníci na všech úrovních si vždycky nakonec nějak dokážou poradit.

Dovolte mi tedy jenom zrekapitulovat určité pochybnosti, které zde již vesměs zazněly, a já je shrnu do krátkého bloku.

Náš klub, jak zde už také zaznělo, bude hlasovat pro verzi lékáren, to znamená verzi, která prošla Sněmovnou. Jsme pro to, že budou lépe zajištěny léky v lékárnách, zejména v těch malých. Je zvláštní, přestože tady byl podán výklad, že senátní návrh je daleko dokonalejší, máme k dispozici z bohaté korespondence právní názory, také celkem solidně podložené, které mluví ve prospěch interpretace, kterou předvádějí malé lékárny. Nakonec zde zaznělo, že názor ministerstva, které by dnes po přijetí zákona o státní službě mělo reprezentovat jakousi názorovou skálu v každém resortu, tedy ji pravděpodobně nereprezentuje, když se názor mohl tak rychle obrátit, včetně názoru SÚKLu, který byl v takzvaném Běhounkově návrhu konzultován, a ten návrh se rodil dlouho, velmi těžce a rodil se s konzultacemi na ministerstvu i SÚKLu, a najednou je všechno jinak. To je první určitá nejasnost, která zákon procedurálně provází.

Stanovisko Úřadu pro hospodářskou soutěž je také velmi zvláštní. Zřejmě materiály byly dva, jeden podrobnější a jeden, který dostali poslanci, který je naprosto bez vysvětlení a jenom konstatuje to, co úřadu nepřísluší, jaká byla procedura schvalování, ale o tom, jaké je zdůvodnění podezření, že bude hospodářská soutěž narušena, tam není ani slovo, nemluvě o tom, co tady bylo v debatě několika lidmi, naposledy panem kolegou Hovorkou, velmi jasně analyzováno, že hospodářská soutěž je velmi silně zdeformována už dnes. (V sále je velký hluk.)

Třetí podivnost je postoj SÚKLu, kterýžto úřad já často nekritizuji, ale v tomhle případě postup, kdy zákon, jak zde řekl pan zpravodaj Vyzula, ležel ve Sněmovně -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, pane poslanče, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale požádám, kolegové a kolegyně, o ztišení.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji. Já slíbím, že už budu krátký.

Zaznělo zde, že zákon ležel ve Sněmovně jeden a půl roku. Čas se mohl klidně využít k tomu, aby nahlížení do registrů, které je choulostivou záležitostí zejména ve zdravotnictví, mohlo být ve Sněmovně projednáno, a najednou bylo, a bez žádoucí rozpravy, přijato Senátem. A to zdůrazňuji tím Senátem, který odmítl zákon, který budeme diskutovat za chvíli, který ho odmítl z toho důvodu, že pozměňovací návrh, který byl předložen, byl předložen jako pozměňovací návrh a byl porušen princip diskuse nad zákonem. Tady u vstupu do registru je to zcela naopak. Tady byla nediskuse v Senátu.

Také tady zaznělo od pana senátora Koliby, že elektronický recept je hlavní důvod, proč chce SÚKL nahlížet do registru obyvatel, ale vyjádření, která jsme slyšeli v mezidobí, byla spíše v tom směru, že ne elektronický recept, ale kontrolní a dohledová činnost SÚKLu to vyžadují, a správní řízení se subjekty, které jsou postihovány. To vysvětlení taky není podáváno příliš konzistentně.

A poslední věc. Zmínil ji tu taky pan kolega Hovorka. Je to intervence Americké obchodní komory, která je samozřejmě velmi pro výrobce, a kdyby takto formuloval svá stanoviska kterýkoliv z poslanců, bude tedy označen jaksi jako lobbista v horším slova smyslu.

To je vše, co jsem chtěl říci. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Eviduji dvě přihlášky. Nejprve s přednostním právem pan ministr Ludvík a po něm řádně přihlášený poslanec Ludvík Hovorka. Prosím. (V sále je stále hluk.)

 

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já jsem trošku na rozpacích z jedné věci. Totiž vy tady mluvíte o věci, kterou tento zákon neřeší. To je základní problém normy, že zákon neřeší problém, aby lékárna dostala lék, který si objedná. Opravdu neřeší. Vezměte si modelovou situaci. V Česku máme tuším 2 700 lékáren, omlouvám se, nějaké takové číslo to bude. A běžně se do Česka dodá lék v objemu tisíc kusů. Zákon neumí vyřešit, jak tisíc kusů rozdělit mezi 2 700 lékáren. Pléduji za to, aby byl tento zákon přijat. Znovu zdůrazňuji, celou dobu se tady bavíme o jednom jediném paragrafu zákona, a to § 77 odst. 1 písm. h). To je na druhou stranu dobrá zprávu, když akceptuji dvě výhrady, které měl pan kolega Hovorka, pan kolega Heger, že se tam dostalo nahlížení do registru, ale budiž.

Tady se ale hlavně mluví o tomto paragrafu, který má řešit tržní podíly. Tady je všeobecně sdílená shoda, že zákon vyřeší tržní podíly lékáren. Neřeší. On řeší tržní podíly distributorů, dokonce velkodistributorů. V podstatě ten zákon jinými slovy říká: milý výrobče, ty, který mně, velkému distributorovi, nechceš dodávat léky, ty, ty a díky tomuhle zákonu už je budeš muset dodávat. To říká ten zákon, takhle to tam je. Já se dokonce domnívám, že by stálo za to opravdu trošku zapracovat na tom, aby se specificky malé lékárny k některým lékům dostaly.

To, že tady říkal pan kolega Štětina, že chybí Berodual, je pravda. Ale on chybí třeba v tuhle chvíli, a teď čerstvé číslo z Motola, věřte, že mám dobré údaje, i Ventolin nebo Unasyn. Unasyn je základní antibiotikum, bez něj se velmi špatně provozuje léčba některých typů zánětů.

Fakt se musím přiznat, že trošku nevím, jak to okomentovat, protože vy všichni plédujete za správnou věc. Musím říct, že opravdu správná věc je, aby se pacienti ve svých lékárnách dostali k lékům. To je strašně správná věc a to já jako ministr zdravotnictví budu maximálně podporovat i s tím, že mám ze svého života praxi s lékárnami, takže opravdu vím, co ten problém je. Ale tenhle zákon to bohužel neřeší. A formulace, která si myslela, že to řeší, je z mého pohledu formulace nahrávající prostě opravdu jedné straně - a ta strana nejsou lékárny. Ale nevím už, jakým způsobem to vyřešit.

Znovu říkám, zákon neřeší podíl lékáren, zákon řeší podíl distributorů. To je to, co jsem k tomu chtěl říci. Znovu bych poprosil - to, co tady už opravdu několikrát zaznělo, problémový je tam jeden paragraf, nebo dokonce jedno písmeno jednoho odstavce jednoho paragrafu. Takže se opravdu přimlouvám za to, že je potřeba, aby zákon byl schválen. Děkuji. (V sále je stále hluk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Stanjura. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Opravdu jsem se snažil porozumět panu ministru zdravotnictví, ale vůbec jsem mu nerozuměl. My si máme vybrat ze dvou možností a ministr tady plamenně promluví a řekne: hlavně aby jedna prošla. To je alibismus, to není nic jiného. Překvapivá změna stanoviska, a to se děje poměrně často, tady vládní koalice podporuje v tomto případě pozměňovací návrh pana poslance Běhounka, všechny nás přesvědčuje, jak je to výborné, ať to přijmeme, pak ministr odejde, nevím kolik je to metrů, směrem k Senátu, který říká: ne, ne, to nemusíte, klidně tohle. A přijde za námi a říká úplně vážně: ono je to jedno, hlavně aby to prošlo.

Jaké je stanovisko ministra? Je pro sněmovní, nebo pro senátní verzi? Nebudeme hlasovat o obou. Nebudeme... (Připomínky z pléna.) To jsem vůbec nepochopil z toho vystoupení... To je možné, ale teď měl závěrečné slovo, reagoval po proběhlé rozpravě, vlastně nezdůvodnil, proč ministerstvo změnilo názor od minulého projednávání. Já to nemám rád. Když je někdo konzistentní, od začátku do konce stojí za svým, to je v pořádku, mohu s ním souhlasit nebo ne. Ale nevím proč. Jaké důvody vedly ke změně stanoviska?

Mé stanovisko je úplně jednoduché. Senátní návrh jde proti zájmům a potřebám malých a nezávislých lékáren. Tak to prostě je! Je to obvyklé, tato vláda velmi často podporuje velké na úkor malých a středních a vychází vstříc potřebám velkých a na ty malé a střední kašle. V tomto případě je to úplně stejné. A je jedno, jestli je to jeden paragraf či jedno písmeno. Zeptejte se těch malých, jak se toho bojí, jestli ti malí jsou pro senátní, nebo pro sněmovní verzi. Ta odpověď je úplně jednoduchá. Jsou pro sněmovní verzi. Tak neříkejte, když jste nepřesvědčili je, že je to ohrožuje, tak nepřesvědčujte nás. Ty malé lékárny jste nepřesvědčili, že senátní návrh jde proti jejich zájmu a proti jejich dalšímu působení na trhu. Tak proč přesvědčujete nás? Kdybyste je přesvědčili a oni nám napsali a řekli: my jsme pro senátní verzi, ta je prostě lepší, i my jako malí - protože my se logicky hájíme zájmy těch malých - jsme pro nebo nám o nevadí, tak by to byla jiná situace. Ale je to přesně naopak. Takže ministr hájí zájmy velkých. Je to legitimní, já s tím nesouhlasím.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, že vstupuji do vašeho projevu, ale opět požádám o klid v Poslanecké sněmovně.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: No na Sněmovnu tu bylo docela ticho, ale dobře. Mě to nijak neomezovalo.

Skutečně, kdyby vám ministr řekl, co se změnilo od minule. Kdyby tady minule vystoupil a říkal "ten návrh pana poslance Běhounka je sice z mojí strany, sice jsme z něho udělali předsedu VZP, on tomu sice rozumí, v tomhle se mýlí, nepodpořte ho", tak bych dneska věřil, že má dlouhodobý názor, stejný jako Senát. Změna ministra znamená co? Je to vládní návrh. V tom případě jste měl, pane ministře, ten návrh stáhnout, přesvědčit vládu, ať ho stáhne, a začít znova a lépe. Mně by to vůbec nevadilo. Ale přijít tady a říct: Já jsem o u toho nebyl, to byl můj předchůdce, čirou náhodou taky sociální demokrat, ale toho pan premiér vyměnil, protože jsme potřebovali tu novou, čerstvou krev, tak jsem tady já a změnil jsem názor. Tomu rozumím. Jestli je to v rámci reflexe krajských voleb, že teď musíme podporovat velké lékárny na úkor malých, proč ne? Přijde mi to divné, ale rozumím tomu.

Ono v tom podtextu, jak oni říkají, aby něco prošlo, tak co nám vlastně říkají? Pozor, pozor, ta sněmovní verze potřebuje víc hlasů, to už je riskantní. Podpořte tu senátní. Tam stačí prostá většina.

Už to říkal můj kolega pan docent Svoboda: My podpoříme sněmovní verzi, protože si myslíme, že ti malí potřebují pomoc a zastání. Ne ti velcí. (Slabý potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S přednostním právem pan ministr. Prosím.

 

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík Vážený pane předsedající, vážený pane předřečníku, já se poprvé dostávám do situace, jsem obviňován z něčeho politicky, co jsem opravdu nezamýšlel. Dělat z toho politikum, že někdo podporuje velké, někdo malé, já doporučuji si přečíst si ten návrh. Tady nešlo o to, že by ministerstvo změnilo názor. Tady šlo o to, že Senát přijal nějaké pozměňovací návrhy a ministerstvo se k nim vyjádřilo. Upřímně řečeno, to je legitimní legislativní proces. Ono to tak běhá. Nemohu říct, že by to byla nějaká velká změna. Jsem tu ještě nováček, omlouvám se, možná dělám nějaké chyby, to je pravda. Ale přečtěte si to, pane poslanče, protože tam se opravdu nemluví o velkých nebo malých lékárnách. Tam se mluví o tom, jestli někdo má dostat léky do dvou dnů, nebo bez zbytečného odkladu. Prosím, tak to je nějaká technika. Ale o tom se pojďme bavit.

Pak se tam mluví o tom, že distributor, podotýkám distributor, ne lékárna, ale distributor má dostat léky podle tržního podílu. Opakuji znova: to, co je tam v té novele napsáno, tedy v tom původním návrhu, distributor má dostat léky podle tržního podílu. A v té novele, kterou přijal Senát, není napsáno distributor, ale každý. Já se dokonce domnívám, že je to fakt jako přesně naopak, než říkáte. Ono je to o tom, že ta lékárna se k tomu dostane prostě lépe, protože je to v zájmu pacientů v České republice. A pak jako... já trošku jsem nesvůj z toho, že opravdu děláte politikum - pozor, ať se ten zákon přijme. No samozřejmě, ať se přijme. On je dobrý. Tam je prostě problém, že se přijal jeden pozměňovací návrh, který byl konzultován, ke kterému my jsme byli dotázáni. My jsme řekli, ten původní návrh byl přijat v dobré víře. Pozměňovací návrh je dobrý, protože byl konzultován s příslušnými autoritami. Nechci z toho dělat opravdu politikum, které z toho ještě notabene udělal někdo, kdo tady bombarduje poslance, já nevím, jakýmkoliv množstvím spamů jenom proto - a vůbec proč? Proč vlastně jste bombardovali... Já mám totiž pocit, že tady byl zmaten kdekdo.

Tady se opravdu hluboce přesvědčuje o tom, jak se pomáhá malým lékárnám. Ne, malým lékárnám se pomůže tím, že se přijme asi ještě nějaký jiný zákon, nebo spíš jiný návrh. A já vůbec nemám problém na tom začít pracovat. A dokonce si myslím, že se musím začít bavit i s ÚOHSem na téma, jak je vůbec dodržována hospodářská soutěž v rámci dodávek do lékárny, a určitě budu tlačit i SÚKL, aby velmi detailně prověřoval, kdy ten distributor lže, že ten lék nemá na skladě, anebo že ho má málo, že ho musí dodat do svých řetězcových lékáren. S tím já vůbec žádný problém nemám. Naopak, v tomhle já budu velmi tvrdě spolupracovat. Ale prostě - já se strašně omlouvám, nechci prodlužovat tuhle diskusi, ale ten pozměňovák Senátu, to je v podstatě technická věc, která něco jenom napravuje, co bylo určitě podáno s dobrým úmyslem. Já se dokonce musím i ohradit vůči tomu, že by ministerstvo jakýkoli způsobem změnilo názor. Ne. To je přesně ten legislativní proces, tak jak má být. Něco bylo přijato, v rámci diskuse se zjistilo, že bylo dobré to opravit, opravilo se to. To je všechno.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji jednu faktickou poznámku. Pan poslanec Svoboda. Prosím, vaše faktická poznámka.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo. To je tak trošičku školicí, abych panu ministrovi ukázal, že otevřel diskusi tím, že vystoupil. Takže teď pokračujeme zase znova dál od začátku. Pan ministr to nezná, tak já mu to říkám, aby to propříště věděl.

Já myslím, že to, co je zásadní v tuto chvíli, je to, že jsou tady dva rozdílné názory. Ty rozdílné názory nelze vyřešit jinak než hlasováním. Jsem přesvědčen o tom po všech diskusích s těmi, kdo jsou zúčastnění v tom ději, že argumentace, kterou říká pan ministr, není správná. Já jsem viděl ty objednávky, vím, jak to chodí, co s nimi distributoři dělají, co dodají, co nedodají, jak odpovědí, že lék mají, druhý den oznámí, že ho nemají. To jsou prostě věci, které jsou zásadní. A znovu říkám, je to možná pro velkou Sněmovnu nepodstatné, ale pro mě je podstatný ten jeden člověk, který jde do své lékárny, a ten lék tam není. To je pro mě rozhodující, a proto přes všechny námitky, které tu zazněly, jsem přesvědčen, že poslanecká verze je ta verze správná. A znovu říkám, čas ukáže, kdo měl pravdu. Snad se toho dožiji, že uvidím, že jsem vyhrál.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jenom pro pořádek říkám, že jsem rozpravu neuzavřel, stále probíhá a pan ministr se hlásil s přednostním právem. Prosím, vaše faktická poznámka.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pan ministr zaujal oblíbenou figuru. Nejdřív: já jsem tady nový. On je to zkušený politik, který zná všechny fígle. Kde jinde se vyučit politice než v Praze? Kdo projde Prahou, tak je velmi zkušený. Myslím, že to platí pro všechny politické strany, sociální demokracii bych z toho nevyjímal.

Pak mě školí z toho, že Senát má právo podat pozměňovací návrh. Děkuji, pane ministře, to jsem dodneška netušil. Jsem rád, že nakonec k té výměně ministra došlo, protože bychom my poslanci nevěděli, co může udělat Senát, kdyby nám to neřekl nový pan ministr zdravotnictví. A z toho, jak byl rozčilený, jsem pochopil, že jsem měl pravdu. Protože normálně člověk klidně argumentuje, dá nějaký argument. A nezlobte se na mě, pane ministře, označit obavy mnohých malých lékáren za spamy, je arogance velkých, nic jiného.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy řádně přihlášený pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane premiére, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem rád, že se pan ministr bude snažit tlačit na Státní ústav pro kontrolu léčiv a na Úřad pro hospodářskou soutěž, aby skutečně hájily hospodářskou soutěž, aby nebyla deformována. Protože on přece jako manažer velké nemocnice musel vědět, jaký je problém, když soutěží lék od jednoho jediného dodavatele, a že to není komfortní situace pro nemocnici. Takže v tomto případě s ním souhlasím.

Nesouhlasím však s jednou věcí, kterou tady uvedl, že ten pozměňovací návrh pana poslance Běhounka neřeší dodávky do lékáren. On samostatně skutečně toto neřeší, ale ve spojení s přijatým pozměňovacím návrhem pana poslance Vyzuly, který doplňuje ve svém pozměňovacím návrhu, že ten lék dodaný distributorovi musí být výhradně použit k dodávce do lékárny, k pacientovi, to znamená, že nemůže být zpětně reexportován, myslím, že to je podstatné, že toto si musíme uvědomit. A skutečně, pokud se na to podíváte, tak tyto dva pozměňovací návrhy zaručují, že léky dodané distributorovi musí být využity v té lékárně.

A na závěr, protože někteří kolegové nerozuměli tomu závěru, co jsem říkal, tak prosím, aby ve stenozáznamu to bylo jasně uvedeno, že podporuji a klub KDU-ČSL podporuje verzi zákona v podobě schválené Poslaneckou sněmovnou, že tedy doporučujeme senátní verzi odmítnout a poté prohlasovat verzi schválenou v Poslanecké sněmovně.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám a táži se, zda někdo další se hlásí do rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí, rozpravu končím a nyní se táži pana navrhovatele, zda si chce vzít závěrečné slovo. Pane ministře, prosím závěrečné slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík Děkuji. Teď už nechci udělat tu chybu, kdy jsem závěrečné slovo vyměnil za diskusi. Ano, dobře, poslední věc. Opravdu chci říci, že budu rád, když Poslanecká sněmovna ten zákon přijme ve znění buď senátním, anebo, pokud ho odmítne, ve znění Poslanecké sněmovny. Nicméně znovu opakuji, můj názor je konzistentní a nemyslím si, že by řešil to, co se tady jako meritum diskuse uvádělo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji za vaše závěrečné slovo. A nyní se táži zpravodajů, zda si chce vzít závěrečné slovo pan Rostislav Vyzula. Prosím, máte závěrečné slovo.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedající. Slyšel jsem, když jsem se hlásil, Ježíš! - nevím, co to bylo. Nicméně prosím vás, opravdu, dostáváme se k meritu věci u zákona, u kterého chceme prosadit, aby byly pod kontrolou reexporty, byly pod kontrolou klinické studie. Ale oba ty zákony řeší malé i střední lékárny! A my chceme, aby malé i střední lékárny měly léky k dispozici pro každého pacienta. A opravdu nerozumím diskusi, když se tady píše jasně i v tom senátním návrhu, že za účelem zajištění dostupnosti léčivých přípravků je potřeba zajistit bez zbytečného odkladu dodávky humánních léčivých přípravků, jejichž je distributorem, provozovatelům oprávněným vydávat léčivé přípravky. To jsou přece lékárny, ne? Jakákoliv lékárna. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní se táži ještě pana zpravodaje Zahradníka, zda si chce vzít závěrečné slovo. Není tomu tak.

Přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle sněmovního tisku 706/6, ve znění schváleném Senátem podle sněmovního tisku 706/7."

Eviduji žádost o vaše ohlášení. Já vás tedy nejprve všechny odhlásím. Požádám vás, přihlaste se opět svými kartami. Návrh usnesení jsem přednesl.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh usnesení, tak jak jsem jej přednesl. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 279, přihlášeno je 146 poslankyň a poslanců, pro návrh 23, proti 65. Konstatuji, že jsme návrh zákona ve znění schváleném Senátem nepřijali.

 

Nyní budeme hlasovat znovu, a to podle § 97 odst. 5 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí tohoto usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlasu 101 poslance. Požádám o nastavení kvora na 101. Stalo se tak.

 

Přednesu tedy návrh usnesení. "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, podle sněmovního tisku 706/6."

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování s pořadovým číslem 280, přihlášeno je 148 poslankyň a poslanců, pro návrh 125, proti 1. Konstatuji, že jsme návrh zákona přijali.

 

Děkuji jak panu senátorovi, tak panu ministrovi a končím projednávání tohoto bodu.

 

Otevírám další bod a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.