(15.10 hodin)
(pokračuje Vyzula)
Já od senátorů opakovaně slyším, že Senát je pojistkou demokracie. Mně se to moc líbí. Nicméně pojistka, pojistka, dobře. Co si představuji pod pojistkou, tak to je maximálně ta elektrická pojistka, která má svůj určitý limit. A ten limit je buď nízký a pustí se jenom určité množství proudu přes tu pojistku, anebo je limit vysoký a může se pustit vyšší hladina proudu. A tak se stane, že prostě někdy je hladina této pojistky i v Senátu nízká a někdy je ta hladina vysoká. Tak se stane, že dobrá myšlenka projde, anebo dobrá myšlenka neprojde vůbec. To je právě i předmětem tohoto návrhu. Ono důležité je si uvědomit ty původní ideje, které vedly k tomuto návrhu, a vlastně jeden jediný návrh potom vyvolal takovouto obrovskou odezvu mezi nejrůznějšími skupinami. Je to logické, samozřejmě. Vidíme, že v systému distribuce a prodeje léků jsou za ty roky určitě zvláště divné metody. Velké řetězce se dohodly s distributory a výrobci a mají mnohdy přístup k lékům, které jsou pro ně lukrativní. Malé a střední lékárny však taky chtějí tyhle lukrativní léky mít pro sebe. A tak vznikl boj. Možná si pamatujete, byl jsem v pořadu ČT paní Jílkové Máte slovo, kde se rozohňovaly jednotlivé strany a já jsem tam byl, zdálo se mi, víceméně navíc.
Poslanecký návrh, původně pana poslance Běhounka, ke kterému jsem se také přihlásil, prosím, a to ještě budu muset zdůvodnit, umožňuje, aby v podstatě, i když se jedná o distributory, jak zde mluvil pan ministr, ale umožňuje to, aby jakákoliv lékárna na základě požadavku požádala toho distributora o ten daný i třeba lukrativní lék, a požaduje dodání tohoto léku do dvou dnů. Jak bylo řečeno, v některých případech je to naprosto nemožné. Ale co je tam ještě vloženo, je, že jenom lékárnám může dodat tento lék, které nemají 30denní dluh, ani jeden 30denní dluh u daného distributora. To je problém, který je určitým nešvarem v našem zdravotnictví, ale nedá se odstranit ze dne na den. Určitě se ho nezastávám, ale je to dáno prostě ať platebním kalendářem, ať průtokem peněz přes třeba nemocnice, které mají také své lékárny, takže to není tak jednoduché vyřešit.
Tohle se nelíbilo ÚOHSu, tedy Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, a tak se objevila právě jiná verze, a to v Senátu. Tato verze umožňuje každé lékárně požádat distributora, ale ne každého distributora, ne jakéhokoli distributora, ale jen toho, který daný lék distribuuje, aby jej dodal v době zvyklé, tady je uvedeno bez zbytečného odkladu. Byl jsem právníky ubezpečen, že je to běžný pojem, který je právně únosný, zodpověditelný a obhajitelný. Takže ten lék by prostě měl být i v daném případě do dané lékárny dodán.
Jenomže vznikla hysterie v podobě těch stovek mailů, které se k vám dostaly a které vznikly pravděpodobně určitým nepochopením na jedné straně, ale na druhé straně si myslím hlavně potom manipulací ze strany vedení Asociace malých lékáren, kterým se senátní návrh zdá být příliš benevolentní. Ale de facto i podle mne je to určitý pokrok. Malé a střední lékárny mohou i v tomto případě dostat i výjimečné léky - pochopitelně na ten předpis, takže k nějakému reexportu nemůže dojít. Nemůže. Aby si jakákoliv lékárna požádala distributora o jakékoliv množství lukrativního léku, který by použila k vlastnímu obohacení reexportu, to tento návrh neumožňuje. Tedy veškerá hysterie je podle mě zbytečná a hlavně zavádějící. Poplašná pro mnohé lékárny. A já tím považuji ten původní úkol, který se skrývá za tímto poslaneckým pozměňujícím návrhem, který vlastně chtěl umožnit i malým a středním lékárnám, aby dostávaly výjimečné léky, aby nedocházelo k tomu, že prostě jim distributor odmítne ten lék z jakéhokoli důvodu, tak já ho považuji za splněný. A kdo se důkladně podívá - anglicky tzv. peer review - kdo se podívá na oba návrhy, tak si myslím, že to tam musí vidět. Pochopitelně samozřejmě mohou vzniknout různé okolnosti, a nechci to říkat naplno, ale zákon se mnohdy obchází, že. Já to v žádném případě neomlouvám a nezastávám takové stanovisko.
A teď ještě trochu další věci. V obou pozměňovacích návrzích se ještě skrývá problematika distributorů a výrobců a to je to, co mne znepokojuje. Poněvadž zcela podloudně se zde dostává zvýhodnění distributorů, a to v poslaneckém návrhu, což nebylo jen tak na první pohled vidět, a teprve další diskuse, a to hlavně s ÚOHSem, ji odhalila. Tady je vidět, že diskuse je prospěšná, a i když můžeme namítat, že někdy je rozsáhlá diskuse zavádějící, tak v tomto případě se ukázalo, že naopak. Problematika distribuce léků je totiž za ty roky volného trhu natolik nepřehledná, zavádějící, matoucí, že není úplně jednoduché do problematiky se dostatečně dostat. A na druhé straně je třeba si rozumně přiznat, že farmaprůmysl s distribucí je tak vždycky pět až deset kroků před námi, tedy před legislativou. A už vůbec před lékaři nebo lékárníky.
V případě poslaneckého pozměňovacího návrhu je umožněno, aby vznikali další a další distributoři, kteří budou moci ze zákona požádat výrobce o jakýkoliv lék, aby jej dodali ve dvou dnech do požadující lékárny. Tím vlastně podporujeme distributorské firmy a proti tomu má ÚOHS zásadní připomínky. Ve druhém, senátním návrhu se pak distribuce léků chová naprosto stejně jako nyní, ale s výjimkou, že budou muset požadované lékárně lék dodat ve lhůtě tzv. bez zbytečného odkladu. Mohou sice tvrdit různé věci, ale to je to obcházení.
Teď ještě k těm výrobcům. Já vím, že to není tak úplně jednoduché, a musel jsem se tomu věnovat po všech těch stránkách, protože je to důležitá problematika, je důležité se tím zabývat. Ještě k výrobcům trochu. Ze strany výrobců musím přiznat, že první poslanecký návrh nutí farmafirmy, aby dodávaly všem distributorům na požádání. Těžko to však budou moci udělat, protože je v tom vložena klauzule tzv. tržního podílu. Tady to bylo už řečeno. A i když existuje jakási definice tržního podílu, tak zde je nejasně formulovaná a to bude dělat problémy. Ve druhém, senátním návrhu je v podstatě stav takový, jaký je teď v současné době. Nebudu a nechci se zastávat farmafirem nebo je zvýhodňovat v zákoně, ale poslanecký návrh je může odradit od zavádění nových inovativních léků v České republice z důvodu strachu třeba z reexportu, a tím nedostupnosti pro naše pacienty. Těch možností pro ně je celá řada, ale nebylo by to moc příjemné. To vidím jako možnou hrozbu pro naše pacienty. ***