(15.00 hodin)
(pokračuje Ludvík)
Dále se jako velmi problematické ve vztahu k soutěžnímu prostředí, ale vůbec prostředí obchodnímu jeví i Sněmovnou navrhované ustanovení, které z povinnosti dodat léčivý přípravek vyjímá distributory a držitele registrace, k nimž jejich druhá smluvní strana má alespoň jeden peněžitý dluh. Já bych v této chvíli přece jenom zkusil trošku objasnit tento problém, protože ten se ukazuje jako kruciální. Tady vznikla, nevím proč, ale je to taková mlha, vznikla fáma, že ten návrh, tak jak byl schválen Sněmovnou, pomáhá lékárnám. Já bych jenom poprosil, abyste mi věnovali pozornost, jak zní sněmovní verze.
Sněmovní verze říká: Distributor na základě požadavku provozovatele oprávnění k výdeji léčivých přípravků zajistí dodání léčivého přípravku nejpozději do dvou pracovních dní od obdržení jeho požadavku. Distributor pro zajištění dostupnosti léčiv na trhu v České republice má právo vyzvat držitele rozhodnutí o registraci. Tady je důležité říct, distributor má právo vyzvat držitele rozhodnutí, čili distributor má právo vyzvat výrobce v rozsahu tržního podílu distributora a výrobce má povinnost mu je dodat. Ten návrh nemluví o lékárnách. Tady se neustále mluví o tom, že lékárna díky tomuto ustanovení má nárok na léky, protože samozřejmě se řešilo, že spousta lékáren má problémy a nemůže od distributora léky dostat. Ale ta sněmovní verze o tom nemluví. Ta sněmovní verze mluví o tom, že distributor má právo dostat léky od výrobce. Nikoliv lékárna od distributora. Já vím, že jste všichni byli zahlceni spoustou mailů, kde si lékárníci stěžují, a mnohdy oprávněně, na téma, že nedostávají léky, ale to je problém ÚOHSu, který by to měl řešit. Ale sněmovní verze toho návrhu zákona, ta mluví o tom, že léky dostane distributor, nikoli lékárna.
Chtěl bych znovu zdůraznit, že tohle je ten problém, který se tam ukazuje. A ve chvíli, kdy např. jeden z distributorů skončí na trhu, tak, dejme tomu, že jeho tržní podíl činil 20 %, v tu chvíli je Česká republika chudší o 20 % objemu těch léků, typicky onkologických, prostě proto, že dneska ten návrh zákona petrifikuje ty tržní podíly, takže pak se nebude ta část objemu těch léků distribuovat.
Celkem chápu, že je tedy poměrně značný zájem pomoci lékárnám, a já ho podporuji, ale upřímně řečeno, tak jak bylo to znění schváleno, to lékárnám nepomůže. Nebo možná jinak - pomůže to těm lékárnám, které mají distribuční oprávnění, těch je asi zhruba 200 nebo 400 z celkového počtu 2 700, a upřímně řečeno, některé z nich, jak nedávno zjistil SÚKL kontrolou, se právě na těch reexportech podílejí, ale je to menšina.
Takže já bych znovu zdůraznil - kdežto senátní znění, které bylo konzultováno s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, zní: Za účelem dostupnosti léčivých přípravků zajistit bez zbytečného odkladu dodávky léků, jejichž je distributorem, provozovatelům oprávněným vydávat léčivé přípravky - čili lékárnám -, a to v množství odpovídajícím potřebě pacientů v České republice. Abych znovu zdůraznil, ta senátní oprava je v tomto případě podle mého názoru opravdu příznivější, nebo přívětivější, vůči lékárnám než ta, která původně Sněmovnou, říkám, byť určitě vedena těmi nejčistšími a nejušlechtilejšími úmysly, byla přijata.
Dále bych chtěl ještě říct, podle stanovisek, která máme dneska k dispozici, je, že by to Sněmovnou schválené znění toho prožluklého § 77, který jsem tady citoval, bylo nejen značně omezující, ale ve své podstatě vlastně neaplikovatelné právě z těch důvodů, které jsem zmínil. A podle toho, co jsem také zmínil, by to asi opravdu nemělo ten efekt pro pacienty. To původní znění má velký efekt pro distributory, to je pravda.
Je třeba říci, že hlavním cílem, který dneska ministerstvo opravdu sleduje, je docílit dostupnost léků, jak se říká, léčivých prostředků, ale řekněme léků pro pacienty v České republice. Hlavně si myslím, že je důležité a přínosné zmínit fakt, že díky iniciativě Senátu jsme se dokázali vyvarovat budoucích sporů, které by z důvodů, jež předestřel ÚOHS, musely nezbytně vzniknout, protože už si umím představit spory, které by z tohoto vznikly z důvodu neaplikovatelnosti toho ustanovení.
Chci říci, že zbylé návrhy, které jsou obsaženy ve znění zákona, které postoupil Senát, ty další opravy, jsou spíše legislativně technické povahy a v podstatě to byly jenom také ty drobné technické pozměňovací opravné návrhy.
V této chvíli bych vás opravdu chtěl požádat o to, abyste ten návrh zákona, tak jak je postoupen do Sněmovny, schválili ve znění, které bylo postoupeno Senátem. A chci zdůraznit jednu straně důležitou věc. Ten zákon musí být přijat. Ve chvíli, kdy nebude přijat, Česká republika bude mít obrovské problémy v klinickém hodnocení léků, což bude mít dost drastické dopady jak do té vědecké části, tak i do ekonomického fungování v České republice. Je to strašně důležité. Já bych proto velmi, velmi plédoval na vás, milé poslankyně, milí poslanci, abychom to schválili. Protože je mi jasné, že první se bude hlasovat o senátní verzi, která by měla projít prostou většinou, pokud neprojde senátní prostou většinou, je třeba najít 101 hlasů, ale tato norma přijata být musí, protože bude dosaženo zvýšení ochrany pacientů prostřednictvím nové úpravy zajišťující dostupnost léků i v situaci, kdy bude hrozit jejich nedostatek.
Tento zákon řeší opravdu primárně problematiku reexportu, problematiku klinických hodnocení. On opravdu neřeší dostupnost léků v lékárnách pro pacienty. Chtěl bych toto znovu zdůraznit a děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Tak já děkuji, pane ministře, že jste to zvládl. Pořád eviduji řadu poslanců, co si spolu nahlas povídají. Jestli je to opravdu tak nutné, poprosím vás, běžte do předsálí, ať máme důstojný průběh tohoto bodu.
Nyní se chtějí vyjádřit postupně zpravodaj garančního výboru pan Rostislav Vyzula. Takže pan zpravodaj. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedající. Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážený pane senátore. Dovolte mi, abych se jako zpravodaj tohoto tisku, kdy jsme se touto problematikou zabývali ve zdravotním výboru, myslím, že více než rok a půl, a to velmi důkladně, a kdy prostě ta původní myšlenka, která zde byla nastavena, kterou jsme se snažili celou dobu řešit, bylo to, abychom omezili reexporty, i neadekvátní reexporty, aby léky byly dostupné pro naše pacienty v případě různých epidemií, tak jak zde bylo zmíněno např. teď chřipkové, ale jsou i jiné situace, a na druhé straně abychom umožnili našim pacientům, aby měli přístup ke klinickým hodnocením, která jsou dneska uváděna na globální úrovni, tak aby naši pacienti rovněž měli k nim přístup, protože si myslím, že si to zaslouží, a je to mnohdy zásadně přínosné.
Nicméně v podstatě na závěr až téměř ve druhém čtení se dostal pozměňovací návrh do této novely, který byl poslaneckým návrhem a který vlastně trochu řešil problematiku, ne zcela odlišnou, ale nicméně velmi složitou. Je to vztah mezi lékárnami, distributory a výrobci léčiv. Tato problematika je tak náročná a za dobu 25 let nebo 26 let tzv. tržní ekonomiky v našem státě se natolik zkomplikovala, že není možné podle mého úsudku, kdy pracuji ve zdravotnictví 35, 36 let a přece jenom něco ohledně toho jsem dokázal vnímat, tak není možné tuto problematiku tak jednoduše vyřešit díky jednomu pozměňovacímu návrhu. A ten se potom stal - samozřejmě, protože je to záležitost tak náročná pro všechny tyto skupiny. Konečně dostávali jste desítky mailů, zastavovali se za vámi zástupci všech těchto skupin, aby vás přesvědčili o své pravdě. A kde je potom ta pravda vlastně? Dobře víte, že když dva dělají totéž, není to totéž, a když se několik lidí dívá na stejnou problematiku, tak každý ji vidí jinak. Toto téma bylo konečně opakovaně i zfilmováno, kdy jeden příběh byl ukázán a diváci měli vždycky různé názory. Takže vlastně nějaká absolutní pravda... Absolutní pravda už vůbec neexistuje, v ničem. Ale i ta relativní pravda je velice závažná a není tak jednoduché k ní přistoupit. A apeloval bych tady na to, abychom zvážili, do jaké míry co můžeme v této novele připustit. ***